Utečenci ze Sýrie. – Jak se stalo, že je jich tu tolik. – Jak vypadala Sýrie před válkou. – Proč k nám jedou zatím jenom mladí muži. – Můžeme si za to sami? – Složité řešení. – Jak to asi skončí.
Německo se potýká s velkou vlnou uprchlíků. Žadatelé o azyl nejsou jenom ze Sýrie, ale například i z evropských zemí (Makedonie, Srbsko), popřípadě z Ruska. V těchle případech se většinou jedná o obyvatelstvo tmavší pleti, “dyskriminované” v domovské zemi, kterým ale žádné velké nebezpečí doma nehrozí, pouze se chtějí uchytit v něčem lepším, kde dostanou větší měsíční dávku. Musím říct, že podle mě jsou to svině, protože možnost vypracovat se (studiem, poctivou prací) na nějakou úroveň, ve které by byli zaměstnatelní v západní evropě rozhodně mají, mohou se přestěhovat i naprosto legálně, seženou li práci, a jejich cíle jsou čistě ekonomické. Ubírají prostředky opravdovým uprchlíkům, ubírají prostředky všem, kteří ve společnosti žijí. Často vědí, že nemají moc šancí v azylovém řízení uspět, takže většinou dva týdny po příletu / příjezdu do Německa dostanou příšerné a neovlivnitelné bolesti hlavy, takže kromě azylového řízení stát zaplatí ještě lékařská vyšetření v řádu dalších tisíců EUR.
A pak tu máme Sýrii. Povíme si něco o sýrii před válkou. Musíme si představit jednu velkou zemi, kde jsou města s velmi bohatým obyvatelstvem a vesnice a menší města se zemědělným lidem. Lékaři, inženýři, právníci vydělávají tuny peněz, protože se můžou nechat platit soukromě. Nad vším vládne dynastie diktátorů, kteří jsou díky bohu alavité, takže nějaké povinné zahalování žen, absolutní podřízenost mužům a podobné nesmysly tu nehrozí. Navíc tu žije zhruba 10% křesťanská menšina, plus nějaké párprocentní náboženské minority. Syřané, které jejich bohatí rodiče často posílají studovat do Evropy se do Sýrie vrací, protože si tu vydělají více peněz. To všechno je teď pryč.
Skončila by tahle země v troskách, kdyby se Evropa a USA nesnažili sestřelit diktátora? Zřejmě ne. To, co se s tou zemí stalo, je důsledek arabského jara, které možná začalo spontánně, ale bude mít díky eskalaci náboženského násilí na původně klidné oblasti (Tunisko, Egypt, Sýrie) nedozírné následky ještě po desítky let. Doufal snad svět, že na místo původních diktátorů nastoupí někdo, kdo bude více Israel -friendly? Ano, když to vztáhneme na naši politickou reprezentaci, můžeme si za to sami.
A teď si povíme něco o Sýrii ve válce. Miliony mladých mužů touží po vzdělání, kariéře. Nechtějí jít střílet islamisty, protože je docela velká pravděpodobnost, že je islamisti zastřelí / zajmou a upálí, nebo upižlají hlavu zatímco jim budou pod sukní ejakulovat na záda. Jenže služba v armádě je teď v Sýrii pro mladé muže povinná, už vůbec není možné, aby šel mladý muž studovat bez toho aby měl odsloužené své roky v armádě. Na druhé straně vidí rodiny těchto mladých mužů šťastnější a bohatší spoluobčany, kteří se uchytili v Evropě a podobná zvěrstva jim prostě nehrozí. V našem kulturním prostředí do toho nemáme daleko – takové sestry Issovy a další původně syřané se u nás nemají špatně, už kvůli vlažnému přístupu k náboženství, Evropě poměrně podobné kultuře (teď mluvím o velkých městech) a často jen lehkce tmavší pokožce je ta asimilace nepoměrně lehčí, než když sem přijede Abdul Abdul, černý pasák ovcí z Eritrey.
Rodiny mladých mužů tedy léta šetří, aby své ratolesti mohly nechat studovat anebo ideálně poslat studovat do Evropy. Bez studia není nic, zůstaneš pasákem koz jako je Abdul Abdul. A teď ta válka do toho – jako mladý muž máte dvě možnosti. Buďto jít do války, nebo zkusit zdrhnout. Co by jste udělali vy? Co by udělal D-FENS, kdyby mohl svoje děti buďto poslat do války, nebo jim dát těžce našetřené peníze a zkusit je poslat za velkou louži? Reakce těch lidí je naprosto přirozená a nedá se očekávat, že budou dělat něco jiného, než dělají.
Co z toho plyne? Mladí muži jsou předvoj. Přijíždí sem s velkým očekáváním – v Evropě je vzdělání, v Evropě je práce, v Evropě je budoucnost. Když se tu uchytí, přivezou sem svoje přítelkyně, svoje rodiče, svoje všechno. To je jejich plán. Nedochází jim, že Evropa není nafukovací. A jejich alternativou je boj proti magorovi, co se nebojí ničeho, protože má pocit, že pokud v boji zemře, bude moct šukat ještě víc dvanáctiletých otrokyň, než jich má doma teď. Ale jejich pohnutky jsou naprosto pochopitelné.
Jediné řešení současné situace je samozřejmě něco, přičem by evropská politická reprezentace naprosto ztratila tvář – stabilizovat režim v Damašku, vojensky mu masivně pomoct, aby udělal v zemi pořádek. A zároveň s ním možná dohodnout přijatelnější zahraniční politiku. Nemyslím, že by se Assad zdráhal, protože se už taky musí bát o krk. Jenže k tomu se přes masivní příliv uprchlíků nikdo nemá. Nemůžeme tam poslat naše vojáky, protože zaprvé nechceme, aby tam umírali, zadruhé by to poštvalo ty lidi proti nám. Stabilizujte zemi masivní vojenskou pomocí a vraťte tam uprchlíky s tím, že už se nemusí bát války.
Ale co se ve skutečnosti opravdu stane, je něco jiného – milion a půl zklamaných mladých mužů v Evropě je opravdu tak velké množství, že se tam pár bombařů najde. Zemře pár našich lidí, což povede k radikalizaci společnosti. Využijou toho lidé usilující o větší “pořádek” a pod tím si už může člověk představit opravdu všechno. Možná se budou opět lidi na ulicích popravovat, když nepozdraví tím správným pozdravem. Ale nebuďme pesimisti. Třeba se vše v dobré obrátí. Jenom nevím jak.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)