USA přestaly válčit proti Rusku. Je to problém?

USA zastavily počátkem března dodávky zbraní Ukrajině, což u levicově orientované a válkychtivé části obyvatelstva vyvolalo doslova zděšení. V Evropě, jak je vidět i na současném povolebním Německu, prostě nejsme zvyklí a tvrdohlavě odmítáme, aby nově jmenovaná administrativa plnila přesně to, co slibovala před volbami.

To v EU opravdu zásadně neděláme a to je pro Evropany zásadní důvod k obrovským hysterickým reakcím. USA prostě ukončily válku proti Rusku a nás se to vůbec netýká.

Zkusme si projít takový stručný přehled událostí, které této válce předcházely:

12. září 1990, Moskva – jednání 2+4 (USA, SSSR, Francie a Británie) o podmínkách sjednocení Německa. Jednání byla ukončena podpisem revize Postupimské konference (mimochodem poprvé Německem oficiálně uznané jako součást mezinárodního práva) a podpisem smlouvy o státní suverenitě sjednoceného Německa a rozšíření NATO o bývalé území NDR.

9. únor 1991 – při jednáních se sovětským ministrem zahraničí Eduardem Ševarnadzem řekl Genscher: „Obáváme se, že členství sjednoceného Německa v NATO vytváří komplikace. Pro nás je jedna věc jasná, NATO se nebude rozšiřovat na Východ. To platí obecně,“ poukázal Genscher k tomu, aby bylo jasné, že jde jen o rozšíření na území NDR.

1. červenec 1991 – rozpuštění Varšavské smlouvy.

Březen 1991, Bonn – německý zástupce Jürgen Chrobog uvedl, že přijetí východoevropských zemí do NATO je „neakceptovatelné“ a shodli se na tom všichni zástupci Francie, Británie, USA a Německa, kteří dali jasně najevo během jednání ve formátu 2+4, že by nemělo dojít k rozšiřování NATO za Labe. Americký zástupce Raymond Seitz s tím souhlasil těmito slovy: „Dali jsme jasně najevo Sovětskému svazu při jednání ve formátu dva plus čtyři i při dalších jednáních, že nevyužijeme výhody stažení sovětských vojsk z východní Evropy. NATO by se nemělo formálně ani neformálně rozšiřovat na Východ.“ Potvrdil to rovněž německý ministr Hans-Dietrich Genscher, který o této možnosti mluvil už 31. ledna 1991.

Březen 1991 – začíná válka v Jugoslávii. Jugoslávská lidová armáda se pokouší udržet nedělitelnost hranic, ale vnitřní neshody mezi jednotlivými autonomními regiony Jugoslávie získávají navrch.

Červen 1991 – Slovinsko a Chorvatsko vyhlašují svoji nezávislost, v listopadu je následuje Socialistická republika Makedonie. OSN vysílá do Jugoslávie vojáky za účelem stabilizace situace.

Prosinec 1991 – Společenství nezávislých států (SNS). Oblast hospodářské spolupráce mezi bývalými zeměmi SSSR, zvýhodněné dodávky surovin mezi státy, spolupráce, pronájem přístavů Rusku ze strany Ukrajiny – tzv. Černomořské flotile výměnou za dopravu obilí, atd.

Ukrajina vstoupila do programu NATO, Partnerství pro mír.

Leden 1991 – německý ministr Hans-Dietrich Genscher potvrzuje nerozšiřování NATO na východ.

Prosinec 1994 – Budapešťské memorandum. Obsahuje mj. závazek nedotknutelnosti hranic, závazek k odzbrojení, závazek nedotknutelnosti a respektování územní celistvosti, závazek respektování státní suverenity, závazek respektování lidských práv a další závazky. Obsahuje mj. dohodu, že „NATO neposkytne rozšíření vojenské infrastruktury na území bývalého Východního bloku“. Dále se NATO zavázalo, že se nebudou uskutečňovat vojenské operace nebo infrastrukturní rozšíření směrem na východ

1995 – ukončení existence Autonomní republiky Krym (existující déle než samostatná Ukrajina) 17. března, kdy byl vyhnán do exilu krymský prezident Jurij Meškov

1997 – podpisem „Velké smlouvy“ Rusko uznalo hranice Ukrajiny, včetně Krymského poloostrova.

Jelcin a Solana podepsali Partnerství pro mír a rozhovory o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti mezi NATO a Ruskou federací (smlouva NATO-Rusko). (Z amerických dokumentů odtajněných v roce 2018 vyplývá, že Jelcin s Clintonem uzavřeli před podpisem smlouvy gentlemanskou dohodu, že žádná země bývalého SSSR nesmí vstoupit do NATO). Vznik Komise NATO-Ukrajina.

