Rouškový hejt

Überzubařovy názory se mi líbí čím dál více. Naposledy Šmucler komentoval, jak lidé nakládají s rouškami a naprosto se trefil, čímž nehezky narušil právě probíhající rouškový mindfuck.

Šmucler řekl něco v tom smyslu, že procestoval několik zemí, kde jsou roušky povinné a měl špatný pocit z toho, jak lidé s rouškami nakládají. Například že si je strkají do špinavé kapsy. Pravděpodobně tím také chtěl vyslovit, že je lidé nesnímají v rukavicích, které následně spolu s rouškou neodloží do neprodyšného obalu, aby zamezili kontaminaci okolí těmi koloniemi zabijáckých virů, kteří se na povrchu roušek usadili v krajně infekčním prostředí, ve kterém se pohybujeme. Dále patrně roušky neperou při teplotě vyšší než 90 °C a tak dále.

Bingo!

Já na roušky totiž taky totálně seru.

Nakoupil jsem jich postupně asi dvacet. Při jejich nákupu jsem postupně optimalizoval jejich výběr, takže ty poslední byly s gumičkama za uši (ty ortodoxní rouškomilové odsuzují, protože je nelze vyvařit) a z nějaké ultra tenké tkaniny, přes kterou je vidět. Myslím, že tyhle roušky jsou totální šmejd, ale zase skvěle vyhovují hlavnímu účelu, kterým je plnění vládou stanovené povinnosti roušku nosit.

Roušky jsem postupně rozmístil všude. Mám je v každém autě, v aktovce, v kapsách různých dílů oblečení, v kanceláři ve stole. To je proto, že vůbec netuším, kde všude budou zítra povinné. Nějaký rouškomrd zase nechá svým kolegům za zády připsat do nějakého zápisu jednu větu a začnou být povinné třeba v obchodech. Nebo na hřbitovech, kde je epidemiologická situace obzvláště kritická. Povinné jsou na úřadech, asi abychom nechytili od úředníků kuropci, nechucus a lenoru.

Nedokážu si vybavit, kdy jsem ty hadry naposled pral. Vím, že jsem nějaké shromáždil začátkem prázdnin a dal je ženě, která mi je vrátila vyprané. Nevím, na kolik stupňů je prala a kolik těch zabijáckých virů na nich dosud přežívá, ale myslím, že je tam protáhla spolu s tričkama a košilema a fuseklema a tak zamořila těmi zabijáckými viry další oblečení. Asi všichni zemřeme.

Tuhle jsem si čistil a krémoval boty, což je další činnost, kterou nemám přiliš v oblibě. Abych se donutil to dělat, musel jsem to uchopit v souladu s Gruberovými antiprokrastinačními zásadami a vytvořit z toho rituál. Takže to dělám v neděli v podvečer. Přitom mě napadlo, že se k rouškám chovám podstatně hůře než k botám a taky mi došlo, čím to je. Boty nosím o vlastní vůli a mám z toho benefit. Roušky mě nosit donutili a benefit z toho žádný nemám.

S rouškami jsem se vnitřně neztotožnil. Je to nepřátelská odporná věc, kterou mi nanutil stát a nehodlám ji věnovat ani o mrť více pozornosti, než si zaslouží.

Předně vůbec nevím, proč bych ten hnus měl nosit. Argumenty, kteří příznivci roušek pravidelně přinášejí jsou natolik nevěrohodné, účelové až obskurní, že je vnímám spíše jako projev vědecké prostituce a selhání profesionální etiky, než jako nějakou seriózní komunikaci. Někdy mi to připadá, jako když se tonoucí stébla chytá, protože vymýšlejí úplně fantaskní věci, aby odůvodnili svůj rouškový fetiš. Sama myšlenka, že nošení toho směšného hadru na obličeji má někoho před něčím chránit mi připadá mírně řečeno pošetilá.

