Když jsem byl v sobotu v Ústí nad Labem a celý den vedle sebe viděl nácky a antifašisty, vybavila se mi kultovní hláška od Damona Wayanse z filmu Poslední skaut: „Marně pátrám kdo z vás je větší debil.“ Vysvětlím vám, proč se mi vybavila zrovna tato hláška.
Byl jsem v Ústí už od osmi hodin od rána a celý den monitoroval situaci. Dokopala mě do té průmyslové díry práce. Nejsem však švestka jak si teď mnozí myslí, ale to je fuk. Chci mluvit o tom, co se tam dělo a ne o sobě. Takže už v brzkých ranních hodinách jsem se snažil někde zpozorovat alespoň jednoho nácka, jenže nic. Místo toho už jsem viděl na hlavním náměstí jakéhosi flákače s divným účesem, odznáčkama s debilníma obrázkama a ošunťelejma věcma. Prostě jasný áčko. Podezřelá byla i jeho PET láhev s RC kolou, která ale byla zvláštně zarudlá. Asi v ní měl přimíchanej krabičák a posiloval se na večerní bitvu. Áčka pak obklíčili asi čtyři cajti a začli se ho vyptávat. Áčko vyváznul bez úhony. Po dvou hodinách v Ústí už jsem viděl áček několik. Většinou jsem je poznal podle účesu, různobarevnejch bot s různobarevnejma tkaničkama a mnoho jich také mělo vedle nohy hladového ořecha, který se k ním náramně hodil. Prostě jaký pán takový pes. Když bylo dvanáct, už jsem si začal myslet, že se blíží spíš pochod antify za mír na zemi než nácků za Ústecké oběti. Nácka jsem totiž žádnýho ještě neviděl. Za to áček, který prošacovala policie a našla u nich třeba poloprázdnou láhev czech made Vodky za tři pětky jsem už viděl fakt hafo. Áčka většinou fízlům tvrdili, že si vyjeli jen tak na vejlet.
No konečně! Vidím prvního nácka. Chytla ho policie při silniční kontrole u vstupu do města. Člověk by ho ale jen tak na nácka netipoval. Vypadal kultivovaně, jel v luxusním autě. Když po něm však fízlové chtěli otevřít kufr, našli baseballku. S jeho plešatou hlavou to byla ten den špatná kombinace a všem bylo jasné, že na baseballový zápas Ústeční tygři versus New York Yankees rozhodně nejede. Dělalo mi ale pak problém pochopit, proč fízlové zabavili dvoum starým dědům v zrezivělé felicii kovové tyče zřejmě na rajčata na zahrádku. Těžko říct, jestli si cajti mysleli, že dědové jedou rozbít náckům huby, nebo že jdou podpořit zbraňový arzenál svých vnuků u antify. Bezpečí ale musí bejt. No nic, jdem se mrknout jak to vypadá na vlakovým hlaváku. No po vstupu jsem si myslel, že tenhle hlavák bude zrovna tento den to nejbezpečnější místo. Zmýlil jsem se, protože to tam vypadalo jako na všech hlavákách. Všude samá kofola koukající kde by co ukradla a pár bezďáků. A samozřejmě strašnej puch.
Policajti na nácky čekali v podchodu. „JEDE VLAK Z BERLÍNA,“ říkali všichni a očekávali první nepokoje. Z vlaku však vystoupili asi tři lidi, žádnej nácek. Pak přijelo pár vlaků z různejch českejch koutů. Nejvíc mě na vlakáči pobavila situace, když přijel plešatej týpek v maskáčích s nadutejma kapsama a vrhlo se na něj asi pět policajtů, protože týpek se zastavil a přemejšlel, že by šel jinudy. Na rozkaz ať vyndá věci z kapes reagoval v pohodě. Žádnej raketomet se totiž nekonal a týpek vytáhnul kupu zmuchlanejch sešitů. Nakonec ale nekonečné šacování přineslo ovoce a primitivně vypadající plešce vyndali z kapes nůž. Nakonec cajti zabavili ještě kromě nožů, baseballek a tyčí na zahrádku i nějaký plynovky, podomácku vyrobený megahvězdice, nějakou tu mačetu, vzduchovky a dokonce i samurajský meče. Svůj význam to teda mělo. Nutno dodat, že všechny zbraně asi nebyly jen nácků, to ovšem nemůžu potvrdit, jelikož jsem viděl jen odhalení dvou zmíněných zbraní patřící náckům plus tyče dědů.
