Proč je debilní nápad bafat na lidi aneb risk management pro každý den

Featured Image

V USA se stal případ, kdy jeden muž zastřelil druhého, shodou okolností jeho příbuzného, poté, co ten k němu přijel na návštěvu. Dorazil kolem půlnoci a místo co by slušně zazvonil a pozdravil, jak to za podobných okolností většina slušných lidí dělá, schoval se do křoví a když dotyčný, jeho tchán, vylezl ven, tak na něj bafnul, jako že se lekne. Uprostřed noci jistě skvělý nápad.

Nemohl přitom vědět, že krátce předtím měl tchán konflikt s nějakým obejdou ze sousedství, který se mu dobýval do domu, a obával se o svůj život a majetek. Když na něj vyběhl jeho norský zeť ze tmy a vydával nějaké skřeky, vytáhl pistoli a norské strašidlo zastřelil. Definice obrany se palnou zbrani („střílet do někoho tak dlouho, dokud nezanechá toho, kvůli čemu jsme do něj střílet začali“) byla beze zbytku naplněna, protože syn Barnevernu byl na místě mrtvý.

Protizbraňová lobby se toho hned chytila a interpretovala tuto událost jako zvrhlý projev zbraňové kultůry a všechny tyhle jejich sračky.

Mimochodem postřehněte, že tchán nebyl z ničeho obviněn, protože šerif usoudil, že mu skutečně nelze klást za vinu použití zbraně za okolnosti, kdy krátce předtím čelil násilnému útoku. Co by se asi dělo v Kocourkově. Tchána by čekalo mnohaleté soudní martýrium, několik let stresu a statisícové výdaje za advokáty, než by se prokázalo, že se jednalo o putativní nutnou obranu. Mezitím by byl vláčen médii, protože zastřelil svého zeťě, který by samozřejmě nebyl vylíčen jako bláznivý poťouchlý kokot z Norska, ale vzorný otec rodiny.

Teď od toho úplně uhnu a za pomoci skoro vědeckých argumetů vysvětlím, proč byl Nor debil.

V průmyslu, zejména při výrobě a vývoji různých zařízení, jako třeba vozidel, spotřebičů, software a dalších podobných věcí, se použivá metodika zvaná FMEA. Ta zkratka znamená Failure Mode and Effect analysis. Zní to ohromně vědecky, ale ve své podstatě je to úplně jednoduchý proces, který aplikujeme všichni v běžném životě dnes a denně a většině z nás pomáhá přežít. V podstatě jde o to, každé akci přiřadit číslo zvané RPN (Risk Priority Number), které je dáno jako součin pravděpodobnosti vady, jejích následků a pravděpodobnosti zjištění.

Pravděpodobnost zjištění zhruba koreluje s pravděpodobností odvrácení následku, má se většinou za to, že pokud chybu zjistíme, tak ji také dovedeme účinně odvrátit.

Jednotlivé faktory nabývají hodnot 1 až 10. Tak například nejzávažnější následek, typicky smrt nebo zranění, má číslo 10. Žádný následek má 1. Pokud následek nastane s jistotou, je to 10. Pokud následek nenastane, pak je to 1. Pravděpodobnost zjištění chyby to má opačně, pokud je spolehlivě zjistitelná, například zcela zjevná, pak je to 1, pokud nastane skrytě bez možnosti odhalení, pak 10. Takže nejhorší možná vada je taková, která má fatální následky, určitě k ní dojde a nejde ji včas rozpoznat. Nejlepší je pak taková, která se nikdy nestane a i kdyby se stala, nebude mít žádný efekt.

Dále viz norma SAE J1739.

Pro začátek něco snadného. Jaká je RPN zombie apokalypsy. Závažnost je bezesporu 10 (bezprostřední ohrožení života skrze vysátí mozku, rozvrat společnosti, šíření infekčních chorob), pravděpodobnost zombie apokalypsy je však malá (žádná se dosud nestala, snad kromě prezidentských voleb, takže 1 bod) a pravděpodobně by alespoň nějaká část napadených zaznamenala, že útok nemrtvých probíhá a dokázala ho vhodnými prostředky odvrátit. Takže RPN máme 10 x 1 x 3 = 30, útoku zombie netřeba se nějak intenzivně bát.

