Jak jsem již avizoval, nemohl jsem se zúčastnit otevřené diskuse pořádané Stranou svobodných občanů.
Je mi to líto, na celou akci jsem se těšil, navíc tam mělo namířeno pár známých i neznámých osob z podobně zaměřených organizací, jako OSBID a APROPO. Jenže bohužel osud tomu chtěl jinak a prezentace se konat nemohla, ačkoli jsem měl připravený Powerpoint i laserové ukazovátko. Takže někdy příště; v těchto dnech bych byl špatným showmanem. I za běžných okolností jsem exhibicionistou z donucení a nyní by to donucování bylo už příliš velké… omlouvám se, ale nebylo to v mých silách. Každopádně děkuji ještě jednou Svobodným za prostor, který mi hodlali na jejich akci poskytnout a za důvěru, s kterou tak činili i přesto, že nejsem členem strany.
Protože jsem ale nechtěl, aby připravené materiály přišly vniveč, nadiktoval jsem nyní přednášku sám sobě.
Povšimněte si také, jak reagovalo městapo v Pardubicích na zavedení značek označujících měření rychlosti, prostě přestali natruc měřit, protože když nemůžeme zabukařit, tak nebudeme dělat nic. Ještě se k tomu vrátím.
Jaký to má důvod? Je třeba si uvědomit, že dopravní přestupky se snadno a pohodlně odhalují, není nutné se handrkovat s nějakým delikventem, v městech, které používají automatické radary, se tyto přestupky rodí v podstatě samy a bez práce. Kromě toho, a to se také nikde nedočtete, Česká republika má v přepočtu na průměrnou mzdu patrně nejvyšší pokuty ze všech okolních zemí. Orientačně jsou asi 4-6x vyšší než v Rakousku nebo Německu, přesná čísla mohu poskytnout na požádání, každopádně vybírat pokuty za dopravní přestupky je nejen snadné, ale také lukrativní. Z tradičního delikventa a asociála, jakým je například feťák nebo bezdomovec, je zatěžko nějakou pokutu vypáčit a když ano, bude to nějaké to veřejné pohoršení nebo výtržnictví za pár stovek. Z řidiče lze vytáhnout během jedné minuty za parkování nebo rychlost částky v rozmezí 1000 – 2500 Kč.
Zajímavé informace lze získat i na lokální úrovni. Například ve zmíněných Pardubicích. V roce 2007 se stalo v Pardubicích celkem 205 nehod s následky na zdraví, v roce 2008 175 nehod, v roce 2009 196 nehod, přičemž v roce 2009 městapa od září nesměla měřit celostátně, v roce 2010, kdy neměřili kvůli těm ošklivým značkám 177 nehod a konečně v roce 2011, kdy byly ty ošklivé značky zrušeny, 224 nehod. Opět se dostáváme k poznatku, že měření rychlosti obecními policiemi nemá ve srovnání s jinými faktory, jako například kvalitou dopravní infrastruktury, žádný vliv na vaše nebo moje bezpečí.
Současná právní úprava tedy říká, že obecní policie smějí měřit za účelem zvýšení bezpečnosti silničního provozu (tedy nikoli za účelem např. zklidňování dopravy) a na místech, která jim Policie ČR určí a v součinnosti s ní. Zde se dostáváme k pojmu „součinnost“, podle aktuálního výkladu používaného PČR i městskými policiemi není nezbytné, aby součinnost spočívala v současné činnosti, tedy že obě složky pracují společně, ale že např. proběhne výměna informací o měření mezi oběma složkami. Zajímavá je ta záležitost se zákonem stanoveným účelem měření. Ze zákona v tomto znění by plynulo, že obce musejí být s to doložit, že zákonný účel takového měření skutečně splňují, tzn. měly by být schopny předložit údaje, že se v místech, kde měří, bezpečnost silničního provozu zvyšuje. Pokud vím, momentálně je OSBID v diskusi s Policejním prezidiem nad tím, jak je v praxi tato podmínka naplňována a zda je to tak správně.
Nazývám měření rychlosti městskými policiemi „výběrem rychlostní daně“ a rád bych uvedl na pravou míru další věc, totiž tvrzení „kdyby všichni jezdili podle předpisů, nevybrali bychom ani korunu“. Předně, pokud jde o rychlost, jezdíme nikoli podle předpisů, ale podle místní úpravy, která je zcela v rukou radnic, a ty jsou zřizovateli městských policií a mají příjem z pokut, které vyberou, takže mají tendenci stanovovat nesmyslná rychlostní omezení a pak v nich měřit. Tam, kde by se mohlo bez rizika jezdit například 70 km/h, jezdíme 50 km/h a už se potichu připravují na to, že budou plošně omezovat rychlost v obcích na 30 km/h, a je pochopitelné, že takto nesmyslná omezení nikdo nechce ani nebude dodržovat. Když tohle namítl OSBID politkům, opáčil někdo, tuším že Pithart, že jednotlivá nesmyslná rychlostní omezení je třeba zrušit. V praxi je ovšem takové omezení nezrušitelné, protože když se obec rozhodne na něm trvat, tak na něm prostě trvá a nikdo s tím nic neudělá. Kromě toho někdy bývá to dopravní značení natolik chaotické, že si ho prostě řidič nevšimne.