1998 – podpis Závěrečné zprávy společného Ukrajinsko-evropského akčního fóra

13. říjen 1998 – Rada bezpečnosti OSN vydává ultimátum, aby se Miloševičova vojska stáhla z Kosovské části Srbska. NATO vysílá do bývalé Jugoslávie vojáky na základě Rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Rusko protestuje, ale rezoluci nevetuje.

1999 – NATO se rozšiřuje na území ČR, Maďarska a Polska.

Březen–červen 1999 – NATO bombarduje Srbsko. Srbsko se stahuje z území obývaného Kosovskou menšinou.

7. října 2001 – USA zahajují vojenskou operaci v Afgánistánu.

2002 – Komise NATO-Ukrajina schválila Akční plán pro Ukrajinu.

Podzim 2003 – Rusko začalo stavět přehradu v Kerčském průlivu směrem k ukrajinskému ostrovu Tuzla. Kyjev to vnímal jako pokus o překreslení hranic. Konflikt se vyostřil a byl vyřešen až po osobním setkání prezidentů obou zemí. Stavba byla zastavena.

Září 2004 – aféra s otravou bývalého prezidenta Ukrajiny Viktora Juščenka, která nebyla nikdy vyšetřena.

Listopad–prosinec 2004 – na Ukrajině probíhá „Oranžová revoluce“ za svržení nově zvoleného ukrajinského prezidenta Janukovyče. Opakovanou volbu vyhrál prozápadní Viktor Juščenko.

NATO se rozšiřuje na území Bulharska, Estonska, Litvy, Lotyšska, Rumunska, Slovenska a Slovinska.

2005 vstoupila Ukrajina do programu NATO pro intenzivní dialog.

Leden 2006 – první odstávka tranzitních dodávek přes Ukrajinu do EU (z důvodů krádeží dodávek Ukrajinou).

Únor 2008 – Srbská část území obývaného z části kosovskou menšinou vyhlašuje po násilnostech podpořených útoky NATO proti Jugoslávské armádě a zejména proti Srbsku nezávislost na Srbsku coby Kosovskou republiku. Kosovo uzná 113 zemí (ale postupem času jich 15 toto uznání stáhne). Uznávající státy poukazují na preferenci práva národa na sebeurčení před nedělitelností hranic.

Duben 2008 – George Bush nabízí Ukrajině a Gruzii vstup do NATO. Na summitu NATO v Bukurešti bylo Ukrajině a Gruzii přislíbeno členství, ale bez uvedení data. Rusko protestovalo s tím, že se jedná o eskalaci napětí.

Leden 2009 – druhá odstávka tranzitních dodávek přes Ukrajinu do EU (z důvodů krádeží dodávek Ukrajinou). M. Topolánek neumí zajistit shodnost obou paré smlouvy s J. Tymošenkovou, takže mezinárodní českou ostudu musí řešit sám předseda Barroso.

NATO se rozšiřuje na území Albánie a Chorvatska.

Prosinec 2010 – počátek Arabského jara v Tunisku, odkud se šíří do Egypta, Alžírska, Jemenu, Jordánska, Bahrajnu, Sýrie a Libye.

17 března 2011 – rezoluce RB OSN č. 1973/2011 o bezletové zóně nad Libyí.

19. března 2011 – NATO zahajuje vojenskou operaci v Libyi (předcházela jí ale vojenská operace samotné Francie).

2013 – Asociační dohoda Ukrajiny s EU. Janukovyč (který v roce 2010 vyhrál volby) plně dojednanou dohodu pozastavil s žádostí o vypsání referenda a druhá vláda premiéra Mykoly Azarova pozastavila přípravy k jejímu podpisu. To vyvolalo další kolo barevné revoluce: Majdan (který vedl k Janukovyčeho útěku do Ruska v únoru 2014). 30. listopadu 2013 provedly bezpečnostní složky Ukrajiny proti demonstrantům násilný zásah.

Březen 2014 – Janukovyč odesílá Putinovi dopis s prosbou „aby byly použity ozbrojené síly Ruské federace k nastolení zákonnosti, míru, práva a pořádku, stability a ochrany obyvatelstva Ukrajiny“.

V Doněcku a Luhansku byly vyhlášeny „lidové republiky“. Uhájení přístavu Černomořského loďstva.

