Odpověď na tuto otázku si musí dát každý sám. Kdo u Policie ČR pracuje, ať už ve služebním poměru, nebo jako občanský zaměstnanec, má to možná o něco snazší. Možná.
Když jsem k „firmě“ před nějakým časem nastupoval, bylo to s iluzí, že nastupuji ke státní organizaci, kde k zajištění jejího bezproblémového chodu není nic problém. Možná tomu tak někdy bylo, ale každopádně v době, kdy jsem přišel, začalo se všechno tak trochu měnit. Doba, kdy „všechno šlo“ prostě tak nějak zrovna končila.
Dnes je realita taková, že všichni policisté v důsledku vládních úsporných opatření pracují za 90 procent svého platu. To by v době, kdy státní dluh narůstá a všichni dohromady musíme prostě šetřit, nebylo nic tak zarážejícího. Jenže tak, jako všude jinde, i u policie jsme si všichni rovni. Samozřejmě s tím otřepaným háčkem, že někteří vyvolení jsou si rovnější.
A tak ti normální, obyčejní policajti pracují asi tak o deset procent více za o deset procent menší mzdu než před rokem. A ti bohové tam nahoře na Olympu, kteří jsou ověšeni medailemi, jako kdyby všichni prošli Duklou, si za neocenitelný přínos Policii ČR dávají odměny v řádech statisíců korun. Poté někteří z nich odcházejí na zasloužený odpočinek a výše jejich výsluh se samozřejmě vypočítávají z celkových příjmů v posledním odslouženém roce, tedy včetně zmíněných odměn.To v té samé době, kdy přece všichni musíme šetřit a peněz není nazbyt. Není to tak dávno, co o tomto fenoménu vysokých policejních funkcionářů, náměstky krajských ředitelů počínaje a policejním prezidentem konče, vyprávěla epizoda pořadu Soukromá dramata reportérů Josefa Klímy a Janka Kroupy. Když vyjádření k tomuto zjištění dnes již (díky bohu) bývalého ministra vnitra Radka Johna sledovali řaďáci v uniformách, hned se jim určitě druhý den šlo s lepší náladou do práce. Mnoho z nich šlo do práce možná zadarmo – na nějakou tu šichtičku do balíčku 150 hodin, které se prostě neproplácejí. A tak, zatímco všude jinde lidé pracují 12 měsíců a dostávají k Vánocům 13. plat, u policie lidé pracují vlastně 13 měsíců, ale za 12 platů. Momentálně snížených o deset procent. Od toho ještě odečteme snížení rizikového příplatku, které policisty postihlo již v minulém roce a dostaneme se na cifru, za kterou se jim na ulici vysmívajají obézní spoluobčané, kteří se do naší drahé vlasti vracejí s vozy značek Audi, Mercedes a BMW ze zemí jako je Velká Británie nebo Kanada. Ti nepracovali ani tam, a nikdy ani u nás, ale sociální dávky za dobu, kdy žili za mořem, jim náš stát samozřejmě vyplatí. V tzv. Etickém kodexu a Zákoně o Policii ČR se píše, že policista nesmí žádným způsobem snižovat vážnost a důstojnost jiných osob, ani svou. Jenže i kdyby policisté chodili po ulici jen v tangách a se služebním opaskem, tak by to nesnižovalo jejich důstojnost a vážnost tak, jako ji snižuje jejich plat.
Když jsme si něco řekli o penězích na platy, měli bychom k tomuto A říci také B a tím jsou peníze na provoz policie. To, že policajti v Česku nemají peníze na benzín do služebních aut není žádná novinka. Vždyť si o tom už dávno vyprávějí vtipy jejich němečtí kolegové. Oficiálně nikdo z policejní honorace neřekne, že více než dva roky existují tzv. kilometrové limity, které nesmí žádný policista během své služby překročit i kdyby na linku 158 volala celá republika. Přitom v reálu každý druhý den všichni ekonomičtí pracovníci a vedoucí všech oddělení nedělají nic jiného, než že přepočítavají přidělené litry benzínu a projeté kilometry. A tak argumenty vedoucích funkcionářů na dotazy novinářů, zda i po známém sestěhování nebo zrušení policejních služeben bude v dotčených místech zajištěna bezpečnost a pořádek, které zněly, že policisté budou do opuštěných rajónů nadále pravidelně zajíždět, a tak se vlastně nic nezmění, byly pro zasvěcené komickými bláboly. Jak by mohli do nyní vzdálenějších rajónů zajíždět, když předtím to měli blíž a přesto jim na to nezbyly přidělené kilometry? Ale peníze na provoz nejsou jen ty, které jsou určené na pohonné hmoty. Podobně, nebo spíš ještě hůř je to u oprav a nákupu majetku a služebních pomůcek. Nejskloňovanějším termínem je i zde slovo limity. Třeba takový limit na výměny spotřebních součástek a opravy služebních vozidel je v našem okrese stanoven na závratných 7500 Kč na měsíc a okres. V praxi to znamená, že na okrese je asi 70 služebních vozidel a když u služební octavie odejde třeba převodovka, tak se auto odveze na kraj a tam bude stát a zarůstat kopřivami, dokud se za několik měsíců nenasčítá potřebá částka na jeho opravu. Ale během těch několika měsíců je potřeba u ostatních aut vyměnit například stěrače, pneumatiky a doplnit olej a kapalinu do ostřikovačů, takže se z přiděleného limitu nenašetří vůbec nic a auto zaroste kopřivami úplně a zapomene se na něj. Ani snad nemusím popisovat, co by následovalo, kdyby se cokoli stalo s dalším autem. A to je běžná praxe. Nepřipadá Vám to jako v nějakém rumunském filmu?
Nedá mi to ale a musím tu prostě uvést ještě jednu skutečnost, která se týká senzačních reflexních folií, kterými jsou ta naše stříbrná žihadla polepena. Když dojde k byť sebemenší dopravní nehodě policejního vozu, s největší pravděpodobností se poškodí v dánem místě i tyto folie. Pro opravu ale policie nemůže zakoupit jen potřebné části těchto folií, ale musí zakoupit celou sadu na celé auto za bratru 27 000 Kč, protože jistá firma, se kterou má policie smlouvu, materiál jinak nedodává. Takže když je poškozený kupříkladu přední blatník, zakoupí se celá sada a z ní se vezme jen pár potřebných obdélníčků. Zbytek se schová a opraváři se nad ním modlí, aby příší auto bylo nabourané na jiném místě, jinak by zase museli objednávat novou sadu. Takže když přihlédnu k tomu, že díky těmto foliím vidí potencionální pachatel vloupání do vozidla policejní octavii na dva kilometry daleko, byly hlavy, které měly nápad takto proměnit vzhled služebních vozidel, vskutku pomazané. A tak bychom mohli pokračovat dále a dále. Je skvělé, že policie má ve skladech tisíce součástek na již nepoužívané felicie, formany a Škody 120, když pneumatiky a stěrače na octavie nejsou žádné. Když se rozbije na některém oddělení kopírka nebo tiskárna, uloží se někam do sklepa, kde se na ní bude prášit a vypůjčí se jiná z oddělení, které má náhodou dvě. I když v ní třeba není toner. Další úžasný nápad z nejvyšších míst zněl, že kriminalisté již nebudou sloužit v civilu, ale v uniformách, aby jim policie nemusela proplácet náhrady za opotřebení jejich vlastního oblečení. Pak by určitě podezřelý nepoznal, že ho tajně sledují policisté z kriminálky. Nedávno jsem byl vycvičen a proškolen k používání služebních brokovnic, ale už v den výcviku mi instruktor odpovědný za výcvik řekl, že je to naposledy, co brokovnici držím v ruce, protože policie nemá peníze na náboje. Známý je také případ, kdy v královéhradeckém kraji policistům vypnuli v rámci úsporného opatření teplou vodu, takže když se na ulici tahali s nějakým feťákem se žloutenkou, mohli si umýt ruce leda tak na nádražních toaletách. Zkrátka u policie nejsou peníze na nic a když říkám na nic, tak myslím vůbec na NIC.
Jednou z věcí, které jsem si při svém nástupu do služebního poměru myslel, bylo, že pokud se nedopustím žádných závažných chyb a budu svojí práci vykonávat pořádně a slušně, mám celkem jisté místo. To je věc, která už vůbec není pravda. Jelikož není na výplaty, tak každé Krajské ředitelství policie, kterých je v současnosti 14, musí radikálně snížit počet policistů. V našem kraji to má být snížení o cca. 250 míst do konce roku 2012. Jak toho dosáhnout? Jednoduše. U policie existuje tzv. Odbor vnitřní kontroly a na Ministerstvu vnitra působí Inspekce policie. Dříve známá pod názvem Inspekce ministra vnitra. Oba tyto útvary v současnosti zvyšují obrátky své výkonnosti do nevýdaných výšin. Jejich příslušníci jsou hladoví po výsledcích a čárkách. Co zjištěné pochybení policisty, respektive jeho propuštění ze služebního poměru, to jedna čárka. Tím pádem pochopitelně nižší náklady na mzdy, tím více spokojenější policejní funkcionáři a tím větší odměny za úspěšnou činnost kontrolních orgánů. V jejich činnosti jim pomáhají věci jako odposlechy ve služebních vozidlech a v šatnách policistů nebo agenti provokatéři, kteří navozují stále důmyslnější situace, při kterých mohou u policisty zjistit nějaké pochybení. Kupříkladu zazvoní na služebně stará, ubrečená babička s dojemným příběhem, jako vystřiženým ze známeho pořadu Pošta pro tebe, kdy sděluje policistům, že před několika lety se pohádala se svou dcerou a od té doby spolu nemluví. Teď, na stará kolena, by chtěla vše napravit, ale dcera se dávno odstěhovala a stařenka neví kam. Proto se slzami v očích poprosí policisty, jestli by jí to nemohli nějakým způsobem zjistit. Když adresu současného pobytu dcery babičce policista v dobré víře a s úmyslem pomoci sdělí, dopustí se neoprávněného nakládání s osobními údaji a zneužití pravomoci úřední osoby a může se pomalu svlékat z uniformy. Výsledkem ze zmíněných odposlechů je další příklad, kdy dva kolegové měli řešit krádež jízdního kola. Poškozený za hlídkou přišel a řekl, že mu známý vzal kolo v hodnotě asi 1000 korun. Poškozený hlídce sdělil jméno jeho povedeného kamaráda, ta jej zanedlouho našla a domluvila mu, aby kolo vrátil. Pánové si mezi sebou vše vyříkali – mino jiné měli spolu nějaké nevyřízené dluhy a kolo měl být způsob, jak je vyřešit. Takže věc skončila tak, že obě strany byly spokojené, kolo se vrátilo ke svému majiteli a pánové se dohodli na vyrovnání dluhu. Nikdo z obou stran nechtěl oficiálně nic hlásit, a tak policisté na místě splnili otřepané heslo Pomáhat a chránit. Kontrolní orgány však v jednání policistů spatřovaly nadržování pachateli, protože policisté nijak nevyřešili přestupek, kterého se dle zákona pachatel dopustil a hlídku zanedlouho obvinili ze zneužití pravomoci úřední osoby. Momentálně jsou kolegové trestně stíhaní. Zkrátka tito novodobí estébáci nemají ve zvyku odcházet z prázdnou. Další způsob, jak donutit policisty, aby svá místa opustili je takový, že funkcionář přijde za mladým policistou, který v případě svého odchodu nemá ještě nárok na výsluhu a sdělí mu, že pro dlouhodobý nedostatek policistů v Praze je jeho tabulkové místo od příštího měsíce převedeno pod pražské krajské ředitelství. Policista si může buď vybrat možnost, že za stejně směšné peníze bude za prací každý den dojíždět do Prahy a tudíž měsíčně projezdí třeba 3000 korun a nebo prostě odejde. Vskutku velkorysá nabídka. Vysocí služební funkcionáři v některých krajích sbírají informace o tom, jestli řadoví policisté mají hypotéky nebo jiné úvěry a jak nyní vyjdou s výplatami, aby své závazky plnili. Ti, u kterých něco nasvědčuje tomu, že by to tak nemuselo být, jsou pod drobnohledem kontrolních orgánů. Patrně z toho důvodu, že až jim z toho všeho, co se nyní děje, v hlavě přeskočí a rozhodnou se s pistolí v ruce přepadnout benzínovou pumpu, budou další snadnou čárkou.