Úseková měření znají hlavně borce z Prahe, k realizaci úsekového meření se používá dvojice kamer, jedna na začátku a druhá na konci měřeného úseku. Vyfotí všechna auta vstupující a odjíždějící ze sledovaného úseku, snímky jsou pak odeslány do centrály, kde je automaticky na základě výskytu hran v obrázku nalezena poznávací značka. Ta je transformována do alfanumerické podoby, rychlost se pak určuje jako poměr času mezi snímky a známé délky úseku. Z toho plyne, že vyfotografováni jsou všichni, bez ohledu na to, zda něco porušili, přičemž v současné době nikdo nedokáže říci, kde vlastně končí snímky z těchto zařízení.
– přestupek má formální znaky a materiální znaky. Pokud jsou formální znaky naplněny, a současně jsou známy okolnosti, které vedou k nenaplnění materiální stránky, pak se nejedná o přestupek. Jinými slovy, jízda rychlostí 52 km/h je sice v rozporu se zněním zákona, ale vzhledem k tomu, že se jedná o malé překročení, v místě, kde obec končila, tak nebyl porušen žádný právem hájený zájem společnosti.
– správní orgán je povinen se zabývat tím, zda došlo k naplnění jak formálních, tak i materiálních znaků přestupku.
Obojí je velmi důležité. Správní orgán se tedy musí zabývat tím, jak „závadné“ řidičovo jednání bylo.
Další rozsudek se týkal hyperaktivního starosty Velkého Oseka Otty. Mimochodem můžeme vyhlásit tipovací soutěž, za jak dlouho půjde Otta sedět, protože se hovoří o nějakých machinacích s pozemky. Vůbec to vypadá, že ti starostové, co se tak usilovně věnovali dopravní šikaně, jsou od přírody jednou nohou v kriminále, viz případ Měcholup, o kterém budu hovořit dále. Nyní je tedy rok 2006, starosta Otta je pravidelně citován v médiích, že na řidiče musí bejt přísnost a Otta sám se to rozhodl naplnit tím, že v rozporu se zákonem pozval do Velkého Oseka měřit firmu VP Invest. Řidič si to opět nenechal líbit a výsledkem bylo, že takto zajištěný důkaz není platný, protože zákon vyjmenovává, kdo smí měřit a soukromé firmy to nejsou. Exaktnější zdůvodnění: Obec je oprávněna přenášet výkon svých pravomocí na jiné subjekty, pokud to zákon umožňuje, to v tomto případě nenastává a proto je měření jako důkaz neupotřebitelné.
Mimochodem, co mají tyto případy společného? Ani jeden z těch řidičů nebyl právník nebo profesionál v oboru, ani nadšený amatér, jednalo se vždy o obyčejného člověka jako já nebo i mnozí z vás. V tom posledním případě to byl například veterinář, tedy žádný odborník na dopravní přestupky. To, co je oddělilo od stáda, byla snaha „nenechat si to líbit“.
A ještě třeba buzerbudka v Měcholupech. Krytí poskytla MP Blovice. Jak je u Czech Radaru zvykem, umístěna v bezpečnostně zcela nekritickém místě, asi 50m od značky „Konec obce“, kromě toho není kolem radaru ve směru jízdy už žádné obydlené stavení. Radar zvedl nehodovost ve svém okolí asi na čtyřnásobek. V roce 2008 se tam stala smrtelná nehoda. Radnici v Nepomuku, která si měřič pořídila, také došlo k několika personálním obměnám. Starosta Mašek způsobil nehodu pod vlivem alkoholu a už nebyl znovuzvolen, vedoucí dopravního odboru Bešta čelil vyšetřování svých zaměstnanců kvůli korupci.
A nyní asi nejatraktivnější část s titulem „Co mám dělat, když mě změřilo městapo“. Vynecháme nyní případ s úsekovým meřením, který je dostatečně rozebrán na D-FENSovi v manuálu FSM, a budeme se zabývat případem, že jsme zastaveni v provozu a strážník tvrdí, že nás přistihl při něčem nekalém a že nám udělí pokutu. Samozřejmě máte možnost zaplatit – jsou lidé, kteří to dělají, dokonce to dělají z přesvědčení, že tím jako odčiní svoji vinu. Já proti tomu nic nemám. Když chcete přispět městské policii na to jejich flákání, tak prosím. Pokud nemáte tenhle problém a myslíte si, že pokání patří do kostela, pak asi budete volit tu druhou možnost – nezaplatit.