16. březen 2014 – Krymským parlamentem je vyhlášeno referendum, v němž se obyvatelé ukrajinské autonomní republiky Krym a města se zvláštním statusem Sevastopol vyslovili pro přičlenění Krymu k Ruské federaci.

18. března byl Krym připojen k RF.

Červen 2014 – ukrajinský prezident Petro Porošenko a Putin se setkali za zprostředkování Německa a Francie na oslavách 70. výročí Dne D v Normandii. Zrodil se takzvaný Normandský formát.

září 2014 – Válka (porážka Ukrajinské armády) skončila podepsáním příměří Minsk I.

2015 – Válka (porážka Ukrajinské armády) skončila podpisem Minsk II. Podepsalo i Německo, Francie a OBSE.

Říjen 2015 – USA zahajuje vojenskou operaci v Sýrii.

2017 – NATO se rozšiřuje na území Černé Hory.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko v Kyjevě hovořil s americkým ministrem obrany Jamesem Mattisem o možnosti vojenské mise OSN v Donbasu a o americké vojenské podpoře.

2018 odhlasoval ukrajinský parlament zakotvení cíle členství v NATO do ústavy.

20. května 2019 – Ukrajinským prezidentem se stává Volodymyr Zelenskij.

Od normandského summitu v Paříži v prosinci 2019 podle tvrzení Ruska neplní Ukrajina Minské dohody. Rusko v OSN žádá garanty smlouvy (Německo a Francii) o zajištění plnění smlouvy ze strany Ukrajiny.

2020 – NATO se rozšiřuje o území Severní Makedonie.

Leden 2021 – Ukrajinská Nejvyšší rada přijímá 30. článek takzvaného jazykového zákona, který všem poskytovatelům služeb ukládá povinnost mluvit s klienty pouze v ukrajinštině.

Dne 16. února 2021 ruská duma uznala nezávislost v Donbaské oblasti na východní Ukrajině nazvaných Doněcká lidová republika (DNR) a Luhanská lidová republika (LNR).

Od prosince 2021 ruský prezident Putin otevřeně požaduje po USA, aby Ukrajina nikdy nevstupovala do NATO a nedostávala vojenskou pomoc. NATO tento požadavek odmítá.

3. prosince 2021 – americký deník The Washington Post s odvoláním na americké zpravodajské služby oznámil, že Rusko shromáždilo armádu 175 000 vojáků a chystá se počátkem roku 2022 napadnout Ukrajinu.

24. února Putin zveřejnil další prohlášení, v rámci kterého oznámil zahájení „speciální vojenské operace“ s cílem „demilitarizace a denacifikace Ukrajiny“. „Vojenskou operaci“ zdůvodnil potřebou ochránit samotné Rusko před rozšiřováním NATO a pomoci ruskojazyčnému obyvatelstvu na východní Ukrajině, jež údajně čelí šikanování a genocidě ze strany ukrajinské vlády.

25. února vyhlašuje Ukrajina všeobecnou mobilizaci.

září 2021 – vedení NATO odmítlo na svém jednání návrh smlouvy, kterou jim zaslal Vladimír Putin, v níž se NATO zavazuje k dalšímu nerozšiřování se na východ k hranicím Ruska.

2. března 2022 – jednání Ruska odsoudila většina světového společenství a řada mezinárodních organizací. Rezoluce Valného shromáždění OSN ES-11/1, kterou podpořila drtivá většina států, odsoudila jednání Ruska a vyzvala Moskvu k okamžitému ukončení bojů a stažení svých vojáků z území Ukrajiny. Pro rezoluci hlasovalo 141 zemí. Rusko rezoluci vetovalo.

Duben 2022 – Ukrajina měla možnost uzavřít s Ruskem příměří Istambulskou smlouvou o příměří, na jejímž základě Rusko stáhlo vojáky z Kyjeva. Cílem smlouvy o příměří byl neutrální statut Ukrajiny. Boris Johnson přesvědčil své ukrajinské partnery, aby za vydatné britské podpory ve válce pokračovali (zdroj: Foreign Affairs)

5. července 2022 – podepisují zástupci třiceti členských zemí NATO protokol o přistoupení Finska a Švédska.

26. září 2022 – dvojice výbuchů nepřírodního původu ničí plynovody NordStream 1 a NordStream 2.

7 září 2023 – Jens Stoltenberg ve svém projevu chválí Ukrajinu a vedení NATO za to, že po zaslání návrhu smlouvy mezi NATO a RF udělalo NATO pravý opak a zahájilo přístupová jednání s dalšími státy (Švédsko, Finsko) a podpořilo Ukrajinu dodávkami zbraní, velení, výcvikem vojska a finanční pomocí.

