S blížící se nadnárodní buzerační akcí Speed Marathon a v souvislosti s rostoucími počty radarů v českých obcích jsem se rozhodl nakousnout kontroverzní téma a vyzvat řidiče, aby radary pozdravili zahoukáním či probliknutím.
Toto téma jsme už několikrát probírali v diskusích, kde došlo skoro vždy k rozepři. Jedna část diskutujících tvrdila, že to je bezohledné vůči lidem, kteří bydlí poblíž předmětné komunikace a nemohou za to, že jim tam jejich zastupitelé namontovali radar a případně ještě omezili rychlost, takže je nespravedlivé si na nich vybíjet zlost.
Jiná část diskutujících tvrdila, že veřejnost tato dopravní opatření požaduje a je proto zcela adekvátní se jim bránit dostupnými prostředky, protože oni také použili dostupné prostředky a na řidiče začali útočit. Je to jako pozvat si na zahrádku vojáky s minometem a začít ostřelovat sousedy. I tato druhá úvaha, byť je mi bližší než ta předchozí, má svoje mouchy. Ti ostudní kolaboranti, kteří požadují po úřednících omezení rychlosti, příčné prahy nebo radary, většinou bydlí daleko odtud, kde se tyto věci nakonec nainstalují. Jsou to většinou osoby pasivně agresivní, bezcharakterní, zlovolné a vychytralé, prostě české svině jako ta píča Švejk, a staví se do role „já nic nedělám, já jsem jen taková malá kurva v pozadí, chci jen, aby se dodržoval zákon, stejně jako můj děda udavač za protektorátu a táta udavač StB“. Tihle lidé v hloubi svých pokroucených charakterů dobře vědí, že tato opatření ve skutečnosti vedou ke zhoršení situace a rozhodně nejsou tak blbí, aby si nechali něco takového nainstalovat pár metrů od svého obýváku.
Většinou tato debata nikam nevedla, ale já mám řešení.
K houkání poblíž radarů existuje právní důvod.
Možná si vzpomenete na zcela ostudný rozsudek Nejvyššího soudu ČR č.j. 8 Tdo 125/2015, ve kterém soudkyně Šámalová učinila vinným řidiče, který přejel v Havířově na parkovišti při couvání dvouleté dítě. To se mu dostalo za auto bez jeho povšimnutí, protože jeho máma a bába klábosily opodál a na dítě sraly, to si pak volně pobíhalo po parkovišti. Soudkyně Šámalová ve zcela extrémistickém rozsudku, jinak bezprecedentním aktu ohýbání práva rozhodla, že dotyčný řidič je vinen, protože věděl, že dítě se (někde) po parkovišti pohybuje a neučinil příslušná opatření, tedy nepřibral k couvání další osobu ani nepoužil zvukové znamení. O rozsudku a jeho širších souvislostech jsme pojednali zde.
Pro lepší představu, Nejvyšší soud není žádná sbírka komunistických exotů, jak si asi myslíte, ale jedna z nejvyšších právních autorit v zemi.
Ústavní soud pozdějí rozsudek zrušil. Zrušit se však nepovedlo soudkyni Šámalovou, která hanebný výsledek své rozhodovací činnosti navíc ještě veřejně hájila a kritiku odmítla se slovy, že čeští řidiči jsou bezohlední a pokud kritizují verdikt soudu, svědčí to o jejich neznalosti zákona. Asi byla zklamaná, nejspíš doufala, že se na drakonickém rozsudku „udělá“.
Ze rozsudku soudružky Šámalové (členky KSČ od roku 1982) se mi chce blejt, ale raději to vezmeme pozitivně, něco si z něj vezmeme a dovedeme to skutečně do důsledku se skutečně celospolečenskou platností. V rozsudku mimojiné stojí:
V případě, že započne s couváním, ač může předvídat, že se některá z osob v okamžicích, kdy mu postavení vozidla při couvání neumožňuje přehlédnout veškerý prostor za vozidlem, přemístí do místa, které nemůže vidět nebo dostatečně sledovat, a přesto couvá bez výstražného signálu nebo pomoci jiné pověřené osoby (§ 24 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb.), zásadně odpovídá za následek, který v této souvislosti způsobil.
Je jasné, že bezpečnost musí být vyšší, kurva, Halík, vyšší! To představuje kromě potenciálního vzniku možné trestní odpovědnosti jednotlivce celospolečenský zájem, který je vyjádřen mnoha způsoby z oficiálních míst, například v podobě různých kampaní typu „Vision zero“. Z toho důvodu nemůže povinnost používat výstražné signály platit pouze při couvání, ale proporcionálně kdykoli při jízdě s autem, pokud to situace vyžaduje (§ 31 zákona č. 361/2000 Sb.)
