Političtí aktivisté jsou mistry zásady „rozděl a panuj“: tím, že lidem předhodíte „strašného nepřítele“ je můžete zmanipulovat aby se přidali k vám jakožto „k menšímu zlu“. Jenže falešné dilema je nejzákladnější manipulativní technika: Babišovce a organizátory Chvilek tvoří dohromady pár stovek lidí, ale kromě nich tu stojí ještě statisíce normálních občanů kteří se pouze neshodnou na tom, kdo je právě teď menší zlo – a kteří se teď navzájem tragicky démonizují a osočují na povel manipulátorů.
Kam zmizel nadhled? Kam zmizela pravdivost a uměřené informování bez frustrované potřebi si přisazovat, nadsazovat a vymýšlet si? To už pravda jakože sama o sobě není dost silná a je ji potřeba „vylepšit“ o bulvární titulek a senzační osočení?
Jedni fanatici prohlašují všechny voliče Babiše či Zemana za idioty či nesvéprávné (A) a nejraději by omezili Volební právo, zatímco druzí fanatici mektají o „státním převratu“ a „zpochybňování voleb“ (B) a nejraději by omezili prozměnu Svobodu shromažďování, protože lidi nemaj co demonstrovat proti zvolené vládě – mají držet hubu a nechat si všechno líbit. To jsme mohli vidět v přímém přenosu v televizi a tady na DFENSu.
Jenže mezi touhle hrstkou fanatiků se nachází nějakých 700,000 lidí – část voličů Babiše a „Antichvilkařů“ (D) a velká část řadových demonstrantů z letné (C) -, kteří nepatří mezi fanatiky z ani jedné strany, ale prostě s něčím naprosto pochopitelně a oprávněně nesouhlasí. A já se jich chci zastat, protože metat na ně křivá obvinění a házet je do jednoho pytle se šmejdy a fanatiky prostě není fair.
Strana C: pochopte normální demonstranty proti Babišovi
Iniciativa Milion chvilek trpí, jak trefně vystihl týdeník Echo, stejnou vlastností jako Piráti: vedení (strana A) je dnes podstatně více nalevo, než řadoví členové a sympatizanti (C). Takže si odmyslete fanatické „přívěsky“ jako herečky a Greenpisáky, kteří se na Chvilkaře nabalili až v průběhu doby jako paraziti, a podívejte se na skutečné gró, kvůli kterému demonstrují davy.
Základem iniciativy Milion chvilek byl, tehdy ještě konzervativní, student ETF Minář, kterého prostě štvalo, že ČR úplně ovládl mafiánský kmotr kalibru Babiše, páchá bezpráví s úředním štemplem jaké nemá obdoby za posledních 30 let, a ačkoli byl součástí kmotrů napojených na ČSSD, nyní se tváří jako „nová krev“ a někdo kdo „vyčistí korupci“, jako „dobrý podnikatel a zaměstnavatel“, a lidé mu to baští. Kdo mu může vyčítat, že se naštval? Připomeňme si konkrétní, objektivní důvody:
Babiš svou první firmu, Agrofert, doslova ukradl Petrimexu tak, že prokazatelně zfalšoval jednání představenstva, na kterém byl „navýšen kapitál“ tak, aby Babiš přes své kamarády z O.F.I. Agrofert převzal. Pod jednáním představenstva byly podepsány tři osoby: Babiš, jeho kamarád A.Rakický, a Elena Trenčianská. Jenže Trenčiánská byla v rozhodné době prokazatelně mimo republiku, na služební cestě v Anglii! Celé jednání představenstva bylo tedy nelegální podvod, takže se Petrimex samozřejmě chtěl soudit. Jenže žalobce, jaká to „náhoda“, propásl lhůtu k podání žaloby o tři dny, takže „nic se nestalo, zapomeňte“ a Agrofert Babišovi zůstal.
