Čistě subjektivní zhodnocení Sčítání ovčanů na Slovensku a pokus o jeho rovněž čistě subjektivní porovnání s tímž v Česku, napsaný jazykem vzdáleně snad připomínajícím češtinu.
Nejprve vybereme obecně známé podstatné rozdíly, kterými se slovenská verze Sčítání obyvatel atd. 2011 (dále „S2011“) liší od české :
– Neuvádí se jméno, rodné číslo ani není třeba nic podepisovat.
– Sčítáni bylo tudíž od počátku (lživě – viz níže) deklarováno coby plně anonymní.
– Sčítat se šlo pouze a) odevzdáním archu sčítacímu komisaři do rukou, nebo b) online.
– Aby v tom bordelu mohl Statistický úřad SR (dále ŠUSR) předstírat alespoň nějaký přehled, se sčítacím archem vyfasoval sčítávaný jedinec taky unikátní alfanumerický kód, který se měl buď nalepit na arch, nebo použít při online sčítání.
Když akce začínala u vás, téma se probíralo zleva zprava od mainstreamu až po blogy a jeden měl chvílemi dojem, že u vás máte jenom málo významnějších témat. To u nás na Slovensku, na rozdíl od české bouře veřejně deklarovaného odporu, panovalo ticho po pěšině. Asi takové, jaké obvykle nastane když si náhodně odchytíte nějakého zvoleného politika a zeptáte se ho, čím konkrétním zrovna dneska přispěl k lepšímu životu svých voličů. O to více pobavení pak přinesla koncovka v slovenském tradičním stylu, t.j. věci se podělali na něčem totálně nepravděpodobném a lidi následně začali masově konat v zásadě dobré věci ze v zásadě špatných důvodů.
První naději že se to významným způsobem zvrtne přinesla neuvěřitelná neschopnost ŠUSR, která by za temperamentnějších vladařů (kupř. soudruha Džugašvilliho) byla rázem označena za škůdcovství se všemi myslitelnými následky pro všechny zúčastněné + každého kdo je byť jenom z vidění zná. Stručně : podklady byly zpracovány na základě špatných map, a tak v některých obcích z radaru kompletně zmizely celé ulice, a to až do 20% celkové populace. Detaily viz zde. Nutkání vyjádřit se pocítil dokonce i ministr vnitra – a já plně souhlasím s jeho názorem, že když ústřední orgán státní správy něco posere takhle neskutečným způsobem, je nejvyšší čas aby vedení onoho orgánu bylo obratem vykopnuto tak mohutným obloukem, že to ohrozí bezpečný provoz ISS na oběžné dráze. Ovšem to byl ještě pořád relativní klid a vypadalo to tak, že s výjimkou výše uvedeného se nic podstatného dít nebude.
A pak se to celé definitivně zvrhlo…
Na počátku bylo slovo. A to slovo řekl bloger, který velice polopatickým způsobem popsal jaký neskutečně primitivní mindfuck na nás ŠUSR zkouší ohledně anonymity sčítání. Jak už to v podobných případech bývá, blog se Slovenskem rozšířil zhruba takovou rychlostí, jakou obvykle dosahuje pouze mail ve kterém Bill Gates slíbuje půl království a zdrojový kód k Windows každému, kdo tuhle zprávu rozešle 832 známým, každému z nich alespoň 12x. Ovečky znervózněly a začaly se obracet na univerzálního poradce ve všech životních situacích, t.j. na televizní stanice.
Když se článek začal propírat v mainstream médiích, SÚSR (mezitím znervóznělý až na hranici nepříčetnosti) vydal ofiko prohlášení, že ono je to všechno jinak. A že tady někdo šíří pitomé zvěsti, patrně aby je diskreditoval (jako kdyby pořád bylo možné zdiskreditovat je ještě víc) a že zvažují příslušné právní kroky. Jinak je všechno v pořádku, krásná markýzo, akce proběhne tak jak má a doposud se projevivší drobné svízele jsou zařaditelné pod souhrnnou kolonku „nepodstatné potíže růstu“. Přičemž znovu lhal totálně primitivním způsobem.
Následně se ozval Úřad pro ochranu osobních údajů (dále ÚOOU), který doporučil kódy na archy nelepit, pohádku o anonymnosti sčítání oficiálně poslal pod kytičky a ŠUSR doporučil ať svá prohlášení zkoriguje do stavu kompatibilního s kolem probíhající realitou, tj. otočí je cca o 180 stupňů. Link zde.
