Válka na Ukrajině bude trvat navždy!

Tento článek má popsat důvody, proč bychom se neměli spoléhat na to, že by válka na Ukrajině mohla být někdy ukončena. Naopak, měli bychom pokračování této války brát jako trvalý stav, a to min. po desítky let. Je třeba, abychom se s tímto stavem naučili žít.

Výhodnost pokračování války pro obě bojující strany

Zájmem politického vedení Ruské federace je maximálně rozšířit vlastní území, pokud možno zlikvidovat Ukrajinu jako stát a vysídlit Ukrajince směrem do Evropy pod záminkou tzv. denacifikace. Výhledovým cílem Ruska může být i expanze dále do západní Evropy a vytvoření tzv. „jednotného eurasijského prostoru“, který bude násilně rusifikován. Osud Ukrajinců může čekat i další evropské národy.

Zájmem politického vedení Ukrajiny je maximální vlastní finanční obohacení ze západní pomoci pro Ukrajinu. Bezbřehá korupce z Ukrajiny nikam nezmizela a rozkrádání pokračuje. Cílem je nakrást si co největší majetek tak dlouho, jak to půjde. V okamžiku, až se bude vojenská porážka Ukrajiny neodvratně blížit, ukrajinské elity jednoduše uprchnou ze země, a to co nejdál, ideálně za oceán.

Pro všechny bojující strany je pak pokračování války výhodné z důvodu možnosti utáhnout šrouby, omezit občanské svobody a vystrašit domácí populaci nepřítelem. Praktikuje to jak Rusko, tak i Ukrajina. Jak Putin, tak i Zelenskyj velmi rádi zneškodní jakoukoliv vnitřní opozici tak, že ji osočí z kolaborace s nepřítelem a na základě toho budou veškerou opozici kriminalizovat. A neděje se to jen tam. Třeba český premiér Petr Fiala se udržel úspěšně u moci celé 4 roky právě díky strachu. Pamatujete si, jak každý odpůrce pětikoalice byl osočován z toho, že je ruský kolaborant?

Strategie v podobě vyvolání strachu Fialovi zafungovala naprosto perfektně. V absolutních číslech totiž pětikoalice žádný hlas neztratila, dokonce v roce 2025 měla hlasů víc než v roce 2021. Před čtyřmi lety totiž strany SPOLU, STAN a Piráti dostaly dohromady 2 333 681 hlasů, letos to bylo 2 449 395 hlasů. Jediný důvod, proč pětikoalice prohrála, byla vyšší volební účast. Fialova pětikoalice zvládla naštvat dosavadní nevoliče, kteří proti ní volili zejména hnutí ANO. Pokud by ANO mělo stejně hlasů jako před 4 lety, Fiala by možná byl stále premiérem.

Koneckonců díky pokračujícímu válečnému konfliktu je Volodymyr Zelenskyj také nadále ve funkci prezidenta Ukrajiny. Za normálních okolností by se musely konat v roce 2024 prezidentské volby. Jelikož skutečně ústava Ukrajiny neumožňuje pořádat volby během válečného stavu, je jeho setrvání ve funkci zcela legální.

Čtenáři George Orwella a jeho románu 1984 si jistě pamatují na to, jak proti sobě neustále vedly válku Oceánie, Eurasie a Eastasie. Ani jeden z těchto tří superstátů nemohl válku vyhrát, ale všechny vlády byly ve shodě, že bude-li válka mezi nimi trvat, bude možné snadněji strašit domácí populaci a utahovat šrouby svých totalitních režimů. Vcelku bych se nedivil, pokud by třetí světová válka byla mezi Západem a Ruskem domluvená za účelem likvidace občanských svobod a nastolení úplné totality pod záminkou boje proti nepříteli.

Neochota nacionalistů dělat kompromisy

Vrátíme se do roku 2019. Po zvolení Volodymyra Zelenského do funkce prezidenta Ukrajiny vypukly masové protesty pod názvem Ні капітулації (Ne kapitulaci). Odpůrci nového prezidenta kritizovali jeho tehdejší snahy dosáhnout trvalého míru s Ruskem a urovnat konflikt na Donbase. Podle jejich názoru by se takové kroky rovnaly kapitulaci Ukrajiny. Protestující dosáhli svého. Zelenskyj pod tlakem protestů ustoupil ze svých původních kompromisních snah a zaujal vůči Rusku konfrontační kurz, což byla jedna z příčin pozdější ruské invaze na Ukrajinu.

Jedno z hesel protestujících znělo Мир після перемоги (Mír až po vítězství). Všechny jejich požadavky se splnily. Mír nebude nikdy, jelikož vojenské vítězství Ukrajiny je v současnosti v nedohlednu.

Nacionalistické organizace a politické strany na Ukrajině nikdy neměly příliš velkou politickou moc, a pokud šlo o prezidentské nebo parlamentní volby, nikdy nedosahovaly příliš dobrých výsledků. Čeho však nedokázaly dosáhnout ve volbách, dokázaly dosáhnout násilnými metodami a přísnou vnitřní disciplínou. Řada ukrajinských nacionalistů má za sebou bojové zkušenosti, ať už z revoluce na Majdanu, počáteční války na Donbase, nebo z obrany proti současné ruské invazi. Lidé jako Andrij Bileckyj (Azov), Dmytro Jaroš (Pravyj sektor), Jevhen Karas (C14), Dmytro Korčynskyj (UNA-UNSO, Bratstvo), Oleh Ťahnybok (Svoboda), Jurij Syroťuk (Svoboda), Iryna Farion (Svoboda) a další opakovaně hrozili, že pokud Zelenskyj nebude jednat podle jejich požadavků, bude svržen, zabit a nahrazen vojenskou diktaturou.

Zelenskyj má tedy dobrý důvod ve válce pokračovat. Pokud v ní pokračovat nebude, hrozí mu smrt z řad těch, kteří kompromisy odmítají a jsou ochotni ve válce fanaticky pokračovat i za cenu ztráty vlastního života. Těchto fanatiků je totiž na Ukrajině stále dostatek, aby mohla válka pokračovat.

Není to tak dávno, co v podobné situaci byl i Vladimir Putin, a hrozbu vlastního svržení odvrátil jen tak tak. Pamatujete ještě na Jevgenije Prigožina? Tento známý ruský kriminálník založil soukromou vojenskou společnost Wagner, která vojensky podporovala ruskou invazi na Ukrajinu. Prigožinova soukromá armáda byla ve své činnosti mnohem efektivnější než oficiální ruská armáda, a dostával se do častých sporů s ruským ministerstvem obrany. Neshody nakonec vedly k vojenské vzpouře, kdy Prigožin táhl na Moskvu. Tuto vzpouru se podařilo zastavit horko těžko. Po potlačení vzpoury byl Prigožin zlikvidován při leteckém neštěstí.

Není nám známo, kolik zbývá takových lidí v Rusku, jako byl Prigožin. Lze však očekávat, že jich rozhodně nebude málo, akorát se neprojevují moc nahlas, aby nedopadli stejně.

Je z toho nějaká cesta ven?

Cesta ven z toho neexistuje. Bez ohledu na výsledky českých voleb nezbývá nic jiného než vytrvat v podpoře Ukrajiny. Ale nikoliv formou vlaječek na budovách, nýbrž dodávkou zbraní, a také i dodávkou lidí, jelikož Ukrajině dochází vojáci. Vojenské vítězství Ukrajiny je v nedohlednu. Jsou možné pouze dva scénáře. Buď Rusko vyhraje, Ukrajina zanikne a otevře se cesta pro ruskou expanzi dále na západ Evropy, anebo bude válka trvat navěky na současných pozicích. Budou umírat lidé, budou se ničit zbraně a další nakradené miliony zůstanou v kapsách ukrajinských politiků a oligarchů. Ale bude to mít jednu výhodu. Válka nebude tady, bude stále daleko.

Česko by se mohlo učit od Prigožina. Má to smysl i po jeho smrti. Již dnes by bylo možné vyprázdnit česká vězení tím způsobem, že by se vězňům nabídla možnost předčasného propuštění výměnou za minimálně půlroční službu v ozbrojených silách Ukrajiny. Prigožin nabízel totéž vězňům v ruských kriminálech. Proč vlastně ještě neexistují soukromé vojenské společnosti Dvořák, Smetana nebo Janáček, které by se naopak anagžovaly na straně Ukrajiny?

Cílem v tuto chvíli nemůže být vítězství Ukrajiny, neboť v tuto chvíli je to nedosažitelné. Cílem by mělo být maximální prodloužení války a zdržení ruského postupu, neboť pokud válku neprodloužíme, Rusko pohltí i nás.

Nezapomínejme, že byli to právě Češi, kdo před 100 lety stvořili ukrajinský nacionalismus a položili základy banderovskému hnutí. Před Banderou tu byl ještě Jevhen Konovalec, který získal pro svoje aktivity podporu od vlády první ČSR ve 20. letech 20. století. Ta totiž chtěla využít ukrajinskou menšinu jako nástroj pro vnitřní rozvrat Polska, se kterým měla první ČSR územní spory, zejména o Těšínsko.

Teprve po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 se největší hrozbou pro existenci ČSR stalo Německo. Ukrajinští nacionalisté přestali být podporování z ČSR poté, co v roce 1934 spáchali atentát na polského ministra vnitra Bronisława Pierackého. V tomto atentátu figuroval jako komplic Stepan Bandera, jeho hlavním pachatelem byl Hryhorij Macejko. Tehdy padla pozornost na vládu ČSR jako možného strůjce atentátu. Pod tlakem nebezpečí ze strany hitlerovského Německa a nutnosti hledat spojence ve světě proti této hrozbě se ČSR distancovala od atentátu a dala od ukrajinských nacionalistů ruce pryč.

Lze tedy konstatovat, že Petr Fiala a jeho pětikoaliční vláda navazovali na historické tradice a dělali to samé, co naši předkové před 100 lety. Ukrajinci tradičně slouží českým mocenským elitám pro špinavou práci a ozbrojený boj proti nepřátelům, proti kterým Češi sami bojovat nemohou. Zajímalo by mě, zda si to někdo v české populaci vůbec uvědomuje, a zajímal by mě názor jak příznivců, tak i odpůrců končící vlády.

Tohle všechno si v Moskvě moc dobře pamatují. A to nám Čechům taky nikdy neodpustí. Ruská pomsta Čechům za stvoření banderovského hnutí před 100 lety bude mimořádně krutá. Pamatujme na to a nedopusťme, aby Rusko tuto pomstu na Češích někdy vykonalo. Proto je potřeba držet Rusko od českých hranic co nejdál. A to je možné jedině tak, že válka na Ukrajině bude trvat navěky.

16.11.2025 Pan Hloupej

Související články: