… aneb máte již svou cílovou zemi?
Zrození českého absurdistánu je možná datovatelné mnohem dřívěji než do pochmurných listopadových dnů údajné revoluce. Probereme-li si události minulého století, zjistíme, že některé měli velký vliv nejen na vliv státu jako celku, ale především na vliv společnosti v tomto státě žijící.
Začátek minulého století vypadal téměř idilicky. Lidé žily svým maloměstským usedlým životem, česi vedle němců a válka se zdála být díky mnoha mezinárodním smlouvám nemožná. Přesto však přišla. A česká duše ucítila možnost se osamostatnit. Zda-li to bylo špatné, nebo dobré soudíme dnes pohledem skrze světovou válku a dvě okupace. Tehdy lidé věřili v sobotu a skutečně lepší budoucnost. Byli ochotni odejít z vlasti, bojovat a umírat s vidinou nejasné budoucnosti. Zkrátka věřili ve svobodu.
Po dejinně krátké epizodě samostatného státu přichází první úder svobodomyslné víře. Ti kteří stále věřili ve svobodu opět opouštěli vlast a šli bojovat. V tehdejší SSSR ale došlo k něčemu co mohlo být varováním do budoucna, vlva tehdejších emigrantů byla internována do táborů a to až do napadení SSSR v rámci operace Barbarosa. Ti co zůstali doma a rozhodli se bojovat za svobodu byli koseni Gestapem a také (možná dokonce především) počínajícím zmrdím hnutím. Udávalo se totiž ve velkém a to tak, že ani Gestapo nestačilo všechna udání včas řešit. Nu čecháčkovství bylo na vzestupu a mělo přituhnout.
Během války tedy zahynuli desetitisíce lidí, kteří chtěli vyjádřit svůj názor, kteří chápali význam svobody a nespokojili se s pozlátkem pár gramů másla navíc za dobrou práci pro říši. Po válce se pomalu ale jistě schylovalo k „lidové vládě lidu“ a lidé věřící ve svobodu člověka a vlastní názor se opět stali nepohodlnými. Zvedla se tak první vlna emigrace z Československa. Je však dobré se zamyslet nad tím, kdo odcházel. Určitě nešlo o běžné dělníky Tondu a horníka Frantu, ty měli skutečnou naději na to, že se budou mít jako prasata v žitě a nebudou muset ani moc pracovat. Odcházeli především lidé podnikavý, živnostnící, inteligence(ovšem ta skutečná, rozhodně nešlo o dnešní rádoby inteligentní marxistické levicové intelektuály nevlídného zevření). Zkrátka lidé, kteří si cenily svobody a chtěli volně vyjadřovat svůj názor, přemýšlet o věcech a ne jen tupě poslouchat populistická hesla tehdejších stanických špiček. Souběžně s první vlnou emigrace docházelo k „uklízení“ nepohodlných lidí(většinou stejných jako ti co emigrovali, ovšem tito nechtěli, nebo nestihly, opustit vlast). Nedělejme si iluze, že člověk, který prošel Jáchymovem, či jinýmm převýchovným ústavem, byl i nadále ochoten hájit svoji svobodu. Pokud se nějaký našel, šlo o vyjjímky. K další vlně došlo těsně po přátelské návštěvě pěti našich spojenců, především pak bratra na běčné časy. Opět odešlo značné množství lidí, některé zdroje uvádí přes 100 000 lidí, z niž dvě třetiny tvořili mladí lidé a děti. O skladbě lidí, kteří v té době emigrovali netřeba diskutovat.
Co nám ale z těchto událostí plyne? Je zřejmé, že během relativně krátké doby(cca 50 let, tedy jedna až dvě generace) opustila naši zemi značná část lidí, která měla svobodomyslné názory. Názory, za které se nestyděli. Lidé kteří byli ochotni přemýšlet a nezbaštili by populistická gesta dnešních politických garnitur. Je velký předpoklad, že potomci těchto lidí by přemýšleli stejným způsobem, neboť tento druh myšlení je dán především výchovou. Šlo tedy o typ lidí, kteří v naší společnosti dnes značně chybí. Lidé, kteří by uvažovali, kteří by ovlivňovali vouhnoutskou část svéh okolí (neboť vohnout se dá ohýbat jakkoliv). Vohnoutů je dnes spousta. Do značné míry je to způsobeno „minulým režimem“, kdy se jim bezpráce dařilo velmi dobře. Dále také jíž zmíněnou absencí přirozené síly, ohybající vohnouty správným směrem.
Není tedy žádné překvapení, že v čele politických uskupení stanuli ti, kteří stanuli. A je úplně jedno o jaké vrcholné politické uspupení se jedná. Vohntům stačí jedno dvě populistická hesla a ihned poslušně volí toho, kdo naslibuje pečené holubi z nebes a modré přímo do pusy. Že jsem to napsal nesmyslně a obráceně? Správně. Takto totiž rozumně smýšlejícímu tvorovi musí sliby našich populistů připadat.
A tak se nám v tomto rozpoložení pomalu blíží volby. Vohnouti opět uslyší na mediální průzkumy a budou volit oranžové socialisty, modré socialisty. Černoprdelníci, pardon lidovci, možná pár křesílek urvou. Komunisté si budou držet svůj standard, mají přece stálou základnu. Po zelených se slehne zem. To je mimochodem jedinné viditelné pozitivum na předčsných volbách. Žádná další strana (byť bych to SSO přál a také ji svým hlasem podpořím) se do sněmovny nedostane. Musela by se totiž alespoň ve dvou průzkumech objevit nad hranicí(podobně jako si to nedávno zajistil pan Bursík).
Pokud vyhraje ODS a opět postaví modro-divnou vládu, bude to špatné. Pokud vyhraje oranžová růže a sestaví vládu s komunisty, je zle. Stále více z mého okolí si dělá seznam zemí, kde by se dobře žilo bez Paroubka, Ratha a jiných. Můj osobní seznam má zatím dvě země Kanada a Nový Zéland. No nechám se překvapit. Třeba všedobře dobadne a emigrovat se nebude …
(Zatím nikdo nehlasoval)