Přebírá vládnutí policie?

Featured Image

Policie nás má chránit a za to si nárokuje část vybraných daní. Ale co když zločince pouští, zákon obchází, slušné občany buzeruje a občas někoho bezdůvodně zmlátí? Může být policie víc než zákon? Zkusme objektivně posoudit její činnost.

Čím dál tím častěji se objevují dojemné články o tom, jak si práce policistů nikdo neváží a nejeden příslušník s chutí sáhne po služební zbrani, aby odlehčil svému přepracovanému tělu. Ještě než však sáhnete po kapesníku s cílem utřít slzu dojetí, zpravidla na další stránce najdete zprávu přesně opačného ražení. Policistům utekl celostátně hledaný zločinec přímo z policejní cely, vedoucím kuplířského gangu byl člen útvaru rychlého nasazení či něco podobně šťavnatého. Téměř vždy jde sice o chybu jednotlivce, ale stejně tak, jako deset milionů jednotlivců tvoří celý Kocourkov, mohou chybující jednotlivci tvořit většinu sboru.

Statisticky vzato

Zajímavý zdroj informací poskytují statistiky MV ČR. Pokud vynecháme oslavné články vhodně skrývající realitu, narazíme na neveselá čísla. Celkový počet majetkových trestných činů se v meziročním srovnání 2003/2004 snížil o necelá čtyři procenta na přibližně čtvrt milionu nahlášených činů. Krádeže prosté z toho tvoří 67% a vloupání 27%. Pokud vezmu v úvahu tento poměr zastoupení, nabízí se otázka, zdali pokles trestných činů není dán pouze tím, že lidi vzdali hlášení „krádeží prostých“. Strávit dvě hodiny na policejní služebně s vědomím, že lumpa stejně nechytí, budu opravdu hodně zvažovat, zdali to má smysl. Tomuto rozhodnutí napomůže i míra objasněnosti 19,7%. Jinými slovy, zloději vedou nad policií 80:20, což není zrovna povzbudivé. Krádeže se tedy s největší pravděpodobností vyplácejí.

Trochu zajímavější čísla jsou u hospodářské kriminality, která představuje 75% všech škod. Zde se policisté vytáhli, objasněnost 71% zní celkem optimisticky. Na druhou stranu se však otevírá otázka, o jaký typ kriminality se jedná. Pětinu tvoří nejrůznější podvody, zpravidla úvěrové. Pokud uvážím kontrolní procesy bank či pojišťoven a úroveň potřebné dokumentace před poskytnutím peněz, zde najít viníka by snad dokázala i cvičená opice. Mám-li správné informace, v této statistice bychom měli najít i „nevhodný“ způsob zaměstnávání lidí, jako je přemíra dohod o vykonání práce a „schwarz systém“ jako takový. Tam je viník rovněž evidentní. Takže pokud se odečte tato „bezpracná objasněnost“, čísla budou zase poněkud jinde. Bohužel chybí jeden z nejzásadnější údajů. Kolika procenty se objasněné případy podílejí na celkové výši škod. Mám nepříjemný dojem, že nejrůznější „Krejčířové“ tam zahrnuti nejsou.
Statistiku dopravní policie záměrně vynechávám, zde se souvislost mezi počtem nehod a jejich prací najít dost dobře nedá. Tam nezbývá, než vycházet ze subjektivních pozorování.

Zákon v rukou policie

Nevím, co se na policejní akademii vyučuje, ale vštípení právního řádu do krve ani pravidla slušnosti to zřejmě nebudou. Potkat policejní vůz cestující předepsanou rychlostí, pouštějící chodce na přechodu, parkující na povolených místech či jedoucí způsobně v koloně lze četností připodobnit ke spatření padající komety. Omezovat pohled jen na přemísťování je sice dosti omezené, ale pro většinu z nás nejčastější. Pěšky, alespoň ti pražští, chodí s bídou na oběd a na služebně nejsme každý den. Z hlídkujícího vozu se navíc jen nerado vystupuje, proto mám pocit, že jeho smysl je spíše v rychlejšímu přemístění k místu činu než zajišťování pořádku.

Pokud už se musíte s policistou přímo konfrontovat, často musíte nabýt dojmu, že leckterý nemá o svých pravomocech velké znalosti a spoléhá na sílu uniformy. Připouštím, také patřím k těm, kteří ve snaze předejít nepříjemnostem raději hlídku poslechnou. Trpce jsem tak mimo jiné překousnul, že auto rodičů jsem na parkovišti naboural sám (zcela odřený bok v zadní části u kolmého stání), platí i zákaz vjezdu povalený větrem (všechny mobilní značky ležely na zemi a nebyly vidět) a když strom překryje značku jednosměrky, stále je můj problém, že jsem do dané ulice vjel z opačné strany. Snažím se vyhovět přání příslušníka, když volným krokem vstoupí na strakonickou (jak je Chuchle), terčíkem si vynutí okamžité zastavení všech pruhů jedoucí minimálně povolených 80 km/h a autům nezbývá, než brzdit tak, až se kouří z pneumatik, neboť jinak bychom slovutného policistu srazili.

Možností, jak se jako občan aroganci bránit příliš není. Kontrolní orgán stížnosti zpravidla předá přímému nadřízenému, ten svým ovečkám „domluví“ a opět se nic nestane. Přitom společenský tlak už je poměrně dost vysoký na to, aby tomu začalo policejní prezídium dávat význam. Média začínají zveřejňovat fotky s do očí bijícími přestupky a popularita stále klesá. Současně přibývá útoků na veřejné činitele. Opravdu si ti nahoře myslí, že to všechno nemá souvislost? Pokud bude mít práce policie u občanů nějakou váhu, její příslušníci získají respekt a je dost pravděpodobné, že méně lidí se je odváží doslovně posílat tam, kam současný sbor patří.

Chytání zločinců

Poměrně zajímavý nepoměr vládne mezi úsilím na odchycení pachatele a jeho samostatné zajištění. Nechápu, jak je dost dobře možné, aby celostátně hledaný gauner bez větších problémů mohl utéct ze služebny. Nejde přitom o ojedinělé případy. Chápu, že zločinci mívají často technologický náskok, ale když je spoutaný na židli v zamčené cele, tak si útěk nedokážu dost dobře představit. Většinou se totiž člověk dozví, že vylezl oknem, převlékl se do civilu a v klidu odešel či se ven dostal způsobem, který je s výše uvedeným dost dobře neslučitelný. Nikde se nehovoří o tom, že by kumpán zvenku proboural celu tankem, postřílel polovinu služebny či si jinak vynutil cestu ke svobodě.

Pravda, existují i speciální případy, kdy komando vniknuvší do vily plné milionů v hotovosti začne uvažovat ekonomicky a hledaného podnikatele samo ochotně odveze na bezpečné místo. Traduje se, že Krejčíře stála svoboda 30 milionů, což sice není málo, ale pro tohoto pána celkem snadno zaplatitelná suma. Akorát by to nemuselo být tak okaté.

Dálnice

Když už naši úžasní evropští vyjednavači zinkasovali odměny za vstupní podmínky do EU a my začínáme zjišťovat, které průsery se na nás valí, je už příliš pozdě na nějakou osobní odpovědnost. A tak mimo jiné nám dálnice zavalily kamiony s bezohlednými idioty za volantem, které se ve stakilometrových šňůrách řítí naší mizernou dálniční sítí. Rostoucí počet nehod a vytrvalá proměna „rychlých spojnic mezi městy“ v hromadné parkoviště bez úniku otevřela řadu otázek. Se vskutku originálním nápadem přišel „nestraník“ Bublan, který se rozhodl vytvořit dálniční policii. Zajímavé, žil jsem v tom, že už něco takového máme. Teprve pak přišlo rozšiřující vysvětlení. Ano, takovou policii sice máme, ale vykonává spoustu administrativy a nemá na hlídkování čas ani lidi. Takže se vytvoří nový odbor, který ten čas má. V druhé větě se dozvíme, že se nové lidi do policie přijímat nebudou. Dálniční policie Release 2 bude rekrutována z vlastních řad případně širší reorganizací.

