Příznivci populárního kompaktu z produkce Schkoda Motoren Werke mohou zůstat v klidu, protože se tentokrát do jejich simply clever tříhrnkového miláčka trefovat nebudu.
K řadě nálepek od médií a osob stižených nemocí politické korektnosti, které již D-FENS weblog k radosti jeho autorů dostal, přibyla nyní ještě jedna. Homosexuální web Iglú certifikoval D-FENSe jako homofobní stránky.
V zájmu objektivity je nutno dodat. že kromě D-FENSe se na teplém kill-listu objevila ještě řada jmen poslanců, vesměs za KDU-ČSL a ODS, pár spřátelených weblogů, které mají také s politickou korektností potíže a několik občanských iniciativ, včetně sdružení Exitus, pardon, Exodus, které nabízí dokonce homosexuálům pomoc na křesťanské bázi v podobě nabídnuté ruky a unikátní metody léčby (!) homosexuality). Dále dvě pravicové organizace, které pravděpodobně homosexuálům žádnou léčbu nenabízejí, pokud ovšem baseballovou hool není možno považovat za svého druhu medicínu. Zejména mě potěšilo, že je D-FENS na prvním místě.
Dále se v textu konstatuje, že jsme homofobní, máme odpor k homosexuálům, protože jim nerozumíme. Šíříme prý o nich nepěkné věci, jako třeba že jsou sebestřední, promiskuitní a mluví komickou řečí. Webmaster nám káže, že homosexualita není nemoc, ani úchylka, ale fyziologický stav daný abnormalitou hypotalamu, je tedy stvořený přírodou a příroda musí dobře vědět, co dělá. Autor výplodu vyzývá své teplé přátele, aby nečetli stránky na kill-listu uvedené, hříšné homofobní poslance nevolili (originální nápad) a pokud je někdo z homofobů v seznamu obchodník, aby u něj nenakupovali. To připomíná výzvy novin Linzer Fliegenden, které svého času čítával pubertální Adolf Hitler, tehdy ovšem bylo in nenakupovat u židů.
Homosexuálů několik znám. Vnímám je jako kterékoli jiné lidi kolem sebe. Sice shledávám jisté periodické výkyvy v jejich chování připomínající menstruaci, ale jinak jsem s nimi nikdy neměl problém. Jejich sexuální preference jsou mi totálně ukradené, narozdíl od Freuda se domnívám, že sexuální návyky tvoří pouze nevelkou část osobnosti. Mě zajímá, jak se chovají k ostatním lidem a jak pracují. Jinak je to pod moji rozlišovací úroveň, jak by řekl Václav Klaus. Je mi jedno, jaký kdo doma praktikuje sex a co do jakých tělesných otvorů komu strká. Prosím ovšem o to, aby se teplé sexuální praktiky odehrávaly přesně takhle, tzn. za zavřenými dveřmi teplých domovů, stejně jako se tam odehrávají ty 96%. Také je mi jedno, zda se dvě buzny miliskují na ulici nebo spolu cukrují v parku, případně si někde v obývaku leští kolíky, ale vyprošuji si, aby mi někdo takové chování předkládal jako normální, protože normální není. Je hrubě abnormální a diskutovat můžeme jen o tom, kdo a nakolik jsme ochoten to tolerovat.
Dále požaduji, potřebuji a dělám všechno proto, aby mě konečně přestaly otravovat různé teplé elity s tou jejich pozitivně diskriminační homosexuální propagandou. Také se mi velmi hnusí praktiky různých teplých lobby, které zabraly pro sebe různá teritoria, například část mediální scény, a úřadují podle hesla „vrána k vráně sedá“.
Zajímalo by mě, co by se dělo, kdybych se rozhodl uspořádat v Praze pochod heterosexuálů. To by byl teprv fičák.
Přeju si s každým zapnutím ČT2, aby mi všelijaké profi bukvice přestaly rvát do hlavy ty svoje coming-outy, protože je to jejich věc a mě po tom nic není. Já také nemám potřebu veřejně demonstrovat, s kým jsem se kde a jak vyspal. Neděsí mě srdceryvné story o tom, který že homosexuál zhynul na AIDS, protože v seznamu smrtelných příčin, které mi aktuálně v prostředí střední Evropy hrozí, nepředstavuje AIDS prioritu 1, ale prio přibližně 60. Z téhož důvodu jsem také krajně zdrželivý sponzorovat výzkum a léčení této nemoci z mých daní, protože je tu mnohem více jiných důležitějších projektů a potřebnějších nemocných. Nezajímá mě ani to, že homosexuálové prý mají umělecké sklony – kdo třeba považuje prominentní bukvici Eltona Johna a jeho trylkování u piana za projev umění, tak je u mně kýčař prvního řádu.