Kdyby toho nebylo, existuje příliš mnoho signálů, že roušky jsou 0% zdravotní a 100% politické agendy. Když se opět vrátím k Šmuclerovi, v jednom ze svých starších rozhovorů popsal, jak nejmenovaný český politik zabránil zmírnění rouškové povinnosti, protože se domníval, že roušky jsou symbolem vládní politiky a pokud je lidé přestanou nosit, přestanou důvěřovat vládě. Gynekolog Svoboda, bývalý pražský primátor, jinak také prominentní rouškomrd, nám také připomněl jejich symbolický význam a vyslovil hypotézu, že dokud je lidé mají na držce, je všechno v pořádku, ale jakmile je sundají, „celé se to zbortí“. O symbolickém významu roušek hovořil i rakouský kancléř Kurz. Sem tam někomu uteče pusa na špacír. Sorry, ale do nějaké politické vlivové hry se symboly se nehodlám nechat vtahovat. Tohle ať si jednotlivé církve hrají se svými lidmi, třeba v rámci různých náboženských rituálů s hostiemi, koblihami, drogami, jízdními koly a podobně, ale v tohoto parareligiózním klubu já nehodlám být.

Politici nosí při veřejných vystoupeních roušky, i když nemusí, a to kvůli politické symbolice. Prezident pronese jeden projev bez roušky, pak k němu přijdou z politbyra a další už je v roušce, ačkoli pro její nošení neměl jediný legální ani zdravotní důvod. Předseda ODS Fiala je taky takový sráč. Ano, rouška je předmět politické korektnosti, není sice povinná, ale když si ji vezmete, jste v tom správném klubu. A kdo není v tom správném klubu, to je oportunista a kverulant a na ty si posvítíme.

Krajně podezřelé také je, jak z mediálního prostoru mizí osoby, které se buď vyslovily negativně k nošení roušek z principu, jako například senátor Žaloudík, nebo jen v rámci své odbornosti poukázaly na to, že roušky mají také negativní vedlejší efekty. Některé z nich začali mediální svazáci proaktivně kádrovat na serverech, které „bojují proti dezinformacím“. Společenská diskuse ohledně roušek se nepřipouští, roušky jsou správné a basta. V tomto článku najdete poměrně rozsáhlou kolekci osobností různého významu i profese, kteří z různých důvodů byli kritičtí k nedávnému rozšíření povinnosti nosit roušky. Slyšeli jste někde v televizi, v rádiu o jejich názorech a postojích? Dostali prostor na nějakých populárních zpravodajských serverech, podobně jako ho má třeba plukovník Prymula? Já ne. Prostě je to nevhodné téma. Roušky jsou přece prospěšné a proto je všichni chceme, a zdravotně-policejní stát si rozvracet nedáme.

Co horšího. Pociťuji nejen odpor k rouškám jako prvku politických agend, ale také k jedincům, kteří nosí roušky, aniž by museli. Část z nich pokládám za pozéry, kteří mají potřebu zvyšovat svoji morální hodnotu veřejným demonstrováním toho, že oni jsou přece ti odpovědní, to ohleduplní, prostě ti lepší, co svým zakrytým rypákem bojují i za zdraví nás nevděčníků, co nemáme na obličeji mokrý hadřík s tkaničkama. Zbytek pak za nesvéprávné stádní tvory, kterým nějakým Prymula, Maďar nebo jiný podobný politprostitut zavelel „rouška“ a tak si ji nasadili, protože správný občan je přece poslušný, ukázněný a s radostí se podvoluje první a poslední kravině, kterou na něj zlovolný establishment uvalí. Dělá, co mu řekne pán s kravatou. Ať tak nebo tak, jsou to ubožáci, měli by si najít nějakou oblast lidské činnosti, která jim jde a realizovat se v ní, a pokud taková není, tak ať se jdou někam do lesa pověsit i s rouškou, protože jsou stejně k hovnu.

Vždy mě zarazí, když vystoupí nějaký ten „expert“a prohlásí, že nosit roušky je třeba, protože i když to sice nejspíš nijak moc nepomáhá, tak že by to pomáhat mohlo a protože to skoro nic nestojí a nikoho to neobtěžuje, tak by se to mělo zavést povinně. Jak může nějaký kozomrd, co strávil většinu svého aktivního života ve výzkumáku vědět, že to nikoho neobtěžuje? Kolika lidí se ptal a jaké odpovědi obdržel? To, že jeho to neobtěžuje neznamená, že to stejně bude vnímat dalších deset milionů lidí. To je opět ta povýšenost a arogance, která se s rouškami spojena od samého začátku jejich povinného nošení.

