Jako svobodný a nemalé daně odvádějící občan vlastnící pas státu zvaného Česká republika jsem už dávno rezignoval na představy obou policejních sborů o ochraně mého života, zdraví a majetku a poslušně jsem prošel martýriem směřujícímu k získání oprávnění vlastnit a nosit zařízení prodlužující mojí pravou ruku.
Odevzdal jsem vzorky většiny tělesných tekutin, nechal si vypálit do očního pozadí miniaturu Jupiterovy skvrny a když se mnou skončil psycholog a psychiatr, byl jsem lehčí o nemalé množství bankovek a fyzicky a duševně na dně. Nicméně k žádosti o zbrojní průkaz jsem mohl přiložit takové množství razítek o mé společenské kompatibilitě a nezávadnosti, že policista na úseku zbraní a střeliva místního obvodu bez odporu přitiskl razítko na formulář a já jsem si odnášel řidičák na skrytě nošené kvéry. Následně jsem stejným dokumentem vybavil i manželku a přidal k němu několik malých techničáků na prostředky, kterými se dá vnutit vtíravému hajzlovi vůle na dálku. Nejsem žádný pacifista a vím, že žádná policejní složka na světě není schopná postavit každému daňovému poplatníku za zadek poldu s příslušným hardware a know-how, s jejichž pomocí by ode mě a od mojí rodiny odháněl verbež s jistým nespolečenským chováním. Proto očekávám od státu v tomto mém počínání podporu, minimálně proto, aby ušetřil nějaké kačky na výdajích za separaci agresivní lůzy ve vězeňských zařízeních.
Ovšem stát zřejmě důvodně očekává jistou atmosféru nespokojenosti svých občanů s jeho službami a tak začal těm z nich, kteří ač nečlenové nějaké státem řízené ozbrojené složky vlastní nějaké to železo s divně vyvrtanou trubkou pomalu, ale jistě přístup ke zbraním ztěžovat. Do smrti nezapomenu na debatu v TV, ve které mistr práva a nynější předseda ústavního soudu veřejně a na plnou socdem hubu prohlásil, že množství zbraní mezi obyvatelstvem je třeba redukovat vyvlastněním. Na otázku kdo to těm lidem zaplatí suše uvedl, že stát by na to prachy neměl a že zbraně budou pouze deponovány v policejních skladech.
Dostat tuto zrůdu z komunistického béčka do ruky R. Reagan, nadělal by z něj politické otruby.
Bohužel u nás není nikdo takový jako byl prezident Reagan, který snahy amerických korektních intelektuálů o odebrání zbraní americkým občanům smetl ze stolu s poukazem na ústavu USA. Je to velmi jednoduché – vláda, která by ráda ještě chvíli vládla i za stavu, kdy už jí mají svobodní občané plné zuby, by mohla najít účinnou barikádu v ozbrojených složkách. A nejlépe se nespokojený dav ovládá s puškou v ruce. Což ovšem jaksi neplatí v případě, že onen dav disponuje stejným vybavením. Mám pocit, že u nás se děje něco podobného – vlády se snaží s poukazem na statistické výkazy dokázat, že občané zbraně nepotřebují, naopak že jsou pro ně samé nebezpečné. Blbost. Statisticky nejefektivnější, nejzákeřnější a nejlethalovější prostředek na likvidaci majitele peněženky či nositelku dlouhých nohou a exkluzivních trojek je nůž. A nejlukrativnějším (pro stát) a zcela neregulovaným (a taky neregulovatelným) vraždícím a mrzačícím nástrojem je automobil. A kupodivu to nikoho z vládních fámulusů nesere. Nikdo nevykazuje snahu odebrat rodinám či firmám „přebytečná“ auta či dokonce házet klacky pod nohy automobilkám či prodejcům aut. Řidičák dnes dostane kdejaký vidlák nebo magor a pokud svým kchárem rozjezdí na přechodu pro chodce pár školáků, nic se v podstatě neděje. AZNP jede dál na plný pecky a dealeři dál tráví své dny v šourůmech s jelenicí v ruce.
Ovšem zcela jiná je situace u zbraní. Nedávno mne zaujal a posléze brutálně vytočil policejní megaúlet v podobě vlastní definice „nebezpečného“ střeliva do běžně prodávaných útočných pušek Sa.58 české produkce, které mají na rozdíl od své původní vojenské podoby odstraněnu možnost střelby dávkou. Policejní zmrd, znalec v oboru zbraní a střeliva přes noc a rychle, vyjádřil obavu o pajšly skrytými za balistickým vestami s nápisem POLICIE a jako by se nechumelilo očekoval standardní náboje jako nebezpečné a zvýšeně průbojné. Pochopitelně jak je zvykem okamžitě toto téma uchopili novináři a výsledek byl fatální. V médiích se vyrojily obrázky „nebezpečně průbojného“ střeliva, a pan Kreml, který asi nebyl na vojně (jinak by věděl, že střelivo, o kterém mluví se na trhu neprodává, a navíc má na kulce červený a černý pruh) a který se snaží kurvit zákon o zbraních a střelivu po celou svojí policejní kariéru se exaktně vyjádřil a policie prý vyzvala prodejce a kupodivu i majitele k odevzdání zakoupeného zboží. O náhradě ani slovo, o zbytečnosti takového počínání u konečného spotřebitele ani nemluvě. A už vůbec nehodlám řešit detaily typu šíření poplašné zprávy a překročení pravomocí Policie na úseku zbraní a střeliva.
Nebudu se zaobírat ani technickými detaily a pohnutkami, kterými se řídí výrobci munice (Ženevská konvence apod.). To by si měl ve vlastním zájmu nastudovat pan Kreml, placený z našich daní.
Mimochodem označení FMJ, které je na krabičkách s náboji označených serverem novinky.cz jako nebezpečné znamená Full Metal Jacket (celoplášťová střela) – veškeré zásoby munice do pistolí a revolverů, které vlastní moje rodina, mají totožné označení. A nikoho to nevzrušuje.
Toto téma mně pak připomněl film „44 minut – přestřelka v severním Hollywoodu“, který běžel v době velmi nedávné na HBO. Film byl totiž natočen podle skutečné události tuším z roku 1997 nebo 1998, kdy dva lupiči vybírali banky a přepravy peněz s použitím automatických útočných pušek AK-47 a při těchto akcích evidentně neměli zájem šetřit municí. Ucho se utrhlo v jedné bance v severním Hollywoodu a banku obklíčily hlídky policie. Výsledkem byla exkluzivní výměna oplášťovaných navštívenek, bohužel pro policisty nebylo skóre nic moc. Policejní pistole nebo revolvery výkonově slabé „civilní“ ráže, místo neprůstřelných vest, které měli pachatelé, košilky s krátkým rukávem. Nekryjící se pachatelé suše vyprázdnili několik málo zásobníků a na scéně se váleli všelijak pošramocení poldové za ještě více pošramocenými auty. Zásahy pachatelů z pistolek ráže 9 mm neměly účinek, navíc na vzdálenost ve které probíhala přestřelka byl zásah hlavy pachatelů pouze zbožným přáním. Na jednom televizním kanále jsem kdysi dávno viděl reálné záběry z této akce, které natočili z vrtulníků. Tvůrci filmu nic nezkreslili. Jediné, co nemám ověřeno, je scéna, ve které policista objede pár bloků a zoufale vrazí do prodejny zbraní se žádostí o zapůjčení pušek AR-15 a střeliva ráže .223. Nicméně co je na ní zajímavého – stát zastoupený policistou žádá pomoc u civilisty. U civilisty, kterému nikdo nezakázal prodávat a vlastnit výkonnou zbraň.
Jednou se to může stát i u nás – policista bude potřebovat pomoc, a mnohdy lépe vycvičený a připravený civil se na něj vykašle, protože nějaký megazmrd mu právě před nedávnem zařídil odebrání zbraně či střeliva, nebo obojího.
Polda nebo poldové to pak odskáčou, do šrotu půjde pár cedníků na čtyřech kolech, možná i nějakej ten civil co se připlete skončí v černém mikrotenu. Policie začne vřískat, že zbraně je nutno omezit, bude se omezovat dál, až už žádné mezi slušnými lidmi nebudou . Bude je mít jenom lůza, bude je mít z černého trhnu, bez registrace, a vůbec jí nebude tankovat, jestli krmení v jejich kvérech má více než tvrdé jádro.
Komu a co pak budou odebírat pan Kreml a pan Rychetský?
Pozn. D-FENSe: Film se jmenoval 44 Minutes: The North Hollywood Shoot-Out. Jaké situaci asi policisté čelili, si uděláte představu z tohoto videa – podotýkám jen, že cokoli podobného si dovedu představit i našem středoevropském prostoru. Možná vás zarazí podobnost popisovaných scén s tím, co se odehrálo zhruba v druhé třetině filmu HEAT (v češtině známo jako Nelítostný souboj), režie Michael Mann, 1995.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)