„To ani náhodou!“ nebo něco podobného prohlásila manželka, když jsem ji seznámil s plánem pořídit Fiat Multipla. Usmál jsem se, protože podobný názor jsem na to auto měl jako spokojený majitel Fiatu Brava a spokojený rodič dvou dětí ještě krátce předtím.
Ale třetí dítě by se do Bravy nevešlo, a tak bylo nutné sehnat něco jiného. Původně jsem pomýšlel na nějakého kombíka střední třídy, ale potřeba mít sem tam sedadlo navíc zvítězila, takže jsem začal hledat v segmentu MPV. Finanční zdroje byly po stavbě domu omezené, v hledáčku tedy nakonec zůstala jen Zafira první generace a Multipla jako okrajová záležitost. Pak jsem si zašel jednu prohlídnout a už jsem nechtěl jinak. S autem se jelo hezky, interiér byl úžasně praktický a to všechno tak, že jsem zapomněl i na to, jak to auto vypadá zvenku.
Po nějaké době jsem sehnal pěkný kus z roku 2002, tedy již po mechanickém faceliftu, ale stále s původními „vrstvenými“ světly, se 76kW benzínovou šestnáctistovkou, jejíž předchozí evoluci jsem měl už v Bravě. Spokojenost pokračovala dále a začal jsem možná odhalovat, proč to auto vypadá tak, jak vypadá. Mám z něj totiž pocit, že při jeho návrhu někdo skutečně přemýšlel a snažil se nejen šokovat designem ale prostě udělat dobré a praktické auto.
Už jenom proporčně je Multipla divná – široká je jako Mondeo, ale je kratší než krátká Fabia II a zároveň vysoká asi jako Cayenne. Jenže do auta se v pohodlí vleze ve dvou řadách šest dospělých a ještě zůstane nejméně 430litrový kufr. Pasažéři sedí vysoko, takže i přes značnou výšku nad hlavou je místa jen tak akorát – důvodem je to, že všechno, včetně nosných a tedy i deformačních struktur, je pod plochou podlahou. Boční okna jsou obří a jsou osazena prakticky vertikálně, takže při otevření dveří do auta neprší a v poledne svítí slunce dovnitř jen skrz velké přední sklo. Spodní hrana oken je zase hrozně nízko, takže to auto vypadá tak trochu jako papamobil – kromě toho, že se z něj dá skvěle žehnat je z něho taky skvěle vidět ven. To taky díky těm obrovským sloním uším, dvoudílným zrcátkům, v jejichž spodní části jdou vidět zadní kola, což je zase skvělé při parkování. Dálkovky pod předním sklem jsou asi tím, co z Multiply pro většinu lidí udělalo „mloka“ nebo „šukající žáby“, ale docela pěkně svítí. Tedy pokud zrovna neprší, pak je to průlet hvězdokupou jako z Windows 3.1. A přes nízkou kapotu je krásně vidět, kde auto končí. Kliky dveří jsou divně protažené dozadu, ale když dveře otevřete, tak se o případnou překážku opřou právě těmito výstupky. Zadek zase vypadá jako kočár bez koní, ale pokud do kufru něco dáte, tak dveře vždycky zavřete.
Úplně dokonalé to samozřejmě není – velká zasklená plocha znamená, že v zimě nestíhá topení a hlavně v létě i přes tónovaná skla klimatizace. Okna se taky nedají stáhnout úplně dolů, protože se do dveří prostě nevejdou, na frajersky opřené předloktí (jakkoliv komicky by to v Multiple vypadalo) můžete zapomenout. Černé nárazníky jsou možná úžasně praktická věc, ale designu daly další smrtící ránu, naštěstí s léty ubývaly a po faceliftu vymizely úplně. Větší šířka vozu zase znamená velkou zátěž na nápravy dimenzované na menší Mareu, přední ramena jsou spotřebním zbožím – sám jsem měnil pravé přední po 25000 km, ty zadní se zase časem prosednou tak, že kola mají odklon do A. Ty centimetry navíc jsou i přes slušný poloměr otáčení znát i při parkování, nějakou dobu mi taky trvalo, než jsem získal jistotu, jak moc si můžu dovolit zajet ke krajnici. A dohromady to docela dost váží, takže s tím benzínová zhruba stokoňová šestnáctistovka moc nehýbe i přes krátké rychlostní stupně, kvůli kterým to zase dost žere. U nás to dělá v průměru 8,5 l/100 km (v TP je 8,6), na dálnici si velká čelní plocha řekne klidně i přes 9 l/100 km, na okreskách se dá dostat pod 7,5 l/100 km. V o 250 kilo lehčí Bravě byl stejný motor adekvátní, tady už je předjíždění záležitostí plánování a pevných nervů a na dálnici je s ohledem k ostatním účastníkům silničního provozu nutné občas zařadit čtyřku. Bohužel se ale do Multiply jako jediná jiná možnost dával jen diesel 1,9 JTD, prý snad dobrý motor, jenže jako nafťák nevyhovující pro náš nájezd a převážně krátké cesty. Benzínový motor bylo možné pořídit i s tovární úpravou na zemní plyn, ale v rozumném okolí není žádná pumpa a podle zkušeností majitelů nejsem přesvědčen, zda člověk při dražším servisu vůbec něco ušetří.
To, že Multipla není výkonově sporťák i k mému vlastnímu překvapení neznamená, že se při jízdě nebavím. Jízdní vlastnosti nejsou nijak ohromující, v zatáčce se poměrně brzy, ale plynule utrhne do nedotáčivého smyku – jenže pak stačí ubrat plyn nebo brnknout do brzdového pedálu a auto se začne rovnat. To vše v poměrně nízkých rychlostech a dostatečně pozvolna. Řízení je tuhé a poměrně přímé a ani v městských pravoúhlých zatáčkách není nutné na volantu ručkovat. Bohužel, pneumatiky hodně pískají, což často vyvolává nežádoucí reakce jednoho ze spolujezdců. Podvozek je poměrně tvrdý, na D1 jsem rozhodně vyklepaný více než v Bravě, auto se v zatáčkách naklání, ale ne moc. Mechanický facelift znamenal kotouče i na zadní nápravě, celkově ale brzdy nijak neohromí. Jezdím na standardních patnáctkách plecháčích, v TP je uveden jediný rozměr pneumatik, 195/60 R15. Některé Multiny jsou na továrních litých sedmnáctkách, ale podle majitelů pak skoro vypadávají plomby ze zubů. Rezerva není plnohodnotná a nachází se pod zavazadlovým prostorem na lankovém výtahu, který se ovládá klíčem na kola zevnitř kufru. Převody ve výtahu hodně odcházejí, prý se tomu dá předejít aplikací protitahu při navíjení nezatíženého lanka, což ale v manuálu nenajdete.
Většina lidí si ale Multiplu kupuje kvůli tomu co je uvnitř. V každé řadě jsou tři samostatná sedadla s tím, že opěradlo toho prostředního v obou řadách je možné sklopit a vytvořit tak stoleček. A taky oddělit cestující skoro jako v Hummeru – dokonce si někdo v klubové diskuzi pochvaloval, že to zvenčí vypadá, jako že se s manželkou nebaví. Prostřední sedadlo v první řadě je posunuté trošku dozadu, takže se pasažéři nedotýkají rameny – k tomu by jinak kvůli bídnému bočnímu vedení určitě docházelo. Tři dětské sedačky se dozadu vedle sebe vejdou bez potíží. Zadní prostřední sedačku je možné plynule posouvat podle toho, zda někdo sedí vepředu. Všechny tři zadní sedadla lze navíc snadno jednotlivě posunout (kotvící body jsou od sebe 15 cm vzdálené, kufr se posunutím dopředu zvětší až na 540 litrů), sklopit nebo úplně vyjmout a rozšířit tak zavazadlový prostor až na 1900 litrů. Po odebrání sedaček by se dovnitř měla vejít i europaleta, kterou ale rodiny s dětmi zase tak často nevozí. Horní plato, kvůli proměnlivé hloubce ne úplně prakticky řešené, jsem dlouho nechával na půdě, protože bylo v atypicky tvarovaném prostoru nejjednodušší vozit kočárek na výšku. Větší dovolené v pěti jsme navíc řešili nejdříve vyndáním jedné zadní sedačky a zavazadlovým prostorem do L (kam se vejdou třeba sáně anebo dvě jízdní kola – jedno jízdní kolo lze převést i v šesti na šířku), nakonec to ale stejně skončilo nákupem střešního boxu (nemít dítě vepředu je výhoda nejen pro pasivní, ale i pro aktivní bezpečnost). Pod vyklopené zadní dveře se skoro narovnám a díky absenci prahu se dá v kufru třeba v dešti hezky posedět. Dveře nepůsobí úplně bezpečným dojmem, jsou oproti jiným vozům z té doby kvůli prostoru pro cestující poměrně tenké. Crashtest v roce 2001 dopadl spíše podprůměrně (tři hvězdičky), jakkoliv pak Fiat sliboval vylepšení, k novému testu už zdá se nedošlo.
Ovládací prvky nejsou uspořádány úplně konvenčně – všechny budíky a ovladače (kromě páček na volantu) jsou vpravo od řidiče v horní části palubky, aby si měl prostřední cestující kam dát nohy. Je tam krátká řadicí páka, bohužel kvůli zarezlému systému lanovodů ne moc přesná, rychlosti je třeba řadit pomalu a hlavně trojka směrem dolů tam někdy moc nejde. Budíky jsou klasické ručkové, v mojí verzi včetně otáčkoměru a jednoduchého palubního počítače, teplota chladicí vody je indikována šestikostkovým bargrafem na displeji. Napravo od budíků je Darth Vader, výstupek připomínající hlavu, který zajišťuje větrání pro cestující vepředu. Cestující vzadu mají jen jeden výdech pod předním prostředním sedadlem – jak to funguje nevím, vepředu je vše v pořádku a děti si zezadu stěžují pořád. Toto všechno není úplně uprostřed vozu, stejně tak je i vnitřní zpětné zrcátko od osy posunuté mírně doleva v dosahu natažené pravé ruky. Všimnul jsem si toho až po několika měsících. Celá palubka je potažena látkou stejné barvy jako mají sedačky, před faceliftem modrá a červená, po něm symbolicky nudné odstíny šedé. Rádio je ve standardním DIN slotu, který je ale skoro vertikální. Při výměně za jiné není naštěstí třeba speciální rámeček jako v Bravě. Tovární přístroj má navíc jakýsi kšilt, který zamezí zasunutí do vozů s rovnou palubkou bez úpravy pilkou na železo. Ovládání světel odpovídá Fiatům z té doby: světla tedy zhasínají při otočení klíčekem na nulu a není třeba je vypínat na páčce, pro parkovací světla je třeba stisknout tlačítko na spínací skříňce a otočit klíčkem ještě za nulovou polohu. Pokud světla svítí, tak se při ostříknutí okna ostřikují také světla. Ruční brzda je v mezeře mezi dveřmi a sedačkou, tedy vlevo od řidiče. Pro běžné užití vyhovující, pro vyvolání smyku nepraktické, protože je třeba se trošku k brzdě sehnout. Nějaké odkládací prostory uvnitř jsou, ale to se na tomto serveru myslím moc nesluší řešit.
Po nákupu jsem hned musel pořídit nový výfuk a po třech letech ještě jeden, když mi shnil zadní tlumič. Trable jsem měl s lanovody ruční brzdy, které mi nejdříve v zimě zamrzly, pak se jeden uvolnil z držáku a probrousil se o pravé kolo (tady mě dostala ruční brzda vlevo, protože jsem celou dobu pátral po zdroji zvuku na levé straně). Olej se má podle manuálu měnit po 20000 km, většinou jsem interval zkrátil na 15000. Ze začátku bylo třeba dolévat jen několik dcl, teď už je to na náplň více než litr. Největším žroutem financí je ale podvozek. Vepředu jsem pořizoval za 60 tkm dohromady tři kusy ramen, dvakrát jsem měnil tyčky stabilizátoru a nakonec i celý stabilizátor, který byl z mně neznámých důvodů ohnutý, kdy se po druhé výměně tyček tyto při nezatíženém voze prostě nevešly a bouchaly do šasi. Vzadu jsem obávané A řešil zatím jen na pravé straně. S rezavěním problém není, jakkoliv mi přijde karosérie zpracovaná o poznání hůře než ve stejné době vzniklá Brava. Neštěstím jsou plastové a gumové díly – co mohlo upadnout, upadlo. Těsnění na dveřích nedrží. Upadla jedna krytka mechanismu sklápění sedadel, další jsem při vytahování sedačky z auta rozbil. Osvětlení SPZ nedrží úplně pevně. Popelník se díky ulomeným západkám neudrží v zavřené poloze. Zavírání dveří je poměrně hlučné kvůli vychozenému vymezovači polohy a kliky se občas zasekávají v otevřené pozici a je třeba je rukou přirazit (a já jsem líný dveře rozebrat a zámky promazat). Nefunguje zadní ostřikovač, není ani tolik potřeba, aby to stálo za demontáž tapecírunku ve stropě, kde je ucpaná hadička, a taky přestalo ostřikovat jedno přední světlo, zatím jsem nezjišťoval proč. Díky šířce motorového prostoru není naštěstí třeba pro výměnu žárovek v potkávacích světlech nic demontovat, místa okolo je spousta. V dálkovkách se mimochodem mění žárovka tak, že se po odšroubování pojistného šroubu celý světlomet vytáhne z faldu nad přední kapotou ven.
Se spolehlivostí tedy úplně stoprocentně spokojený nejsem a nemít dříve Bravu, tak bych měl skoro řeči o italských autech. Celkově ale spokojený jsem – auto je dostatečně kompaktní na denní popojíždění a i ty větší dovolené dokážeme vyřešit. Pětičlenná rodina se dovnitř vejde komfortně, a když jsem sám, tak si i zařídím. Uvnitř je auto útulné a přiznám se, že se mi z určitých úhlů líbí i zvenku. Na protijedoucí Multiply blikám dálkovýma, k vlastnictví vozu se skoro hrdě přiznávám, ale na srazy nejezdím. Jeden známý si po ojetí jedné Multiply pořídil ještě jednu, dokud to šlo. Já sám změnu zatím neplánuji, jen jsem zvědavý, jak dopadne další zatěžkávací zkouška – čtvrtým dítětem.
(11x známkováno, průměr: 3,45 z 5)