Bylo tomu v květnu roku 1996, kdy do naší domácnosti přibylo toto auto. Otec měl služební, takže Bravu využívala spíš matka, a to až do března 2009, kdy bylo její plnění mateřské role oceněno novým vozem.
Fiat tak připadl mě, coby čerstvému držiteli řidičského oprávnění, abych se měl takříkajíc s čím učit jezdit. K dnešnímu dni má najeto 75 tisíc, což je na 13 let asi dost málo.
Začněme nějakými obecnými údaji. Brava, nástupce Fiatu Tipo, se vyráběla od r. 1995, spolu s dvojčetem Fiat Bravo. Obě auta stojí na stejném podvozku a až po B sloupek vypadají stejně. Brava dále pokračuje coby pětidvéřový liftback (automobilka Fiat používá z prstu vycucané označení fastback), Bravo je menší, třídveřový hatchback. Jedná se o první model značky Fiat s pozinkovanou karoserií, pročež ani dnes na voze není k vidění žádná rez. Sluší se dodat, že dvojčata získala evropské ocenění Auto roku 1996. Brava má na dobu svého vzniku poměrně futuristický design, tvořený hlavně zadními světlomety, a celkově je pěkně kulatá, až spíš bachratá. Avšak díky tomu je vevnitř docela dost místa. Konkurenčními vozy pro Bravu jsou například Renault Mégane, Pažout 306 a podobně. Později se objevil model Fiat Marea, který je opět na stejném podvozku a opět až po B sloupek stejný. Dále ale pokračuje jako sedan, či jako combi.
Varianta SX značí druhý nejnižší (nebo chcete-li, třetí nejvyšší) stupeň výbavy vozu a co jsem tak pozoroval na českých silnicích, jedná se asi o nejrozšířenější druh. Nižší varianta S postrádá například budík otáčkoměru a elektrické ovládání předních oken, výdobytky variant EL a ELX mi nejsou známy. Radostným údajem je i fakt, že do Bravy se montuje originální, napevno uložené rádio. Jednak se bez páčidla nedá vyndat, navíc nepasuje jinam než do jiné Bravy nebo Brava. Možná i za tento fakt vděčím tomu, že po 13 letech garážování na smíchovských ulicích po rádiu nezatoužil žádný hnědočech, a že jich tu pobíhá…
Motor 1.4 je nejslabším dostupným motorem… tedy. Popořádku. Fiat obvykle neuvádí objem motoru, ale jakýsi podivný vlastní kód, pravděpodobně vymyšlený partou italských inženýrů za horkého odpoledne po několika lahvích grappy. Pokud jde o zážehové motory, 1.4 12V, motor o 80 koňských silách, tedy ten který mám já, je jediný, označený svým objemem. Dále tu máme motory 80 16V (1.2), který byl spolu s výše jmenovaným roku 1999 vyřazen, dále 100 16V (1.6) 115 16V (1.8) a dva dvoulitrové pětiválce, dostupné pouze pro model Bravo. Vznětové motory nesou označení TD 75, TD 100 a JTD 105 a ve všech případech je objem válců 1.9 litru.
Takže, motor 1.4 je nejslabším motorem, montovaným do Bravy. Avšak vzhledem k tomu, že jediné auto, které jsem řídil předtím, byla Fabia 1.2 HovnoToPojede v autoškole, byl jsem ze začátku z motoru přímo nadšen. Postupem času, zejména po ozkoušení vozu na všech možných typech silnic po celé republice, a po krátkých jízdních zkušenostech s několika dalšími vozy (Forman, Felicie, Fiat Linea, Volvo C70 a BMW 530xd) jsem schopen jízdní vlastnosti nějakým způsobem zhodnotit. Ač je to motor nejslabší, dokáže v případě potřeby auto docela rychle rozběhnout, akcelerace je docela příjemná až do nějakých osmdesáti kilometrů, potom to ztrácí šťávu. Nicméně stále se dá poměrně pohodlně dosáhnout 140 kilometrů, přestože akcelerace ve vyšších rychlostech je spíše rodinná až důchodcovská. Maximální rychlost udávaná TP je 170 kilometrů za hodinu. Při pokusu o dosažení tohoto limitu jsem byl svědkem toho, kterak se ručička zmítá mezi 170 a 180, což navigace komentovala jako 163km/h. Červená zóna začíná na 6500 otáček, ideálně se auto tváří na dvou a pů tisících.
Převodovka je manuální pětistupňová, a nikde jsem neviděl Bravu s žádnou jinou. Stupně jsou relativně krátké, a řadí se příjemně, avšak třeba slavná Fabie má řazení, dle mého názoru, příjemnější. Řadící páka se drží velice příjemně.
Interiér je celý výhradně plastový. I volant a šaltrpáka jsou plastové, ale moc to nevadí, plast je takový zdrsnělý a dobře se drží. Na místě spolujezdce je kastlík, poměrně velký, nad ním velká odkládací plocha, kam se u aut s bohatější výbavou dává airbag pro spolujezdce. Kapsy ve dveřích pojmou enormní množství obalů a špejlí od nanuků. Páčky na ovládání světel a stěračů jsou po ruce, většina operací se dá zvládnout jedním prstem. Kromě zapínání potkávacích světel na jedné straně a stěrače zadního okna na straně druhé, to zajišťují otočné přepínače na koncích páček.
Řekli jsme si, že Brava byla zamýšlena coby rodinné auto. Poznáte to jednak na jízdních vlastnostech, kdy zejména v zatáčkách auto tak trochu houpe, asi za účelem rozptýlení harantů na zadních sedadlech. Poznáte to i na dalších drobnostech. Na zadních oknech jsou dětské pojistky, které vám nedovolí je otevřít více než do poloviny. Zadní dveře se dají zamykat i zepředu. Posilovač řízení je nastaven na třiletou holčičku, volant otočíte jedním prstem. Vnitřní prostor je velký. Objem kufru tak monstrózně nepůsobí (310 nebo 330, nejsem si jist), ale po sklopení zadních sedadal vzroste na 1200 litrů, což ještě pořád není ten trik. Trik je v tom, že v autě je tak nějak všude dost místa. Dost vysoký strop, dost široký interiér, takže se dají vozit dost velké náklady. Když kamarád organizuje koncert, zavolá mi, a Brava spolkne bicí, komba a výbavu jako nic. Ještě by se vešel pes.
Mimochodem, po sklopení zadních sedadel sice vznikne poměrně prostorná zadní plocha, ale aby na ní nedej bože někdo nespal, není rovná. Spíš taková hrbolatá, sedadla jsou zezadu profilovaná, plná proláklin a výstupků. Fakt nevím proč. Jednou jsem tam noc trávil sám, to ještě docela šlo. Jednou jsem tam spal i s přítulkyní a spíš jsme dřímali, než spali. Sex na tomhle terénu bych doporučoval pouze za použití molitanové podložky. Tlusté molitanové podložky.
Jo, a jsme u jednoho z nejdůležitějších faktorů. Toho, nad kterým tráví noc s kalkulačkou řidiči fóbijí ftuningu. Je to spotřeba. TP uvání 9/7/5.2 litrů. No. Tak to bych úplně neřek’. Nádrž je na 40 litrů, plus sedm rezervy, to jen tak pro začátek. Obvykle najezdím na plnou nádrž tak 500 – 550 kilometrů, než se rozsvítí oranžová kontrolka. Dost špatně se to odhaduje, protože v autě jednak chybí jakýkoliv měřák, který by hlásil počet zbývajících kilometrů, navíc ukazatel paliva nemá lineární průběh. Ručička se nejprve dlouho zdržuje okolo F, aby pak prudce padala až skoro k půlce, kde zase setrvává poměrně dlouho, pak následují druhý propad asi ke čtvrtině, odkud se nenápadně sune směrem k temné propasti E. Není to záležitost jenom Bravy, dost podobně se chovala ručička i ve Fiatu Linea, se kterým jsem měl tu čest coby řidič, i ve fiatu Tipo, ve kterém jsem spolujezdil. Takže můžeme říci, že žere asi tak 8 litrů na sto kilometrů. To není úplně na zelenou medaili. Dříve, coby nové auto, žral fiátek míň, ale co bylo, to bylo. Teď jezdím za osum.
Po třinácti letech, které si Brava užívala coby druhé auto v rodině, v područí mé matky, která s ním najezdila asi pětašesedát tisíc kilomtrů, přešla do područí nevyježděného zpovykaného fracka s papíry, na kterých ještě neoschl inkoust. Přesto se stále drží docela dobře. Takže pokud by jste někde viděli starší jetou Bravu, nejlépe až po roce 1999, stojí to za to.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)