Auto, a to především osobní auto v soukromých rukou, je hrozivá, ukrutná zabijácká smrtící a smrtonosná zbraň bez ohledu na to, jakým směrem se pohybuje. Ani při dopředné jízdě nemůžeme většinou zcela jistě tvrdit, že můžeme přehlédnout veškerý prostor před vozidlem nebo kolem něj, a proto se může stát, že se dítě nenapádně přemístí do míst, kde je neuvidíme a zajedeme. Zásadně se nelze domnívat, že při pohybu nazpět auto hrozivou zbraní schopnou usmrtit dítě i s kočárkem je, zatímco při pohybu dopředném není. Je proto zcela přiměřené, že řidič by měl používat výstražné signály nejen při jízdě vzad, ale i při jízdě vpřed, a to zejména v místech, která jsou obzvláště nebezpečná.
Dílčí závěr: Výstražných signálů je třeba užít v nebezpečných místech.
Obecní představitelé nás při rozmisťování radarů vytrvale ubezpečují, že tyto jsou umisťovány výhradně a jen na nebezpečných místech, kde se vyskytují například chodci a je třeba tam dopravu výrazně zklidnit. Rozhodně není účelem radarů vybírání peněz na pokutách do obecních rozpočtů, které se pak rozdají úředníkům na odměnách. Tato nebezpečná místa typicky neleží u škol ani domovů důchodců, leží na vjezdech a výjezdech do a z obcí, na širokých a přehledných, často víceproudových komunikacích a není sporu o tom, že jsou smrtelně nebezpečná, protože je v souladu s § 79a zákona o silničním provozu jako vhodná pro měření určila Policie ČR a policie se zásadně nemýlí, protože jsou to hrdinové a profesionálové.
Dílčí závěr: Nebezpečná místa jsou právě ta, kde jsou umístěny radary.
Dále rozsudek uvádí, že řidič musí být zejména obezřetný v obytných zónách. To je zapotřebí zejména z důvodu ochrany tzv. slabších účastníků silničního provozu, jakými jsou zejména cyklisté, cyklisté, cyklisté a pak cyklisté. Dále ještě chodci a také transportéry Pandur obrněné papundeklem. Tzn. použití výstražných signálů v obytné zóně vůbec není nepřiměřené, naopak, paní soudkyně s letitou praxí v různých režimech zcela srozumitelně signalizuje, že společenský zájem na ochraně slabších účastníků silničního provozu je velmi významný, jde přece o lidské životy. Bude tak zcela jasně nadřazen právu nebýt těmito signály rušen při odpočinku.
Je velmi pravděpodobné, že nebezpečná místa budou ještě nebezpečnější za snížené viditelnosti, například pozdě v noci, kdy je tma, nebo brzy ráno, kdy je tma a někdy navíc mlha, a slabší účastníci provozu jsou ohroženi o to více. Nelze si představit nic hroznějšího, než dítě sražené na pozemní komunikaci ve tři ráno, takže navíc ještě nepřijde včas do školy. Jistě sami cítíte, že upozornit okolí na blížící se smrtící zbraň v podobě jedoucího automobilu je za takových okolností přímo nezbytné.
Dílčí závěr: Společenský zájem na bezpečné dopravě je výrazně nadřazen ostatním individuálním zájmům, jako třeba právu nebýt doma rušen. Ostatně žijeme v socialistické zemi a společenský zájem je osobnímu nadřazen ve všech myslitelných případech.
Celkový závěr: Blikat a troubit u radarů, a to jak přenosných, tak stacionárních je naprosto v pořádku a v souladu s aktuálním vnímáním práva orgány justice a veřejné moci. Je jedno, jestli to někomu vadí, prvořadá je bezpečnost a pro tu to děláme. V některých případech by bylo možná na místě přibrat k zajištění jízdy další osoby v takovém počtu, aby jízda byla bezpečná, což bude pravděpodobně vyžadovat zastavit, zazvonit na zvonky a tyto osoby pověřit, aby na to dohlédli.
S ohledem na výše uvedené dokonce pokládám za díru v zákoně, že ještě nebyl patřičně změněn zákon a řidiči nemají dosud za povinnost troubit u radarů. Pirátům, kteří netroubí a neblikají, je třeba zatnout tipec (respektive tipce), protože, jak nastíněno výše, kdo netroubí, ten zabíjí děti. Překvapuje mě, že se toho odborníci dosud nechopili a nevydali příslušná doporučení Besipu, ministerstvu a poslancům, protože i kdyby to mělo zachránit jen jeden jediný lidský život, tak to má smysl.
Zdá se vám to jako perfektní demagogie? Mně taky. To bude tím, že to demagogie je a byl to od počátku můj záměr. Ale nebyl jsem to já, kdo s ní začal. Jen dotahuji do konce, co jiní začali, sesypal jejich lhaní a demagogii do jednoho celku a ta jejich hovna jsem ve vhodných místech napojil na sebe tak, aby tvořila jednu velkou sračku. Dokonce jsem na to použil jejich slovník (vyznačeno kurzívou).
U radarů houkám a na policejní hlídky upozorňuji blikáním. Jsem obyčejný řidič, žádné nehody nezpůsobuji, nikoho neohrožuji a nic jsem nikomu neudělal, a policajti a úředníci mi přesto vyhlásili válku. Takže probíhá válka.
12.04.2017 D-FENS
(518x známkováno, průměr: 1,27 z 5)