V tomto období se samozřejmě každý snaží udžet na svém místě stůj, co stůj. A čím lepší flek, tím víc se jeho majitel snaží. Proto náčelníci jednotlivých oddělení se chtějí zavděčit okresním šéfům a ti zas krajským ředitelům, nad nimi jsou pánové na prezidia a ti zas musí plnit úkoly z ministerstva. A tak i když čárkový systém oficialně u policie neexistuje, řaďáci musí v měsíci nasbírat do tabulek co nejvíce čárek za vyřešené přestupky, vypátrané osoby a zadržené pachatele. Je to proto, že těmi tabulkami se pak ohánějí jejich šéfové na poradách a vykazují tak dobrou výslednost svého oddělení a to jak jsou dobří vedoucí pracovníci. Proto tito vedoucí pracovníci ukládají svým podřízeným těžko splnitelné limity, které stanoví, co musí jednotliví policisté za měsíc udělat. Z jejich nesplnění vyvozují osobní zodpovědnost. Takže pokud nepřinese po službě například dopravák svému šéfovi takových 10 pokut, je hodnocen negativně. A to musíme vzít v potaz, že u dopravní policie se slouží v hlídce vždy minimálně ve dvou, mnohdy ve třech. Takže taková hlídka na jednom stanovišti by měla uložit třeba 30 pokut. Z toho vyplývá, že na policisty je momentálně vytvářen značný tlak a čím nižší má policista postavení, tím vyšší tlak pociťuje, protože tím má nad sebou více nadřízených, kteří se obávají o svá místa. Nálada u policie je momentálně hluboko pod bodem mrazu. Další věc, která moc nepřispívá k dobré atmosféře mezi policisty, je vytváření takzvané „gumárny,“ kterou navozují někteří vedoucí pracovníci. To znamená, že se velice zaměřují na kontrolní činnost svých podřízených, která spočívá v záměrném hledání sebemenších chybiček, za které se ukládají různé sankce. Od tzv. mimořádné události až po peněžité tresty. Možná se tím předvádějí před svými představenými, jak sami dovedou očistit sbor od těch špatných a neprospívajících policistů. Ale to, že se většinou jedná o policisty, kteří jsou zkušení a své práci rozumějí tak, že by mohli vyučovat na akademii, už asi pánům šéfům uniká. Anebo to, že se jedná o policisty, kteří si svojí práci odvádějí spolehlivě a ve věcech, které má policie dělat především, se jim nedá nic vytknout. Takže, když už platové podmínky nejsou nic moc, podmínky k práci spíš nic než moc a vyhlídky do budoucna máme asi jako varietní tanečník s dřevěnou nohou, takové chování nadřízených moc nálady a motivace nepřidá. Takže nyní je naprosto normální, že řadový policista je potrestán od svého nadřízeného za to, že si plnil své služební úkoly stejným způsobem, jaký byl po léta schválen všemi možnými důstojníky na okrese. Příkladem je situace, kdy bylo několik let schváleno a nařízeno stanoviště k zastavování a kontrolám vozidel. Toto místo bylo vzhledem k účelu naprosto ideální. Přehledné, bezpečné, dobře osvětlené a na dostatečnou vzdálenost viditelné. S tím malým háčkem, že zde byl zákaz stání, takže řidič policejního vozu zde páchal přestupek, pokud zde vozidlo odstavil, i když zde provozu ani on, ani zastavená vozilda nepřekážela. A tak po několika letech na tuto skutečnost upozornil vedení řadový policista a toto stanoviště rázem zmizelo ze seznamu míst ke kontrolám vozidel. Když se však i poté někteří policisté rozhodli na tomto místě tzv. dopravně bezpečnostní akce vykonávat, byli za to potrestání svými vedoucími již zmíněnou mimořádnou událostí. Těmi samými vedoucími, kteří tuto činnost ještě nedávno nařizovali.
Ve všech možných oborech je běžné, že pracovníci mají nějaké zaměstnanecké výhody. Nádražáci nejezdí vlakem za plné jízdné, zaměstnanec posilovny dostane jednu permanentku měsíčně zdrama, horník dostává stravenky a obsluha fast foodu se stravuje v podniku za polovinu ceny. To je přece naprosto normální. I u Policie ČR dříve nějaké výhody člověk měl. Například jsme dostávali za každou směnu v měsíci stravenku v hodnotě 60 korun a za ní jsme platili 21 korun. Podobné jako všude jinde. Nyní dostáváme stravenku v hodnotě 50 korun a platíme za ní 41. Dříve měl policista po 15 letech služby nárok na 14 dnů rehabilitací, na které se zpravidla jezdilo do některého z rekreačních středisek Zařízení služeb ministerstva vnitra nebo do lázní. Dnes může leda tak okopávat záhony s kedlubnami, protože jediné, co dostane, je 14 dní dovolené navíc.
Překvapí tedy policie své lidi ještě vůbec něčím? Asi těžko, když šéfové při nástupu novým policistům promlouvají do duše slovy: „Nehledej v tom logiku, jseš u policie…“
(3x známkováno, průměr: 1,67 z 5)