Další firmu získal Babiš legální, ale mafiánskou praktikou. Masokombinátu zadával zakázky na odběr, a postupně se stával dominantním, dobře platícím zákazníkem. Objem svých zakázek postupně navyšoval, až kapacita masokombinátu přestala stačit. A v té chvíli přišel s „nabídkou která se neodmítá“: buď si masokombinát vezme úvěr a zvýší svou kapacitu, nebo se Babiš sebere a půjde jinam – a masokombinát padne na hubu, protože Babiš byl největší odběratel a najít za něj náhradu nebude snadné. Takže se masokombinát pochopitelně zadlužil a investoval do navýšení kapacity výrobní linky – jenže v tu chvíli mu Babiš vrazil kudlu do zad: odřekl všechny zakázky. Masokombinátu zůstaly jen dluhy, zhroutil se… Načež jej za zlomek ceny koupil Babiš.
Další firmu získal Babiš ještě mafiánštějším způsobem. Na majitele firmy, kterou Babiš chtěl, „někdo“ nabonzoval podezření z trestné činnosti. Banka, u které měl Babišův cíl úvěr – a která záhadnou shodou okolností byla tatáž, která půjčila Babišovi a dodnes jej kryje – proti němu vyvolala proces „compliance“ a vynutila si předčasné splacení všech úvěrů. (Proti Babišovi, kteýr čelí TO, ovšem compliance nevyvolala. „Náhoda“.) Tím firma přišla na buben a Babiš ji koupil za zlomek ceny, jen aby se s křížkem po funuse ukázalo, že „podezření“, které vyvolalo „compliance“ a likvidaci firmy, bylo samozřejmě křivé, jen „náhodou“ hrálo do karet Agrofertu.
Do toho tu máme kauzu Unipetrol: když měl být privatizován, nejvyšší cenu nabídla britská firma Rotch Energy, která nabídla 14,5 miliardy Kč a meziresortní privatizační komise ji doporučila jako vítěze. Jenže vláda ČSSD v čele s Milošem Zemanem namísto toho vybrala jako vítěze Babiše, ačkoli ten nabídl o 3 miliardy Kč nižší cenu (11,7 mld.) a lhal o ekonomických vazbách zapojených společností! Babiš navíc nikdy nezaplatil, takže celý obchod nakonec vyšuměl. Ale jasně ukazuje, že Babiš, který se dnes prezentuje jako „čistý“ a „protikorupční“, už v roce 2001 „pásl“ ČSSD a byl tedy jedním z největších „kmotrů“ v ČR. Ostatně předčasně zesnulý Mrázek vyprávěl o Babišově mafiánství své.
Po tom všem se Babiš dal do politiky, kde se rozhodl přesně podle svého Chorvatského vzoru systémem EET a Kontrolních hlášení jednak zmapovat ekonomickou prosperitu jednotlivých podniků a jednak podnikatelské vazby, aby mohl zprivatizovat a osobně ovládnout i maloobchodní sektor. Když Babišovi lidé přišli na Ministerstvo Financí a Finanční Správu, zaměstnance zcela oficiálně naúkolovali, aby šikanovali živnostníky a podnikatele bez ohledu na spravedlnost či přiměřenost: hlavní je pokutovat a ničit. Za vyměřené pokuty začali úředníci dostávat odměny bez ohledu na to, zda byly oprávněné.
V politice si přes koaličního partnera Babiš přihrál do kapsy násobně vyšší dotace: za 7 let „se“ mu zvýšily dotace o miliardu (a podotýkám, že Agrofert odvádí na daních méně, než dostává na dotacích). A co je ještě násobně horší, začal zneužívat Policii a Finančák k „zaklekávání“, vysloveně mafiánské likvidaci konkurenčních firem, které chtěl získat. Masové zneužívání neoprávněných zajišťovacích příkazů nabralo tak decimujících obrátek, že se pro ně vžilo označení „Daňový džihád“. Přečtěte si konkrétní případy brutální likvidace rodinných firem, které byly léta bezúhonné a bude se vám vařit krev. Takové státní bezpráví je horší, než jakýkoli normální zločin nebo korupce, protože když vás znásilňuje stát, není se ke komu odvolat a sebeobrana je zákonem zakázána.
