Dnes si většina pod pojmem neomezená rychlost představí německé dálnice. Znalejší budou vědět i o dálnicích v Indii, ostrově Man a až do roku 2007 highways v Severním teritoriu v Austrálii. Málokdo ví, že neomezená rychlost byla i v zemi, ve které jsou zavedeny obecně nižší limity než u nás a která je nám dávána občas jako vzor přísné regulace rychlosti. V letech 1995 až 1999 to byl stát Montana v USA.
Ještě než se dostanu k podstatě článku, dovolím si historický pohled na rychlosti v Spojených státech. Jak se stanovují rychlosti v USA popsal pěkně D-FENS zde. Před tzv. Ropnou krizí v roce 1973 byla max. rychlost na dálnicích 75 MPH podle státu. Pouze státy Montana a Nevada neměly žádné omezení rychlosti. V roce 1974 přijal Kongres National maximum speed law, kdy byla maximální rychlost snížena na 55 MPH ve všech státech. Odůvodněno to bylo snížením spotřeby benzínu. Představitelé doufali ve snížení o 2,2%, nicméně odhady mluví o 0,5% – 1%. Po odeznění krize byl limit zachován z důvodu bezpečnostního hlediska. Nízko nastavené limity ovšem znamenají, že řidiči je nedodržují a to nejen u nás, ale i ve světě. Pár příkladů mluví za vše. Od dubna do června 1982 byla rychlost sledována na Interstates ve státě New York. 83% řidičů nedodržovalo rychlost, i přes extrémní tresty. Ve 4. čtvrtletí roku 1988 85% řidičů porušilo 55 MPH omezení rychlosti na venkovských silnicích ve státě Connecticut. V roce 1987 pod tlakem veřejnosti bylo zákonem povoleno zvýšit rychlost na 65 MPH. Svou rychlost zvýšily pouze tyto státy: Kalifornie, Florida, Illinois, Iowa, Kansas, Kentucky a Oklahoma. S účinností 8. 12. 1995 bylo státům vráceno právo si stanovovat rychlosti.
Jak již bylo zmíněno, Montana a Nevada neměly před rokem 1974 žádné číselné rychlostní omezení ve dne. Vyjádřeno bylo pouze slovy Reasonable & Prudent (přiměřeně a rozumně). Zavedení rychlosti 55 MPH se v Montaně nesetkalo s velikou oblibou. Jakoby natruc Kongresu se nezavedly pokuty za překročení, ale za nadbytečné plýtvání benzínu v hodnotě pouhých 5 $. A to pouze na silnicích, kde by jinak stejně byl zaveden rychlostní limit. Navíc nebylo možno odebrat řidičský průkaz za několikanásobné nasbírání těchto pokut a pojišťovny nesměly zvýšit pojistné za auto. Trestána byla pouze agresivní jízda, kterou posuzoval policista. Pokutována byla 70 $, stejně tak překročení limitu v noci. Zatímco v roce 1995 Nevada zavedla 75 MPH limit, Montana se vrátila k neomezené rychlosti. Výklad zněl: Montana Code Annotated (MCA) Section 61-8-303: „A person . . . shall drive the vehicle . . . at a rate of speed no greater than is reasonable and proper under the conditions existing at the point of operation . . . so as not to unduly or unreasonably endanger the life, limb, property, or other rights of a person entitled to the use of the street or highway.“ (člověk musí řídit vozidlo … v míře rychlostí ne větší, než je přiměřené a správné, za podmínek existující v místě provozu … tak, aby neoprávněně nebo bezdůvodně neohrozil život, zdraví, majetek nebo jiná práva osoby oprávněné k užívání ulice nebo silnice). Volně řečeno, bylo na řidičích, aby si stanovovali svou rozumnou rychlost, sledovali provoz a nehleděli slepě na tachometr. Přitom fráze přiměřeně a rozumě se vyskytuje ve většině států. Umožňuje stíhání za jiných než ideálních podmínek, jako jsou déšť nebo sníh. Limit v noci byl 65 MPH především kvůli zvěři. V následujících tabulkách je znázorněna skladba rychlosti v roce 1996. (zdroj zde: http://www.ibiblio.org/rdu/dotst-mo.html)
Jak vidno, řidiči nezačali jezdit jako šílenci, což tehdy tvrdily bezpečnostní organizace, Jay Leno a další, ale přizpůsobovali jízdu povaze vozovky a počasí. Rozdíly jsou na první pohled viditelné, kdy v zimě se jezdilo pomaleji. Zajímavá je kolonka nad 85 MPH. U nás nazvaných „pirátů“ bylo opravdu minimum. Pokuty za nebezpečnou jízdu byly v rozmezí 70 až více než 500 $ podle závažnosti přestupku. Často se jezdilo pomaleji než ve státech s vysokým podílem městských dálnic. Průměrná rychlost na venkovských silnicích v Montaně byla o 5-10 MPH nižší než městská Interstate v jižní Kalifornii s limitem 65 MPH. Začaly se více používat bezpečnostní pásy. S 91% připoutanými byla Montana vysoce nad celoamerickým průměrem. V roce 2008 se poutalo v Montaně 79,3%. Na dálnicích mnohem více aut jezdilo v pravém pruhu (v USA nepovinné) a zvýšily se rozestupy mezi vozidly. Řidiči tak nějak podvědomě čekali vyšší rychlost a dávali si větší pozor na auta před sebou. Je třeba dodat, že v tu dobu působilo na 50000 mil dálnic a hlavních silnic pouhých 212!!! uniformovaných příslušníků Highway Patrol. Zní to skoro jako motoristický ráj.
Smrákat se začalo už 8.3. 1996. Padesátiletý Rudy Stanko jel se svým zánovním Chevroletem Camaro (najeto necelých 10000 mil) po státní silnici č. 200. Byl zastaven hlídkou za rychlost 85 MPH. I když strážník nepodal vysvětlení nebezpečné jízdy, řidič byl za ticket později odsouzen. Rudy si to nenechal líbit a odvolal se k Nejvyššímu soudu státu Montana. Ten zvrátil předchozí rozhodnutí a rozhodl, že reasonable and prudent je natolik vágní pojmenování pro limit, že porušuje právo na spravedlivý proces. Rozsudek zde. Přesto limit nebyl ještě tři roky zaveden. To se stalo na jaře 1999, kdy byl v zákoně na základě rozsudku požadavek číselného limitu schválen a to 75 MPH. Ustanovení reasonable and prudent bylo zachováno za předpokladu nepřekročení limitu. Z toho vyplývá, že číselný limit nebyl zaveden z důvodu bezpečnosti, ale z lepší vymahatelnosti pokut. Jak smutné, protože s bezpečností to šlo opravdu z kopce. Počet smrtelných nehod po zavedení limitu vzrostl. Na Interstates ne o 10%, ne o 20%, ale o plných 111%!!! Z 27 na 56.
Tabulka se smrtelnými nehodami. Rok 94 představuje nejlepší výsledek za předchozích 10 let.
Posledních dvanáct měsíců platnosti neomezené rychlosti skončilo s nejnižším počtem nehod za sledované šestileté období přes odhadovaný nárůst dopravy o 12-18%. Rok 2002 dokonce představoval dvacetileté maximum v počtu smrtelných nehod.
Limity nelimity řidiči jezdili stejně rychlostmi, které pro ně byly příjemné a bezpečné. Na rychlost mimo obec nepotřebujeme žádné zákony, cedule nebo nařízení, ale zdravý rozum. Tu chvilku co se koukáte na tachometr, jste se mohli dívat na silnici. Nepotkáte policisty, měřící rychlost, takže ani nebudete dupat na brzdu a dostávat do krizové situace řidiče jedoucí za vámi. To by si měli uvědomit všichni „odborníci“ s hesly Speed kills a podobně.
zdroj článku: http://www.motorists.org/
(Zatím nikdo nehlasoval)