Pokud nejste přesvědčeni, že to, co jste domněle! spáchali, není přestupek, nezbývá nežli nesouhlasit s pokutou. Výjimkou může být, že navrhovaná sankce je velmi nízká – například v řádu stovek – a spolehlivě nehrozí body v registru řidičů. Kladu zde důraz na slovo „spolehlivě“. Může se stát, že vám strážník bude tvrdit, že za přestupek „body nejsou“, aby vás motivoval k zaplacení. Také není správný přístup, když si někdo řekne, že ho tři body nezabijí. Omyl. Hned zítra můžete spáchat omylem dopravní nehodu za 6 bodů a najednou budou vaše papíry na nejlepší cestě do čistírny.
Tedy – hlavní zásady jsou dvě. Se strážníkem se nebavíme a odmítneme s ním přestupek řešit na místě. Nemá cenu vést s ním nějaký rozsáhlý dialog, k ničemu to nevede, kromě toho obce někdy vybavují strážníky kamerami, a proč si to komplikovat. Riskujete, že vám něco ujede, co proti vám pak použijí a tak dále, méně je někdy více. Není ani důvod, proč se se strážníkem nějak rozsáhle vybavovat, protože na místě přestupek projednávat nechcete a cokoli nad rámec této věty je zbytečné říkat. Sám jsem se setkal s tím, že mi strážník citoval neexistující městské vyhlášky a přesvědčoval mě, abych zaplatil, že to bude rychle, levně, snadno atd. a nestálo mi to ani za to tyhle jeho výlevy komentovat, protože s popelářem, metařem, sběračem psích výkalů nebo jiným zaměstnancem komunálu také nevedeme rozsáhlé diskuse na legislativní témata.
Předesílám, že „nezaplatit“ a „zaplatit“ jsou ze zákona rovnocenné alternativy. Média to poslední dobou prodávají tak, že kdo nezaplatí pokutu na místě, tak je grázl a kdo se ještě potom odvolá, to je vyvrhel nejvyššího stupně. To samozřejmě není pravda. Uložením pokuty na místě lze přestupek projednat jen tehdy, když je obviněný z přestupku ochoten pokutu zaplatit, tzn. s přestupkem souhlasí, přestupek je spolehlivě zjištěn – jak jsme si již řekli, nestačí formální stránka, ale je třeba zkoumat i tu materiální – a jen a pouze v tomto případě zákon předpokládá zaplacení pokuty na místě. Pro všechny ostatní případy je zde přestupkové řízení.
Nejvýznamnějším právním následkem zaplacení pokuty na místě je, že už nedosáhnete na opravné prostředky, a to jak řádné, tak mimořádné. Může se vám tedy stát, podobně jako tomu panu veterináři, že časem zjistíte něco, co je pro váš případ podstatné, ale už se nedomůžete práva, protože jste na místě souhlasili, zaplatili a tím učinili přestupek nesporným. Možnosti, jak vzít zpátky pokutu, jsou pokud vím dvě – právníci mě mohou opravit. První je nulitní akt, tedy když vám pokutu za dopravní přestupek dá například popelář, a druhou autoremedura, tedy samooprava vadného rozhodnutí úřadem. Obojí jsou raritní situace.
Může nastat ještě jeden případ, totiž že obviněný pokutu zaplatit chce, ale nemůže, protože nemá s sebou peníze. V takovém případě mu bude vystaven pokutový blok, což je tiskovina vydáváná ministerstvem financí, a funguje to podobně jako složenka. Jenže pozor, převzetí bloku se rovná zaplacení pokuty v hotovosti, pokud jde o právní následky. Setkal jsem se s případy, kdy policajt řekl OK, nechcete platit na místě, já to respektuju, podepište mi tyto papíry – a ten papír byl pokutový blok. Nebo jindy se mi přihlásil dopravní disident – amatér, že jim nic nedal, že je fingeroval a že je má na salámu, a nakonec jsme se dobrali k tomu, že podepsal bloček.
Proto jsem musel poněkud upgradovat sadu základních pravidel a přidat k nim ještě třetí, totiž „nic nepodepisovat“. Kromě výše uvedeného triku s pokutovým blokem, může nastat ještě jedna situace. V poslední době se množí případy, kdo strážníci, ale také policie uměle zvyšují počet uzavřených přestupků tím, že falšují různé doklady a dokonce zfalšovali i podpis řidiče. Nevím přesně, co může být motivací k takovému jednání, patrně nevhodný způsob motivace ze strany vyšších nadřízených. Představte si, že někdy po půl roce náhodou zjistíte, že máte na bodovém kontě body za přestupek, který jste sice možná spáchali, ale nebylo o tom dosud pravomocně rozhodnuto. Po půl roce už přesně nevíte, co se stalo. Nevíte, co jste všechno podepsal. Obrana je jednoduchá. Nepodepisujte nikdy nic. Pro další průběh přestupkového řízení je záznam, který na místě strážník sepíše, jen informativní a není to důkaz.