Tady doporučuji povšimnout si detail, že zatímco na západ od Rio Morava se lidi bouřili proti S2011 jako takovému, u nás je nadzvedlo až lhaní o jeho deklarované anonymnosti. Která je – a to jsou ty paradoxy – mimochodem asi unikátní a vysoce nadstandardní v rámci celé Evropy. Ovšem (ne)anonymnost je, upřímně řečeno, pouze shnilou třešničkou na vrcholku hory sraček o velikosti Lomnického štítu, upravené Velkým bratrem do lákavé podoby dortu a cpané národu do uší coby obzvláště vybíraná lahůdka. Protože kdybych chtěl nějakému ufonovi vysvětlit co to tady u nás vlastně proběhlo, řekl bych asi tohle : Stát si chtěl od daňových poplatníků za jejich peníze ještě jednou poslechnout to co o nich už dávno beztak ví (ale není schopen si to ve vlastních databázích dohledat, čili svou impotenci kompenzuje buzerací výše zmiňovaných daňových poplatníků) plus to, co o nich sice neví ale v zásadě ho je po tom velký kulový. Přípravu beztak ponižujícího aktu zmršil jak to jenom šlo. Po celou dobu nám lhaním nepokrytě dával najevo že nás má za bandu tupých hlav, způsobilou jen a pouze na požádání zařvat jméno, hodnost, dojivost a kvalitu stolice. Jo, a taky to celé zaplatit. Odhaduje se, že sčítáni uniklo/bylo vynecháno cca 3 – 5 % populace. Kolik přesně nevíme a čistě z logiky věci vědět ani nebudeme. (Btw : 5 % z 5 mega je 250 000, tj. cca město o velikosti Košic…) Část zjištěných dat bude zveřejněna někdy v roce 2014, zbylá budou k mání ještě později a pouze za extra příplatek (???!!!). Skutečnou využitelnost zjišťovaných údajů typu „délka dojíždění do práce“ nebo „ovládání práce s tabulkami“ buďto nejsem schopen pochopit, nebo je ŠUSR není schopen vysvětlit, nebo jde opravdu o nevysvětlitelnou krávovinu, kterou by v dokonalém světě někdo dostal k náhradě. K tomu nám ze strany ŠUSR dokolečka zní oficiální stanovisko – jestliže se někomu S2011 nelíbí a hodlá ho sabotovat/ignorovat, nemohl na tak perfidní a šílenou myšlenku přijít sám („občan“ coby synonymum pro „nemyslící kretén“), tudíž bůh suď kdo ho zneužil a komu asi tak prospěje zmaření celé operace. Mimochodem – tohle bych opravdu rád věděl, protože podobný subjekt si představit prostě neumím, a to ani po zapojení vyšších modulů paranoidního myšlení. Jo, a abych nezapomněl – účast na S2011 není jenom povinností (tak vida!), ono je to taky právem. Patrně jde o něco téměř tak vynikající, jako právo statečně padnout za vlast.
Samozřejmě, když už o mně Velký bratr mermo mocí něco bude chtít vědět, zjistí si to (resp. čistě teoreticky je schopen to zjistit) i bez S2011, tudíž na data z něj vzešlá se z principu můžou všichni vysrat, stejně jim nikdo nevěří ani „ahoj“. Objektivně je třeba uznat kousíček pravdy taky ŠUSR, že od nich ještě nikdo žádná citlivá data nevynesl. (No jo, nevynesl. Ještě. Ale není tomu tak dlouhá doba, co se tady pomalu každý týden nalezlo v exteriéru volně pohozené USB, plné dat kupř. z prostředí Vojenské zpravodajské služby, u které člověk reflexivně očekává poněkud vyšší bezpečnostní standardy. Zhruba tady někde běží lomová čára vývoje občanské společnosti po obou stranách hranice – pokud jsem sledoval českou scénu, lidi byli defaultně nasraní na S2011 jako zbytečný, drahý a ponižující institut, kdy Velký bratr lidem za jejich peníze leze do ložnice a čmuchá. U nás jsou lidi zjevně více zvyklí na špiclování a rozhazování peněz. Zvedli se až když jim bylo jako special bonus v televizi vysvětleno že je stát považuje za bandu vylízaných debilů, která představa je pro běžného vohnouta paradoxně tím nesnesitelnější, čím více se objektivně blíží skutečnosti.
A pak znovu zareagoval ministr vnitra. Prostřednictvím mluvčího veřejnosti vzkázal, že sčítací archy mohou klidně odevzdat i bez identifikátoru, částečně nevyplněné, nebo je případně neodevzdat vůbec. Protože prý žádnou takovou povinnost nikdo nemá a žádna sankce nehrozí. Pokusme se ignorovat, že ve skutečnosti takový předpis, povinnost a z jejího nesplnění vyplývající sankce (66 EUR) v našem právním řádu existuje, jenom je třeba přečíst si 2 (slovy : dva) zákony. Nechme stranou taky to, že jeden JUDr. (ne z Plzně), bývalý to ministr spravedlnosti a současný to ministr vnitra, by alespoň rámcově měl znát zákony, ke kterým se míní vyjádřovat do medií. V minimální konfiguraci pak alespoň nepopírat jejich existenci. Klíčovým bodem je totiž vtipný detail, že za účelem uložení sankce ve správním řízení by musel být založen spis, kterého nedílnou součástí by musel být listinný důkaz v podobě zrovinka toho sčítacího archu, o kterém se povídá že není spojitelný s konkrétní osobou.
Další den se v televizi rozpovídal i sám ředitel ÚOOÚ. Předvedl kroucení se připíchlého hada a z jeho vyjádření se dalo pochopit pouze to, že on sám si není tak zcela jistý v podstatě ničím, co bychom taky chtěli za ty prachy, že ano. Ale identifikátor ještě nikam nenalepil.
