Minulý týden dorazily tři zprávy. První byla, že „vláda rozpočtové odpovědnosti“ zatnula sekeru nejhlouběji ze všech českých vlád ever a druhá, že se vohnouti porvali o Kalouskovy „cenné papíry“ (také se to dalo napsat „cenné“ papíry) a celá emise byla v rekordně krátkém čase rozprodána.
Dodatečně ke mně dorazila ještě jedna zpráva, pocházela z HQ jedné analytické firmy a byla označena jako tajná. Analytický tým firmy provedl strategickou analýzu pro další roky a pokud bych prý náhodou plánoval nějaké investice, mám prý v následujících třech letech počítat s inflací 2,5% za rok a růstem cen elektrické energie 10% za rok. Za zprávu jsem poděkoval a vzal ji na vědomí stejně jako jejich zprávy předchozí, které se ukázaly většinou pravdivé.
Kalousek chystá další vydání toaletních cenných papírů. V podstatě dospěla vláda do stavu, kdy se jí hodí každá koruna, aby udržela sociální stát. Volební cyklus, absence odpovědnosti v demokratickém systému a nezbytnost rychlého dosažení veřejnosti akceptovatelných výsledků nutí vlády utrácet více a vláda premiéra Nečase skutečně není výjimkou. Proklamace o úsporách zůstaly proklamacemi a z úst do ruky vládě vejíti neráčily. Státní Bumbrlíček chce růst a chce papat. Stále více, stále častěji. Vypůjčení si od občanů je ze strany státu pochopitelným krokem, mají přece peníze v úsporách.
Znáte ten pocit „tak tohle mi hlava nebere“? Nedovedu pochopit, jak může někdo dobrovolně půjčovat své peníze státu. Snad jen idiot může přistoupit na takový obchod.
Z čistě finančního hlediska, v případě nejvýhodnější ze všech třech variant vydělá vohnout po pěti letech na vložené tisícovce 138 korun. U nejméně výhodného diskontovaného státního finančního produktu pak vydělá na tisícovce dvacet korun za rok. S ohledem na výše zmíněnou očekávanou míru inflace by udělal lépe, kdyby tisícovku utratil například za dvě učebnice jazyků.
Dále by se vohnout mohl zamyslet nad tím, odkud sebere stát peníze na úhradu jeho úroků. Oni to tam nahoře nějak udělaji, nebo ne? Udělají, vyberou ty peníze na daních. Tím se kruh uzavře. Jiná situace by byla nastala, kdyby se stát zachoval jako Alfa Romeo v padesátých letech a půjčil si od svých klientů s tím, že za vypůjčené peníze postaví například atomovou elektrárnu a z peněz utržených za prodej elektřiny do sousedního Německa vyplatí úroky. Jenže v tomto případě stát peníze nebude investovat do ničeho profitabilního, pouze jimi zalepí část díry v rozpočtu.
Do třetice, i přes mnohá doporučení prof. Klause, je třeba vidět i nefinanční stránku věci. Kdysi jsem si myslel, že každá koruna odevzdaná (nebo půjčená) státu se rozdělí na část, kterou stát užije dobře a ve prospěch svých občanů, a na část, kterou zneužije proti svým občanům. Tím ctnostnějším využitím jsem myslel například státní investice do zdravotnictví, sociálního systému, vzdělávání, výstavbu infrastruktury a podobně. Tím zneužitím pak prohlubování byrokracie, fízlování občanů skrze nejrůznější silové složky, podporu solární energetiky a na další podobná svinstva. Postupně mi ale došlo, že každá koruna, kterou stát získá, je použita k posílení jeho moci a tím pádem je vždy užita v neprospěch občanů. Stát tím získá prostředky na prohlubování své role ve společnosti, zavádění a vynucování dalších regulací a tím napáchá další škody, které nejsou na první pohled vidět. Když například stát vydá tu korunu jako sociální dávku, což se zdá být na první pohled neškodným nebo dokonce prospěšným, napáchá colateral damage na straně příjemce, který si tak odvyká nést odpovědnost za své příjmy a on sám i jeho okolí ztrácejí motivaci něco dělat a stávají se čím dál více závislými na státu. Pokud stát předá tuto korunu formou dotace městu, aby si pořídila bezpečnostní šmírovací kamerový systém, nejen že tato koruna nikomu nic nepřinese (ještě nikdo nepředložil důkaz, že by kamerové systémy snižovaly celkovou kriminalitu nebo zvyšovaly bezpečí), ale ještě generuje vedlejší náklady v podobě nákladů na údržbu a provoz toho systému.
Státní dluhopisy jsou jejich potenciálním kupcům v médiích předkládány jako bezpečný investiční produkt. Ano, učebnicová poučka takto zní. Jenže realita v posledních letech učebnice předběhla a po několika letech úspěšného budování eurosocialismu v Řecku můžete již nakoupit řecké státní hajzlpapíry s hodnocením „junk“. Tím je řečeno, že se už nejedná o investiční produkt, ale spekulativní, protože Řecko patrně nebude schopno dluhopis vyplatit. Soudružka Angela prohlásila, že se bude zachraňovat euro „um jeden Preis„, připosraní čeští eurofilní politici budou dál hledat cesty, jak skrytě přispět na unijní „záchranné“ mechanismy a prakticky se tak otevřela cesta k tomu, aby se infekce šířila.
Souhrn: Kdo sobě zakoupí státní dlouhopisy, může jedině prodělat. Srovnal bych to zhruba s nákupem akcií firmy, která dělá úplné nesmysly, například by v dnešní době vyráběla parní stroje nebo elektronkové televize. Stejně se chová stát, když vkládá svoje peníze do vzdělávání nevzdělatelných, životního standardu líných nebo podporuje energetických zdroje se špatnou účinností.
Jediným racionálním důvodem ke koupi je typicky česká úvaha, že „sice to stejně skončí průserem, ale já z toho budu něco mít“. Ano, tomu pak rozumím.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)