Přináším čtenářům několik málo slov k očividně „nevysvětlitelnému a nepochopitelnému jevu“ – hokejovému fandění. Samotný akt „vyřvávání na stadionu“ – kdy ze sebe uvolníte všechny ty nahromaděné emoce, které musíte v civilním životě nepřirozeně potlačovat – by byl dostatečným důvodem k tomu stát se fanouškem. Ale těch důvodů je samozřejmě více.
Přestože s tím mají někteří jedinci jakýsi vnitřní problém, je nepopiratelným faktem, že lední hokej je v Česku velmi populární. Proč zrovna ale zrovna tento sport v této zemi? Jednak proto, že je hokej atraktivní a rychlá hra a také proto, že čeští hokejisté byli mezi jejími evropskými průkopníky. Navíc hned od počátku patřili a dosud patří k těm nejúspěšnějším. Postupem času dostal československý hokej i jakýsi politický a celospolečenský podtext – naši hokejisté porazili během Mistrovství světa 1969 dvakrát po sobě „Rusáky“, což pro veřejnost v té době představovalo více než jen sportovní výsledek… Jakkoliv se nám to může dnes zdát naivní a iracionální, následujících 20 let byl každý hokejový zápas mezi nároďákem a sbornou vnímán velkou částí občanstva především jako symbolický boj za svobodu. Díky tomu se hokej stal národním sportem.
Dalším důvodem obliby hokeje je fakt, že většina českých kluků si aspoň jednou v životě hokej zahrála někde na rybníce, nebo na hřišti s tenisákem. A když už nějaký sport coby dítě provozujete, tak si většinou hledáte nějaký vzor, ke kterému se chcete přiblížit nebo jej dokonce překonat. Proto je možno v zimě na zamrzlých rybnících potkat spoustu Jágrů, Hašků, Červenků a dalších. Prostě kluků, kteří napodobují své dospělé vzory. Tito hoši začnou ve velké většině dané sportovní odvětví také sledovat jako diváci a od toho už je jen krůček k fandění jako takovému.
Pokud se vám tedy hokej jako takový zalíbí, rádi jej hrajete nebo jej rádi sledujete v televizi (případně přímo na stadionu), tak s velkou pravděpodobností začnete nějakému týmu dříve či později fandit. V momentě, kdy někomu přejete vítězství, má pasivní sledování zápasu naprosto jiný emociální náboj, než při pouhém nestranném pozorování. Většinou začnete fandit týmu z vašeho města nebo vaší rodné země – proto jsou hráči takového týmu svými fanoušky titulováni jako „Naši“. Fanoušek, který navštěvuje hokejové zápasy, se stává zpravidla součástí týmu. Není pravdou, že hráčům je nějaký pokřikující Franta Vomáčka ukradený. Pokud je na stadionu takových pokřikujících, zpívajících a fandících Frantů Vomáčků – dejme tomu – 10.000, je to velmi významný psychologický faktor zvýhodňující hráče domácího týmu. Ne nadarmo se o fanoušcích mluví jako o šestém hráči. Pokud se na stadion z nějakého důvodu nedostanete, vezmete zavděk i televizním přenosem. Jestliže jste zvyklí ventilovat své emoce fanděním na zimáku, pak se u televizní obrazovky budete chovat velmi podobně.
Díky modernímu sociálnímu státu se pojem „Naši“ přesouvá od jakéhosi spirituálního významu k významu ekonomickému. Jednotlivá města, ale i stát jako celek pumpují do hokeje nezanedbatelné částky z našich daní. Může se nám to nelíbit, můžeme proti tomu protestovat, můžeme se neustále pokoušet volit politické strany slibující změnu k lepšímu, nebo si založit stranu vlastní, ale zatím je stále ještě holým faktem, že naše daně jdou i do hokeje (toto si uvědomuje i většina Frantů Vomáčků – přesto jim to kupodivu nevadí – oni by svůj názor zřejmě změnili jen v případě, že by odpovídající část své mzdy dostali fyzicky do rukou a následně by ji měli sami hodit do černé díry zvané český hokej). Samozřejmě pokud chodíte fandit na stadion a platíte vstupné, pak se posunuje výraz „Naši“ zase o další level výše – i z hlediska ekonomických vazeb.
Protože jsme se všichni podíleli svými daněmi na jejich hokejovém růstu a protože jsme je (tedy někteří z nás) chodili podporovat na zimák (když s velkým hokejem začínali), jsou „Naši“ naši. A je úplně jedno, jestli ti hokejisté později odešli z mateřského klubu vydělávat na své živobytí do velkoklubů Kanadských, Ruských nebo Švýcarských, pořád jsou to naši – a tím více, když zrovna hrají za český nároďák.
(Zatím nikdo nehlasoval)