Pokud jsem správně pochopil výroky tiskových mluvčí z poslední doby, kriminalistů je málo, hlídkujících policistů je málo, dopraváků je málo… Kde se tedy vezmou lidi? Údajně v administrativě. Takže jinými slovy, základem naší slavné policie jsou formuláře, statistiky a výkazy, kvůli nimž nejsou volní lidé jinde. Nicméně vzniká otázka, co tito kancelářští šimlové zpracovávají, když ostatní nemohou nic dělat, protože jich je málo?

Raději ani nezmiňuji detail, že na nové vybavení policistů rovněž nejsou peníze. Ale není mi tím pádem úplně jasné, kde se tedy berou miliony na nesmyslné zásahy s náklady sahajícími do milionů.

Vrah nebo oběť?

Osobně mám velké pochyby o mediálně nejznámější kauze Kájínek. Když jsem ze zajímavosti četl nejrůznější materiály o jeho procesu včetně rozhovoru s jeho obhájkyní, přijde mi, že byl odsouzen neprávem. V žádném případě to není nevinná ovečka, ale důkazy dodané policií jsou přinejmenším slabé, svědek nevěrohodný a celé mi to přijde jako vykonstruovaná snaha kriminalistů svalit vinu na někoho jiného. Vyšetřovatelé totiž zcela zásadně odmítají připustit variantu jiné verze než té své, postavené na výpovědi rovněž několikrát trestaného člověka. Spravedlnost by měla fungovat oboustranně a dle mého se i Kájínek dočkat otevření případu někým úplně jiným. Nechť každého zavřou za to, co opravdu udělal.

Zásah

Uznávám, že je vždy těžké odhadnout, jakou silou a technikou občany usměrňovat. Hlídat přejíždění plné čáry běžným vrtulníkem s cenou letové hodiny kolem 50 tisíc a načapat za dvě hodiny čtyři řidiče mi přijde přinejmenším neefektivní. Chápu, že prevence je na nebezpečných úsecích potřeba, ale proč nepoužívat malé, vysílačkou řízené modely s kamerou a bezdrátovým přenosem dat. Jeden takový vrtulníček by i s výbavou přišel jako jedna letová hodina a posloužil minimálně stejně. Ostatně, dnes se poměrně běžně používá k fotografování, co brání jejich nasazení u dopraváků? Hlídkový vůz musí být na silnici stejně kvůli zastavování aut, tak jeden příslušník by holt stál na kopci s vysílačkou, druhý sledoval dole v autě monitor a třetí ty auta stavěl. Pořád to vyjde nepoměrně levněji, než mít nad horizontem plně osazený vojenský vrtulník, z něhož se přenáší obraz do dole stojícího auta.

Dokonalou vlnu nasrání vyvolal zásah na CzechTeku. Právo shromažďovací patřilo vždy mezi výsady demokracie. Ať se rozhodnete uspořádat rodinné grilování nebo hlásat stoupencům své názory, nikdo by Vám v tom neměl zabránit. Tedy za předpokladu, že neplánujete nabádat k vyvražďování etnické skupiny.
Organizátor akce si za sto tisíc pronajal pozemek, k němuž vede veřejná cesta a sezval tam ostatní, řekněme tanečníky. Pravda, nějak moc neřešil dostatečný počet toalet a záchranek, nicméně šlo o víceméně soukromou akci s trochu nadsázky suplující větší rodinnou sešlost. Jenže protože nejde o nevypočítatelné rusáky, číňany či rasismem se ohánějící cikány, ale technaře, konečně byla příležitost si vybít zlost a vyzkoušet obušky.

Takže nejprve policie zavřela výjezd z dálnice, čímž ji kompletně celou ochromila, a „vozy technařů“ kategoricky odmítala pouštět dále. Na otázku novinářů, jak technaře poznají od běžných obyvatel, dozvěděli se od zasahujícího příslušníka, že podle aut a oblečení. No, zajímavé, osobně bych to označil za rasismus. Co jsem tak viděl na fotkách, auta sice nebyla nejnovější, ale v globálu nic, co se na našich silnicích nedá běžně potkat.

Pak následovala kampaň, v níž policisté tvrdili, že majitel smlouvu o pronajmutí pozemku odvolal, cesta není veřejná a podobné lži. Organizátor následně doložil
notářsky ověřenou smlouvu o pronájmu a v katastru nemovitostí se stále můžete dočíst, jak to s tou cestou je doopravdy. Jediné, co zákon neřeší je počet osob, které přes veřejnou cestu mohou projít. Řeší jen škody, které průchod osob způsobí. Na druhou stranu bych podle této logiky mohl nárokovat na cyklistech, že mi svými horskými koly zničili na chalupě pozemek, přes který vede cesta pro pěší a nyní připomíná zásluhou cyklostezky oraniště.

Když došli zasahující jednotce argumenty, na chvíli se stáhla a prohlásila další nesmysl, že tam účastníky pustí, ale pouze pěšky, což se i stalo. Poté, co se tam tedy různými objízdnými cestami bavící se společnost dorazila, postavila aparaturu a začala tancovat, těžkooděnci se namnožili až do solidního počtu 1000 kusů. Nad nimi přelétával vrtulník,  v závěsu vodní dělo a nějaká ta další mechanizace.

V této fázi se dle mého porušovaly pouze hygienické normy o hluku (přitom v nejbližším okolí žádné obydlí není). Příchodem dalších lidí pak začal trochu problém s hranicí pozemku, ale pošlapaná pastvina zas nepředstavuje astronomické škody. Nehledě na detail, že mnoho pastvin se seká výhradně a pouze kvůli státním dotacím.

Akce pokračovalo, leckdo něco popíjel a najednou to přišlo. Začalo se černat a namnožení těžkooděnci s výrokem, že dochází k poškozování cizí věci (té louky) započali technaře slovy tiskové mluvčí vytlačovat, slovy účastníků rubat za pokřiků typu „smažky zasraný“ (ano, to volali naši policisté). Opilé řidiče nutili k odjezdu, kdo neuposlechl, dostal do auta dýmovnicí či gumovým projektilem. Kdo nezdrhal, dostal obuškem po hlavě nebo vodním dělem. Někteří technaři se snažili uhájit alespoň pronajatý prostor, a tak za pomoci klacků dávali těžkooděncům najevo, že vstupují na cizí pozemek. Marně. Výsledkem 100 zraněných, bezpočet poškozených aut, náklady na straně policie v řádech mnoha milionů a to vše jen kvůli pošlapané louce. Protože pokud by to bylo kvůli hluku, opilství a konzumaci drog, pak bych těžkooděnce očekával u každé větší diskotéky, ať už v pražských „karlovkách“ nebo vesnickém kulturáku.

Nejsem stoupencem techna, opilství a drog už vůbec ne, ale tohle mi přijde moc. Není to příliš velká nadsázka, když prohlásím, že budu těžkooděnce očekávat i na větší zahradní párty. A jen tak bezdůvodně přes držku bych fakt nerad dostal. Pokud porušuji hygienické normy, očekávám pokutu od hygienické stanice, ale ne obušek přes hlavu a slzný plyn do očí.

Už to chápu

Konečně mi při psaní tohoto textu došlo, proč si vnitro musí nakoupit nové služební vozy za pouhých 132 milionů. V době, kdy se uvažuje nad investicí do každého kilometru silnice by to znělo jako zbytečné plýtvání, stejně jako obnova vládní letky či pořízení Gripenů. Ale teď už je to jasné. S rostoucím se počtem zpráv výše uvedeného typu se občané Kocourkova stávají podle průzkumů čím dál tím méně spokojení, a tak nezbývá, než ministry vozit v opancéřovaných vozech nebo alespoň natolik rychlých, aby se dalo bezpečně zdrhnout. Proto za 46 nových vozů zaplatíme (ano, my) 132 milionů, což průměrně vychází na necelé tři miliony za kousek. V „českých“ Superbech by to bylo nějakých 150 luxusně vybavených aut, ale příliš obyčejných a příliš pomalých na to, aby se s nimi dalo zdrhat před nasranými občany.


30.5.2006 catana
Pozn. D-F: Tento článek jsem od autora obdržel v srpnu 2005. Bohužel se mé poněkud chaotické administrativě příspěvků mail někam ztratil. Našel jsem ho až v květnu 2006 a nyní je zveřejněn jen s minimálními úpravami, což vypovídá o dynamice poměrů v ČR.
 

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
107x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:06
D-FENS © 2017