K tomu si Babiš koupil média, aby mu to kryla. A k tomu si začal vyměňovat lidi na Policii a Spravedlnosti zcela zjevně s cílem torpédovat vyšetřování jediné kauzy, kdy nezpochybnitelně něco udělal protiprávně, byť šlo zdánlivě o maličkost (jenže Al Capona také dostali na daňový únik a nikoli na ty hromady mrtvol).
Opravdu si někdo dovolí tvrdit, že proti takovému svinstvu lidé nemají co protestovat? Že proti takovému institucionalizovanému bezpráví nemají právo demonstrovat?
Opravdu si někdo dovolí tvrdit, že když premiér Gross rezignoval kvůli zpronevěře jednoho milonu Kč, a premiér Nečas rezignoval kvůli aféře své sekretářkomilenky ačkoli osobně neudělal vůbec nic špatného, že tlačit na rezignaci premiéra Babiše po všech jeho zločinech i „legálních zločinech“ je „pokus o převrat“ či „zpochybnění voleb“?
Pokud ano, tak byly „pokusem o převrat“ a „zpochybněním voleb“ i demonstrace proti populárnímu premiéru Grossovi, který byl tehdy tváří ČSSD stejně, jako je Babiš tváří ANO, a proti Nečasovi, který byl „slušnou tváří“ ODS která bez něj padla. A vlastně jakákoli demonstrace proti jakékoli vládě.
Řeknu vám, co by bylo „zpochybnění voleb“: kdyby někdo demonstroval za to, aby byly přerozděleny poslanecké mandáty, které z voleb vzešly. Kdyby někdo demonstroval za to, aby prezident Zeman odňal vládu koalici ANO+ČSSD a pověřil sestavením vlády opozici. To by bylo „zpochybnění voleb“. Děje se to? Požadují tohle Chvilkaři? Protože pokud ne, každý, kdo blábolí o „zpochybňování voleb“ v hrdlo lže a křivě obviňuje demonstranty.
Strana D: pochopte ty, kteří v Babišovi vidí menší zlo než Piráty a Progresivisty
V české politice se prolínají tři reality: zaprvé korupce a dozor státu nad občany. Zadruhé vztah k EU. A zatřetí vztah k ideologii „permanentní revoluce“ ve jménu „pokroku“.
Třetí kategorie je to, co jako svou stranickou ideologii tlačí „progresivní“ levicové strany v čele se stranami Zelených jako nejradikálnějšími proroky: neomezené množství genderů a tvrdé potírání jakéhokoli aktu nesouhlasu jakožto „projevů nenávisti“. Silová propagace a podpora alternativních sexuálních preferencí a praktik. Násilné zákazy „tradičních“ technologií jako spalovacích motorů, kamen na tuhá paliva, nebo palných zbraní i nožů, a naopak povinné a zákonem vynucené zavádění nových technologií jako elektromobility, elektronického dohledu/štěnic a pasivních domů bez ohledu na to, zda je chcete nebo ne.
Nemluvím tady o „strašení migrací“, mluvím tu o zcela konkrétních návrzích jako požadavku Pirátů zakázat všechny kotle na tuhá paliva včetně nejvyšší třídy; oficiálnímu stanovisku vedení Strany Zelených zakázat všechny zbraně (originál), souhlasu vedení TOP09 i Pirátů uzákonit „manželství homosexuálů“ které všude na světě následují žaloby proti lidem, kteří se opováží s tímto revolučním konceptem nesouhlasit, protože oficiálním stanoviskem LGBT aktivistů je, že projev nesouhlasu je „fobií“ a „hate speech“; oficiální „Vizí“ strany slovenské prezidentky Čaputové která počítá s tím, že „elektrická, autonómná a zdieľaná áuta a autobusy začnú nahrádzať model vlastníctva osobného auta“, čímž se jen reflektuje oficiální požadavek EK zakázat lidem ruční řízení jejich aut; o úředně zaváděným systémům sledování všech cest občanů kamerami, GPS v autech, telemetriky bonzující státům vaši rychlost, prostorovým státním mikrofonům ve vašem autě, a policejně vymáhaného zákazu nesouhlasit s progresivní politikou identit, protože to sice není zločin ale policie vás bude zastrašovat a šikanovat jako to teď dělá v „nejprogresivnější“ Británii.
Řada lidí proto zcela oprávněně vnímá, že tyto radikální, revoluční doktríny vznášejí obrovské požadavky na zásahy do jejich životů. Že tu levicoví „progresivci“ ve jménu svých obskurních ideologií, které si postavili na piedestal Jediné Přijatelné Pravdy a Jediné Přijatelné Politiky, vlastně požadují jakousi soft totalitu ve jménu „světlých zítřků“.
A proto pečlivě váží, co je vlastně menší zlo: je důležitější aby premiérem nebyl mafiánský grázl, který zneužívá svou politickou moc aby privazitoval Českou republiku a její občany jako své poddané-otroky, nebo je důležitější aby se „Overtonovo okno“ (PR ukazatel jaké politické doktríny jsou považovány za většinově přijatelné) neposouvalo dále doleva a u moci nebyly strany, které by buď přímo uzákonily brutální, ideologicky zdůvodněné zákazy, nebo podepsaly mezinárodní úmluvy a regulace EU, které by pro ně připravily cestu?
Jen blázen by samozřejmě věřil, že se Babiš „postaví proti Evropské Unii“, na jejíchž dotacích ze celé jeho podnikání životně závislé. Jen blázen by věřil, že se Babiš „postaví proti migraci“, když na jednání se špičkami EU v Lucemburku prohlásil, že ochotně přijmeme 18,000 migrantů do průmyslu. Jen blázen by mu věřil boj proti fanatickým levičákům, když Babiš v Bruselu podpořil do čela Europarlamentu pro-imigračního a pro-genederového progresivce Sassoliho.
Ale přesto je faktem, že se Babiš jako jeden z mála špičkových politiků alespoň chabě a formálně postavil proti dvěma extrémně nebezpečným mezinárodním smlouvám a proti jednomu extrémně nebezpečnému fanatiku.
Nakonec „nepodpořil“ Istanbulskou úmluvu, proti které varovali advokáti a ústavní soudci napříč Evropou jako i Česká Advokátní Komora a která by pod záminkou „ochrany žen proti násilí“ fakticky uzákonila „gender“ jako „zákonem danou pravdu“, vyžadovala indoktrinaci genderovou ideologií na školách, rušila advokátní mlčenlivost a zakázala střídavou péči. Tu fanaticky prosazovala genderová lobby z ČSSD a Babiš jí nejprve slíbil podporu, aby posléze lehce otočil do „nepodpory a odložení“.
Nechal hlasovat proti Marakéšskému Globálnímu paktu o migraci, který by umetal cestičku neomezené ilegální migraci a přerozdělování migrantů – jakkoli jeho vláda, resp. progresivistické křídlo ČSSD, posléze ratifikovala Globální pakt OSN o uprchlících.
A díky souběhu zájmů sebe a Lidovců v EP kategoricky vystupuje proti tomu, aby se šéfem Evropské Komise stal extrémně nebezpečný fanatický „progresivista“ Timmermans, který jako své poslání vnímá násilné vynucování omezování emisí CO2 ve jménu „boje proti klimatickým změnám“, trestání konzervativců v Polsku a Maďarsku a „přerozdělování migrantů“. Fakticky se tak šéfem EK stane stejně fanaticky anti-CO2 laděná von der Leyenová, která ale alespoň nevede křížovou výpravu proti Střední Evropě.
