….aneb jiný pohled na nácky.
Čtenáři těchto stránek si, jak známo, potrpí na vysokou štábní kulturu a neodpustili by, kdyby někdo například napsal, že „skinheadi jsou fašisti“.
Tak tedy pro pořádek: Hnutí „kožených hlav“ vzniklo ve Velké Británii koncem 70tých let 20 století, a byl to původně černošský spolek. Jednou jsem se naopak dočetl, že ho založili jamajští přistěhovalci, jak moc je to pravda nevím, žádný velký odborník konec konců nejsem. Zajímá li se někdo o historii odívání anglické mládeže (a původní hnutí skinheads totiž nebyli nic jiného než móda) , může tady.
Důležité hlavně je, že původní skinheads nebyly rasisté a už vůbec ne nacisté. Nerasističtí skinheads ostatně ještě v Německu v malém počtu fungují. Daleko významnější jsou v ČR nejrůznější vlastenecké ligy a vlastenecké fronty, které ostentativně odmítají jakýkoliv nacismus.
Klíčový problém jakéhokoliv politologického dělení skinheads je jednoduchý. Sami v té svojí vědecké ideologii mají poněkud nejasno. Kdysi dávno jsem si doslova vychutnal nějaký fanzin, kde stálo:
1. My Sudety ubráníme – článek o tom, že tzv. Sudety musí zůstat české
2. Rudolf Hess, bojovník proti komunismu – medailon uvedeného politika
3. Naše hradby – překvapivě kvalitní článek o meziválečném čs. opevnění.
4. Setkání – reportáž z oslavy Hitlerových narozenin.
A teď babo raď, jsou to náckové, nebo ne? Kromě zmíněného galimatyáše, který mají naši plešouni v hlavách, jsou pro nějaké kategorizování dost důležité osobní sympatie a antipatie uvnitř hnutí. Mám li to maximálně zjednodušit, platí že: Ne každý skinhead je nácek, ale 90% nácků jsou skinheadi. Těch zbylých 10% představuje docela pestrou směsku, například v dojčlandu se na koncertech a demonstracích čím dál více objevují podivní dlouhovlasí chlápkové s Bafometem na tričku a obráceným křížem na krku.
Kdo je kdo
Nyní se blíže podívejme na jednotlivé druhy neonacistů. Není to příliš vábný spolek. Začněme od té kategorie, která neexistuje. Nejsou žádní náckové, o kterých by nevěděla policie nebo občanští aktivisté. Není samozřejmě vyloučeno, že se někde nějaká partička plastikových modelářů transformovala v nacistickou buňku a za zataženými záclonami pořádá sedánky spojené s hajlováním předepsanou formou, ale ostatní náckové je neznají a oni neznají je. Nacismus je totiž hnutí masové a vohnoutí, a jako takové je tudíž zakonspirovat dost dobře ani nelze. No a teď k těm kategoriím, které existují. Díky za Zmrdologii, bude se hodit.
1. Učilištní skinhead.
Název této kategorie jsem si vypůjčil od D-FENSe , který ale, jak se zdá, žádné další kategorie nezná. Učilištní skinhead je stár 15 až 18 jar a mučí se v nějakém učebním oboru (s maturitou, spíše bez). Nejčastěji se připravuje na opravu automobilů, nebo na postávání u plotny. Nosí Martensky, mikinu Fred Perry nebo Longsdale, na léto tričko German Pitbull. Bomber nezbytností, holá hlava taktéž, po tetování zatím jen závistivě pošilhává.
Do hnutí jej přivedli kamarádi, kdyby Franta Vomáčka od sousedů byl smažka, nevznikne učilištní skin, ale smažka ( antifa, Hare-Kršna….) Hlavním zdrojem financí je kapesné, které krom náckování utrácí za posilovnu a nějaký ten bojový sport. Tato kategorie podle mého odhadu tvoří zhruba 70% všech nácků. Ačkoli jde o kategorii nejpočetnější, je to kategorie přechodná. Náckovské aktivity totiž zákonitě končí průserem.
Po něm pak následují dva možné scénáře. Scénář první je, že milující taťka rozbije své ratolesti hubu, bomber letí do popelnice hned za těžkýma botama a mladý pán začne sekat dobrotu. Posléze se doučí, oplodní nějakou kamarádku a stane se z něj manuálně pracující volič Jiřího Čunka. Scénář druhý je takový, že rodičovská intervence buď selže, nebo vůbec neproběhne a učilištní skinhead se mění v bílého válečníka.
