Začalo to zhruba tím, že jsem z práce odjel v půl deváté (p.m., aby někdo neměl zkreslené představy).
První co mě cestou domů napadlo, bylo, že s největší pravděpodobností nemám doma nic k jídlu. Přítulkyně doma nebyla, takže obvyklý potravinový sourcing nefungoval a také mi bylo jasné, že večer už nic jíst nebudu, ale snídani jsem si představoval takhle: křupavé rohlíčky, šunka, plátkový sýr, horký čaj s citrónem.
Globus, pro vás cokoliv.
Nebrat si nákupní vozík je dobrá metoda, jak vyjebat s tou jejich mentalitou nakupuj-nakupuj-nakupuj! Do vozíku se vejde zhruba za tři tisíce korun potravin, pokud ho naložíte plný, zatímco do obou rukou se vám vejde zboží tak za tři stovky. Vrátíte se na stromy, do dob Kopčema a Veveřice, ti přece také při svých nákupních výpravách nepoužívali vozíček. Fuck the system.
Uchopil jsem tedy v Globusu následující položky:
– šunka dušená 15 dkg
– balený plátkový sýr
– čtyři rohlíky tzv. královské (jeden později sněden cestou na parkoviště)
– sýrová pomazánka v kelímku
Dále jsem zamířil do oddělení ovoce a zeleniny chtěje zakoupit takovou tu síťku, ve které jsou hezké žluťoučké citróny. Zvedl jsem balíček z přepravky a pohlédl na jeho obsah. Dva citrony z celkového počtu sedmi byly plesnivé. Odebral jsem se k bedničce s citrony nebalenými a pokusil se najít nějaký, co není plesnivý. Nad bedničkou visela cedule „II. jakost“. Zajímalo by mě, jak asi vypadá jakost třetí.
Když tohle dělá houmlesák, říká se tomu bufetit a všichni se nad tím pohoršují, když to dělá zákazník, tak se tomu říká shopping a je to in.
Tohle se nedalo nechat jen tak. Co si myslí? Čekají snad, že si vymačkám si tenhle jejich biohazard do čaje? Co na to jejich marketingové oddělení? Na jaký klíčový segment se tady fokusuje? Důchodce, kteří špatně vidí? Děti, které nerozlišují?
Globus, pro vás cokoliv.
Bulharský zelinář, který prodává na trhu rajčata, sice nemá certifikovaný systém řízení jakosti a nepouští každých 2,5 minuty zákazníkům do ucha přiblblé reklamní slogany, ale tohle by si nikdy nedovolil.
Kurvy.
Kurvy.
A zase kurvy.
Slečna, která mi citrony vážila, mi prozradila, kde se skrývá vedoucí úseku kvazizeleniny a se zvědavým pohledem vyhlížela, co se bude dít, přičemž jsem nabyl dojmu, že by jí vůbec nevadilo, kdybych jejího managera nějak brutálně znectil. Asi měla problém se identifikovat s firmou.
Pan vedoucí úseku zeleniny lepil na cosi štítky. Popřál jsem mu pěkného večera a zeptal se ho, zda mu není trapné vystavovat tam ty plesnivé citróny. Zřejmě jsem ale natrefil na prémiového zmrda, který ví, jak se chovat v kontaktu se zákazníkem. Jeho taktika se jmenovala „zkamenět“. Upřel oči za brýlemi někam daleko za mě, pootevřel ústa, ztratil jakýkoli výraz a v tomto stavu setrvával. Připomínal nafukovacího sexuálního partnera pro buz… pardon, gaye.
Globus, pro vás cokoliv.
Bylo mi jasné, jak se to bude vyvíjet dál. Dříve nebo později by z něj vypadla věta „já už to jdu odklidit“ (překlad: vyližte si prdel, pane) a tím by to pro něj skončilo, dokud bych nesáhl k extrémnímu násilí, například mu nevstrčil do konečníku salátovou okurku. Jasně, i vedoucí má své vedoucí a bylo jen na mně, do jakého levelu pyramidální struktury marketu to chci dohrát, ale nějak mi s ohledem na náročný den došla energie. Tak jsem zakysle prohlásil něco o tom, že by se měl nad sebou zamyslet a šel k pokladnám. Slovy Petra Zvěřiny, fičák to rozhodně nebyl, ale svoji povinnost jsem splnil. U pokladny jsem zaplatil jsem asi 100Kč.
S ránem přišel nový den a já si hodlal pochutnat na přivezených pochoutkách. Vybalil jsem šunku z papíru a vyvalil se na mě puch, jako bych si přinesl domu čtrnáct dní mrtvou myš. A kdo taky říká, že jsem si jí nepřinesl. Ani jsem se nepokoušel nabídnout to kocourovi, nerad bych ho zahubil. Hodil jsem to opatrně do koše.
Bylo mi jasné, jak to vzniklo. Moje šunku představovalo posledních pár plátků, které ležely na podnosu. Mohly tam ležet bůhvíjak dlouho, prostě když prodavačka viděla, že jí dochází šunka, přinesla si ze skladu jinou a položila jí na ně, čili nedodržela princip FIFO.
OK. Analýzu bychom měli hotovou. Tak co čaj s citrónem?
Jednomu citrónu byla v noci zima, tak si oblékl kožíšek.
Do sýrové pomazánky jsem ponořil lžičku a kousek nabral. Chutnalo to, jako když jsem v létě bílil obývák a cákl mi do pusy primalex. Nabídl jsem to kocourovi, když už tedy nedostal tu šunku, ale podíval se na mě s výrazem „ses posral“. V tichosti jsem na to nasadil víčko a odnesl to do koše. Ať si na tom pochutná nějaký houmles.
Rohlíky byly tvrdé. Vrazil jsem do toho z boku nůž ve snaze překrojit pečivo vodorovně napůl. Křustlo v tom a rohlík se rozloupl. Byla to vlastně jen taková skořepina, něco jako rakev pro Barbie, vyplněná čímsi jako řídkým pěnovým polystyrenem.
Jediné, co se dalo použít, byl plátkový sýr. Plátky se nedaly oddělit od sebe, tak jsem je nožem odpreparoval. Ovšem já sýry moc nemusím a v kombinaci s gumovým rohlíkem byla tato snídaně skutečně velmi improvizovaným začátkem dne.
Zauzloval jsem pytlík vyjmutý z koše a hodil nákup do popelnice, čímž se životní cyklus výrobku uzavřel. Mohl jsem to hodit do popelnice všechno najednou už večer a ušetřil bych sobě kroky. Usedl jsem do auta a odjel do práce vydělávat na další nákupy.
Ať si to příště v Globusu do popelnice hodí sami. Já už jim s tím pomáhat nebudu.
Globus, pro vás cokoliv.
(6x známkováno, průměr: 1,33 z 5)