Že v kapitalismu je člověk člověku vlkem, to víme už dávno. Ale až eurocyklosocialismus dovede dát pojmu „vykořisťování“ zcela nový obsah, a to takový, o kterém se ani těm nejzatvrzelejším školitelům VUMLu ani nesnilo.
V přerozdělování peněz nakradených, pardon, vybraných na daních ode mne nebo od vás totiž došlo k situaci, kdy byl financován nový sloninec a hrošinec v ZOO v Tróji. Stavba stála asi 300 miliónů a nedovedu říct, jestli je to málo nebo hodně a myslím, že to ani není důležité. Tato částka způsobila cykloaktivistům nebývalou erekci, protože shodou okolností letos došly prachy a vyhazování peněz oknem, pardon, na cyklostezky nebude tak opulentní jako každoročně.
On si Auto*Mat stěžuje na nedostatek financí tak nějak periodicky a bez ohledu na realitu. Když se čas od času provalí nebývalé plýtvání veřejnými prostředky na cyklostezky, nikdo se k tomu nechce znát. K cyklostezce ve Vysočanech za 140 mega se nikdo nezná. Aktivisté krčí rameny. Cyklostezka umístená na visuté lávce pod Lahovickým mostem stála v přepočtu 118 miliónů na kilometr, tolik stojí v některých zemích kilometr čtyřproudé dálnice. Při své délce tedy stála cyklostezka 104 mil. Kč, ale pozor, „zapomnělo se“ vykoupit pozemky na nájezdy, a nájezdy i s pozemky to bude dalších 60 mega. Ale je to veledůležitá cyklostezka, dnes (6.12.) tam projelo celých 28 cyklistů. Aktivisté krčí rameny. Cyklostezka kolem Rokytky stála jen 130 mega, v přepočtu tak cirka 30 mega na kilometr. To je ovšem vysloveně low-cost. Aktivisté opět nic neříkali. A s každým dalším rozpočtem opět protestují, že je škváry málo a je třeba někomu sebrat prachy a dát je na jejich oblíbenou atrakci.
A tohle jsou všechno akce, o kterých se veřejně ví. Jsou akce, o kterých se neví a nikdo je nevidí, tečou do nich prachy a užitek z nich je velká tlustá řádně prázdná nula.
Sloninec za třista mega? To je jako koupit v Lidlu ve slevě buráky. Deset kilometrů luxusní cyklostezky.
Chcete se ovšem pořádně našokovat? Zamyslíme se poněkud obšírněji nad tunelem Blanka, což je z mého pohledu krajně diskutabilní dopravní stavba a téměř učebnicový vzor plýtvání. Cyklistika má 1% podíl na dělbě přepravní práce, 1 ze sta osob, mající nějakou dopravní potřebu, ji řeší za pomoci bicyklu. Pěší doprava 23%, individuální doprava 33% a veřejná doprava 43%. To jsou oficiální čísla. Jedna koruna vynaložená na cyklistiku tedy přinese užitek = 1, investice do pěší dopravy, například chodník nebo lávka, přinese užitek 23x větší a to ani nemluvím o individální automobilové dopravě, abych se nerouhal. Tato čísla zná i zmr. Filler z Auto*Matu, který informoval, že cituji „Chůze a jízda na kole přitom zajišťují čtvrtinu dopravních potřeb Pražanů“. Zapomněl však sdělit, že z oné jedné čtvrtiny připadá na cyklistiku právě to jedno procento, jinak řečeno, cyklistika je dopravní homeopatikum a marginální záležitost, a pokud by z nějakého důvodu ze dne na den zanikla, vůbec nijak by se to neprojevilo.
Auto*Mat neváhá informovat, že každý Pražan přispěl na tunel Blanka částkou 20.796 Kč a že celý tunel bude stát 39 miliard. A co se stane, když proti tomu položíme cyklostezky za zhruba miliardu, která se na tyto účely vyhodila za posledních zhruba šest let? Je to úplně stejná katastrofa, protože poměr investic vůči užitku bude stejný. Cyklostezky sice vyšly v absolutní sumě levněji, ale zase nepřinášejí užitek, protože existuje jen 1% zákazníků, kteří je využijí. Proč se staví takové neužitečné věci? Protože o rozvoji infrastruktury nerozhoduje nabidka a poptávka, ale nějaký úředník se vším, co k tomu patří.
Nyní prachy došly a cyklista je slonovi vlkem. Hledají se zdroje. Když už nejde okrást daňové poplatníky, tak bude třeba okrást slony. Ten sloninec aktivistům leží kurevsky v žaludku. Už někdy loni napsal Vratislav Filler, což je něco jako jako cyklistický Goebbels: „Kdo má rád zvířátka, jiste jej potěší, že na dostavbu slonince a hrošince v pražské ZOO jde 225 milionů, při kapacitě patnácti zvířat jde na domeček pro jednoho slona přesně stejná částka, jako na bezpečnost dětských chodců v celé Praze.“ A jo. Mám rád zvířátka a nevadí mi, že se na bezpečnost chodců vynakládá stejně peněz jako na jednoho slona. Sám jako chodec při pohybu po Praze žádný bezpečnostní deficit necítím a investice tímto směrem pokládám za ještě nepotřebnější než investice do sloniště. Hořké výčitky ohledně příbytku pro ty dobrotivé tlustokožce propaguje obskurní cyklofašistické sdružení i v posledních dnech . Sloni s jejich dlouhými tlustými choboty, které v případě potřeby dokáží i napřímit, asi vyvolávají v cykloaktivistech nějaké nevysvětlitelné trauma a pokračující frustraci.
A tak se dostávám k tomu, jak je ten cyklosocialismus vlastně fajn a vysoce morální. Nedávno mi povídal jeden člověk, že socialismus se dovolává těch nejhorších lidských vlastností: lenosti a závisti. Mladí lidé v produktivním věku a s vysokoškolským vzděláním, kteří by jindy měli být pomyslným tvůrci bohatství, si položili skutečně „vysoký“ životní cíl. Jako dokonalí spotřebitelé tráví svoje zbytečné životy diskusemi, kdo urve kolik z koláče a zda neurval moc, respektive zda oni mohou urvat víc. Vystavěli svoji životní filozofii na tom, tahat lidem prachy z kapes a když to jinak nejde, jsou ochotni porvat se jako zvířata o dotační cecky s jinými zájemci. Až se to nějak humanitárně vyřeší se slony, bylo by třeba možné poslat do plynu důchodce (tzv. čtvrtý pilíř) a z peněz ušetřených za důchody postavit jeden až dva kilometry megacyklostezky s povrchem z mrákotínské žuly.
Někdy si říkám, kolik cyklostezek by se asi postavilo, kdyby jejich výstavbu měli financovat jejich uživatelé sami například ve formě nějaké speciální daně na buzioblečky, helmičky a držáky na flašky. Podle všeho by jich bylo jen pár kilometrů.
Na závěr vyhlašuji tipovací soutěž, za jak dlouho zavřou excyklokoordinátora Poláka. Mám nějaké informace, že je tam potenciál pro vstup do Kotroušova klubu.
(10x známkováno, průměr: 4,60 z 5)