2. White Warior
Věk cca 16 až smrt (skini nejsou trempíci, odchází se od nich dost blbě), většinou obstojně vytrénovaná figura, celkově jetý vzhled s několika jizvami nebo popáleninami. Pokud má zlato v hrdle nebo ví, za který konec se drží kytara, hraje v nějaké kapele. Pokud má takový hudební hluch jako já, vydává fanzin. Smyslem jeho života je boj za, no za to, co mu řekne vedení.
Dotyčný už má něco za sebou, podmínka, basa atd. Aby to dal náležitě najevo, nechá se pokérovat, nejlépe na kedlubně nebo na krku.
To ho spolu s trestním rejstříkem víceméně knokautuje v pracovním procesu. Pokud pracuje, dělá někde ochranku (nikoliv G4S), nebo rovnou vyhazovače. Někteří hudbymilovní jistě už vědí o čem je řeč, čestný boj bílých válečníků asi už viděli. Například zacálovali 600 Kč za vstupenku na koncert, načež kulturní zážitek přehluší dva až tři stokilový hololebci s cedulkou Security, řezající do sedmnáctiletého intoše, vážícího 50 kg s klíčema a před vysráním. Když se jejich počínání podiví, profesionál z ochranky se ho zeptá, jesli chce taky na budku. Divák pokrčí rameny, přišel si za své peníze pobavit, ne porvat a příště pochopitelně na koncert nepřijde. Promotérům a pořadatelům to kupodivu nevadí.
Tyto dvě kategorie se na neonacistickém koncertu věnují nesmírně ušlechtilé činnosti. Řvou a lemtají zrzavou vodu, jak by řekl D-FENS. Prostě vohnouti…..
3. Berserkr
Tady budu maximálně nekonkrétní, osobně nikoho takového neznám. Berserk je chlápek neurčitého věku, 200 cm výška, stopadesát kilo váha, elegantní, lehké pohyby (protože dělá nějaký bojový sport na slušné úrovni ), mohutné svaly. Něco jako John Coffey v Zelené míly, akorát má jinou barvu. Bohatě potetovaný po celém těle, včetně ksichtu. Dost často nosí rukavice – otisky jsou holt svinstvo a během dvaceti vteřin nachystá v případě potřeby člověka na kapačky. Krom skinheadské akce ho prakticky nelze spatřit a pokud ano, lidé mu zděšeně uvolňují prostor.
Na akcích zajišťuje pořadatelskou službu, a kdyby tam nějaký infiltrovaný občanský aktivista hajloval, rozbije mu berserkr hubu. Málokomu se podařilo berserkra vyfotografovat, nemají to rádi a pokusy o to jsou spojeny se ztrátou fotografových zubů a fotoaparátů.
Berserkr pracuje jako vyhazovač nebo gorila pro někoho, kdo budí ještě větší hrůzu než on sám. Jejich počet jde v ČR do desítek, u našich západních sousedů do stovek. Předchozí dvě kategorie k nim vzhlížejí a berou je jako svůj vzor.
Nevěříte li v berserkovu existenci nebo máte li rádi adrenalinové sporty, mám pro vás jeden hot tip: Zajděte do jednoho nejmenovaného disco klubu v polovině pražského Václavského náměstí (křižovatka s Jindřišskou). Tam nalejte pivo nějaké modelce za výstřih a pošlete kamsi barmana. Pak už stačí nechat věcem volný průběh.
4. Fuhrer
Vysoce inteligentní zmrd mezi 25 až 50 lety, zvláště si libující v obleku z kravatou a brýlích.
Obvykle má nějaké neukončené VŠ vzdělání a živí se hlavou. Na komunikativní úrovni ovládá angličtinu či němčinu, díky čemuž může navazovat a udržovat mezinárodní frojndšaft. Ty mediálně propírané koncerty a demonstrace pořádá on, jeho snem je založit politickou stranu a dostat se do nějaké volené státní funkce. V ČR nikdo takový není, respektive je jich až moc velká spousta, takže se navzájem vyruší. Všeobecně respektovaného vůdce mají naši sousedé.
To by myslím pro začátek stačilo a těším se na kultivovanou diskusi, prošpikovanou brilantními argumenty. Pokud z ní vyjdu se zdravou kůžíJ, tak si příště něco povíme o náckovských aktivitách.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)