Možná se vám stává, že v autě potřebujete za jízdy napájet nějaké zařízení, které má napájení jen 230V střídavých.
Příslušná zařízení jsou celkem běžně k disposici, takže vyrobit v autě běžné síťové napětí v autě dnes není žádný problém – střídač, konvertor nebo, chcete-li, Spannungswandler koupíte všude možně v různých výkonových i kvalitativních versích. Ta, kterou disponuji já, však má jen jednu dvoupólovou zásuvku a zemnící kolík zcela chybí. To znamená, že mohu zapojit jen jedno zařízení a napájecí zdroj k ThinkPadu to díky tomu, že jeho napájecí šňůra má i zdířku pro ochranný kolík (ač jinak je vše plastové a uzemnění kostry tedy není nejen nezbytné, ale ani technicky možné), rozhodně není.
Co s tím? Inu, bylo nutné si vyrobit prodlužovačku – nebo, chcete-li, „psa“. Bohužel psa, který má dvoupólový vstup a třípólový výstup, nikdo (dokonce ani Kubišová se Srstkou) nenabízí – ono to v zásadě ani není možné, protože buď by byl ochranný kolík připojen na jeden z pólů, pak by se ovšem při přepólování dvoupólového vstupu (které je v principu velmi pravděpodobné) fáze mohla dostat na ochranný kolík, nebo by kolík musel zůstat nezapojen. Ani jedno z toho samozřejmě žádná norma nepovoluje a taková prodlužovačka by se ani nesměla prodávat s odkazem na „bezpečnost“.
Takže nezbylo, než si takovou zakázanou prodlužovačku vyrobit. To je pochopitelně naprosto triviální, dvoupólová flexošňůra, příslušný rozebíratelný pes, křížový šroubovák a pět minut práce. Různých elektroinstalačních záležitostí jsem od svých cca deseti let vytvořil mnoho a ač jsem nikdy nijak zvlášť neřešil normy, vše, pokud jsem to od té doby neodpojil, stále ještě funguje, nikdy to nikomu neublížilo ani nezpůsobilo žádné škody. Totéž pochopitelně platí i pro moji „libertariánskou“ prodlužovačku, ačkoli ji vozím s sebou v autě a často používám i tam, kde to vidí různí jiní lidé a mohou její nasazení komentovat.
Ano, pochopitelně znám omezení a risika, která z používání takové věci hrozí. Nepoužívám ji ve spojení se spotřebiči s uzemněnou kostrou, kde by pochopitelně mohlo hrozit, pokud by došlo ke zkratu a na kostru se dostala fáze, že si fáze najde nejkratší cestu k zemi právě přes tělo nějaké nedaleké osoby (dokonce je zřejmé, že pokud by se dostala fáze nějak dostala na kostru jediného připojeného zařízení, byla by rázem na kostrách všech připojených zařízení). Také pochopitelně není možné tuto prodlužovačku přetěžovat.
Mám tak elektrické zařízení, které je zcela v rozporu s jakoukoli normou, zařízení, jehož případnou distribuci by Evropská Unie dokonce na svém území zcela zakázala a při tom dotyčná prodlužovačka nikdy nebude svému erudovanému uživateli nikterak nebezpečná. A tak je to v zásadě s jakýmkoli omezením nabízeného zboží. Bude-li se smět prodávat jen takové zboží, které není nebezpečné nikomu, utrpí možnost výběru a také ceny – jinými slovy, utrpí spotřebitel. Prodává-li se zboží, které sice může být nebezpečné ignorantovi, ale nikoli tomu, kdo má alespoň základní představu o jeho funkci, nevidím v tom problém, informovaný spotřebitel má možnost výběru a pokud si s tím ublíží ignorant, je to jen a pouze jeho chyba – ne chyba státu, ne chyba společnosti, ne chyba výrobce.
Nebo ještě jinak: Jednou, když jsem byl oproti dnešku na výšku asi tak poloviční, tedy někdy zhruba před čtvrt stoletím, jsem na dovolené poblíž hotelu, kde jsme byli ubytováni, vylezl až téměř na vršek vysokého topolu. Z naší rodiny s tím nikdo neměl problém, no co, vylezl na strom, zase sleze. Někteří ostatní rekreanti ale, když mne spatřili, spustili povyk, dokonce si vzpomínám, jak na mne kdosi křičel, že až slezu, budu bit. Na to jsem pochopitelně odpověděl „Tak to slézat nebudu.“ a dál je pěkně shora pobaveně sledoval. Stížnost na to, že jsem si dovolil se ohrozit tím, že jsem vylezl na strom, byla pochopitelně tlumočena i příslušníkům mé rodiny – a dočkali se reakce „No tak tam vylezl, tak zase sleze, o co jde?“
„Ale mohl by spadnout!“
„A proč by měl padat?“
Dnes bych to řekl asi tak, že vohnouti tehdy nebyli schopni pochopit, že nemusí být každý tak neschopný jako oni, podle sebe tehdy soudili mne. Svůj nedostatek sebedůvěry ventilovali i do toho, jak by se podle jejich názoru měl chovat někdo jiný. Svoji neschopnost si na základě své životní zkušenosti projektují i do ostatních a proto jim chtějí nařizovat, co smí a co nesmí dělat a jak to mají dělat, co si smí a co si nesmí koupit, co smějí a co nesmějí prodávat.
Zákaz prodeje tzv. „nebezpečných“ výrobků Evropskou Unií patří také do této kategorie. Pochopitelně každý výrobek je něčím nebezpečný. Třeba tvrdým chlebem se můžete umlátit, zkaženým salámem otrávit, pokud to přeženete s pitím vody, můžete si rozhodit metabolismus. Znamená to, že by měl být zakázán chléb, salám nebo voda? Dobře, pak se můžeme třeba udusit rohlíkem. Blbci jsou v podstatě velmi kreativní, proto věci, které jsou zcela idiotensicher, snad s výjimkou zcela vypolstrované místnosti, neexistují. Opět jsme se snažili vyšmelit essential liberty za temporary safety a opět nemáme ani jedno. Jako vždy, když se o to budeme pokoušet.
18.1.2008, Root
(4x známkováno, průměr: 4,00 z 5)