Zatímco ještě před dvěma lety se Babiš jevil jako absolutně největší zlo na české politické scéně – a to naprosto oprávněně, viz výše -, s nástupem otevřeně „progresivních“ Pirátů, kteří mají ideologicky nebezpečně blízko k Zeleným s jejich otevřeným totalitarianismem a zároveň hrozí přebrat Babišovi jeho voliče a stát se dominantní stranou na české politické scéně, se najednou leckomu může zdát, že Babiš je menší zlo. Protože sice je zlo a likviduje podnikatele i Česko, ale alespoň není totalitářský fanatik.
Strana A: vedení Milionu chvilek se sune doleva, ale nereprezentuje řadové demonstranty
Minářův spolupracovník Roll vzpomíná, že na počátku, v roce 2017, byl Minář výrazně konzervativnější, ale postupně se pod vlivem jeho a dalších vysokoškoláků „liberalizoval“ neboli do nějaké míry přejal levicové „progresivní“ manýry „nové levice“ s jejím revolučním bojem proti lidské svobodě ve jménu „sociální spravedlnosti“, „gender spravedlnosti“ a „environmentalismu“.
Vedení Milionu chvilek je prostě od počátku infiltrováno profesionálními politickými parazity, protože Minář neměl dostatečné obranné mechanismy. Nemyslím si, že by Minářova konverze byla úplná a stal se z něj progresivní levičák. Prostě mu jen přestal vnímat nebo účinně bojovat proti tomu, aby se na pódia demonstrací Chvilek infiltrovali levicoví „liberálové“ a jiní „obvyklí podezřelí“ – třeba infiltrátoři z Rekonstrukce státu a Frank Bold alias Ekologického právního servisu v osobě Jiřího Boudala. Tihle se zkusí infiltrovat úplně všude, kde vidí vrátka otevřená – vždyť se snažili infiltrovat i k Babišovi do ANO.
Minář měl totiž jen jednoduchý nápad udělat petici (Milion chvilek = milion podpisů) a debatní kroužky proti Babišovým zločinům a neuvěřitelnému zneužívání pravomoci, ale sám se postupně dostal zřejmě jen do vleku událostí. Sám původně vší silou usiloval o to, aby se Milion chvilek neprofiloval politicky a netlačil agendu nějaké strany (např. Eurofederalismus TOP09, nebo progresivismus Zelených, nebo částečný konzervatismus KDU či ODS), ale striktně stál jako jednotící platforma „Anti-Babiš“ která si s nikým nezadá a nebude ničí děvka. A usiloval i o to, aby se Milion chvilek – narozdíl např. od iniciativy „Andrejovy účtenky vrátíme Andrejovi“ – nenadával voličům Babiše.
Jenže Minář neměl zdroje ani konexe zorganizovat megademonstrace – ty mu jako pomoc nabídli jiní, kteří měli své vlastní politické představy a názory – a „darovanému koni na zuby nekoukej“. Mezi tyto „pomocníky“ patří hlavně promotér Robin Suchánek z agentury Netwin, který nezištně dohazuje Milionu chvilek řečníky z řad umělců a známých okolností. Není to tedy tak, že by řečníky vybíral a přemlouval Minář. Řečníci jsou nabídnuti a zorganizováni „oddanými pomocníky“, kterým je těžko nevyhovět a říct „tohodle chlapa tam nechci“. Třeba extrémně ideologického Zeleného, Jana Piňose z Greenpeace a Hnutí Duha, který zcela jistě nesplňoval ten požadavek nezaujatosti a nadstranickosti, jaký měl Minář na počátku své cesty.