A když jsem u toho, kontrolujte si pravidelně bodová konta. Počet případů v poslední době, kdy tam řidiči najdou něco, co vůbec nespáchali nebo o čem nebylo rozhodnuto, je alarmující.
Pokud se rozhodnete neplatit pokutu na místě, čelíte i různým problémům z toho plynoucích, a řada z nich byla vytvořena uměle, aby vás od toho odradila. Předně, v případě neúspěchu musíte zaplatit 1000 Kč jako vyhláškou stanovenou paušální náhradu nákladů řízení a k tomu se připočte 1500 Kč, pokud byl nutný posudek. V této souvislosti je zajímavá informace získaná od poslance soudruha Humla, že skutečné průměrné náklady na jedno správní řízení jsou 200 Kč. Myslím si, že systém na toto číslo velmi brzy zaútočí a zvýší jej třeba na desetinásobek, aby vás motivovali ke „správnému“ přístupu. Novela poslance Humla ze srpna loňského roku také zavádí „bonus“ na pokuty uhrazené na místě. Dál je třeba počítat s tím, že celý proces spotřebuje více času.
Téma o neplacení pokut by vydalo na samostatnou přednášku a tohle je jen takový výtah. Můžeme ji uspořádat, když budete chtít. Pouze jako ochutnávka jedno foto z radaru, které dorazilo do poradny docela nedávno a které ukazuje, co mají někdy v ruce a jaká kvalita těch důkazů je, když vás osloví někde na krajnici a chtějí prachy. Tedy – odfláknutá akce za bukem, tady spíš za křovím, někde na rychlostní komunikaci, na snímku vidíme tři auta – jaké z nich že překročilo nejvyšší dovolenou rychlost? Kromě toho, zde nastal další zajímavý fenomén. Firma Ramet předepisuje, aby osa antény radaru svírala se směrem jízdy vozidla úhel 22°. Zde policajt za měřičem evidentně tuto podmínku nedodržel, ale pomohl si tím, že nastavil maximální dosah radaru (60 metrů), jinak řečeno, pořádně to vohulil, aby mu to měřilo i pod jiným úhlem. Jinak by totiž musel postavit radar až na krajnici a byl by moc vidět. Řidič si nenechal napařit pokutu, nedávno se seznámil se spisem, z něj vypadla celá řada rozporů včetně těchto dvou.
Jak to bude s městapem a jejich laskavým dohledem nad rychlostí naší jízdy? Poté, co byly značky iniciativou soudruha Humla zrušeny, městapa opět měří intenzivněji, ale počet přestupků neroste nijak závratně. To může mít víc důvodů. Kromě toho už se opět stejně jako v roce 2008 začíná projevovat nespokojenost občanů s tím, kde a jak městapo měří. Bohužel tento parlament není parlament z roku 2008 a je tam hodně lidí srostlých s komunální politikou, a pro ty speedbusiness není cizí pojem. Ministerstvo financí zase vidí jako reálné, že by se nějak podílelo na výběru pokut, přičemž očekávaný vejvar je asi dvě a půl miliardy, což bylo stanoveno jako 50% z celkového objemu vybraných pokut. Pokud je v ČR pět milionů řidičů, v podstatě se očekává, že každý zaplatí ročně tisícovku. Tím by došlo ke kvalitativní proměně pojmu „pokuta“, v podstatě by se z toho stal plánovaný příjem a rozpočtová kapitola, která by se musela naplnit. Jiná lobby, ve které se angažuje i již zmíněný Huml, by chtěla, aby peníze byly vázány nikoli rozpočtově, ale účelově, například je získávala k tomu určená státní organizace, jmenovitě odkladiště vyhořelých esenbáků a dopravních demagogů jménem Besip. Jakákoli aktivita, která oddělí příjemce pokuty od iniciátora měření, je v principu žádoucí. Roste i odpor k městapům jako takovým. Naposledy to zasáhlo i primátora Prahy Svobodu, který si asi po dvaceti letech života v Praze, pěti letech v politice a po roce na místě primátora všiml, že městapo řeší pouze dopravu.
Děkuji Vám tedy za pozornost a jsem rád, že jsem vám mohl dopřát informace alespoň touto cestou.
Celou prezentaci ve formátu PDF naleznete zde.
Video z celé akce – úvodní příspěvek p. Skalického
Diskuse
Obojí doporučuji shlédnout!
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)