Homosexuálům nerozumím a ani rozumět nechci. Je to moje svobodné rozhodnutí a mám na něj právo, stejně jako se nesnažím porozumět jiným jevům ve svém okolí, které jsou mi lhostejné. Z mého hlediska je toto rozhodnutí správné a nenechám si od žádného svazáckého amatérského psychoanalytika vysvětlit, jak je to hrozně závadné a protispolečenské. Žádná militatní bukvice mě nebude nutit k projevům falešného soucitu a podílení se na pozitivně diskriminačních programech – já prostě nebudu na tomhle podvodu spolupracovat, protože to neprospívá vůbec nikomu. Moje strategie se jmenuje „na všechny jeden metr berte!“ a představuje alfu i omegu mého vnímání sociální spravedlnosti. Věřím, že i většina slušných homosexuálů to vidí takhle a žádné ústupky od většinové společnosti nepožaduje, nemá potřebu dodávat si sebevědomí tvorbou imbecilních přívlastků. Ve finále to bude jen pár prominentních homozmrdů, co tu uspořádalo hon na zdravý rozum, a to s obvyklými cíli nátlakových skupin – získat prachy a moc. Nakonec si myslím, že slušná a racionální homosexuální většina uvnitř 4% menšiny musí proklínat dnem i nocí mediálně aktivní profesionální homosexuály, že jim jejich sloním tancem v porcelánu mezilidských vztahů kurví životy a vytvářejí jejich komický obraz v očích 96% většiny.
Podobně jako mám já právo myslet si o homosexuálech i úplně to nejhorší, má poslanec právo a dokonce i povinnost hlasovat v souladu se svým přesvědčením. Kde berou profibuzny kolem webu právo ostrakizovat poslance, kteří takto činí?
Osobně si myslím, že v této zemi, kde je každému všechno totálně u prdele, kde může vládnout takové bohapusté hovado jako Paroubek, má někdo zájem a chuť diskriminovat homosexuály. Lidé rezignovali na daleko markantnější odchylky ve svém okolí, tak nevím, proč by je mělo zajímat, že si dva hoši dráždí konečníky. Strategie vrcholu Gaussovy křivky spočívá v leštění felicie, nakupování v Lidlu a tichého nadávání nad sklenicí, ve které je něco jako pivo. Vekšeré kecy o homofobii jsou než něco jako útok skrytý za obranou, snaha mediálně agresívní menšiny urvat pro sebe z koláče maximum.
Obrana slušného člověka z prostředí většiny je jediná: Vytvořit si vlastní názor a stát si za ním, používat hlavu, ruce a různé předměty, aby jej prosadil, a to bez ohledu na to, zda tento názor je aktuálně IN nebo není. Jen tak nedostanou menšinové mafie, nejen ta teplá, šanci. Jak jednoduché a přitom tak složité.
Takže. Byl jeden domeček a v domečku buz… homosexuál. Okolní teplota dosahovala však pouhých 12°C a tak to nevypadalo na žádnou extra teplou jízdu. Navíc venku pršelo, takže navíc ještě trochu piss.
Do tepla domku zaznělo cililink. Gay Vladan byl vyrušen z meteorologických úvah zvukem zvonku. Otevřel dveře a tam mokrý kluk jako buk. Gay Vladan si až teď uvědomil, že dům jeho rodičů stojí na samotě, což předtím pravděpodobně nevěděl.
Hošíček byl vysílen, vykřikl jen „pomoc!“ Zhroutil se gayovi Vladanovi do náruče. Vybral si správnou náruč, protože gay Vladan studoval už pátým rokem medicínu a pustil se do toho jako v seriálu E.R. Zkontroloval hošíčkův tep, dýchání a nakonec zornice. Smysl provedení poslední kontroly po předchozích dvou mi poněkud uniká, význam by měla, jen kdyby hodlal diagnostikovat u pacienta šedý zákal. Diagnóza pana skorodoktora zněla hypotermie a vyčerpání. Na umělé dýchání z úst do penisu ani na vyšetření řitního otvoru však zatím nedošlo, Vladan zatím hošíčka pouze svlékl, aby mu bylo ještě tepleji.
Chtěl gay Vladan skutečně nesobecky udělat dobrý skutek, nebo již byl o krok dále? Čtěme dál.
Další Vladanova šetření už nebyla ryze medicínského charakteru. Aby chlapci nebyla zima na péro, sundal mu i slipy, čímž se k překvapení mnohých ukázalo, že návštěvník má penis. Jsme seznámeni s některými detaily ohledně hošíčkova brka, které, jak záhy zjistíme, pozvolna převezme v příběhu hlavní roli. Hošíček přikryt dekou se trochu prospinkal a pak se pustil do společenské konverzace, přičemž se dozvídáme, že hošíček = Art, Art = gymnasta, sportovec => běhat, les, ztratit se, pršelo, světlo v dáli, teplý domek.
Art se potřeboval vyčurynkat, ale měl sílu sotva na to, aby udržel ocásek v požadovaném směru. Ještě že byl poblíž Vladan. Nicméně Artovi bylo pořád zima. Chtělo by to skutečně něco velmi teplého. Třeba napuštěnou vanu. Vysílený Art s Vladanovou dopomocí dosáhne koupelny, ale Vladan tam musí zůstat, aby se sportovec Art ve vaně neutopil. Vladan se pro jistotu také svlékl, protože proto. Detaily prvního intimního setkání obou mladých pánů si dovolím citovat: „Jeho hrdý, obřezaný úd, se pyšnil délkou 15 cm; pod ním se klimbala dvojice úctyhodných koulí.“
Neřešme, proč by měly koule gaye Vladana být hodny naší úcty, ale nechme nadějně se rozvíjející příběh běžet dál.
Vladan nejen že měl statisticky průměrný vrták, ale taky mu to skvěle pálilo a ještě neměl přepnuto na spodní okruh. Nějakou nepříliš složitou úvahou se dopracoval k tomu, že Art je taky termoboy. Chvíli se jen tak muckali ve vodě jako dva lachtani a verbálně přitom vykomunikovali, že jsou oba gayové a že na to teda hupnou. Vladan jako budoucí lékař neponechal ohledně prevence sexuálně přenosných chorob nic náhodě, citujme: „…a vytáhl ze zásuvky lubrikant a kondom. Před Artovýma očima si ho nasadil a bohatě promazal.“ Pak ho tam Vladan Artovi fouknul a zbavil tak hošíčka análního panictví.
Dále opět citujme, abychom si udělali představu o tom, že Vladan byl skutečně velký romantik: „Chceš, abych tě vykouřil, nebo se do mě uděláš zezadu?“. Art ovšem kouření odmítl, protože vykouřit se umí sám, což v zápětí předvedl, gymnastická průprava za něm zřejmě zanechala stopy. Na to, že ještě před pár minutami byl fyzicky na dně, je to jistě pozoruhodný výkon. I Art jako poučený gay použil kondom a dále cituji, „Převalil Vladana na záda a šel na věc. Vnikl do jeho těla stejně pomalu, jako Vladan do jeho. Jakmile byl uvnitř, jeho zdrženlivost byla ta tam. Začal prudce a rychle přirážet ze samé radosti, že konečně může někoho ojet zezadu.“ Sice mám trochu potíže si představit, jak mohl zezadu obtáhnout Vladana ležícího na zádech, buď měl Vladan záda vepředu, nebo se mezitím přemístili do místní strojní a traktorové stanice nad montážní jámu. V každém případě detaily se neřeší, když jde o takovou velkou lásku.
Konec je opět plný romantiky: „Svou hlavu měl na jeho hrudníku a poslouchal, jak mu bije jeho srdce. Pomalé „buch, buch, buch“ ho ukolébalo ke spánku. Budíček byl ráno někdy v devět, kdy Art ucítil Vladanovy rty na svém žaludu.“ Tak vidíte, že ten váš řvoucí budík není úplně ta nejhorší vize.
Pokud vám to nestačilo, tak je tu ještě jedna. Když nezvládnete opravu ucpaného odpadu vlastníma rukama, možná přinde teplý instalatér Radek a protáhne vám díru.
(8x známkováno, průměr: 1,13 z 5)