Mimochodem, jak by jste oznámkovali státní úřad na ochranu osobních údajů, který dva roky bez povšimnutí ignoruje chystanou nejmasovější akci na sesbírání osobních dat občanů široko daleko, a pak ho za dva dny do pozoru postaví obyčejný blog? Hint : hodnocení 1 -5 jako ve škole, 1 = fantastická práce, dejme jim víc peněz, 5 = vedení ke zdi, zbylý personál rozehnat, budovu asanovat, vzniklé škody dát k náhradě zakladateli úřadu.
Pak bylo malinké intermezzo, dostavila se sčítací komisařka, slušně popřála dobrý den, slušně jsem odzdravil, podal jsem jí archy, ona je shrábla, hodila je do bedny a.k.a. pojízdné kanceláře na haldu jiných a odkráčela, nejevíce absolutně žádný zájem cokoliv kontrolovat, doplňovat nebo jakýmkoliv jiným způsobem riskovat poslání doprdele nebo i na mnohem exotičtější místa (podle těkavých pohybů, lehce vyděšeného výrazu v obličeji a rychlosti vycouvání jsem odhadl, že ji už několikrát potkalo). Archy jsem proto odevzdal ještě prázdnější než jsem plánoval, snad to na ŠUSR zvládnou i bez informace jestli kotelna na mém sídlišti jede na plyn nebo na uhlí.
Že to komisaři opravdu neměli lehké naznačuje dosti trapný aspekt : jenom v bratislavské Petržalce vrátila průkaz komisaře dobrá stovka lidí, v mnoha jiných městech nápodobně, co ovšem dohromady dává průser středního doletu. Důvod proč lidi opustili možnost relativně rychlého a snadného výdělku je zřejmý – všichni si poslechli televizi plus pár z nich dostalo vynadáno (uznávám že pouze naprostý kretén seřve pianistu, když klavír potřebuje naladit, ale na druhé straně… taky hezký). Primátor Bratislavy se urychleně nechal slyšet ať lidi neblbnou a že hledá další stovku dobrovolníků. Nesledoval jsem jestli se povedlo, ale ještě týden po oficiálním ukončení akce má halda lidí (po celé republice) sčítací archy pořád doma a marně vyhlíží komisaře. Být trochu paranoidnější, hlasitě tleskám ke geniální předem připravené sabotážní akci vpravdě mamutích rozměrů, jsem si však téměř jistý, že šlo o stovky individuálních rozhodnutí. Co ovšem taky není špatné.
Shootout mezi jednotlivými ústředními orgány státní správy probíhá nadále a slibuje docela zajímavé finále, ale upřímně řečeno – já už své odevzdal, svou lopatku písku do koleček jsem si taky nasypal, že je celá akce zmršená zleva zprava, odshora dolů a několikrát napříč je už taky docela zjevné a můj masochismus má taky své meze. Proto se čestně přiznávám, že další vývoj jsem sledoval jenom podprahově, asi jako bublání kotle s něčím obzvláště nechutným – dokud to nejeví sklony k explozivnímu finále, snažím se pouze zapomenout. Vylepšit celkový dojem už podle mě stejně nešlo a jestli se to podělá ještě víc … oprava, ještě víc posrat to už nejspíš ani není možné. Tedy, pomineme–li opravdu extrémní verze, jako od nedopalku cigarety (vykouřené pokud možno osobně šéfkou ŠUSR) vypuknuvší rozsáhlý požár, při kterém by lehla popelem statisticky významná část archů ještě před jejich zpracováním. Postřehl jsem proto už jenom vyjádření našeho pana prezidenta, že to tedy od spořádaných občanů opravdu není hezké, takhle sabotovat domácí úkoly z Bruselu, a vůbec, lidi, jste hovada, nechali jste se zmanipulovat, bůh suď kdo z toho bude mít prospěch. Pelíšky hadr.
Závěrem čistě subjektivní a pouze na mých dojmech a pozorováních založené malé porovnání jednotlivých aspektů celé operace u nás a u vás.
Ale je to za námi, přežili jsme relativně ve zdraví. Ty prachy stejně byly už odepsané, nad výsledky se spolu zasmějeme až je jednoho dne statistické úřady publikují (a pak pokaždé kdy je kdokoliv na cokoli použije) a Velký bratr zjistil že všechno má své meze, včetně ochoty lidí nechat si srát za límec. A to úplně nejdůležitější zjištění plynoucí z celého procesu sčítání je stejně nejspíš tohle.
A pak mi povídejte, že to za tu legraci nestálo.
P.S. : Tenhle text je mimo jiného taky sázkou na Murphyho zákony. Bude-li zveřejněn, dle mých zkušeností dojde do 48 hodin k zásadním změnám a/nebo průseru. Šance na fatal error v podobě výše zmiňovaného požáru budovy SUSR tudíž rázem roste do nebe.
Burn, baby, burn.
P.S.2 : A že prý vysocí státní úředníci nemají smysl pro humor..
(Zatím nikdo nehlasoval)