Něco jednoznačně rizikového. Strkat krokodýlovi záměrně penis do tlamy a riskovat, že skousne? Závažnost je 10 (zranění, potenciálně smrtelné kvůli krevní ztrátě, krokodýl může skousnout bez předchozího varování). Pravděpodobnost výskytu 10 (pokud krokodýl skousne a není kolozubý, dojde s určitostí ke škodlivému následku). Pravděpodobnost odhalení? 10, taková situace se nazývá „no design or process control“, v podstatě úmyslné provozování neřiditelné činnosti. Strkání penisu krokodýlovi do tlamy je klasifikováno RPN 1000. Velmi riziková činnost.

Lidé mají tento druh úvah zasutý hluboko v hlavě a proto nestrkají krokodýlům penisy do tlam. Uvedená metoda má i jeden nedostatek, chybí tam druhá strana rovnice. Chybí mi tam nějaký ukazatel „for what“. Třeba zombie apokalypsu bych v pohodě risknul, ale tu druhou věc bych v žádném případě nedělal. Tak třeba smrtelná nehoda na kole v důsledku nesprávného způsobu jízdy na něm. Závažnost následků v podobě nehody je bezesporu velká (10), pravděpodobnost výskytu fatální nehody sice není nijak velká, ale tady není úplně zanedbatelná (3 body, dejme tomu, že tak skončí jen 1 nehoda ze 100.000) a konečně existují určité možnosti, jak následky odvrátit, ale nejsou stoprocentní (6 bodů). Celkem tedy nějakých 10 x 3 x 6 = 180 bodů. Bez rizika to tedy není. Ale je jen proto jízda na kole blbý nápad? Vzniká otázka – stojí to za to? Možná taková projížďka v přírodě o víkendu nebo single track někde mimo civilizaci – to by možná za to stálo. Projížďka po zaplněné cyklostezce a kličkování mezi kriplama v baevných elasťákách s obtaženýma koulema? Tak za to asi ten risk nestojí. Dopravit se do práce? Udělat něco pro zdraví? Zvažujte, kam to chcete nechat zajít a kolik rizika jste připraveni nést. O tom je celý ten management rizika.

Schovat se potmě do křoví a na někoho bafnout? Pro někoho cool prank, jinak ale riziková činnost. Pro oba zúčastněné. Pro vtipálka, protože může čelit nepřiměřené reakci překvapeného, ale také pro překvapeného, protože se může jednat o osobu se slabým srdcem a v důsledku leknutí může například utrpět fatální oběhové selhání a umřít. 10. Pravděpodobnost, že se tak stane, není jistě nijak vysoká, ale skoro každý polekaný nějak reaguje a každý polekaný se nějak lekne. Neexistuje žádná statistika úmrtí po bafnutí, ale dejme tomu, že smrtí skončí jedno bafnutí z milionu, což by odpovídalo 2. Lze bafnutí předem odhalit? Ne. Z principu věci nelze obět pranku dopředu varovat a pokud má být prank povedený, oběť o něm nesmí vědět. Právě neodhalitelnost chyby je tady killer, 10 bodů. Celkem tedy RPN 200, horší než cyklistika. Jukat na někoho je tedy riziková činnost. Můžeme z toho, že někoho vylekáme, mít nějaký benefit? Jasně, pokud jsme škodolibý kripl z Norska, můžeme mít z toho chvíli radost. Můžeme si tím také zvýšit sociální kredit, pokud kolem sebe máme další škodolibé kriply. Ale jinak, kde nic tu nic. Benefit je tedy v podstatě nijaký. Ano, je to blbý nápad.

Myslím si, že management rizika obsahuje odpověď na otázku, kdo je vlastně debil. Dejme tomu, že existují čtyři kvadranty dané kombinacemi malé riziko – velké riziko a malý benefit – velký benefit. Člověk, který získá velký benefit výměnou za velké riziko, by se dal označit jako hrdina. Přistání na Měsíci byl hrdinský skutek, protože výměnou za enormní riziko byl enormní vědecký, technický, sociální a nakonec i mocenský benefit. Člověk, který vymění velký benefit za malé riziko, umí hledat dobré přiležitosti. Člověk, který sklízí malé benefity výměnou za malé riziko, je možná přizdisráč. Nebo je prostě jen opatrný a volí bezrizikovou strategii, což je vcelku chytré. Ale člověk, který podstupuje velké riziko pro malý benefit, to je namouduši debil.

A norskej kokot už to ví!

Doporučil bych proto protizbraňové lobby, aby svá vyjádření korigovala v tom smyslu, že skvělé zbraně pomohly lidstvu zbavit se dalšího debila.

 


07.10.2019 D-FENS

12345 (445x hodnoceno, průměr: 1,18 z 5)
20 514x přečteno
Updatováno: 6.10.2019 — 23:17
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!