Děkuji všem, kdo podpořili projekt, o němž jsem tu před časem psal; podrobnosti naleznete zde: https://kniha.urza.cz/ (a tady je přímý odkaz na Startovač). Ačkoliv je crowdfundingová kampaň teprve v polovině, dávno překonala i ta nejoptimističtější očekávání; konkrétně jsme zatím vybrali 24,39XMR + 1,88BTC + 37,96LTC + 411212Kč, což při současných kurzech znamená asi 850 tisíc korun.
Mnozí z vás možná pamatují časy, kdy jsem byl na tomto serveru velmi aktivním autorem i diskutujícím; některým to lezlo na nervy pekelně, jiným jen trochu, další za to byli rádi, takže mi i dnes (byť už zřídka) chodí maily s dotazy, proč zde již tolik nepublikuji. Důvodů je celá řada a jeden či dva z nich jsou pro tento článek důležité; dělám totiž jiné věci, které by vás mohly potenciálně zajímat (nebo se jim lze v opačném případě alespoň řádně vysmát v diskusi, k čemuž mají vysoký potenciál, takže snad win-win).
V úvodu seriálu jsem deklaroval, že narazím-li na téma, jež stojí za článek, plánuji psát i další přídavné díly; a protože se mi za ty dva roky od jeho publikování sešlo hodně připomínek týkajících se drogové problematiky v bezstátní společnosti, rozhodl jsem se jí věnovat tuto stať. Mezi lidmi nezřídka panuje přesvědčení, že státní regulace narkotik, založená na postavení prodeje i držení mnohých z nich mimo zákon, chrání společnost před narkomany a kriminalitou s nimi spojenou; nyní se pokusím ukázat, proč je tato úvaha až tak neuvěřitelně scestná, že i její pravý opak lze označit za pravdivý výrok. Osobně považuji […]
Tímto článkem seriál o anarchokapitalismu končí. Upřímně doufám, že alespoň některým čtenářům přinesl něco zajímavého, případně vysvětlil potenciální nejasnosti ohledně tohoto myšlenkového směru; a je-li díky tomuto seriálu něčí pohled na svět nyní liberálnější, byla má snaha úspěšná a čas strávený psaním přinesl kýžené ovoce. Čas od času jsem tázán, jak si vlastně představuji „zavedení“ či „nastolení“ anarchokapitalismu v praxi, leč odpověď na tuto otázku k popisu bezstátní společnosti nepatří, takže ji v žádném z předchozích článků nenajdete; využiji však pro ni tento prostor. Jediným způsobem, jak změnit naši společnost v anarchokapitalistickou, je přesvědčit dostatečný počet lidí o kráse svobody […]
V tomto bonusovém dílu k seriálu o anarchokapitalismu budou rozebrány některé široce rozšířené mylné myšlenkové konstrukty, na něž lze velmi často narazit v diskusích o bezstátní společnosti a které se typicky vyznačují tím, že obsahují jakýsi implicitní předpoklad, který je v nich většinou velmi dobře ukrytý a navíc na první pohled vypadá pravdivě. Úkolem tohoto článku je na takové předpoklady poukazovat a následně je vyvracet. Nemohu začít jinak než zmínkou o brilantním francouzském mysliteli a ekonomovi, který se tohoto úkolu zhostil naprosto skvěle již v první polovině devatenáctého století. Není jím nikdo jiný než Claude Frédéric Bastiat. Ten své dílo […]
Poslední díl tohoto seriálu rozebírá téma pravděpodobně nejobtížnější – totiž obranu bezstátního území proti vnějšímu agresorovi, o kterém lze téměř s určitostí předpokládat, že se bude jednat o nějaký stát, neboť co svět světem stojí, se ještě svobodní lidé, kterým nikdo nevládne, nikdy nepokusili obsadit nějaké velké území a podrobit si tamní obyvatelstvo; války byly od nepaměti záležitostmi vlád a mocipánů, nikoliv jejich poddaných, kteří však vždy nesou následky a trpí za rozhodnutí svých vládců, kteří je maximálně dokáží čas od času –za jejich peníze– masovou propagandou přesvědčit o tom, že válku vlastně chtějí. Jako odpověď na otázku, proč by […]
Ačkoliv bylo v patnáctém dílu o volnotržní vymahatelnosti práva bezpečnostními agenturami zmíněno odškodné, které by po dopadení musel zaplatit zločinec své oběti, zatím jste se nikde v celém seriálu neměli možnost dočíst nic o trestání těch, kteří nějakým způsobem poruší cizí vlastnická práva. To bych rád napravil v rámci tohoto textu, ve kterém nabídnu několik alternativ, jak by se volný trh v anarchokapitalismu mohl s daným problémem vypořádat. Proč několik? Inu, jak už jsme rozebrali v samotném úvodu, nikdo nemůže s jistotou předvídat volnotržní řešení žádného problému; kdyby to šlo, nebyl by žádný volný trh vůbec zapotřebí, neboť by stačilo […]
Čtrnáctý díl popisuje svobodné soudnictví; ukazuje, proč soukromí rozhodci řeší spory morálněji a efektivněji než státní soudci, avšak zabývá se jen řešením sporů jako takových, zcela pomíjí vymahatelnost soudního rozhodnutí; ta je klíčová zejména v případech, kdy někdo spáchá zločin a sám moc dobře ví, že by jej každý soud shledal vinným, takže nemá o žádnou arbitráž zájem. Cílem tohoto textu je vysvětlení, jak by si s takovými zlosyny poradila anarchokapitalistická společnost. Většina států používá pro tyto účely policii. Co je na tom špatného? Krom dvou obvyklých argumentů, tedy že to není morální (policie je placena z násilně vybraných peněz) […]