Není přitom nutné, aby tito „pomocníci“ byli sami progresivními levičáky: pokud se snažíte zajistit známé osobnosti, nevyhnutelně riskujete že se k vám zkusí vloudit levicoví agitátoři. A pokud nemáte vyhraněné názory, ale prostě se jen snažíte „zpromotovat dobrou show“ – protože „statické demonstrace“, jaké převažují v ČR, narozdíl od „mobilních demonstrací“ spojených s ničením majetku vysloveně vyžadují řečníky a umělecké vložky -, opět nemáte sebeobranný mechanismus a budete infiltrováni.
Osamocený Minář je tak obklopen řadou lidí, kteří to buď vidí jinak, více bojovněji, levicověji a aktivisticky – nebo kteří bezmyšlenkovitě vezmou každého, kdo je „slavný“ a nabídne se jim že vystoupí. A tak tento vývoj kulminoval na posledních akcích, kde na pódiu Chvilkařů vystupovala elitářka a bolševická členka KSČ z vražedného 1956, Jiřina Šiklová, nebo na poslední demonstraci parazitoval již zníměný fanatický Piňos z Greenpeace, který oprávněnou kritiku Babišova praseckého způsobu zemědělství s Roundupem a řepkou využil jako oslí můstek k agitaci do „boje proti změnám klima“, alias brutálnímu zdanění a zákazům každé lidské činnosti, protože každá lidská činnost vypouští CO2 a tedy se musí zdanit, zakázat či alespoň vykoupit odpustky.
Takto se tedy vystoupení na pódiu Chvilek posunulo doleva proto, že nemělo dostatečné sebeobranné mechanismy proti infiltraci agitátorů a aktivistů a protože Minář tam byl jediný relativní konzervativec. Jenže drtivá většina řadových demonstrantů takto neposunula a chodí na Letnou se stejnou motivací, jako Minář na počátku: vidí, jak Babiš ničí tuhle zemi a spravedlnost v ní, a vyzývá jej aby rezignoval – aniž by usilovali o cokoli z toho, co je jim podsouváno. A aniž by souhlasili s levičáckými vizemi „liberálních pomocníků“ infiltrovaných okolo Mináře.
Strana B: fanatičtí elektokraté a Babišisté nereprezentují Anti-aktivisty
Zatímco vzestup iniciativy Milionu chvilek pro demokracii byl postupně infiltrován různými parazity a přesměrován poněkud jinam, než si Minář původně představoval, na straně opačné ani nikdo nic nemusel infiltrovat. V našem národě existují dvě skupiny lidí, kteří z principu kohokoli jako jsou nyní Chvilkaři k smrti nenávidí: jednak elektokraté a jednak závistivá část Babišova elektorátu.
Elektokracie znamená politické uspořádání kde si občané mohou v demokratických volbách zvolit své vládce, ale tím jejich svoboda končí: po zbytek volebního období mají zvolení politici naprosto nevykazatelnou moc a občané mají povinnost držet hubu a nekritizovat je, nebo přes ni dostanou. Je to takové „periodické volení diktátora“.
Elektokracie funguje v Rusku, kde ve svobodných demokratických volbách sice s neotřesitelnou rezervou vítězí Putin a jeho strana, jenže to mu stejně nedává dostatečné sebevědomí na to, aby necítil potřebu nechat zmlátit a pozatýkat opoziční kritiky a demonstranty kdykoli se sejdou v relevantních počtech. Jako důvod, který to ospravedlňuje, cituje ruský represivní aparát úplně identickou bolševickou poučku, jako StB a KSČ v ČSSR před rokem 1990: jakákoli demonstrace a jakákoli kritika vlády jsou vždy automaticky pokus o státní převrat, nutně řízený zvenčí.
