Rád bych reagoval na článek „Střílet nebo odejít“, zveřejněný před pár dny. Četl jsem ho několikrát a hlavně spousty komentářů a stejně jako většina diskutujících, i já jsem našel okamžiky, kdy bych asi jednal jinak. Možná lépe, možná zodpovědněji. Vyjádřil bych se spíše než k článku, ke komentářům, které vznikly.
My Češi jsme, všichni stejní. Jak se říká, po bitvě je každý generál. Pravdou je, že Honza vyvázl bez zranění jen díky spoustě šťastných okolností a evidentně by na sobě měl ještě zapracovat. Tedy, pokud to s nošení myslí do budoucna vážně… Zajímavá je shoda u diskutujících na faktu, že bylo zbytečné, nezodpovědné, ale dle většinového názoru ku prospěchu věci nepřidělávat policii starosti s papírováním a soudům nepředhazovat dalšího obětního beránka. Byť to byl postup nesprávný, hodně diskutujících se bálo zejména justiční šikany. Jak to krásně napsal v blogu pan Kádner: „..nesoudíme zločince, nýbrž oběť, která se odvážila bránit se zbraní v ruce.“ (zdroj).
Tento smutný fakt je dán českými zákony, zejména však politikařením individuálních státních zástupců a rozmarům toho kterého soudce. Ti co se tématu věnují vědí, že je to státní zástupce, kdo rozhodne. Pro něj je něj politicky výhodnější spíše obvinit a přehodit politickou odpovědnost na soud, než-li nechat daného jedince jít. Snad se povede prosadit úpravy zákonů, které dají zástupcům možnost konat dle svědomí ve prospěch obránců.
Jiná shoda v názorech mě mile překvapila ještě více. I když každý našel vlastní recept na řešení popisované situace, málokdo nedodal, že těžko soudit, jak bychom se zachovali v dané situaci sami. Žeby pokrytectví protentokrát zůstalo doma v teplákách? Jsem rád, že jsou čeští střelci už natolik vyzrálí, že si uvědomují rozdíl mezi akčním filmem a skutečnou traumatickou situací. „Jak by se zachoval já“ však zůstává pořád takovou Pandořinou skříňkou, která musí trápit snad každého, kdo má pistoli za opaskem. Na druhou stranu mít příležitost své chování poznat je stejné, jako otevřít Pandořinou skříňku. Může to být prožitek poslední. Vítězem pořád zůstává ten, kdo ji může nechat zavřenou. Na závěr snad už jen informace pro zvědavce. Na toto téma se teď objevila akce, věnující se chování v nutné obraně. Měla by prý umožnit objevit či ověřit přirozené chování v podobných krizových situaci se zbraní. (zdroj: nutnaobrana.cz). A my mimopražští máme opět smolíka…
(Zatím nikdo nehlasoval)