Limonádový Fabian

Ten příběh bere za srdce. Hodné policajtky přijely z popudu anonymní stížnosti na místo, kde dvanáctiletý chlapec prodával limonádu, a po zjištění skutečností všechnu limonádu skoupily a s chlapcem se vyfotily. Nádherný příběh na začátek prázdnin pro všechny, od konzumentů latté s Teslou po požírače steaků s osmiválcem.

Je hezké, jak se všichni rozplývají nad lidskostí těch dvou policajtek. Taky si říkám, klobouk dolů, že holky klukovi neudělaly pakárnu, možná nezašláply v zárodku progres nového Rotschilda, kdoví. Třeba těm dámám kluk za dvacet let koupí dvě vily za to, že nezničily jeho touhu podnikat. Nikdo z pisálků se ale nepozastavil nad děsivou podstatou celého příběhu, která je hned v první větě: „Místní strážnice tam musely minulý týden řešit anonymní hlášení jedné z obyvatelek…“ Vidíte to tam taky? Vůbec nikoho z pisálků neděsí skutečnost, že anonymně udávat je normální.

Realita dnešního světa plná zkurvených bonzáků whisteblowerů umožňuje práskat cokoli na kohokoli bez jakéhokoli důkazu s vědomím absolutní beztrestnosti. První takový obří bonz, na který vzpomínám, byla jakási Kubiceho zpráva, kde bylo mimo jiné naznačeno, že Paroubek šuká malé kluky. Vše byla lež, ale účel byl splněn – Paroubek prohrál volby na celé čáře a socani se poroučeli na smetiště dějin. A stalo se něco autorům té zprávy? Pokud si pamatuji, tak nic. Ne že by mi bylo socanů líto.

Povím vám příběh z doby, kdy se naše dcera probojovala na prestižní osmileté gymnázium. Její agilní matka se poctivě účastnila každé třídní schůzky, kde vystupovala víc než aktivně, a také to tak dopadlo – stala se důvěrkyní rodičů nebo jak se ta funkce jmenovala. Prostě dělala zápisy, řešila drobné organizační věci s paní třídní, a tak podobně. Naše dcera měla spolužáka, který byl celkem v pohodě, ale měl jen otce, a ten otec byl chronický stěžovatel. Říkejme mu pan Novák. Stížnostmi šikanoval školu od prvního dne, kdy jeho ratolest vlezla poprvé přes práh třídy. Stěžoval si na výuku, délku přestávek, velké horko/zimu ve třídě, a to s takovou úporností, že ředitel gymplu při vyslovení jména páně Nováka sahal po diazepamu. Jednoho dne pan Novák zavolal mé ženě na téma doplnění jakéhosi zápisu. Mluvil ale tak, že moji ženu rozplakal. Rubikon byl překročen. Vytočil jsem posledně volané číslo a panu Novákovi jsem řekl několik vět, které jsem zakončil slovy, že jestli mi ještě jednou rozpláče ženu, tak mu rozbiju hubu. Po krátkém přetahování s manželkou jsem se vydal na následující třídní schůzku, abych si to s panem Novákem vypořádal osobně.

Když mi ukázali pana Nováka, řekl jsem si, že by to nebylo fér. Uťápnutej padesátikilovej brejlounek s ramínky jak sešlapanej rejč, co koukal plaše jak myška. A toho se bojí celá škola? Bojí, páč on může psát stížnosti a škola je musí ze zákona prošetřit a následně na ně odpovědět. Hned po pár minutách si vzal pan Novák slovo a začal si stěžovat, že jsem na něj byl do telefonu ošklivej a prý si ani nemáme představovat, co jsem mu řekl. „To si dokážu představit docela snadno,“ ozval se z poslední lavice stokilovej vazoun s nápisem JUDO na tričku. Na to konto se celá třída tlumeně rozesmála a paní učitelka musela honem něco přepsat na tabuli. Pan Novák zmlknul a po zbytek třídní schůzky už ani nemukl, dokonce se ani nešel podepsat pod zápis, jak sám vyžadoval. Od té doby mě pan ředitel zdravil na ulici na dálku, neboť má výchovná lekce zastavila stížnosti pana Nováka a gympl měl čas na řešení normálních problémů.

Tímto příběhem chci říct, že bychom měli zkurveným bonzákům ztížit život. Dát jim najevo, že vyplivnutá slina pomluvy se může vrátit jako bumerang do obličeje autora formou facky, soudního řízení či jiné formy násilí. Důležitá je taky reakční doba. Čím dříve zadupete na bonzáka, tím rychleji zaleze, neboť bonzáci se rekrutují především z řad zamindrákovaných zbabělých jedinců. Bonzáci musí pochopit, že jejich počínání je zdraví škodlivé a že by měli svou energii nasměrovat třeba na chov strašilek. Pokud se totiž budeme bát bonzáků nebo skutečnosti, že nás někdo může napráskat, nemůžeme být svobodní lidé. Pronásledujme bonzáky a vnucujme nejen svým dětem vědomí, že bonz je hřích.

No a začít můžeme třeba na Hradě.

05.07.2026 Pako

Související články: