Přečetl jsem D-FENSův článek o cyklistovi a rentiérovi. Přečetl jsem i pár příspěvků.
To mě dohromady inspirovalo k tomu, abych napsal text o tom, jak je zmrdonella zákeřná a že útočí bez ohledu na společenský status nebo typ užívaného přemisťovadla. Pojednává o krátkém asfaltovaném úseku, které slouží jako jeviště mimořádné koncentrace ichtylních jedinců neschopných zdravého úsudku, lidského výkladu práva a jiných náročných duševních úkonů.
Denně chodím do práce pěšky. Cesta vede od mého věžáku alejí s asfaltovým povrchem cesty, která se na dvou místech napojuje na regulérní ulice. Protože je alej jediná přístupová cesta k základní škole, je na obou koncích znemožněno do ní vjet. Zespoda jsou nainstalovány protizmrdí sloupky, zhora je u hrdla cedule zákazu vjezdu s doplňkovou tabulkou „Mimo dopravní obsluhy“.
Alej, jak tomuto úseku budu v rámci úspory textu pracovně říkat, je zároveň jedinou přístupovou komunikací ke škole. Ve stejné lokaci se také nalézá malá rozvodna SČE. Aby byl výčet geofrafických údajů úplný, dlužno dodat, že přímo na horní konce aleje navazuje přechod – tedy alej ústí do přechodu přes komunikaci kolmou na alej.
Asi nepřekvapí, že blízkost aleje u základní školy způsobuje dvakrát denně její zahlcení dětmi nejrůznějšího věku a velikosti.
Kapitola I – Ráno 07:00-08:00
Z dolního i horního konce aleje proudí ke škole davy dětí. Přecházení komunikace na horním konci aleje (ano, jde o ten přechod, který na alej navazuje) reguluje příslušník městské policie. Celkem dobrý nápad vzhledem k obecnému trendu srát na předpisy. Přechod je navíc vyvýšený, což ale nezabraňuje zmrdům N.E.O.R.A.N (Nutných Eliminace Obzvláště Rychle a Nekompromisně) držet fůtu na plynu. Ale vraťme se k ranní idyle. Děcka skotačí ke škole a do aleje vjíždí první zmrd(f=female). Dovolím si kapku odbočit: Nevím, jestli je to jen záležitost komunikace pohlaví, že na zmrdy(f) se pohlíží shovívavěji, než na zmrdy(m), co se týče dopravních záležitostí. Podle mého názoru zmrd je zmrd a nemá právo na pohlavní dimorfizmus. Zmrd je podle mého názoru bezpohlavní entita, o čemž svědčí nulový rozdíl ve výsledku zmrdího konání, ať již byl zmrd dříve f nebo m. Tak zpátky. Modrý Lexus vjíždí na přechod a bez blinkru odbočuje po přechodu do aleje. Právě přicházím k místu činu. sleduji asi ze 40 metrů odbočující kosočtverec za volantem (dlouhé vlasy a brýle, jistotu, že jde o zmdra(f) a ne zmrda(m) nemám, ale podle výše zmíněného postulátu (zmrd nemá koule ani vaječníky – to je fuk) a pak zaostřuji na příslušníka, jak stojí čelem k přechodu, čelem k Lexusu (Lexus prdelí k příslušníkovi) a v hlavě rozjíždím teoretický myšlenkový pochod, jak asi zareaguje představitel zákona. ( — a tady vám nechám chvíli prostoru pro přemýšlení, jak to asi dopadne — — — — — –). Vývoj dalších událostí mě utvrzuje v další doměnce: uniforma není protizmrdí sérum. A to ani pro toho, kdo si jí každé ráno navléká. Příslušník-zmrd (od této chvíle) se otočil o 90 stupňů vlevo a čumí mým směrem, z kterého přicházím k hornímu vlezu do aleje. To už jsem na 10-20 metrů od něj. Poznávám ho. Je to ten příslušník, za kterým jsem před 3 týdny šel dolů alejí a on po té, co dohulil, odhodil vajgl vedle obrubníku.
Pouštím příslušníka-zmrda k vodě a zatáčím do aleje. Proud dětí ještě zůstal rozdělený uličkou, kterou před chvilkou Lexus projel. Z auta vystupuje děcko s aktovkou a za chvilku už zmrd(f) otáčí volant a šněruje si to alejí zpátky nahoru, aby mohl znovu přejet přechod a odfrčet rozdávat zmrdibláboly.
V aleji je zákaz vjezdu. Jdu při levé straně aleje, tedy v protisměru přijíždějícího Lexusu odhodlán neuhnout ani o píď. Moje povaha může za to, že bych se raději nechal přejet, abych zmrdovi neuhnul a ještě mu způsobil slušný malér. Zřejmě díky tomu, že zmrd byl f a ne m, otočil volantem a objel mne. Škoda, psychicky jsem byl smířen s tím, že se pustím do vysvětlování svého názoru na celou věc, pokud by zmrd zatroubil nebo byl udělal tu chybu, že by zastavil a vystoupil, nedejbože pro něj mne fyzicky napadl.
A jaký je závěr ranní anabáze? Nejen na základ této zkušenosti mohu s plnou parádou potvrdit, že městská policie v Ústí nad Labem jsou přizdisráči a darmožrouti. Ale to asi objevuji Ameriku.
Kapitola II – právo versus selský rozum
Lexus samozřejmě nebyl a nebude jediným prostředkem zmrda, který se v aleji objevil a objeví. Proto budu i nadále zaujímat militantní postoj do doby, než si na mně nějaký z nich otevře ústa. Pak oznámím celou věc o účinnosti zákazu vjezdu na magistrát.
Ale co na to selský rozum? Už mnohokrát jsem se setkal se situací, kdy něco bylo vykládáno přesně podle litery zákona, a to i když to bylo zcela proti lidskému cítění dané situace. Jak tedy aplikovat zákon a lidství na případ odpaněného zákazu? Zcela nepochybně způsobuje zmrd za volantem omezení chodcům, zcela nepochybně porušuje vyhlášku. Co však chodci? Alej není chodník, ani pěší zóna. Mají právo zmrda osočit nebo nesmí omezovat provoz na této komunikaci? Nejpřirozenější by bylo prostě uhnout, pokud zmrd vjíždí do zákazu nebo nechat uhnout zmrda (má-li ten v sobě ještě kapku člověka).
A co přísloví, že s jídlem roste chuť? Mě se zatím všichni zmrdi v aleji vyhnuli, ale co když výjimka přeroste v úzus? A proč příslušník nereaguje na zjevné porušení vyhlášky? Je schopen zjebat člověka za to, že neleze po přechodu, což ze statistického hlediska ztrát nehraje význam, protože Lexus hraje kuželky s desítkami děcek každé ráno.
No, halt nezbývá než čekat, až zmrd překročí horizont událostí.
(Zatím nikdo nehlasoval)