Toto zasedání má za cíl varovat budoucí generace o chybách, které často v dobré víře vedly téměř k rozpadu lidské společnosti, její totální stagnaci, jak vědecké, technické, tak populační – především v rozvinutých zemích.
Díl I – Analýza příčin vzniku krize
Ztráta motivace, politika nároku, dávky, úpadek vzdělání
Lidská společnost počátkem 21. století dosáhla nebývalého bohatství a především v „západním“ světě již nebylo nutné pracovat, aby člověk získal dostačující příjem.
Toto podkopání primární pracovní motivace vedlo především u nevzdělaného obyvatelstva (jak domácího, tak přicházejícího z velmi odlišných kultur) ke zneužívání sociálních systémů ve velkém. Tyto sociální systémy byly primárním cílem ekonomických migrantů z Afriky a arabského světa a to především ten německý a švédský nárokový systém.
Nekvalifikovaná pracovní síla se stávala stále zbytnější (automatizace/robotizace) a politici nebyli schopni těmto lidem nabídnout jinou alternativu než dávky a tzv. programy začleňování, které byly organizovány veřejně nekontrolovanými soukromými subjekty – tzv NGO – Neziskové nevládní organizace. Tyto organizace často aktivně pracovali na dalším přílivu imigrantů, protože to pro ně znamenalo větší dotace od států a vyhovovalo to jejich ultralevicové ideologii (konec národním státům, konec hranicím). Například některé italské NGO organizace se aktivně zapojovali do pašování imigrantů z Afriky a nebyly nikdy souzeny.
Velmi levicová progresivistická politika většiny Evropských států pak nedovolila tyto excesy korigovat z důvodů tzv. politické korektnosti (o některých tématech bylo neformálně zakázáno se bavit – jako například obrovské vlně násilí v uprchlických ghettech ve Švédsku). Mezi levicovými politiky panovalo přesvědčení (a z větší části se potvrdilo), že nevzdělaní imigranti budou volit strany, které je podporují a to většinou na úkor původních obyvatel státu (zvyšování daní, snížení bezpečnosti díky nevyšetřování trestných činů některých skupin apod.).
„Neziskové“ organizace, genderismus, rasismus – neomarxistická hnutí drtí demokracii
S nástupem nového milénia se vyrojili hromady nevládních organizací – tzv. neziskových nevládních společností. Zajímavostí těchto nevládních spolků bylo, že byly z větší části nebo zcela závislé na vládním financování (často také od různých polostátních fondů a finančního podvodníka a komunisty Sorose). Témata těchto spolků nikdy neprošla volbami a nikdy nebylo jisté, jaká část veřejnosti takové myšlenky podporuje. Ovšem neomarxistické kolektivistické ideologie se chopila stará média (TV, rádio, tisk) a progresivně liberální ideologie byla těmito mediálními aktivisty zvěstována jako nové náboženství. Pokud jste spáchali „hřích“ – např. jste nesouhlasili s omezováním svobody slova „v zájmu celku“ tak jste byl označen jako internetový troll, nebezpečný extrémista, případně vás zrovna odvezla policie za hate crime – zločin z nenávisti. Tedy myšlenkový zločin nenávisti, protože se jednalo myšlenky/plky psané na sociální sítě (než na nich byla přijata totální cenzura v roce 2019). Jen v Británii tak bylo zatčeno v roce 2017 cca 8000 lidí (za ošklivá slovíčka na internetech) a také např. nebyli vpuštěni 4 konzervativní blogeři z USA a Kanady (na rozdíl od vracejících se džihádistů).
Levicové (otevřeně či skrytě) vlády byly těmto organizacím nakloněny, protože neomarxistické ideje vyhovovaly zamýšlenému způsobu výkonu moci a hlavně díky imigraci přinášely stále nové voliče (protože ti původní voliči levice o progresivistický neomarxismus kupodivu nejevili zájem). Prohlubování propasti mezi neomarxistickými ideology (Soros, Chomski), médii (Guardian, Huffington Post, často NYT, CNN i BBC) a každodenní realitou občanů v ulicích začalo nabírat mezigalaktické rozměry.
Řešení místo strašení – Hate Speech Law
Jako vždy v minulosti – pokud je levice v problémech, utahuje šrouby. Zákony o Hate speech začaly ve všech zemích kvést jako genderová tupost v okolí Anity Sarkeesian. Policie chytala uhrovité puberťáky u počítačů, kteří šířili genderovou nenávist (např. teenager po rozchodu, který napsal „všechny holky jsou krávy“ – jen za 200hod nucených prací pro místní LGBTQ+-*/ sdružení /mírně přeháním/) a přitom nechávala nezačleněné (a nejspíše nezačlenitelné) subkultury přistěhovalců vykonávat svoje nechutné prehistorické rituály, včetně těch nejnásilnějších (policie přestala vyšetřovat znásilnění, sex s nezletilými, vraždy ze cti, nucené obřízky genitálií u žen a ostatní dovezené kulturní libůstky zaostalých kultur dovezených do Evropy, googli: Telford Grooming Gang).
Neomarxisti věří, že jedinou možností jak posunovat/ovládat společnost je moc (power). Vše ostatní je sekundární. Je třeba uchopit moc. A začít lze například řečí. Je prokázáno, že způsob vyjadřování ovlivňuje myšlení. Pokud tedy zakážete některá slova (a tím témata) a naopak nařídíte používat nově vymyšlená slova (např. jako v Kanadě, kde si ti, co neví, jestli jsou kluci nebo holky můžou vybrat z 12 v zákoně vyjmenovaných zájmen, to vybrané zájmeno vám sdělí a vy ho musíte použít, jinak je to hatespeech – googli: Bill C-16). Problémem se ukázalo pronikání diverzifikačních oddělení do většiny firem. Tato oddělení byla zřízena pro diskriminaci především bílých mužů, ale postupně byly diskriminovány i bílé ženy „špatných“ názorů a také asiaté (kteří kupodivu rasovou diskriminací téměř netrpěli a na některých univerzitách dokonce vznikly omezení nejen pro bílé, ale i příliš úspěšné asiaty).
Levicoví aktivisté měli na své straně nejen média, ale i komedianty (lidé živicí se imitováním jiných, často fiktivních lidí). Především některé hollywoodské herečky se ztrapňovaly v patetických výstupech a aktivně se angažovaly v různých kampaních snažící se zašlapat konzervativnější (ve smyslu společenském ne náboženském) životní hodnoty. Proběhli i pokusy totálně přepsat existující seriály/ságy/komiksy tak aby bílí muži byli padouši a byly to ženy a „lidé barvy“ (people of color), kteří byli nejlepšími hrdiny (i když značně nudnějšímu, nevěrohodnějšími a uplakanějšími).
Utahování šroubů, jakmile začne, musí se zákonitě přitvrzovat, protože lid je tvořivý a diktatuře genderistů a neorasistů (např. Black Lives Mater) se bránil humorem a slovními „úskoky“. Pokud by nějaký neomarxista přečetl alespoň jednu relevantní knihu o dějinách, věděl by, (stejně jako drak v pohádkách, když dorazí Honza), že to nemůže skončit dobře a lidi se naštvou a něco udělají. „Něco“ bude definováno tím, jak moc byly šrouby utaženy a jak moc se neomarxisti budou roztahovat a mlaskat u toho.
Pokračování příště: Díl II Společenské nepokoje a znovuobnovení pořádku (scénáře dalšího vývoje)
18.03.2018 Sceptical Stan
Twitter: @Sceptical_Stan
(113x známkováno, průměr: 1,67 z 5)