V České Republice tenhle narativ kontinuálně, bez výpadku, vyznávají mentální Bolševici, kteří za komančů s uspokojením sledovali jak SNB mlátí demonstranty a máničky, a před 17. listopadem i jinými výročími odvleče disidenty na služebnu SNB a drží je tam protiprávně, dokud výročí neskončí. Těch není tolik, zato se prolínají s Babišovým elektorátem. Kromě bolševiků vyznávají elektokracii politici z dob Oposmlouvy, kterým by se hodil „klid na práci“: Klaus starší a Zeman. Ale většinu elektokratů tvoří docela normální lidé, kteří vidí svět binárně dle kréda „nepřítel mého nepřítele MUSÍ být můj přítel“ a kteří se proto z nějakého důvodu přimkli k Rusku s jeho paranoiou a bolševickým narativem „demonstrace = puč“, a kteří proto u jakékoli větší demonstrace snadno uvěří lži o „Majdanu“/uchvácení moci a bezelstně ji šíří.
Proč „lži“? Protože i pokud přistoupíme na ruský oficiální příběh o tom, co podle Moskvy byl „Majdan“, má to 4 zcela podstatné a nutné definičních znaky:
– Majdan musí požadovat převzetí moci opozicí, nikoli pouhou výměnu politiků v rámci vítězné strany voleb.
– Majdan musí být založen na fyzicky násilné konfrontaci s policisty, nikoli striktním nenásilí.
– Majdan musí odmítat rozpuštění demonstrace v souladu se zákony, nikoli poslouchat pokyny policie.
– Majdan se snaží o „regime change“ v souladu s cíli zahraniční mocnosti
Všechny tyto znaky musí být splněny současně: pokud kterýkoli z nich chybí, nemůže se jednat o Majdan ani podle oficiální linie Moskvy, a tedy se jedná o nezpochybnitelnou objektivní lež a křivé obvinění. V případě Babiše navíc úplně idiotské, protože Babiš je „kůň EU Lidovců“ (ALDE) a jde na ruku Američanům (vydání ruského hackera, americké vrtulníky ad.), takže ti zcela očividně nemají zájem dělat „regime change“ proti svému vlastnímu člověku.
Dalším, kdo z principu nenávidí jakékoli demonstrace proti Babišovi, jsou jeho fanatičtí voliči. Tím nemyslím elektorát ANO, který vyhodnotil že je Babiš „menší zlo“, jakého je prý až polovina, nýbrž zapšklé frustráty tvrdící:
– každý kdo se má líp krade, a měli by mu to zabavit
– zejména živnostníci kradou, a ještě si flákají šunky a okrádají důchodový systém
– na lidi musí být přísnost a dohled
Tito lidé volili Babiše proto, aby „zatočil se zlodějskými živnostníky“, „zatočil s karuselovými podvody“ a „zatočil s okrádáním státu na daních“ – lhostejno za jakou cenu a jakými prostředky. V likvidaci firem skrze zneužité Zajišťovací příkazy si libují se slovy „a stejně to byli zloději a patří jim to“, kdykoli se dočtou o likvidační pokutě uložené agentem-provokatérem za nevydanou účtenku, tetelí se jim dušička radostí, a hájí svého guru frustrátů, že zázračně zlepšil rozpočet. A protože sami připouští, že „hnutí ANO“ je jen prázdná schránka okolo jejich Vůdce a jeho kultu osobnosti, rezignace Babiše je pro ně totéž, jako likvidace celého hnutí, a proto křičí o „zpochybňování voleb“.
Jenže milí zlatí, Ústava ČR říká, že volby jsou záležitostí politických stran, nikoli Vůdců. Nežijeme v prezidentském systému. Takže tvrdit, že výměna premiéra za jiného politika té samé, vítězné strany je „zpochybňování výsledku voleb“ je jednak kult osobnosti a jednak z právního a ústavního hlediska objektivní lež.
Ani tito fanatici však nepředstavují většinu oponentů demonstrací Chvilkařů, a snad dokonce ani většinu voličů Babiše.
Pointa
Drtivá většina řadových demonstrantů na akcích Milionu chvilek jsou úplně normální fajn lidi, kterým zcela pochopitelně a spravedlivě leží na srdci Babišovo řádění.
Minimálně polovina, ne-li většina těch, kteří se nyní vymezují proti Milionu chvilek, jsou úplně normální fajn lidi, kteří jen pochopitelně a spravedlivě vidí ještě větší hrozbu někde jinde.
Elitářská úderka Kulturní fronty a profesionálních aktivistů z Frank Bold, Greenpeace, Mladých Zelených a dalších podobných je stejně malá a extrémní, jako menšina elektokratů a úchylných frustrátů natěšených na likvidaci úspěšnějších, živnostníků a podnikatelů.
Vyzývám všechny: kašleme na extremisty! Jsou to slabí paraziti a zmrdi, kteří škodí jen pokud dostanou prostor přissát se k úspěšnějším. Tím, že je člověk zveličí a ztotožní je s masou lidí, na kterou se paraziti přisáli, jim člověk dává moc. Nedáveme jim moc!
Neodsuzujme lidi, kteří jenom vyhodnotili hrozby, nebezpečí nebo škodlivost jinak než my. To, že mají na věci jiný názor, z nich ještě nedělá ani idioty, ani zlosyny.
A hlavně: přesťaňme se křivě obviňovat a démonizovat! Co je tak těžkého na tom, pojmenovat co nám skutečně vadí a nesahat k zástupným důvodům, démonizaci a křivým obviněním? Pravdu není potřeba „vylepšit“. Není potřeba toužebně hledat „důkazy“ o tom, že všichni, se kterými nesouhlasíme, jsou určitě spiklenci placení Silami Temnoty. Jsme snad dospělí lidé kteří se umí smířit s tím, že má někdo odlišný názor a kultivovaně se domluvit, ne šestileté děti vztekle dupající nožičkou, že musí být jen a pouze po jejich.
Fragmentace společnosti na zfanatizované skupinky, které se vzájemně totálně nenávidí a kádrují je nejen zvrácená, je zničující. Šmejdi už dávno ovládli zásadu „DIVIDE ET EMPERA“, skrze kterou si prosadí jakékoli svinstvo – nyní třeba pravomoc nevládkám podávat antidiskriminační žaloby s presumpcí viny a tím šikanovat a zastrašovat úplně kohokoli -, protože každý si řekne „když s tím nesouhlasí TAMTI, tak to MY musíme být pro“.
Pokud spolu polovina Chvilkařů a polovina Anti-chvilkařů souhlasí v tom, že jak Babiš, tak fanatičtí levičáčtí „progresivisti“ jsou nebezpečí a zlo, a pouze se neshodnou na tom proti kterému zlu je potřeba bojovat první, mohou se nakonec nějak domluvit a uhájit svobodu. Je to jen otázka taktiky.
Například stávající stav je podle mně ideální: Babiš stále překáží Pirátům a progresivistům aby se chopili moci, ale zároveň je pod takovým tlakem Chvilkařů, že už si nedovolí dělat ultimátní zločiny typu masového zaklekávání apod. Různé tváře zla se navzájem paralyzovaly v patové situaci a díky vyrovnaným silám válčícího Babiše a Chvilkařů zde nyní máme ideál, kdy ani jedno hrozící zlo nemá úplně volnou ruku.
Ale pokud se Babišovi a fanatickým progresivním levičákům podaří poštvat Chvilkaře a Anti-chvilkaře proti sobě jako zapřísáhlé nepřátele, kteří opačnou stranu vnímají jako Démony se kterými není žádná domluva možná, a kteří začnou upřímně hájit svého Stalina proti Hitlerovi nebo Hitlera proti Stalinovi namísto aby je brali jako úplně stejné zrůdy? V takovém případě se normální lidé pobijí navzájem a vyhrají fanatici, extremisti a paraziti.
Jak se zachováte příště, až narazíte na někoho z opačného tábora, to už je teď jen a pouze na vás.
14.07.2019 Jan Mrcasík
(306x známkováno, průměr: 1,39 z 5)