Popravdě řečeno, totálně se mi ekluje už jen to slovo. Zejména odpudivou shledávám emocionální resonanci, která pronásleduje některé ujeté jedince při vyslovení slova „rouška“ Je v tom určité zbožštění, stejně jako když uslintaný notor s červeným nosem a vodnatýma očima vyslovuje slovo „pivíčko“. Nevím, proč mám pociťovat radostné vibrace z toho, že si lidé někdy v březnu šili roušky doma svépomocí. Předně je mi u prdele, co se dělo v březnu, protože teď už není březen. Ale hlavně to pro mě nebyl žádný světlý okamžik dějin a projev vzájemnosti, improvizace a solidarity, ale obrovská ostuda a flagrantní projev arogance státu. Vláda znemožnila lidem vycházet, pokud si nevzali roušku, ta se ale v tu chvíli nedala nikde zakoupit, protože vláda měla blížící se hrozbu u prdele a neobstarala ochranné pomůcky v dostatečném množství ani pro zdravotníky, natož pro občany. A národ, místo aby je vyházel z oken, sedl k šicím strojům a jal se vyrábět roušky, protože se prostě rádi podvolujeme vrtochům různých mocí posedlých sráčů, nahoře se hrbíme a dole šlapem. To je arogance moci, nikoli vrcholný okamžik dějin, měli bychom se za to stydět a ne to uctívat. Nemám s tím spojené žádné pozitivní emoce. Anglické slovo „mask“ se mi líbí mnohem více.

Za úvahu by možná stálo, jak k tomu došlo. V minulosti jsem měl hodně společného s Korejci a rozhodně mi nevadilo chování obvyklé zejména ve velkých městech. Když se Korejec necítil dobře nebo měl rýmu, vzal si do metra nebo do autobusu (jednorázovou) masku, které se daly běžně zakoupit třeba v kavárně a dokonce se ve veřejném prostoru daly najít speciální nádoby na jejich odhazování. I tak tam probíhaly diskuse, zda to vůbec funguje, které většinou končily tím, že maska je efektivní jen po nějakou omezenou dobu a když jí jedinec nosí dlouho a zvlhne, může šíření infekce naopak zhoršovat, protože funguje jako živná půda pro šíření těch mikroorganismů, kterým vlhko a teplo dělá dobře. To mi připadalo jako projev skutečné ohleduplnosti, nikoli projev devótnosti občana ke státu a jeho zpolitizovaným felčarům, pro které roušky znamenají výtah ke kariéře a dosud nepoznané popularitě. Dalším významným specifikem našeho národního prostředí totiž je, že jakoukoli regulaci přeženeme až do absurdna a praktikujeme ji až do úplného zblbnutí zcela bez ohledu na její skutečný účel. Jistě si vzpomínáte na ty diskuse, zda je povinné mít roušku v autě, stejně jako na nošení roušek ve volné přírodě nebo v lese, stejně jako udávání osob, které si roušku nevzaly a nepřiměřené zákroky policie proti lidem, kteří někde venku u rybníka setrvávaly bez roušek. Dá se říci, že český stát u mě dosáhl ohledně nošení masek dvou významných úspěchů: vnutil mi ji a totálně mi ji zhnusil.

Takže politici, pane Prymulo, Maďare a další, strčte si ty vaše roušky do prdele. U mně za ně politické body nejsou, pokud ano, tak jsou to jen ty negativní. A nejsem sám. Doba, kdy se z roušek dal vytloukat politický kapitál, je definitivně fuč. Už se vám povedlo nás tak dokonale otrávit, že tahle větev politické kampaně uschla. Zkuste něco jinýho.

Já bych chtěl, aby Überzahnarzt byl ministr zdravotnictví. Jen nevím, jak to zaídit. Nějaký nápad?

27. 08. 2020 D-FENS

Související články: