Dnes se vypravíme (nejen) na pražské Jižní město a budeme se zabývat tím, jak úžasně tam modernizují silniční síť. Jižní město je ta betonová džungle, kterou vidíte z dálnice už více než dvacet kiláků před Prahou a která by, jak už to tak mají české barabizny ve zvyku, vypadala i po jaderném výbuchu z dálky úplně stejně. A proč zrovna Jižní město? Inu proto, že ač se mu jiné městské části mírou imbecility dopravních opatření sice začínají přibližovat, zatím na něj ještě nemají.
Když soudruzi Jižní město stavěli, vybavili jej nejen krtkodráhou, ale také velkolepě navrženou sítí pozemních komunikací, převážně čtyřproudých. Ústřední komunikaci sídlišť Opatov a Háje (neznalého možná překvapí, že Jižní město není jen jedno sídliště, ale asi sedm, která na sebe postupně navazují) tvořila ulice Šmidkeho, dnes Opatovská. Soudruzi dotyčnou ulici pojali vskutku grandiózně. Po celé délce je nejméně čtyřproudá, nadstandardně vybavená odbočovacími pruhy a navíc prakticky již od uvedení do provozu také dokonce čtyřmi nadchody, z nichž všechny dokonce byly od počátku bezbariérové (!!!). Uznávám, že ten v pořadí poslední (při cestě od západu k východu), nechvalně známý dřevěný most ve stanici metra Kosmonautů, dnes Háje, byl dlouhá léta považován mnoha občany za největší ostudu celého pražského metra, ale i ten měl bezbariérovou rampu (a objevil se mimo jiné i ve filmu Vesničko má, středisková). A abych nezapomněl, také jsou tam dva podchody (zde a zde). Sečteno a podtrženo, oddělení chodců od automobilového provozu bylo na špičkové úrovni a uvedená ulice umožňovala plynulou a efektivní jízdu tehdy víceméně povolenou rychlostí 69 km/h (vyhláška č. 100/1975 Sb. stanovovala nejvyšší povolenou rychlost v obci na 60 km/h a překročení nejvyšší povolené rychlosti o méně než 10 km/h se v oněch dobách prakticky neřešilo), což byla a v zásadě dodnes je rychlost, při níž motory drtivé většiny současných i tehdejších vozidel běžely v optimálních otáčkách na čtvrtý rychlostní stupeň a vozidla tedy mají v takovém jízdním režimu nejmenší negativní vliv na životní prostředí a jízda je při tom dostatečně dynamická, aby nedocházelo k odvádění pozornosti drtivé většiny řidičů. Z hlediska průjezdnosti a dopravní obslužnosti nevyřešili soudruzi pražské Jižní město vůbec špatně, jediným nedostatkem je podle informací místních obyvatel mírný nedostatek parkovacích míst, ale i v tomto směru jsou tam na tom oproti řadě jiných pražských čtvrtí nadprůměrně.
Čtyřproudá komunikace má oproti dvouproudé řadu výhod. Kromě vyšší kapacity umožňuje zejména bezpečné předjíždění a objíždění jiných vozidel. Nadchody naopak vylučují interakci motorových vozidel a chodců. Kdybychom žili v rozumné zemi, to, co je funkční, by se používalo i nadále a halt pár přejetých neukázněných chodců by nikdo nepovažoval za problém, ostatně si své neštěstí způsobili vlastní nekázní. Pár složitějších křižovatek se mohlo dovybavit semafory a ukazateli doporučené rychlosti pro dostižení další zelené, jak tomu bývalo blahé paměti třeba na Proseku. Auta se nerozjíždějí a nebrzdějí, z hlediska efektivity provozu ideální stav. Dokonce i ani občasný cyklista není na čtyřproudové vozovce problém (kromě toho, že zrovna na Jižním městě je tolik míst, kudy může cyklista projet namísto jízdy po hlavní silnici). Inu, mohlo to tak být…
Dnes to tam vypadá výrazně jinak. Přesto, že uvedenou ulici ve značné části její délky kopíruje trať metra, v několika úsecích místní radnice vyznačila vyhražené pruhy pro autobusy. V těsném sousedství bezbariérových nadchodů byly vyznačeny přechody pro chodce. Na některých místech byla komunikace zúžena a do vozovky nainstalovány betonové zátarasy, pročež řadu vozidel dnes dokáže zbrzdit jediný cyklista. Byly vyznačeny pruhy pro cyklisty, které pochopitelně pred takovými zúženími končí, aby masakr stál opravdu za to. K tomu všemu za posledních patnáct let přibyly kruhové objezdy na komunikacích, jejichž dopravní zátěž není souměřitelná. V kruhovém objezdu je samozřejmě jen jediný průjezdný pruh, takže úspěšně vznikají kolony ze všech stran. Asi někdo moudrý přišel na to, že automobil, který stojí v(e zbytečné) koloně a jehož motor běží na volnoběh, vyprodukuje méně emisí, než automobil jedoucí. Do toho přibyly přechody pro chodce a chodníky v naprosto nesmyslných místech a podchody samozřejmě nikdo nevyužívá, čímž se změnily částečně ve veřejné toalety a částečně v místo, kam je vhodné nechodit neozbrojen.
Neplatí to pochopitelně jen o oné zmíněné Opatovské, podchody a nadchody jsou v oné městské části na více místech, ale ta Opatovská tak nějak nejvíce bije do očí. Komunisté tam vybudovali i na dnešní poměry nadprůměrnou dopravní infrastrukturu za desítky milionů a tato dopravní infrastruktura se nevyužívá, což degraduje celou komunikaci a její využitelnost a nejspíše i kvalitu života v jejím okolí.
Jinak stupidita pochopitelně nekvete jen na radnici Jižního města, bují i jinde, kdo zná ulici Švehlova v Záběhlicích a Hostivaři (Praha 10 resp. 15), zajisté mi dá za pravdu, že antidopravní fašismus kvete i tam, zejména v souvislosti s jejím letošním zúžením za dopravně zcela bezproblémovou křižovatkou s ulicí Jahodovou, kde byly vybudovány i naprosto zbytečné semafory. Podobná situace platí ostatně i u semaforů, které byly postaveny vedle hostivařského Lidlu (zde) a které sice mají na vedlejší komunikaci detekční smyčku, ale také občas svůj cyklus protočí na pár vteřin jen tak bezdůvodně, asi aby nevyšly ze cviku. A semafory na křižovatce s ulicí Práčskou, které byly vybudovány při příležitosti výstavby Shopping Park Hostivař, jsou mimochodem také pěkný opruz. A aby pakárna na Praze 10 byla dokonalá, vyznačují se v dalších místech pruhy pro cyklisty. Nyní třeba v Malešicích na Počernické a ve Strašnicích na ulici V olšinách. Jezdím tam poměrně často a musím říci, že jsem tam za tu dobu, co tam jezdím, už dva cyklisty potkal.
No a samostatnou kapitolou jsou rekonstrukce starých semaforů, učebnicovým příkladem budiž třeba semafor u tramvajové zastávky Nádraží Strašnice, tedy křižovatka Průběžná/V korytech. Kolony na Průběžné ve směru do centra semafor prakticky zcela odstranil, naopak ale se staly každodenní realitou dlouhé kolony na Průběžné ve směru z centra, často končící až na křižovatce Průběžná – V olšinách. Znalí už tamtudy raději nejezdí a našli si náhradní trasu. Já vlastně zapomněl, že to stojící auto, v němž motor běží jen na volnoběh, má menší spotřebu a tím i menší emise, než to jedoucí…
(Tentokrát ponechávám zcela stranou, že to je úžasný příklad toho, jak skvěle umí hospodařit demokraticky zvolená veřejná správa a na kolik si „transparentně vybrané“ Eltodo zase přišlo díky těm novým a rekonstruovaným semaforům.)
(Zatím nikdo nehlasoval)