Proč je Lafferova křivka k ničemu

Featured Image

Lafferova křivka je sakrální objekt libertariánů. Ukazuje závislost celkově vybrané sumy na daních na míře zdanění. Existuje mnoho příkladů osvědčujících její platnost, ale jen ojediněle se uplatňuje v praxi. Tento článek je o tom, proč.

Lafferova křivka je kromě jiného mentálním cvičením, kterým lze snadno odlišit odborné zaslepence a idioty všeho druhu od uvažujících lidí. Debil totiž argumentuje tak, že míra zdanění krát daňový základ se rovná vybrané daně, a že pokud platí tato zákonitost, pak Lafferova křivka nemůže platit. Myslící člověk však vezme v úvahu nepopiratelnou skutečnost, že daně platí lidé a ve všech procesech, do kterých vstupují lidé, neplatí 1:1 technokratická pravidla. Lidé mají vůli a lidé disponují kreativitou, což se vztahuje i na jejich ochotu platit daně. Míra zdanění tak ovlivňuje motivaci lidí placení daně se vyhnout, tedy například dosáhnout zisku, ale nezdanit ho, nebo vůbec nedosáhnout zisku. To způsobuje, že se Lafferova křivka v určitém bodě ohne jako buřt a začne platit, že čím absurdněji vysoká bude míra zdanění, tím větší bude motivace se placení daní vyhnout a tím bude menší motivace tvořit nějaké hodnoty. Dobrým příkladem je herec Depardieu, který po zavedení likvidačních daní ve Francii relokoval svůj daňový domicil do putinovského Ruska. Levičáci tehdy srali atomový hřiby, zejména z přístupu herce samotného, kterému bylo milejší postsocialistické Rusko před socialistickou Francií.

Málo známým potvzením platnosti Lafferovy křivky mimo oblast daní je například vývoj výše pokut za dopravní prostředky v ČR. V roce 2010 byla zrušena dolní hranice pokut u některých přestupků a od toho okamžiku začala výše pokuty udělené na místě klesat. Policie se tak snažila vytřískat z lidí co nejvíc peněz a aby toho dosáhla, pokusila se podpořit jejich platební morálku snížením pokut a vymanit se tak z prohibitivní oblasti. Průměrná pokuta udělená na místě se tak snížila z 1100 Kč v roce 2011 na nějakých 600 Kč nyní.

Co horšího. Vypadá to, že ti, kdo vydělávají víc peněz, mají současně vyšší úroveň motivace hájit svoje statky a unikají před prohibitivními sazbami o to účinněji a pohotověji. I to je dobře vidět na těch pokutách, které pak především dopadnou na různé vesnické lůzry a vohnouty, co si dají po obědě pivíčko a pak jim seberou papíry, zatímco kníže Pavel zmobilizuje svůj sociální network a problém zanikne dříve, než vlastně vznikl.

Bohužel vlády tuto skutečnost ignorují a jejich daňová politika je většinou realizována zcela bez ohledu na Lafferovu křivku. To má různé následky. Kromě rozmrzelých libertariánů to jsou čím dál drakoničtější postupy státu při výběru daní, jako jsou například kontrolní hlášení, fízlovací systém EET, monstrprocesy s neplatiči daní, různé aktivistické uměle vyrobené aféry typu „Panama papers“ a další. Oni si prostě řekli, že Lafferovu křivku zruší brute force. To samozřejmě taky nemá budoucnost, protože se velmi rychle dostanou do break-even situace, tedy kdy náklady na popírání Lafferovy křivky budou stejně vysoké jako dosažený efekt. Dá se tedy říci, že Lafferova křivka sice funguje, ale je k ničemu.

Zdálo by se tedy, že Lafferova křivka je řešením pro churavé (státní, obecní, policejní…) finance, ale nepoužívá se a já vím proč. Příčinou jsou následující skutečností:

– většina lidí si myslí, že míra zdanění sleduje fiskální účel, tedy plnit státní kasu, aby měl na různé svoje agendy, tedy například policajty, cyklostezky, vzdělávání nevzdělatelných, sociální politiku pro asociály, dotace na hovadiny, odškodné pro vychcánky, co jim zmrzlo víno atd. a pak na věci, které jsou spíše na okraji státního zájmu, ale podstatné pro mnohé z nás, tedy například silnice, zdravotnictví apod. To je jen část pravdy. Druhou funkcí míry zdanění je lidi trestat za různé věci. Například za úspěch, za to, že jsou schopní, že si koupili dům nebo třeba za to, že umřeli. Zejména trestuhodné jsou veškeré aktivity, které provádíte sám bez účasti státu, tedy například podnikáte, studujete soukromě nebo se sám dopravujete autem. Když budete hodný a nebudete zlobit, necháte se zaměstnat ve státní správě a budete jezdit MHD, můžete dokonce doufat v nějakou podporu či dotace.

– podstatnou část populace tvoří závistíví kokoti. Podporují daňové plány politiků, aby našli páku na ty spoluobčany, kteří udělali něco, co u nich vyvolává závist. Například vydělávají více peněz, mají lepší dům, kupují si víc věcí, něco zdědili a já jako na potvoru ne apod. Vzhledem k agesívní povaze této jejich úchylky nenechají nikoho na pokoji a politika si najímají jako parchanta v kravatě, který realizuje jejich perverzní přání a dosáhne na souseda toho hajzla, co má pěkný dům, drahé auto a krásnou ženu, zatímco já chlastám deset plzní denně, mám orezlou Fabii a hnusnou krávu, co jsem si vybral sám. Je to vlastně sociální gangsterismus. Samozřejmě že oni nikdy nepřipustí, že to myslí takhle, budou něco plácat o spravedlnosti a solidaritě, že je normální, aby bohatí platili víc apod., stala se z toho pomalu společenská norma. Je to už tak zažité, že o tom nikdo moc nepřemýšli, ale je to tak.

Tato „trestní“ funkce a nemateriální profit z výše popsaného vůbec není v Lafferově křivce zohledněn.

Prakticky to vypadá tak, že celkový objem vybrané daně sice klesá, ale společnost jako celek získává s rostoucí mírou zdanění něco, co sice není vyjádřitelné finančně, ale vede to k uspokojení nízkých pudů určité části populace a toto uspokojení není zadarmo, podobně jako v bordelu kurvy také pracují za peníze. Zatímco tedy libertariáni šílí z každého dne, kdy ekonomika cestuje od Lafferova bodu doprava, široká veřejnost to akceptuje. Sice se vybere méně na daních, zpomaluje se ekonomika, utrácí se peníze za nesmyslná opatření a všechny ty negativní efekty, ale můžem se hrabat jiným v peněženkách a to je cool. To stojí za nějakou tu škodu. Samozřejmě je marné připomínat, že se ta očekávání stejně nenaplní a vyšší míra zdanění dopadne právě na ně, ale to je jim jedno, protože to většinou nejsou s to tak daleko domyslet.

Mimochodem i pro výše zmíněné pokuty tohle platí. Významná část obyvatelstva, naštěstí už ne většina, podporuje různá represivní opatření a dovolává se přitom nutností účinné represe vůči lidem s vysokými příjmy a drahými auty, protože je serou a touto formou si to s nimi chtějí vyřídit.

Už si na ně konečně došlápli, na zbohatlíky, manažéry a takový. Hovno dělaj a málo platěj.

 


 

22.05.2016 D-FENS

12345 (327x hodnoceno, průměr: 1,26 z 5)
20 908x přečteno
Updatováno: 22.5.2016 — 21:40
D-FENS © 2016