Tak mi můj Fiat Uno 1.5 i.e. dojezdil.. Po smutečním obřadu a pohřbu jsme se rozhodli, že zakoupíme něco lepšího. Prodal jsem tedy svou kočičku Honda Hornet (můj luxusní a všemi obdivovaný ruský lejbl tužing si můžete prohlédnout zde) za 92 tisíc Kp (Korun paroubkovských).
Vydali jsme dle jednoho inzerátu až na samý jih republiky – do „Budějc“. Velmi, velmi vstřícný a solidní pán nám za 70 tisíc přenechal svého tmavomodrého krasavce: BMW 320i, typ E36 z roku 1994. Nebudu tady dělat nějaký super technický popis auta – na netu je toho plno … spíš se pokusím na vás přenést dojmy a pocity…
Autíčko jsem si okamžitě zamiloval a ihned po nastartování prožil svůj první BMW orgasmus… Pán tam měl sice koncovku z Baumaxu za 250,- (která naštěstí ulítla při cca 5500 ot./min. na pátý převodový stupeň na dálnici po cca 150km jízdy), ale i tak to bylo nádherné brumlání šesti hrnců a 149 kobylek připravených k akci. Jsem uchylnej na silný káry a i ten můj blbej Oťas (můj předešlý vůz, pojmenovaný podle faráře Otíka, kterého Unem sejmula Ing. Tejfarová…) měl úctyhodných 55kW, což bohatě stačilo na prohánění služebních HáTéPéček po Středních Čechách..
Na digitálním tachometru bylo v době koupě cca 112 tis. km. Majitel se dušoval, že nic nestáčel a ani nikdo před ním. Věřil jsem mu a celkem oprávněně. Kamarád, který „báwa dělá“ mi po zběžné kontrole motoru a jiných ukazatelů stavu řekl, že to celkem sedí. Byl jsem moc rád a patřičně hrdej, že jsem tak dobře nakoupil. Zatím mám naježděno okolo 15ti tis. km a naprosto bez problému. Hlavně se zadní nápravou si užívám hodně legrace. ABS mi naštěstí díky poruše senzoru na předním kole nefunguje (zastávám názor, že auto musí řídit řidič, ne počítače a pomocníci…)
Motor (typ M50 bez Vanosu) je uložený podélně a je na něj nádherně vidět. Oplastován sice trochu je, ale je to auto z roku 1994, kdy se s tímto nešvarem naštěstí teprve začínalo. Svody ze šesti válců nenechají nikoho na pochybách o tom, na co koukají a co to asi umí. Jediný zásek je na levé straně, kde by všichni intuitivně hledali baterku. Marně. Není tam. Věřte, že je to jak u stodvácy – je za zadníma sedačkama… J Výkon motoru je 110 kW a maximálka je udávána 229 km/h.
Vybavení: Není naštěstí skoro žádný. Dělalo se mnoho variant a já si koupil tu nejmíň nabušenou – až na pár věcí jsem za to rád. Takže: mám akorát elektrickej šíbr, elektrický zrcátka a centrál a tažné zařízení. Chybí mi: elektrická okna a dálkové ovládání a možnost sklopení zadních sedaček..Lyže musím vozit vevnitř mezi sedačkami L Naopak nechybí mi: kůže, dřevo, ABS, ASR, EDS, ČSSD a ČSSD light, airbag u spolujezdce, navigace, xenony, kvalitní audio, mraky repráků…a další a další kraviny, který mě akorát rozptylujou..:-)
Jízda: klidný, pohodlný, rychlý, svižný a obratný vozík. Po pár blbejch zkušenostech jsem zjistil, jak je důležité míti dobré pneu. Pokud chcete jet trošku víc ostřeji a máte to ve předu špatně obutý, začíná se auto v zatáčkách nedotáčet (hrne se ke středu). Pokud si chcete hrát na Simíra a zatáčku projet s ujíždějící prdelí, jde to naopak velmi snadno..na mokru a kostkách obzvlášť.. :-)
Hned v prvních týdnech jsem prověřil schopnosti a hlavně sílu auta, když mě kamarád požádal o odtah své jachtičky z Orlíku… Jachta i s autovlekem měla nějakých 1500 kg a báwo se s tím velmi slušně popralo…
Za 70tisíc korun jsem tedy koupil slušnej pekáč, kterej pořád sklízí uznání a sousedskou závist (nejstrašnější sousedka z domu, která si koupila HTP za cca 230.000,- (nikdy nepochopím) se strašně divila, kde „mladej seshora“ krade, že si kupuje bavoráka…). Je to auto, se kterým se nebojím jet přes půl Evropy.
Cena: tohoto ročníku a této kategorie se pohybuje od 65 do 120 ti tisíc (dle výbavy a stavu).
Spotřeba: ať prasím nebo jedu jako strejda v kloboučku furt to žere 8-10 litrů/100km. Takže nic dramatickýho…
Éto vsjó.
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)