Tahle věta mi v posledních měsících zní často v hlavě a má pro mě hned dva významy. Zaprvé se týká aut obecně. Se stoupajícím tlakem na omezení spalovacích motorů začínají automobilky zbaběle vyřazovat ze svých nabídek charakterní víceválcové a velkoobjemové spalovací motory a nahrazují je agregáty sice stejného výkonu, ale zdaleka ne takového charakteru.
Před pár lety jsem měl možnost řídit Ferrari 430 a jeho osmiválec byl prostě skvostný. Maximální výkon 490 koní položený až v 8.500 otáčkách vás nutil vychutnávat si celou paletu zvuků tohohle motoru od volnoběhu až skoro k 9.000 otáčkám. Aktuální model Ferrari 296 má těch koní z benzínového motoru sice 654, ale je to šestiválec twin turbo. A i když je to skvělé a pekelně rychlé auto, tomu motoru zkrátka chybí ten chuligánský osmiválcový projev. K ještě větší tragédii se schyluje za velkou louží. Ford je poslední americkou automobilkou, která uvedla na trh nový Mustang s osmiválcem. Chevrolet Camaro letos úplně skončil a Dodge plánuje auta s ikonickými názvy Charger a Challenger vyrábět jako elektro auta a možná šestiválce. Americké osmiválce, které byly symbolem svobody a životního stylu po desítky let, nenávratně zmizí a stejně jako řadu legendárních velkoobjemových motorů evropských automobilek je mají nahradit doposud neznámé asijské značky s motory bez válců, zato s obrovskou baterií. Nastal tedy správný čas si nějaký ten osmiválec pořídit. Kupujte, nebudou. A tady se dostávám k druhému významu špatných aut. Když si vyfiltrujete na bazarech americké osmiválce, je jich v ČR na prodej poměrně dost. Cenově někde od 350.000Kč za Mustangy páté generace od roku 2005 až ke dvěma a více milionům za nová auta. Specifikem amerických ojetin je, že z velké většiny nebyla jako nová prodaná v ČR oficiálním dealerstvím a byla různým způsobem a v různém stavu dopravena z USA do Evropy. Pokud se zajímáte o americkou ojetinu a nemáte rozpočet na nové auto, musíte si dát dvojnásobný pozor co, a v jakém stavu kupujete. Není tajemstvím, že většina dovezených amerických ojetin má nějaký háček. Může to být menší poškození, ale taky totální porucha karoserie. A i kdyby s autem nic nebylo, pořád vás čeká ne zrovna jednoduchý proces, kdy ojetinu dle amerických předpisů musíte co nejvíc přiblížit těm evropským a to taky není úplně bambůča. V České republice existuje dost lidí, kteří se dovozem i legalizací amerik zabývají a jsou to na rozdíl ode mě kovaní odborníci. Tenhle článek tedy nemá být podrobným návodem na koupi a přihlášení ameriky, spíš jsem shrnul své osobní postřehy. Které se třeba mohou někomu hodit. Na konec pak přidám trochu konkrétnější popis auta, které jsem si vybral. Nutno říct, že jsem těch aut viděl za poslední měsíce dost a jen náklady na cesty po republice, čas spřáteleného mechanika a všechny věci okolo počítám na několik desítek tisíc korun. Ale tahle investice prostě nešla obejít, pokud jsem nechtěl koupit jeden z mnoha vraků nabízených v české inzerci. Nebudu uvádět konkrétní auta, která jsem obhlížel, ani prodejce, některá auta jsou stále ještě na prodej v inzerci a jejich majitelé by nelibě nesli, že jim odkryju karty a zbořím jejich pohádky o krásných a nebouraných autech po důchodci.
Jedno z prvních aut, o které jsem se zajímal, byl Mustang 2013 5.0 GT v bílé barvě. Auto prodané jako nové v ČR s dohledatelnou historií, nebourané, jen pár šrámů. Paradoxem bylo, že auto bylo jako nové dovezené z USA před deseti lety a stále mělo světla dle US normy. Měl by to být problém na STK, ale navzdory tomu to několikrát prošlo. Ono vůbec specifika přihlašování amerických aut v Evropě a následné STK by vydala na samostatný článek. Musím říct, že tenhle kousek jsem zařadil mezi ty, co bych bral, nebylo na něm nic, co by mi vyloženě vadilo. Než jsem stihl okouknout další auta, došlo u tohohle Mustangu k lehké poruše karoserie, a tudíž musel do servisu. O jeho dalším osudu nic nevím, ale i po opravě myslím, že to byl slušný kousek a kdo ho koupil, neprohloupil. Pak jsem měl možnost sjet si s Camarem 6.2SS a oslovilo mě natolik, že jsem si pár kousků prohlédl a přidal ho na wishlist k Mustangu. Pátá generace Camara SS se v ČR pohybuje od 500.000Kč, slušné kousky spíš mezi 600 – 700.000Kč. Jedno bílé jsem si prověřoval a nestačil se divit. Zaujal mě stočený tachometr o nějakých 20.000km. Překupník o tak málo většinou nestáčí, takže mě zajímalo, co se stalo. Nakonec se povedlo vypátrat, že auto bylo pravděpodobně do Evropy dovezeno po havárii a měnila se palubka kvůli vystřelenému airbagu. No a nová palubka měla na tachometru o 20.000km méně. Takže místo inzerovaných 130.000km mělo auto reálně nějakých 150.000km. Další past si na sebe připravil sám prodejce. Auto inzerované jako ježděné otcem a na pohodu měl na své sociální síti. Videa s pálením gum možná udělala dojem na bičis, ale případného kupujícího rozhodně nepotěšila. Pak tu bylo šedivé Camaro, opečovávané, udržované, bla, bla, bla. Stačilo prolétnout fotky a to, že někdo obuje dobrovolně na takové auto gumy vyráběné v zemi pand a nudlí dost vypovídá o tom, jak se o auto staral. Navíc za poslední rok několikrát inzerováno, neustále se měnila cena, zkrátka koupě snů. Třeba není úplně marné, ale ani jsem nestál o to se na něj jet podívat. Pak se objevilo Camaro šesté generace z roku 2015. Prodával ho bazar specializovaný na dovoz aut z jednoho severského státu. Cena zajímavá, necelých 600.000Kč, takže asi bude někde háček. Přímo hák, nebo spíš celý jeřáb i s hákem. Auto bylo totiž původně z Dubaje. Další zajímavá destinace, odkud se do ČR občas dostávají sportovní nebo luxusní auta. Má to dva problémy. Dubaj je pouštní stát a ty dva problémy se jmenují horko a písek. Slunce vyšisuje barvu, lak velmi trpí a pouštní písek má tendenci dostat se všude, včetně takových choulostivých míst, jako je vzduchový filtr. Vím o pár autech, co je někdo koupil za dobře z Dubaje, většinou jde o luxusní Mercedesy nebo Land Rovery, ale všichni se pak potýkali se specifickými problémy, které auta z pouštních zemí zkrátka mají.
Všechny výše uvedené věci jsem zjistil, ještě než jsem se vůbec začal zaobírat prohlídkou daného auta a většinu z těch věcí prodejce úplně nechtěl prozradit. Navzdory tomu, že nejsem ani automechanik, ani detektiv, internet dnes nabízí nespočet možností jak auto nechat lustrovat. Krom stránek dostupných v ČR (Cebia, Car vertical) existují stránky shromažďující info z celého světa, stránky s aukcemi aut v USA a občas stačí zadat jen VIN do Googlu a vyskočí fotka. Někteří prodejci v ČR se chlubí tím, že vám k autu nechají vystavit certifikát z Cebie nebo jiné služby, ale reálně to nemusí vůbec nic znamenat a můžete si ho pak pověsit do garáže na zeď a házet na něj šipky. Zatímco Cebia uváděla jedno auto jako nehavarované, v reálu mělo opravený zadní blatník a to tak prasecky, že tmel pod lakem praskl a někdo se to pokusil zaretušovat jen korekční tužkou. Typický příklad levné ameriky je auto, které se koupí bourané v USA na aukci a jehož cena opravy nedává v USA smysl. Doveze se do Evropy a v Polsku nebo Litvě se opraví o dost levněji, přihlásí se jako auto v EU a pak se prodá klidně do ČR. Takovou opravu pochopitelně žádný server neeviduje, protože Jacek z Wroclavi to dělá v garáži. Nemusí to nutně být úplně špatně, jde čistě o to, že pokud kupujete auto, chcete vědět, co s ním bylo, jak bylo opraveno a zda tomu odpovídá cena. Pokud v inzerci vidíte nebouraného Mustanga, má jinou kapotu a přešité sedačky, určitě to není tuning z Allegra, ale pokus zamaskovat totálku v USA. Dva takové Mustangy jsem si taky prověřoval, nebourané GT z roku 2014 s malým nájezdem je za cenu 650.000Kč na horní hranici. Jenže pak ho projedete přes Bidfax a tam najdete hezké fotky, kdy Mustang připomíná spíš Fiestu a jakoby v něm někdo zkoušel frontflip na dno Grand Canyonu. Jacek z Wroclavi musel mít spoustu bezesných nocí, než tohle vyklepal. Na druhou stranu, abych Cebii jen nekritizoval, můžete si stáhnout protokoly z posledních STK, což je někdy zajímavé čtení a třeba u jednoho auta pneuservis zaznamenal nákup zimních gum a počet kilometrů. Informace, že se s autem jezdilo v zimě, je dobrým vodítkem pro opravdu důkladnou kontrolu podvozku a pátrání po rzi.
Další zajímavou kapitolou koupě auta jsou samotní prodávající. Moje oblíbená taktika je hra na nýmanda. „Tak mi o tom zázraku něco povězte“. Prodejce neví, že já vím. Je to veliká švanda. „Jak dlouho ho vlastníte? Rok a půl. A proč bylo loni na podzim v inzerci? Díky a nazdar. Stav 1A, pane. Ok, na poslední STK je jako závada prasklé čelní sklo, můžete mi ho vyfotit?“ Jasně, že už se neozval. „Nebourané pane.“ „Jasně, tak já vám pošlu, co jsem našel na Bidfaxu“. Tohle byla zábava. Na druhou stranu byl i jeden případ, který mě trochu nasral. Černé Camaro jsem chtěl i přes pár drobných vad koupit. Zajímavá cena, nějaké záznamy z historie. Mělo mě varovat, že s prodejcem byla trochu komplikovaná dohoda, kdy se na auto zajedu podívat, 14 dní jsme hledali společný termín, „to víte, já pořád makám, není čas“, ale nakonec to klaplo. Stav slušný, chlapík celkem v pohodě, zkušební jízda příjemná. Dohodli jsme se na ceně, bude ještě nějaký servis, za 14 dní by auto mohlo být připravené. Jenže nic. „No, já vlastně nevím, jestli ho chci prodat“. Vole, tak proč ho inzeruješ a okrádáš ostatní lidi o čas. Mimochodem auto je stále v inzerci a cena je asi o 60.000Kč vyšší, než jsem se dohodl. Takový český špekulant, který zkouší. Nasrat. Jsem chlap, a když si s někým plácnu rukou, tak to platí. Jednání o ceně je taky zajímavá sonda do lidské psychiky. Většina lidí má dojem, že prodává jedinečný kus a peníze rostou na stromech. Dost často je jejich představa o ceně mimo realitu. O předražených bouračkách už jsme mluvili, ale sem tam i běžný majitel nasadí cenu trochu mimo. Těch aut je v ČR na prodej fakt dost, takže si lze udělat představu, za jakou cenu se prodává jaký ročník a model. Další nápověda jsou historické inzeráty, kde se dá dohledat, za kolik už se konkrétní auto v ČR prodalo. Jestli někdo před čtyřmi lety koupil zánovního Mustanga za 900.000Kč, dost těžko může chtít o 4 roky a 60.000km později 850 tisíc. Hodnota aut padá úměrně s jeho stářím a opotřebením a je to tak správně. A ani amerika s manuálem není nějaký sběratelský kousek, i když manuál má zhruba jedna z 15 vyrobených amerik. Je důležité si uvědomit, že to co se tu považujeme za sportovní auto Made in USA, je za velkou louží běžné auto a tomu odpovídá i cena. To je taky důvod, proč se tam bouraná auta neopravují, zkrátka oprava vyjde tak draho, že se to nevyplatí. Chce to trochu cviku a psychické odolnosti, ale když se potkají dva rozumní lidé, dá se nakonec na ceně rozumně domluvit a obě strany mohou být spokojené.
Nakonec tedy popíšu jeden konkrétní model, o kterém se můžu rozepsat detailněji, protože jsem ho koupil a teď mi říká pane. Mustang GT 5.0 rok 2017, takže verze těsně před faceliftem. Najeto necelých 50.000km. Na internetu se dá dohledat konkrétní aukce z Buchannonu v Západní Virgínii, kde se Mustang v roce 2020 dražil. Najeto měl v té době necelých 15.000 mil a zahořela mu sací klapka. Hodnota zbytku auta v aukci cca 27.000 dolarů (necelých půl milionu korun), takže spíš menší poškození. Odhadnutá cena opravy v USA na skoro 12.000 dolarů, tedy čtvrt milionu korun. Jen pro zajímavost, nový Mustang GT se v té době dal v USA koupit cca za 35.000 dolarů. Takže oprava by v USA ekonomicky vůbec nedávala smysl. V aukci byl nakonec vydražen za cca 13.200 dolarů, takže i s dopravou do Evropy a následnou opravou klapky to dávalo někomu smysl opravit. Jen o rok později už se opravený Mustang objevil v české inzerci za 800.000Kč. Cena skoro jako za nové auto, v roce 2017 šel u nás tenhle Mustang koupit fungl nový za asi milion korun. No a o čtyři roky později a dalších cca 30.000km se dostal ke mně. Jde o US verzi, takže krom jistých specifik má hlavně o něco vyšší výkon než EU verze, ta byla kvůli emisním normám přiškrcena na cca 420koní, zatímco US verze osmiválce Coyote jich má cca 440, někde se dokonce uvádí 460. Specifikami jsou pochopitelně částečně US světla, která čekají ještě nějaké úpravy a pár dalších věcí. US verze nemá ostřikovače předních xenonů, které jsou v Evropě povinné (nikdo nedokáže vysvětlit proč v USA nemusí být a v Evropě ano), ale to jsou drobnosti. Co mě přesvědčilo, abych se na tenhle konkrétní kousek jel podívat přes celou republiku, byl prodejce. Chlapík z drsného severu si Mustanga koupil na firmu, když se mu začalo dařit a pár let s ním jezdil. Na první dobrou mi řekl všechny informace o autě, nic netajil a všechno vysvětlil. K autu měl hromadu faktur ze servisu, v garáži spoustu dílů a celkově bylo vidět, že se o auto staral. Majitel mi sám ukázal diagnostiku a neměl vůbec problém projít auto s měřičkou laku, aby mi ukázal, že byla lakovaná kapota a nějaké šrámy na boku. To, že jsem se rozhodl správně, potvrdilo i další jednání ohledně přehlášení. Jak asi víte, evropská legislativa dnes neumožňuje platit hotově víc než 10.000EUR. Když tedy kupujete auto za větší sumu peněz, musíte peníze převést dopředu na účet prodávajícího a nesmíte si je předat z ruky do ruky. Tenhle zákon má bránit praní špinavých peněz, ale reálně spíš nahrává podvodníkům. Existuje několik bezpečných řešení takové situace, ale právní poradenství zdarma nedělám. Nicméně prodávající reagoval skvěle, platilo vše, co jsme domluvili a do dvou dnů od převodu peněz mělo auto novou STK a techničák s mým jménem. Celá komunikace byla přesně tak, jak si představuju komunikaci mezi dospělými chlapy. Podáte si ruce a tím je stvrzeno všechno, co si domluvíte. To auto je ojeté a jasně, že může mít nějaké chyby, ale zatím jsem nenašel žádnou skrytou vadu, kterou by chtěl prodejce ututlat.
Co se týká samotného Mustanga šesté generace, tak na našich silnicích už nejde o exotické auto a jezdí jich poměrně dost, takže nemá smysl psát nějaký obsáhlý popis. Spíš pár zajímavostí. Často bývá prezentován jako muscle car, což je trochu blbost. V porovnání třeba s Dodge Challenger s motorem 6.4, nebo Camarem 6.2 to úplně muscle car není. Dost často se taky popisuje jako cestovní GT a bývá nejvíc srovnáván s BMW 6 coupé. To taky není úplně přesné, BMW je prémiovka a spíš plavné GT, zatímco Mustang je spíš budgetové GT, navíc dost tuhé na dlouhé cesty. Nejvíc se asi k Mustangu hodí označení ponny car, které si Mustang vysloužil už od své první generace v roce 1964. Sportovně střižené kupé s dlouhou kapotou a krátkou zádí. Když to vezmu od nejlepších věcí k nejhorším, tak naprosto nejlepší věcí je na Mustangu motor. Pětilitrový osmiválec Coyote má výkon dost přes 400 koní a na americký velkoobjemový motor má překvapivě rád otáčky. A je zkrátka zábava podřadit z šestky na čtyřku, prošlápnout plyn a nechat motor letět až k omezovači v nějakých 6.500 otáčkách. To všechno za symfonie zvuků z dvou laufů pod zadním nárazníkem. Tohle prostě kultivovaná evropská auta neumí. Další výhodou Mustanga šesté generace je přepracovaná zadní náprava. Až do roku 2015 měl Mustang tuhou zadní nápravu. Což je skvělé na gumování před obchoďákem, ale v rámci běžné jízdy to vytrestalo nejednoho řidiče a část Mustangů díky tomu skončila v křovích okolo silnic nebo omotaná na kandelábrech. Mustang šesté generace dostal nezávislé zavěšení zadních kol a má tedy trochu fungující podvozek. Už neumí jako správná amerika jezdit jen rovně, ale začal obstojně zatáčet. Není to řidičské auto, řízení je tupé a díky značné hmotnosti osmiválce nad přední nápravou má minimum citu. Ale přeposilovaný volant zatočí auto tam kam potřebujete a při troše cviku se dá vodit i po okreskách. Mimochodem, v šesté generaci Ford posílil i brzdy, které byly vytýkány dřívějším modelům a GT má šestipístky od Bremba, vpředu kotuče 352mm a vzadu 330mm. Úmyslně jsem chtěl auto s manuální převodovkou a tady je potřeba upozornit na jeden drobný neduh šesté generace Mustangu. Předchozí generace Mustangu měly 4.6l osmiválec spárovaný s pětistupňovým manuálem Tremec T5 a výkon cca 310 koní. Robustní Tremec tenhle výkon obstojně zvládal a nevykazoval žádné větší vady. Šestá generace dostala šestistupňovou manuální převodovku Getrag MT82. Ford zvolil tuhle převodovku jako budgetové řešení, hojně se využívala v naftových užitkových Fordech s turbodiesely 2.2 – 2.4l (Transit, Ranger) a zároveň třeba v Land Roverech, které v té době používaly komponenty od Fordu. Technici Fordu předpokládaly, že pokud tahle převodovka vydrží krouťák 400Nm dieselu, měla by vydržet i 520Nm osmiválce Mustangu. Tento předpoklad se neukázal jako úplně správný, problémem bylo nejen to, že krouťák je o cca 20% vyšší, ale zároveň musí převodovka vydržet o třetinu vyšší otáčky než v dieselu. U některých převodovek se tedy objevily závady zaseknutí kvaltu a celkově se převodovka rychleji opotřebovávala. Pokud tedy kupujete Mustanga v manuálu, je dobré se na stav převodovky zaměřit. Já sám mám najeto necelých 50.000km a třetí a čtvrtý kvalt už lehce zadrhnou při rychlém přeřazení. Na druhou stranu, díky tomu, že převodovka MT82 je opravdu budgetové řešení a těch převodovek se vyrobily miliony kusů, nemá její oprava nebo výměna předpoklad vás finančně zruinovat. Pochopitelně je nutné pravidelně měnit v převodovce olej v rozumných intervalech maximálně 50.000km, tím lze její životnost o dost prodloužit. Ani majitelé automatických převodovek ale úplně nevyhráli. U automatické šestistupňové převodovky Ford 6R80 docházelo k úniku v okruhu chlazení, převodovka se tedy přehřála a došlo k její destrukci. Obecně lze říct, že Ford Mustang šesté generace není vrcholem techniky, spíše bylo snahou Fordu vyrobit sportovní auto za co nejméně peněz. Upřímně, pokud 430 koní stojí v novém autě milion, někde se to musí projevit. Tím se dostáváme k asi nejslabšímu aspektu Mustangu a tím je kvalita zpracování. Byť mezi pátou a šestou generací došlo ke značnému posunu, stále je Ford Mustang šesté generace na stejné úrovni, jako běžné Fordy. Pokud porovnám kvalitu interiéru mého Mustangu a zhruba stejně staré Fiesty mojí drahé chotě, není v tom velký rozdíl. Plastová tlačítka, mizerný displej multimediálního systému, couvací kamera s nízkým rozlišením.
Z výše uvedeného by někdo mohl nabýt dojmu, že jsem rozdvojená osobnost, protože jsem si koupil auto, na kterém jsem našel spoustu chyb. Ale tak to není. Od začátku jsem k Mustangu přistupoval, jako k cenově přijatelné možnosti, jak si pořídit americký osmiválec a za rozumné peníze opravdu velmi rychlé auto. S plným vědomím toho, že Mustang není až tak výjimečné auto a má své mouchy. Ale má jednu nespornou výhodu, která tyhle mouchy hravě přebije. Krom opravdu dobrého motoru je to hlavně jeho celkový koncept. Snaha Fordu vyrobit za rozumné peníze auto, které vás bude bavit. Tímhle byl Ford dlouho proslulý. Za rozumné peníze vám, dokázal prodat něco, co vás bavilo řídit a užívat si jízdu. Ok, mělo to své mouchy, co se týká spolehlivosti, ale Ford prodával svá auta masově a část z nich byla opravdu určena pro řidiče a jejich zábavu za volantem. Moje předchozí auto pro zábavu byl Focus ST první generace. Mimochodem před mnoha lety se na tomhle serveru objevil článek, kde jsem ho podrobněji popsal. Ford vzal obyčejné auto, dal do něj trochu silný motor, trochu lepší podvozek a za rozumnou cenu se dalo koupit velmi zábavné svezení. O vedlejším efektu toho, že člověk se opravdu naučil řídit auto, které nemělo tisíc Euro nesmyslů hlídajících jeho bezpečnost ani nemluvím. A Mustang šesté generace je jedno z posledních aut Fordu, kde se téhle filosofie ještě držel. Jasně, máme tu sedmou generaci představenou loni, ale ta už nepatří mezi levná auta. Ano, je tu Bronco, ale ani to už není úplně budget nabídkou. O elektrických úletech Fordu ani nemluvím, drahé a neprodejné škatule s baterkou. Mustang šesté generace se i v ČR prodávala s osmiválcem za milion a takovou nabídku už vám nikdo nikdy nedá. Nikdo už vám nenabídne auto s osmiválcem a charakterem za takovou cenu. Svět se mění a nejsem si úplně jistý, jestli k lepšímu. Takže kupujte, nebudou. A pokud vás nepřesvědčil tenhle článek, zkusím přihodit pár neprůstřelných argumentů, které by vás přesvědčit mohli.
Je levný? Ano je. Za každého koně dáte cca 1.500 Kč. Stejně jako u Fabie z téhož roku. Je tedy stejně levný jako nejběžnější Škodovka.
Je hybridní? Ano je. Pálí benzín a gumy.
Zatěžuje přírodu méně než Tesla? Ano zatěžuje. Už byl vyrobený před mnoha lety a k jeho výrobě nebylo potřeba převážet kilogramy kovů z Afriky do Číny, z Číny do Ameriky a z Ameriky do Evropy velkými naftovými loděmi spalujícími mazut.
Nezakáže mi ho jednou eko – bio – green – progresivní a genderově vyvážená vláda? Ano zakáže. A právě než se tak stane, máme posledních pár let si taková auta ještě užít. Obávám se, že za pár let už tuhle možnost mít nebudeme.
04.08.2024 Rosini
(185x známkováno, průměr: 1,28 z 5)