No jdeme dál, postávám u hospody, kde se ožírá banda nácků. Jsou tam policajti a fotěj si je novináři. Jedna nácka povídá: „My nejsme ZOO abyste si nás fotili.“ No popravdě, rozuměl jsem jí. Taky bych byl nesvůj, kdyby si mě při kalbě fotilo megaobjektivem asi pět lidí. Nakonec vystartoval na fotografy jeden primitivně vyhlížející plešoun, který už měl značně naváto, takže mu nevadilo, že je obklopenej třema policajtama. Řekl fotografovi šišlavým hlasem svůj názor z deseti centimetrů: „Bez fotek. Bez fotek. Nechám tě pak bejt a tvůj foťák taky,“ opakoval dokola. Nakonec to ale překvapivě dopadlo bez většího konfliktu. Měl jsem však tu čest ho asi o patnáct minut potkat znova s třiceti kamarádama, když jsem šel zpět na vlakové nádraží. Náckové totiž jeli za nějakými kamarády naproti. No řeknu vám, v tu chvíli jsem byl podělanej. Já sám, nikde žádnej policajt na záchranu, ani nouzový escape a kolem mě třicet navátejch nácků, který sosali už od dopoledne. Ale ani jeden o mě nezavadil pohledem, takže pohoda.
V dalších momentech začala nad městem lítat helikoptéra. Asi policejní. Její funkci jsem za celý večer nepochopil, ale ještě se k ní vrátím. Ukázalo se totiž, že jednu funkci přece jenom má. Vraťme se zpět do podvečera. Šel jsem se podívat k jiné hospodě. Tam se zrovna od dopoledne zase ožírala antifa. No řeknu vám, byli to pěkné zjevy a musím přiznat, že ten den mi byli náckové mnohem sympatičtější. Navíc mezi těmi antifáky byly i děti, které bych tipoval tak na 14 až 15 let. No nic, řekl jsem si, a odebral se pomalu na místo, kde budou mít náckové projev. V prvních momentech nikde nikdo, jen náckovští řečníci připravovali aparaturu. V dalších momentech přibývalo několik lidí. Po dvou hodinách už sem si ale říkal, že by to mohlo začít. Pořád nic. Kamarády nácky z Německa co jedou v autobuse prej němečtí policajti zadrželi, ale už jsou na cestě, tvrdik jeden z plešatých organizátorů. Po další hodině jsem se konečně dočkal startu. Nácek u mikráku jako první řekl pravidla, která se budou ten večer dodržovat. Předesílám, že náckové je až na pár výjimek dodrželi bezvadně. Když začal projev o ničem, přišla opět na řadu již zmíněná helikoptéra. Začala totiž lítat nad davem nácků a řečníkovi nebylo rozumět vůbec nic. To rozčílilo hlavně jednoho nácka, kterého pak někdo vyvedl pryč, protože hrozilo, že se k jeho hlasitému nadávání na adresu policie přidají další. Řečnění pak už pokračovalo v klidu. Dokonce i mě ve skejťáckém oblečení si nikdo nevšímal, ač jsem byl mezi bandou plešek něco jako albín v Keňi. Poslouchal jsem projev mutujícího řečníka, který se vždy na konci věty snažil klást důraz na poslední slova a s jeho hláskem to znělo fakt směšně. Když ještě připočtu obsah jeho keců, můžu říct, že jsem se i celkem bavil. Samozřejmě spojenci byli špatní, Němci nejlepší svobodný národ, to co se tu vydává za svobodu svoboda není. Nevím co tím chtěl básník říci. Asi myslel to, že bylo svobodné odstraňovat židy a že když se to teď nesmí, není to svoboda. Nebo nevím. Každopádně když začal mluvit jeho německý kamarád a na konci vět kladl ještě větší důraz než jeho český kolega, bylo mi to už všechno jasné. Ty kluci koukají asi často na Youtube na Hitlerovy projevy a snaží se to napodobit. Když opět začal mluvit Čech a snažil se Němce v důrazu na konci věty zas trumfnout a zvýšil hlas ještě víc a začal mu přeskakovat, už jsem se musel vážně zasmát. Naštěstí mi za to nikdo nerozbil hubu, protože všichni byli zabraní do vášnivého tleskání řečníkům, kterým nebylo ani rozumět. I když kdo ví, třeba ostatní plešatí účastníci akce stejně jako já oceňovali vtipnou parodii na Hitlerovy projevy. Nelze totiž upřít, že Hitler byl alespoň co se projevů týče génius a ovlivnil jimi miliony lidí. A já jen doufám, že jeho „nástupci“ budou jen parodiemi, stejně jako řečníci, které jsem měl možnost vidět a slyšet. Dalšího podobného maniaka s uměním ovlivnit miliony lidí pomocí projevů by totiž Země už nemusela přežít. Pojďme se ale vrátit zpět do sobotního večera. Hned po projevech totiž přišel zlatý bod večera – pochod. Média předpovídala, že to bude megamasakr.
Realita však byla jiná. Náckové bezchybně dodržovali pravidla a jedinej kdo dělal bordel byli příslušníci antifa. Kolem průvodu se motal třeba jeden, z kterýho to táhlo jako kdybych si čuchnul k hrdlu láhve rumu. Pořád řval nadávky. Pak popoběhnul a začal řvát znova. Nakonec jsem se na něj s pohrdavým výrazem ohlídnul a začal nadávat i mě – skejťácky oblečenýmu týpkoj s vlasama. Když jeho mozek zpracoval, že nevypadám zrovna jako ostatní členové pochodu, tak řekl: „Ty nejsi nácek?“ Říkám mu že ne. On na to: „A koho máš radši, nácky nebo antifu?“ Říkám mu, že jsem neutrální a ptám se ho, proč je provokuje. On mi tvrdí: „Musím nějak vyjádřit že s nimi nesouhlasím.“ No jako to mu neberu, ale vyjádřovat to tak, že se ožeru a pak jdu zbytečně provokovat? Nevím no. Každopádně týpek se mi pak začal chlubit, že už ho málem sbalili policajti a že ho nechali bejt kvůli sádře na noze co má. Pak si všiml, že mám telefon a jako správnej antifák začal somrovat, jestli mu ho nepůjčím, že prozvoní mladou. Mno já jsem dobrák od kosti, tak jsem mu ho půjčil. Když si volal s mladou, ztratil zase pojem o realitě a začal během telefonování nadávat nahlas náckům. Všimli si toho fízlové a asi tak pět se jich na mě a na něj vrhlo, říkám mu, že já k němu nepatřím, že jsem mu jen půjčoval mobil. Policajti mě teda nechali bejt a utíkali za typem, kterej mi ještě před zdrhnutím naštěstí stihnul vrátit můj mobil N95 8GB, kterej jsem kupoval za necelejch deset litrů. No řeknu vám, že při mém pátrání, kdo je větší debil zatím tu noc vedla antifa. To jen podtrhla skutečnost, že ten týpek kvůli kterému jsem málem přišel o mobil byl poprvé málem sbalenej u již zmíněné hospody, kde se něco přes sto týpků s dredama nebo čírem snažilo dostat přes policajty na nácky. Ty však zůstali i u tohoto nejproblémovějšího místa klidní a ani se na antifáky nepodívali. Krev tekla maximálně z ožralejch antifáků, který policajti zmlátili obuškem. Že to antifáci tentokrát nedali mi ještě potvrdilo poslední setkání s nimi. Na vyvýšeném místě drželi transparent: „Hloupost pochoduje.“ I to náckové s chladnou hlavou přehlédli. Normálně od nich hrozí daleko větší nebezpečí, že vás někde zmlátí, ale tu noc jsem se bál spíš toho, že mi nějakej antifašista pošle na hlavu dlažební kostu. Přitom jsem měl antifašisty zaškatulkované vždy jako lidi, kteři narozdíl od nácků jen tak někoho bezdůvodně nenapadnou. Tentokrát v mých očích ale klesli hodně hluboko a náckové spíš stoupli. Ukázali se totiž, že když chtějí, mají disciplínu a umí se chovat slušně, včetně těch s nižší inteligencí. Samozřejmě bych byl radší, kdyby ani jedna skupina neexistovala, protože by neměl kdo dělat bordel v ulicích a nehrozilo by, že se náckovská komunita někdy stane tak silnou, že budou ohrožovat opět svobodu lidí jako za druhé světové války. Ty skupiny ale existují a kdybych je měl v sobotu večer hodnotit podle chování, vyhráli by u mě, ač to nerad přiznávám, náckové, s jejichž názory absolutně nesouhlasím. Někteří lidé v Ústí se přitom báli zbytečně, že jim náckové zdemolují město. Jejich pochod byl spíš atrakcí a nacházelo se v něm i pár zvědavců, kteří překonali strach z nácku způsobený velkou mediální masáží. Pobavil mě například sedmdesátiletý chlapík, který se se smrtelně vážnou tváří zařadil mezi pochodující plešky a u toho si ho fotila žena. Na konci akce se většina nácků odebrala na vlakáč, nebo autem odjela domů. Do hospod jich prý zavítala jen hrstka, která nezpůsobila problém ani po celonoční chlastačce. Těžko ale říct, jak by akce dopadla a jak by se náckové chovali, kdyby policie neodvedla opravdu profesionální práci a maximálně nezabezpečila každý kousek pochodu. Čeští policajti odvedli opravdu kus práce a alespoň u mě se jejich popularita zvedla o sto procent k lepšímu.
Pojdmě si to tedy shrnout. Marně pátrám, kdo je větší debil. Na jedné straně náckové ozbrojeni baseballkami, noži a bůhvíjakými dalšími zbraněmi. Náckovští řečníci parodující Hitlera, pár agresivních navátých plešek a pochod, který vlastně háže špínu na spojenecké vojáky a přitom mají náckové na bundách A.C.A.B. (anglická zkratka All Cops Are Bastards) a zvou si do ČR z Ameriky vysoce postavené členy Ku Klux Klanu, takže si vlastně ve všem co vyznávají sami odporují.
Na druhé straně chlastající týpci, kteří se několik týdnů nemyli, co mají u nohou hladové vořechy, na hlavě prapodivné účesy, zapáchají chlastem a celou noc se snažili vyprovokovat problém. Navíc nezřídka kdy somrují. Támhle chce mobil, támhle zas cigáro, támhle drobáky. Nepracují, nevyznávají nic, jen to vypadá, že se takovými akcemi vyloženě baví. Prostě je baví demolovat město, provokovat nácky a policajty, chlastat a dělat problémy. Navíc to byla antifa, kdo po celém městě vylepil žlutou pásku s nápisem Pozor Plyn a na ní nalepil různé fotky anarchistů otočených zády, kteří měli symbolizovat, že se Ústí otáčí k náckům zády. Antifáci měli přitom na zádech často namalovaný nějaký antifašistický obrázek, nebo prostě jenom fakáče, či šipku k prdeli. Tolik síly věnovat provokaci a přitom pro nic za nic.
Poraďte mi tedy, kdo z těch dvou skupin je debilnější? Vždy jsem si totiž myslel, že náckové, po sobotě si ale myslím, že antifa. A ač jsem velmi neutrální vůči oboum skupinám, rád bych se dopátral toho, která z nich se veřejnosti jeví jako ta „lepší“.
21.4.2009
(Zatím nikdo nehlasoval)