Je možné, že něco chybí, něco je tam zbytečně, ale podstatný je kontext vyplývající z uvedených událostí.

Z těch chybějícího je možná pro zachování kontextu dobré uvésti i toto:

„Prezident Zelenskyj byl k Minským dohodám velmi kritický,“ řekla Merkelová a dodala, že podle ukrajinských politických vůdců není tato dohoda na Ukrajině populární a je velmi obtížné ji politicky realizovat.

„Nejpozději v roce 2005 nebo 2006 jsme si měli říci: Studená válka neskončila, vracíme se zpět k politice studené války,“ řekla Merkelová.

„Minské dohody daly Kyjevu čas připravit se k obraně proti Rusku“, uvedla dále Merkelová v rozhovoru pro německý deník Der Spiegel (…“dát Ukrajině čas, aby se stala silnější“ pro Die Zeit v listopadu 2022).

Francois Hollande v prosinci 2022 poskytl rozhovor deníku The Kyiv Independent, ve kterém mu mj. byla položena otázka, zdali souhlasí s Angelou Merkelovou, že „jednání v Minsku měla oddálit ruský postup na Ukrajině“. Bývalý francouzský prezident s tímto tvrzením souhlasil a uvedl, že „minské dohody ruskou ofenzívu na čas zastavily.“ Dále Hollande dodal: „Od roku 2014, Ukrajina posílila svoje vojenské postavení (…) Je zásluhou minských dohod, že ukrajinská armáda dostala takovou příležitost.“.

Takže co se to vlastně děje?

Rusko beze sporu vojensky napadlo Ukrajinu. Je agresorem, a to je bez pochyby velmi závažné porušení mezinárodního práva. Ale to není u jaderné velmoci noc divného, USA nebo NATO za dobu stupňování Ukrajinské krize napadly několik států a nevšiml jsem si, že by to našim tzv. „médiím veřejné služby“ nějak rvalo žíly. A od března už USA proti Rusku nebudou Ukrajině dodávat zbraně. K tomu dali američtí občané Trumpově administrativě mandát, takže asi nechtějí dál válčit proti Rusku. Proč tedy ta hysterie právě u nás?

Ať hledám, jak hledám, žádnou souvislost s ČR v uvedeném najít nemohu. Ať prohledávám celosvětový internet, nikde není žádná zmínka, že by Rusko napadlo ČR, že by jakkoli ohrozilo zájmy ČR, že by jakkoli ohrozilo občany ČR, jejich majetek, nic. Takhle válka se nás zkrátka netýká. Nebyl Ruskem napaden žádný stát NATO, ani Rusko jakkoli neohrozilo jeho zájem či životy nebo majetek jeho občanů.

Proč náš premiér tvrdí, že jsme ve válce? Proč (nejen) kvůli této válce klesla kupní síla obyvatel této země o zhruba třetinu? Proč (nejen) kvůli této válce máme energetickou krizi? Proč kvůli této válce musíme deklarovat rusobijství nevkusnými vlajkami s mrtvolami, proč tzv. „média veřejné služby“ musí tento jeden konflikt z mnoha neustále omílat dokola? Proč u nás na úřadech a jinde vlají ukrajinské vlajky, proč si je Češi lepí na auta, přidávají na své profily na socialistických sítích? Jaký to má důvod?

A dělali to i v jiných válkách? Vlály u nás na úřadech například vlajky Jugoslávie, Libye, Sýrie, Iráku, Jemenu, Afgánistánu… lepili si je lidé na auta, dávali na profilovky na internet? To jsem takový sklerotik, že si nic z toho nepamatuji? Nebo mi paměť slouží dobře a nic z toho nikdo nedělal? A jak to? Vždyť jestli jde o hodnoty, musíme přeci zastávat stále stejný hodnotový postoj, ať je okupantem Petr nebo Pavel!

Válka je selháním diplomacie a my bychom se měli asi trochu zamyslet, čí diplomacie v tomto případě chronicky selhávala a zda v říjnu nově zvolená česká vláda bude v tomto selhávání Babišovy a Fialovy vlády rovněž pokračovat. To je asi tak to jediné, co se nás vlastně týká.

Vše ostatní je jen cirkusové představení, zřejmě pro Brusel a některé eurounijní svazáky.

Přeji všem krásný den a usmívejte se.

Bude hůř.

09.03.2025 Integrace

Související články: