Dovolil jsem si vybudovat ústřední topení. To se tak na přelomu tisíciletí dělávalo. Pak jsem koupil po letech krbovky a samozřejmě mě sralo, že jsem ty krásný Petry vyhodil.
Soudnej člověk pokud už to nekam nevodloží, tak to aspoň nabídne nekomu jinýmu za flašku bo aspoň vodvoz, tak se to mezi normálníma bílejma dělá, pže zrovna kamna sou (byly a budou) celkem žádaná věc. Vyhodí to prostě pako, jak už bylo zmíněno, a pak eště nostalgicky blekotá vo tom, že už nikdo nedělá věci, např. kamna, jako dřív…no to prostě nevymyslíš, takovou lidskou debilitu, to se musí dít (a na základě toho se pak teprv píšou romány).
Bedrich77
Souhlasím. Nejsem žádný staromilec a tak jsem dost starých předmětů vyhodil a nahradil novými, než jsem prohlédnul a poznal svoji chybu. Odhlédnu-li od moderní elektroniky, není mnoho předmětů denní potřeby, kde by se nějak podstatně projevil vývoj jinak než v jejich módnosti. Ale je to za cenu jejich rychlého opotřebení a potřeby jejich nahrazení. Když držím v ruce kapesní hodinky, staré téměř 250 let a ony jdou a klidně by svoji funkci i dnes splnily, cítím opravdu nezměrnou úctu k mistrovi, který je vyrobil a navíc je vyrobil krásně vyzdobené. Popravdě – co dnes vyrábíme za spotřební předměty, které budou schopné plnit svoji funkci za sto nebo dvě sta let? Opravdu nevím… (jistě se něco najde, ale moc toho nebude)
občas věci fakt překvapí, třeba tudle vobyčejně vypadající malý nerezový nožiky s dřevěnou střenkou, co vypadají jak typickej spotřební bordel z dob bolšána, a vona to byla nejaká ruční kusová výroba anticorro, podle stěží rozeznatelnejch popisů, vostrý jak břitva a skoro se netupí (stačí mírně přelíznout a zas to jedním máchnutím skoro přefikne papír v letu tvl)
Bedrich77
Jako oko v hlavě si opatruji nožík z výroby Chirany, neskutečný materiál, téměř neztupitelný, kam se serou ty různé „damaškové“ a japonské čepele.
Childeater
Kvalitní ocel byla a bude, damaškové a japonské čepele, hm, nevím co máte na mysli, ale pokud vezmu moderní Elmax nebo M390 tak se dostanu na kvalitu nožů za dostupnou cenu (výměna čepele na Victorinoxu za M390 za cca 100 €) a je to materiál, o kterém se starým mistrům ani nesnilo.
Mmch, tenhle upgrage švýcaráku vřele doporučuju, dřív jsem brousil nůž po dvou divokých prasatech, teď po deseti…a v sezóně je to dost znát.
Jasný pyčo, budu chodit dávat nekolik litrů za zkurvenou kudlu, a nejlíp co pět let jinou, pže jaká je supr kvalita(TM) dřístá ale úplně každej (a ve většině případů, surprise surprise, není), dyž mužu používat ty kudle, co očividně sou používaný už tak 60 let, a pořád sqělý. Mám pocit, že to neděláš, že fakt vymaštěnej debil seš tvl.
Childeater
Nemusíš se na mě věšet. Seš corona, nebo co?
Stran nožů můžeš bejt v klidu, to se tě netýká.
Cílovka jsou lidi, který ty nože znají a používají. Ty na tvoje pindy serou a chtěj ocel, která před šedesáti lety ještě ani nebyla v plenkách.
Ber to jako fakt.
A vážně se tě to vůbec netýká.
Slecna Ling
To Childeater
Zije s maminou. Dava ji dohromady TinTunga…Je proste jinde.
Childeater
Kristepane
paw
Nejlepsi byly noze solingen z nejkvalitnejsi svedsky oceli a zpracovani..
Kdysi sem si koupil boty,mokasiny ve Vych. Nemecku a ty byly k neroztrhani ..Pak sem zjistil ze meli znacku firmy Salamandr,ktera sila boty pro videnskej cisarkej dvur a kvalita jejich bot porad trvala..
shane
Nože Solingen bejvaly z německý oceli. Ze švédský oceli je Eskilstuna, což je takovej švédskej Solingen. Nickéně jsem si koupil nějakou lepší (kovanou) sadu Henckelse a musím říct, že jsou to dobrý nože. I ty levnější sady jsou lepší než všechny ty levný nože co se u nás prodávaj.
Nitus
Ono je to částečně taky o tom, o jaké řekněme kategorii výrobku se bavíme. Ty hodinky, jejichž nezdolnost na nás dnes dělá dojem, měly v té době charakter state-of-the-art výrobku, který si rozhodně nemohl dovolit každý. Kup si dneska hodinky za tři čtvrtě milionu (což klidně mohla být cena „obyčejných“ hodinek v té době), a velmi pravděpodobně budou taky překvapovat ještě Tvoje pravnuky.
Sysop
Sroubovak. Mam sadu predvalecnych sroubovaku s drevenymi nasadami, porad jako nove. Ano, krizak mezi nima neni, bo tehda mely sroubky jen slic. Kdyz ale vezmu do ruky sroubovak, kterej jsem koupil pred deseti lety nevim kde, gumovoplastova nasada se zmoli, jako by byla potazena zvykackou. Ten matrijal jde proste srat. Nemyslim si, ze prodejni cena v prepoctu na prumernou mzdu byla u tech drevenych vyrazne vyssi.
Childeater
Dneska už musíš připlatit, jinak dostaneš šrot. Aspoň Knipex, když už ne Hilti… ;-)
Sysop
No mam doma sadu hodinarskych sroubovacku, koupenych v roce 86 v Leningrade za 65 kopejek. Jako novy (a pozor, ne v gazete, alebrz v plastove pruhledne krabicce, vot delo). V praci mame nejaky mega drahy ze Svajcu, jsem ted linej se jit do labiny podivat na znacku. U nekterych se protaci nastroj v nasadce a to je mame rok.
Childeater
Tak v Leningradě, kdo si to koupil, tak mu to muselo vydržet… ;-)
Budu věřit, že v labině nemáte dementy.
Když jsem viděl, jak se dovedou lidi v labině chovat k erárním přístrojům, tak bych je zmlátil.
Sysop
Nam to kurvi Azubisove. Ale vsadil bych boty, ze ty ruske by nedokurvili. Ono by i clovek normalne ocekaval, ze na takove veci, jako je hodinarsky sroubovak, se snad dokurvit nic neda. A… chyba. Da. Protaci se. Protoze nejaky kapitalisticky soudruh se nenamahal tycku sroubovaku nejak ohnout, nebo povrchove mechanicky upravit. Proste je to kulaty, takze ma tendenci se protacet. Rusti soudruzi tu tycku zrejme roklepli, nebo tak neco.
Childeater
…nebo tam Rus nasral nějaký lepidlo, který nebylo zcela friendly k těhotným a kojícím osobám (sic!), ale udrželo by i prdel betonovýho slona.
Sysop
Idiotensicher und bombenfest, russische Ausführung :-)
Kupodivu mi podobně drží sada takovejch tech malejch výměnnejch 6hrannejch bitů (ty menší, né 6,3 mm) snad negde z hobrnacha nebo vodkáď v Brně, z doby, kdy to teprv začínalo a nebylo to v každé prdeli. Je to tam vod PH2 do PH000, a tak stejně v plocháčách, INBUSech a eště taky hlavně torxy (!!). Stála tehdá snad pouhý snad dvě kila, jasně, bity povrchově vobčas chytají rez, dyž byly vystavený fakt velkýmu vlhku, ale fakt povrchově, stačí votřít olejem (případně při větším nasazaní ai jenom vochmatat). Byť je to asi rejžákovina, použili celkem lepší ocel, né to jejich zkurvený bláto, natřený stříbrnou sračkou a že jako vole kvalitní pokovení, jak to umijou.
Plastovej futrál na ten vnitřek, do kterýho se bity cpou, už se uvnitř trochu vymačkal, tak sem to vomotal kouskem igelitu, aby se zvětšil průměr, vložil, utáhl převlečnou matku a očividně maká dál. Za víc jak jedenapůl, co to mám, už se to zaplatilo tisíckrát, vodmakalo to nepředstavitelný věci. Člověk s tím zdemontuje z elektroniky prakticky cokoli, i ty nejmenší skoro neviditelný šroubky v mikroelekronice typu hlavy z pevnejch disků, foťákový pohony apod., nejlepší dyž tam čuráci cpou co šroubek, to jiná hlava tvl. Stačí čáhnout vedle a už to jde. Su zvědavé, esli dnešní verze téhož, prodávaný už úplně všude, vydrží taky todle.
Tohle je (částečně taky) o tom, o jaké řekněme kategorii výrobku se bavíme. Dobře je to vidět na příkladu hodinek, zmíněném výše v diskusi, ale platí to obecně. Ta židle sice byla vyrobená s tím, že nepřijde vyhodit po konci dvouleté záruky, ale pravděpodobně také stála odpovídající peníze. Jinými slovy, cena (zpravidla) odpovídá hodnotě, kdyby sis srovnatelně drahou židli pořídil dneska, tak nejspíš taky bude překvapovat ještě Tvoje vnuky.
Další věc je, že junk „z Temu“, který prd vydrží, ale zase si můžeš dovolit ho po roce zahodit, určitě existoval i tehdy. Že se ta židle nerozpadla, a my dneska obdivujeme, jak dovedně byla vyrobená, je totiž typický příklad survivorship bias. Odjakživa existovaly šmejdský, laciný, „konzumní“ židle, co se rozpadly když ne po dvou, tak po deseti letech, zkrátka rozhodně nesloužily třem generacím po sobě. Prostě být musely, ekonomicky nedává smysl, aby neexistovaly. Jenže ty my nevidíme, protože „splnily účel“ a prolítly komínem v době, kdy jsme existovali na úrovni genetické informace.
————————————
Já mám taky rád krásný starý věci, zbraněmi počínaje a kde jakým malovaným talířem nekonče, ale zase si tu historii nemalujme na růžovo. Už jen proto, že „fast fashion“ rozhodně není vynález 21. století, lidi jsou pořád stejní, a krásné, nové, módní věci chtěli mít vždycky a vždycky jich chtěli mít co nejvíc a nejpozději okamžitě.
Navíc kdo někdy restauroval veterána, na kterém nebyl jediný pryžokovový prvek, který by se za léta neproměnil spíše v kamenokovový prvek, ten velmi dobře ví, že už jen tehdejší technologie byly v některých oblastech dost limitující. I když samozřejmě dovedly naopak přispět k odolnosti příslušného výrobku. Když je něco nutné odlít z hliníku, protože bychom to sice rádi vytiskli na 3D tiskárně z čínskýho PLA filamentu, ale to budeme umět až za 150 let, tak nás to nepřímo nutí to udělat o hodně festovnější.
Sysop
Kupoval jsem o vikendu novou solarni plachtu na bazen. Rovnou jsem si schoval uctenku a zeptal se na zaruku, pry dva roky. Bazen mam dvanact let, puvodni solarni plachta stala tri stovky a vydrzela ctyri roky. Odesla pote, co jsem ji pred zimou zapomel vyndat. Dalsi plachta stala sedm stovek a vydrzela to same, ale zacala se na konci trhat. Dalsi jsem kupoval za litr a odesla po trech letech. Zbelela a zacala se rozpadat na kousky, zasejrala filtr. Loni jsem kupoval tu samou plachtu (respektive vyrobek se stejnym nazvem u stale stejneho prodejce) za dvanact stovek a rozpadla se za tri mesice. Proste se trhala jak hajzlpapir pri vytahovani z vody. Totalni rozklad matrijalu. Prodejce mi rekl, ze solarni plachtu zrejme sezralo slunce. Necekane, preqapive, originalni.
Taxem zvedav na tuhle, stala patnact stovek…
LWG
Nádrž na močovinu ve francouzském automobilu rozežrala močovina (což stálo majitele tuším něco přes třicet litrů).
Betonová podezdívka skleníku se začala po roce loupat. Prý to bylo tím, že na betonu v zimě ležel sníh.
Atd.
Childeater
Jo, to mě potkalo na Berlingu taky.
Kapilární laminace, v 2016 ještě nebyly zkušenosti s tím, jak moc se to (SCR soustava) dá odlehčit pro provoz PKW – i když samozřejmě zkušeností z kamionů bylo dost.
Teď už by to mělo být lepší…
shane
Ten sokl nejspíš betonovali za moc nízkejch teplot. Nebo blbě namíchali směs. Ona to sice není vyloženě raketová věda, ale zase to není že tam člověk naháže co mu přijde pod ruku a bude z toho mít vysokopevnostní beton jak na řopíku.
Sysop
Nebo to nechali vymrit zizni po vybetonovani polosuchou smesi.
Tak nezapomeň tendle příběh říct tomu vychcandírovi, až mu to budeš rvát do ucha zatímco bude lhát, že sou všeci spokojení a ty jedinej si stěžuješ a von si fak ale vóbec nevšiml žádnýho problému, i dyž za ty roky je cena dvojnásobná a kvalita desetinová.
Sysop
V poho, ja jsem ho pozadal, at se podiva na zarucni lhutu, to si nasel na pokladne v softu. Udelal jsem si foto te stranecky a pak i foto mne, jeho a uctenky. Trosku blby je, ze se na fotce usmivam jen ja, ale co bych po nem mohl chtit, ze…
Bedrich77
to Nitus: Tak dobře. Když už jsi vytáhnul ty židle: V naší domácnosti se dvěma dětmi obstály první židle, pořízené v roce 1980 za asi 400/ks, bez problému cca 10 let. Pak se začaly viklat a lámat čepy. V té době jsem stavěl a na nové nebyly prostředky a taky jsme to chtěli nechat až v rámci zařizování nového bydlení. Tak jsem koupil na inzerát staré 4 židle a rozkládací stůl vyrobené v UP (padesátá léta, kdy tam působil Halabala). Stálo to pár korun a dodnes se nic neviklá, neláme a stůl se rozkládá a skládá. Židle sice nejsou polstrované, ale zato proti novým a moderním jsou lehké jak pírko, což fakt nechápu, jak je možné.
Chci jen říci, že masová výroba sice umožnila dostupnost spotřebního zboží pro (téměř) všechny, ale přinesla katastrofální úpadek kvality, neboť vše je projektováno a vyrobeno optimálně tak, aby to vydrželo záruku a pak si naser.
A ani u těch dnešních hodinek za milion bych si nebyl jejich funkčností za sto let moc jistý. Oni dobře vědí, že se toho nedožiješ.
Nitus
„Oni dobře vědí, že se toho nedožiješ.“
Ale dožijou se toho oni. To u firmy typu Rolex, která staví právě na tom, že jejich výrobky se neprodávají jako housky na krámě a mají charakter investice, je dostačující motivace dělat to „pořádně“.
Sysop
Skoro bych si tipnul, ze ty Rolady to tak maji, protoze drzely/drzi starou svycarskou logiku „was nix kostet, hat auch kein Wert“. Dneska Svycari tezce bojuji s asijskou konkurenci. Prakticky napric svym prumyslem.
servisdok
Stejný přístup měl taky Švýcar, pan Willi Studer, majitel značek Studer a Revox.
Než začali vyšilovat Japonci, neměl ve svém oboru konkurenci.
Fabrika např. neměla reklamační oddělení a pěstovaly se tam další podobný výstřelky, jako třeba neexistence píchaček a tak.
Když motory, tak od Papsta, když hlavy, tak od Bogen..Jednoduše, od každého komponentu to nejlepší dosažitelné a ještě zaplatitelné.
Jeden z výsledků uvažování a přístupu pana Studera, bude letos v srpnu plně ve funkci a s deklarovanými parametry přesně 50 let. Za to půlstoletí se 1x měnily záznamová + snímací hlava. A77 Mk.II.
CzechDave
Za tím stojí magické zaklínadlo ROI. U nás ve firmě musí být ROI kratší než rok, jinak projekt nemá šanci – i kdyby to znamenalo, že má potenciál zefektivnit výrobu do několika let. O technických věcech tak prostřednictvím ROI rozhodují techničtí negramoti, kteří rozhodují o výrobních záležitostech skrz optiku Excelu a v něm kalkulovaném ROI.
A tak se místo robustních a blbůvzdorných řešení s praxí ověřenými prvky matlají splácaniny, slepené z těch nejlevnějších komponentů, aby se projekt vešel do ROI. Že to pak funguje na prd a jsou s tím každou chvíli potíže, což žere čas údržby a bere prachy výrobě, že tady zastarávají stroje, které zoufale volají po retrofitu nebo ideálně náhradě novou technologií, už nikdo neřeší. Hlavně že se splnil ROI. My pak zabíjíme čas malováním krásných powerpointových prezentací pro nejvyšší management, které ale vůbec nic neřeší.
Je mi z těch byrokratů, co kecají do technologií, na blití.
Sysop
Ted jsme meli poradu, kde kolegove narikali, ze uplne chybi nejobycejnejsi sily treba jako kreslici. Plna prdel nabidek konstrukteru, co chodi denne, ale sehnat kreslice je problem. A konkstrukteri praci kreslice delat nehodlaji. Do toho sef vyroby prohlasil, ze automatizace je nutnost (kdyz jsem mu to samy rekl pred sesti lety, taxem si vyposlechl slovni prujem na tema socialni soudrzitelnosti a potreby vytvaret pracovni mista) a dale pak cim dal tim vetsi udiv nad tim, ze cim dal tim vic jednoduche prace zvlada AI. Na to sice jeden kolega prohlasil, ze Franz Josef II take rikal, ze para je nahovno a kone budou porad, ovsem moc tim naladu nezachranil.
Ze je ale mozne studovat i influencerstvi, to nikoho nepreqapilo.
Cerny Mor
Franz Josef I, nikoliv Franz Josef II, to jsme o sto let vedle a smysl už by to moc nedávalo :-) :-) :-)
Sysop
No prosim, tak to kolegovi splichnu, on si zaklada na tom, ze z dejepisu mel pry dvojku :-)
shane
To nejsme o sto let jinde, to jsme v říši alternativní historie, neb Franz Josef byl jen jeden. Po něm přišel Karel II a pak už kdemohkradi. Druhej byl buď Franz (v letech 1792-1806) nebo Josef (císař 1765-90)
Sysop
No, taxem nelenil a nebyl to Franz, alebrz Fridrich:
Aussage von Friedrich Harkort, einem deutschen Industriellen, der 1830 schrieb: „Die Dampfmaschine ist ein Ding, das niemand braucht, und die Pferde werden ewig leben.“
shane
Nj, Němci maj ty feudály trochu jinak.
Cerny Mor
Tak to tady už máme trošku Rádio Jerevan (kdo pamatuje?):
nebyl to Franz Josef II, ale Fridrich, nebyl to císař, ale průmyslník, a nebyl to Rakušan, ale Němec -a jinak je celá historka pravdivá :-) :-) :-)
Cerny Mor
No jeden existoval, dokonce částečně u nás – 1906 – 1989:
František Josef II. Maria Alois Alfred Karel Jan Jindřich Michael Jiří Ignác Benedikt Gerhard Majella, kníže z a na Lichtenštejnu; kníže z Lichtenštejna; vévoda opavský a krnovský; hrabě z Rietbergu; za manželku měl českou šlechtičnu Vlčkovou
shane
Vévody, hrabata a knížata nebrat, tam najdeš snad všechny myslitelný kombinace jmen obou pohlaví najednou a pořadových čísel.
Sysop
To je duvod, proc mi delal problem dejepis. Neni v tom zadna logika a system. Proste souhrn chaotickych udalosti. A pokud se do toho jeste nacpala jmena slechticu, vcetne ruznych levobocku, prestal jsem to davat.
shane
Mě dějepis bavil, ale spíš co se kde dělo. Přesný data a jména jsem spíš vypouštěl.
Sysop
No me to taky bavilo, ale delalo mi to problem. Bud jsem si pamatoval data, nebo udalosti. Dohromady se mi to malokdy potkalo.
Mimochodem, sérii Outbursts of Everett True vřele doporučuju. Člověk zjistí, že lidi před sto dvaceti lety sraly úplně ty samý věci co nás dnes. Lidi jsou furt stejný.
Sysop
Vcera vecer jsem mel hodku cas a taxem sel proplet a prokopat cesnek s cibuli. Varinou do toho uz vjet nemuzu, takze pekne ruco fuco. Vzal jsem si na to motyku, kterou mam od nepameti. Samotnou motyku kupovala prababka od kovare, udelal ji po prvni valce z pluhu a toporo nechala delat moje mati u stolare z jasanu. Zadnej klinek, zadnej sroubek, nebo hrebik. Nevikla se, je delsi nez ty moderni krumpy a lehoucka. Mel jsem laminatovou motyku, vydrobil se pryskyricny spoj mezi motykou a toporem. Mel jsem i nejake klasiky z OBI, topora seschla a motyky zacaly bloncat.
Dtto hrabe. Mam stary, komunisticky, neohybaji se ani v makadamu.
Kostata mam na snih z prouti, smetaky s konskymi zinemi.
Pred triceti lety jsem „ty stary kramy“ vyhazoval, jeden by se musel stydet, kdyby nekdo prisel. Dneska je opecovavam jako oko v hlave, protoze funguji. Proste a jednoduse funguji.
Ale ja to chapu, obchodnici by nemeli co zrat. Ona holt ta doba, kdy reznik mel dve koruny na kile masa, je holt pryc.
Nitus
Ona je taky pryč doba, kdy dotyčnému řezníkovi ty dvě koruny po zdanění stačily na zaplacení nájmu za provozovnu za den, kdy to kilo masa prodal. Prostě je to ve všech ohledech jinak.
Sysop
Bezpochyby. Asi by bylo zajimave videt soucasne vs. tehdejsi rozdeleni kapitalu ve spolecnosti podle vyrobnich a nevyrobnich odvetvi. Nejaka nevyrobni odvetvi jsou samozrejme potreba, ale mam nejake svrbeni, ze v dnesni dobe jsou ve znacnem nepomeru.
h72
Je zhruba ten trend, aby výrobní sféra byla tak 2% života společnosti. Čistě technicky je to dosažitelné, v praxi se to ale dělá spíše tak, že se natiskne oněch 98% falešných peněz, sečte se to dohromady a vyrobí se z toho HDP.
Proto jsme se dostali do stavu, že 5% HDP je 20% státního rozpočtu, tedy veškeré „volné“ peníze, které vláda tak trošku má. Ve skutečnosti nejsou volné ani ty, jen se to jmenuje jinak. V podstatě vše, co jakákoliv vláda dělá a může dělat, o čem rozhoduje, je na dluh, tedy inflační a průserová věc.
Cerny Mor
Faktická oprava: podíl výrobní sféry v Česku nyní činí kolem 35% HPD (nikoliv 2%).
Výrobní sféra zahrnuje primární sektor (zemědělství, lesnictví, rybolov) – podíl na HDP je relativně malý, v celém Česku se pohybuje kolem 3%; a sekundární sektor (průmysl, stavebnictví) má podíl na HDP kolem 32%.
Pro úplnost: terciální sektor – služby dělá nejvíce a záleží, co se jako „služby počítá“, zato kvartérní sektor (věda a výzkum) někde činí hodně malý podíl, nicméně pro budoucí výkonnost a výši HDP může mít naprosto zásadní podíl
to je sice hezký, ale když valná většina těch tzv. služeb je akorát šmelení s tím, co negdo vyrobil (a z drtivé většiny dneska co vyrobil nekdo jinej), jakožto jiný překládání papírů, tak je celý to slvný HDP akorát vylhaná potěmkinovská sračka – a proto potom to taky celý jde do prdele (a eště na dluh), zatímco jiní co nemajou vylhaný hodnoty, ale reálný fyzický statky, kterejma je to podložený, zdaleka tak náchylní na tydle problémy nejsou
Cerny Mor
Behemot:
smysl opravy byl v tom, upozornit, že ne 2%, ale 35% – takže 15x tolik, než někdo tvrdí
h72
Nikoliv.
Je potřeba brát v úvahu skutečný podíl, ne několikrát protočená čísla.
HDP, ze své podstaty, není tvořeno výrobou, ale kolotočem čísel. Do HDP se počítají i platy státních zaměstnanců. A jejich fiktivní daně. Do HDP se počítají i dotace divadlům a filmařům, sociální dávky. To je absurdní.
Mimoto, v průmyslu, ve výrobě, se jednotlivé aložky výrobního a distribučního a prodejního procesu započtou několikrát. proto vám ten sektor vychází jako dominantní. Ale není. Proto to jde celé do prdele.
Hleďte, vemte to jednoduše.
Kilo vyrosttlé cibule na poli stojí dvě koruny, za likvidaci. A Lídl to ví. Proto pěstiteli nabídne jen ty dvě koruny. S jablky je to ještě horší, byť je výkup pět. Ale náklady na „chov“ jsou větší. Na krámě to stojí třicet až padesát.
Bystro
K toporum a nasadkam mam jeden obecny tip,ale bude obtizne proveditelny,dulezita slozka podlehla ekologizaci naterovych hmot.
Funguje to na sekeru, kladivo,krumpac,palici,u motyk ten starsi typ,co nema oko z plechu o delce 2 cm.
Prislusne upravime nasadu,aby ji bylo mozne narazit.JE dobre postupovat postupne,a vzdy po pokusu o nasazeni a sundani ubirat v otlacenych mistech.Celkem dobre funguje brusnej pas,popr. kotoucova bruska.Jde to i flexou a brusnym papirem,ovsem chce to citlivy pristup,a sverak.
Kdyz je hotovo,a lze nasadit tim spravnym stylem,tj. castecne nasadite,a pak tlucete toporem do zeme,at se nasouka vlastni vahou,u motyk to funguje hure,tam se to musi naklepnout. Je vhodne,aby topor aspon 0,5 az 1 cm vylezl z otvoru,vyznacime siroke V pro klinky.Po sundani narizneme pilkou na zelezo zhruba do tretiny az poloviny delky otvoru,pripravime si dva akorat siroke klinky z tvrdeho.Akoraz znamena o cca 2 mm kratsi nez rez v toporu nasir,ne do hloubky.oboji strcime nekam,kde je cisto,a teplo,radiator,kotel,bojlerat to doschne.taky se malinko zmensi obvod toporu.Druhej,treti den vemu jednoslozkovej epoxid lak,vymaznu otvor v zelezu,nabusim vlastni vahou topor do oka,kam az zaleze,omaznu lakem,co vylezlo,a to i rezne spary,nabusim klinky,na stridacku,az se jevi tendenci zlomit ci stipnout,koncim.Lakem omaznu 10 az 30 cm pod hlavici topor,bud do sveraku nebo na stojaka,a svrchu od klinovani omazu po obvodu lakem,at si protece,je fajne,kdyz nezacne tyct po toporu pod hlavou. Vysledek?
Lak po zatvrdnuti nejen impregnuje pred vlhkosti,zvysi tvrdost povrchu topora,odolnost vuci ostipnuti,prilepi a fixuje jak v otvoru,tak klinky.Ze vseho,co jsem takto upravil,umrelo jedine kladivo,pomocnik se netrefil pri vyrazeni klinu u stipani dreva,a urazil nasadu hned u hlavy.Musi se to odvrtat.Vse drzi,nic se neuvolni.Nektery uz 30 let.
Bohuzel,jednoslozkovy epoxid lak uz neni k dostani,aspon ne ten osvedceny.Sem zvedavy,jak se o to porvou dedicove.
Ono,k te trvanlivosti starsich veci,tam hodne zalezelo na fortelu zhotovitele.I prvni narodni podniky zhusta prebiraly praxi tech malejch remeslniku,a pak teprve aplikovali pro masovejsi vyrobu,ale meli proste dobrej zaklad.Dnes fortelu netreba,mame lepidlo,hrebiky,vrtacky a ted i AI,co nam to spocita.No kolik lidi by dnes asi dokazalo vyrobit zidli jen naradim,klinky a kolicky…
Bystro
Aha,zapomnel jsem zaver.Kdyz to pekne uschne,zarizneme precuhujici cast se zbytkem klinku do roviny,at netrci
Childeater
To co popisujete s mírnými úpravami funguje, souhlasím.
Jen bych škrtnul tu pasáž o tlučení toporu do země, protože tím dosáhnu leda toho, že poničím konec toporu a ještě ho můžu snadno rozštípnout. Toporem o zem nikdy netluču, vždycky na topor nástroj šetrně naklepnu.
Sysop
Ja take boucham toporem o ‚zem‘ (drzim toporo), nastroj se pak naklepne sam. Ale misto zeme pouzivam prah dveri do Werkstattu.
Bystro
No,jak se rika,vseho s mirou a citlive.Konec toporu si neponicite,staci rovny povrch a drzet kolmici.Setrne naklepnuti na nasadu nedokaze jit cestou nejmensiho odporu,vzdy budete pusobit mimo optimum osy,oproti klepnuti o zem.
U drobnejsiho naradi to postaci,setrne naklepnout.U tezsiho mam za to,ze pri opakovanem naklepavani a sklepavani pro upravu je naopak setrnejsi samotiz,material si sam zreguluje,kam az povoli,a povoli spis stlaceni nez zalomeni,vryp.
yoker
Moc pěkný článek. Loď sice pluje stále stejným směrem, ale kormidlo vrzlo a trochu se pootočilo …
bullshitoza
Hezky napsáno ale i docela jsou věcné komentáře. Není to prostě černobílé. Hodinky stály letité výplaty a technologie té doby byla také limitující. Také byly pokusy a omyly ( viz ty lepící nože a nářadí po pár létech ). Mám digitronové hodiny které již 42 let stále fungují a dvacetiletého zachovalého Forda Fusion co umí jezdit do šesti litrů a na rovině JČ i kolem pěti. Kamarád se prsí s hybridem od Toyoty s podobnou velikostí auta a medí si že jezdí lehce přes sedm litrů. Staré věci bych neglorifikoval ale mám je také rád. Rád si ale koupím i nějaké moderní vychytávky. Mnohdy je to o tom jak se k věci člověk chová. S hobby věcmi jsem zrepasoval dům a mám je doteď. Starší, jako jsem já, si možná věcí více vážili ale zase jsem vše kupoval do foroty, protože nic nebylo. Měl jsem Trabanta a ještě jednoho v garáži ve formě dílů. Dnes jdu a koupím jen co potřebuji. S moderní dobou jsem naprosto spokojen. Ještě nutno dodat, že se již docela dost věcí recykluje.
jó, tak mi seženeš druhovýrobní ND na felinu v kvalitě aspoň trochu se blížící voriginálu? dyž teda zeženeš co potřebuješ, ukaž se, mistře
shane
Byly i levný kapesný hodinky, ale ty zase většinou hovno vydržely. Dneska stojej pár kaček, protože buď nejdou, nebo jdou blbě (zastavujou se) a nemá cenu je opravovat.
HLAP
Živím se jako stavbyvedoucí věnující se bytové výstavbě v Praze. Taky se potají kochám myšlenkou, že naše domy tady sto let budou stát. Na stavbě, kterou stavím teď, jsem se rozhodl do dutiny umístit časovou schránku, do vakuové folie vytisknu zprávy o Ukrajině, které se tady psaly před 11 lety a dám je do kontrastu s tím, co se píše dnes. A táta mě naučil trochu truhlařiny, takže doma v paneláku máme mnou vyrobenou kuchyňskou linku i nábytek v obýváku – tady bez ideologie bych si přál, aby nám to sloužilo po celý život. I můj tchán má doma stále svůj padesátiletý nábytek a je to něco, co se mi líbí. Láká mě ten pocit, že za padesát let budu moct říct, že tenhle nábytek jsem tehdy dělal já. Článek se mě mile dotknul.
Sysop
Byl jsem vcera na zamku v Breznici. Zadna Hluboka, nebo Lednice, ale nenapadnej zamecek v nenapadnym meste a uvnitr moc pekne zarizeny pokoje v nekolika stylech. Rikal jsem, ze presne takovou pracovnu, nebo kavarnu bych uvital. Zadnej europrofil a drevotriska. Nadherny masivy s intarziemi, cinska keramika, kuze, vysivane textilie, textilni tapety… naprosto prijemna prostredi. Presny opak IKEA a podobnych prefabrikatu.
shane
Nj, taky by na takovou pracovnu v tý době dělník šetřil několik životů. Soudím, že za ekvivalent několika desítek milionů by sis takovou pracovnu pořídil i dnes. Nejspíš i levněji. Má smysl porovnávat porovnatelný, ne zakázkovou výrobu pro bonitního VIP klienta s levným nábytkem pro chudinu. IKEA je levnej snadno dostupnej nábytek a podle toho to vypadá. I za první répy a císaře pána se taky dělal ekvivalent IKEA, samozřejmě v možnostech tehdejších technologií
Sysop
Jasny, ona i takova truhla na hadry uz byl tehda majetek. Akorat, ze tehda se ta standardni qalita dala koupit na kdejakym trhu a intarze se vozila treba z mesta. Dneska se vsude nabizi sunt, pro lepsi nabytek do zahranici a na intarzi muzes zapomenout. Prachy ti nepomuzou, leda bys kupoval stary kousky.
shane
Musel bys na zakázku, stejně jako tenkrát. Jsou firmy, co se zabývají restaurováním a repliku by v pohodě zvládli. Ale není to holt v cenový relaci Ikea nebo Kik. Ale ono i tenkrát byly tyhle zakázky dobře placený majstrštyky. Průměrnýmu Pepikovi ten nábytek stlouk nějakej venkovskej truhlář, nebo si ho udělal sám. Je teda pravda, že měl asi menší problém sehnat vhodný dříví než dnes. To, co se prodává v OBI nebo Bauhausu je zkroucenej aušus dobrej akorát tak do kamen.
Sysop
Nejen truhlarsky drevo, ale i bezna tesarina. Driv se drevo plavilo, paxe na pile dva roky susilo a teprve paxe z nej udelalo tesarsky rezivo. Takovej krov byl fpohode stazenej jen drevenyma tiplama a drzel staleti.
Dneska je to v unoru v pondeli jeste v lese nastojato a v patek to mas na pile totalne prochcany. Honem s tim na barak, nez se to stihne zkroutit a hlavne to poradne sbit aspon tristovkama, nebo lepe turbosroubama, protoze jinak to bude v lete delat psi kusy. Proschly drevo ti necha leda kamos na malym katru, nebo kdyz mas svoje drevo, co se dva roky nekde vali jako kulatina. A i tak tomu chybi to plaveni, protoze ti to v desti a snehu nenatahne vodu rovnomerne. Pritom tohle neni otazka toho, ze by tehda v prepoctu na mzdu to drevo bylo za jiny prachy. Bylo to plus minus to samy. Jo, kdyz budes dneska chtit plaveny a suseny, no tak to si to povezes pres pul republiky, nebo abys to protahl i s tahacem rybnikem.
Ja nerikam, ze ‚tehda bylo vsechno lepci‘, ale dneska co se da vomrdat, to se vomrda hned dvakrat.
Zas né všecko je úplně na hovno. Máš neska takový ty nekonečný hranoly, že se to vopracovává a lisuje, konce sou dycky nejak zubatě prořezaný a s lepidlem nalisovaný do sebe. Co sem to měl porůznu rukama a tak, tak vono to jako fakt drží a nekroutí se to a bylo jedno esli v krovu, nebo z toho udělaná nejaká pergola že zima, teplo, sucho, vlhko, tvar to drží skvěle.
Prkna sou samozřejmě jiná písnička, je to tenký tak to zlobí…
Jimmyx
O kterém století se to bavíme ? Mám krov z roku 1908 až na nepatrné výjimky všechny trámy původní. Je pravda že když jsem si málo předvrtal díry pro vruty pro stožár, tak jsem pak ukroutil dva vruty průměru 10mm jak bylo to dřevo tvrdé. Na druhou stranu jeden trám je zkroucený do vrtule a ještě prasklý podél. Trochu se srovnal když jsem k němu přitál šroubovací tyčí nový trám. Několik dalších trámů bylo srovnáno už před desitiletími přidání dalších příčných trámů. I tak je při pozorném pohledu vidět, že ten krov rovinu opravdu netvoří.
Podobně natíral jsem „půl kulaté“ okno – zasklení na vraty. Klenba nad vraty není půlkruh, ale je to nějaká jiná křivka. Říkal jsem si, jak to ti machři před těmi 120 lety dělali, že jim to do toho rámu pasuje. No, nepasuje. Při vlákání natřeného okna zpět do rámu bylo vidět, že na několika místech jsou mezi tím oknem a rámem docela slušné mezery, jen ze země to není vidět.
Ono staří řemeslníci, nebo obecně dělníci uměli lecos, ale byli limitovaní dostupnou technologií. Při pozorném a kritickém pohledu je vidět že ty řemeslně krásné výrobky jsou často velmi primitivní a zároveň nepřesné. Dnes umíme většinu opravdu lépe, případně to můžeme udělat úplně jinak. Extrémní přiklad jen např. 3D tisk, kdy vyrobíte věc klasicky nevyrobitelnou.
Bystro
Jimmyx
25.6.2025 v 22:48
K tem ukroucenejm sroubum.Nejen na dreve zalezi,nektere srouby rozhodne nejsou hladke,logicky kladou odpor,a ten se prave v hustsim drevu,popr, tvrdem nasobi. Solidne se osvedcilo snizit treni tak,ze zavit sroubu protahnete suchym mydlem,at si nachyta hoblinky.Pro jistotu,nebo dlouhe diry,je vhodne hranou mydla pres otvor,a dovnitr to poslat treba spejli.Vyznamne to snizi treni.Mydlo muze vadit v pripade,ze povrch chcete natirat,staci ale drobne pretrit jemnym smirglem dotceny povrch.
corona
HLAP:
„.. ten pocit, že za padesát let budu moct říct, že tenhle nábytek jsem tehdy dělal já…“
– – –
A takový pocit nelze ničím nahradit – stačí i pouhá zahradní lopatka z dílen na ZDŠ, dodnes dokonale fungující…
Sysop
Ja mam dodneska takovej Vorrichtung na Schleifpapier, dve maly prkynka stazeny dvema sroubama s kridlovejma matkama a filcem naspodu. Papir se ohne okolo spodniho prkynka a stahne mezi. Delal jsem to jako osmiletech v ZS. Mam i dnesni kousky s pruzinama a ruznejma perkama, ale ten muj kousek mam stejne nejradsi. Netrha papir a paradne ho drzi.
h72
Ach, chlapci ….. je to hezké, to vaše zasnění se ….. proto já, se svými diplomy, se živím rukama, mám dílnu, plně vybavenou, a čudlám to dřevo, od dvanácti let, nonstop, stále. A synátor je stejný, akorát železný panáček. jsme tedy plně vybaveni a doma vyrobíme vše, i když máme dohromady asi deset titulů a certifikátů. Dřevo, železo, pečená hlína, kámen, písek a pečený vápenec. Stále to platí, že to nezklame.
Sysop
Jo, synator se neztrati a pokud vnuk pojede drevo, mate cech doma. Zrovna se o tom kolegove bavili, ze fakt dobrej zednik si vydela jako prumernej dochtor.
ukatoto ukulele
Asi nemůžu úplně říct, že je to můj výrobek, ale měl jsem v garáži ponk. Jestli neměl 100 let, tak mu moc nechybělo. Očividně se dlouhý roky používal jenom jako odkladiště bordelu, takže když jsem ho uklidil a začal na něm pravidelně opravovat a vyrábět věci, co jsou tak potřeba kolem baráku, zjistil jsem že tady už to nedrží, tamhle tomu někdo kdysi pohohl atp.
Nechtělo se mi ho opravovat, tak jsem si ho proměřil, překreslil, nakoupil jsem co možná identický materiál a do posledního detailu jsem ho vyrobil znovu. Už je to asi 10 let a krom mechanického opotřebení pracovní desky, vypadá pořád jako v ten den, kdy jsem ho dokončil. A to jsme za tu dobu byli minimálně 4x vyplavení deštěm. Takže jo, myslím že by tu po mě mohl zůstat celkem dlouho.
Mlascall
JO, todle se četlo dobře :-) Článek má morální přesah. Ták to má být. Je samozřejmě nutné si uvědomit, že všechno časem podléhá zkáze a strašné zhoubě, áno – úplně všechno!
co byhřálo, mysliš, jako třeba, ty kamna, co pak přišlo náký pako a vyhodilo je? :o) byly snad rezavý, děravý…?
Napalm?
nejni nad sto tisíc sluncí, pokaváď je ti kosa
Dovolil jsem si vybudovat ústřední topení. To se tak na přelomu tisíciletí dělávalo. Pak jsem koupil po letech krbovky a samozřejmě mě sralo, že jsem ty krásný Petry vyhodil.
Soudnej člověk pokud už to nekam nevodloží, tak to aspoň nabídne nekomu jinýmu za flašku bo aspoň vodvoz, tak se to mezi normálníma bílejma dělá, pže zrovna kamna sou (byly a budou) celkem žádaná věc. Vyhodí to prostě pako, jak už bylo zmíněno, a pak eště nostalgicky blekotá vo tom, že už nikdo nedělá věci, např. kamna, jako dřív…no to prostě nevymyslíš, takovou lidskou debilitu, to se musí dít (a na základě toho se pak teprv píšou romány).
Souhlasím. Nejsem žádný staromilec a tak jsem dost starých předmětů vyhodil a nahradil novými, než jsem prohlédnul a poznal svoji chybu. Odhlédnu-li od moderní elektroniky, není mnoho předmětů denní potřeby, kde by se nějak podstatně projevil vývoj jinak než v jejich módnosti. Ale je to za cenu jejich rychlého opotřebení a potřeby jejich nahrazení. Když držím v ruce kapesní hodinky, staré téměř 250 let a ony jdou a klidně by svoji funkci i dnes splnily, cítím opravdu nezměrnou úctu k mistrovi, který je vyrobil a navíc je vyrobil krásně vyzdobené. Popravdě – co dnes vyrábíme za spotřební předměty, které budou schopné plnit svoji funkci za sto nebo dvě sta let? Opravdu nevím… (jistě se něco najde, ale moc toho nebude)
občas věci fakt překvapí, třeba tudle vobyčejně vypadající malý nerezový nožiky s dřevěnou střenkou, co vypadají jak typickej spotřební bordel z dob bolšána, a vona to byla nejaká ruční kusová výroba anticorro, podle stěží rozeznatelnejch popisů, vostrý jak břitva a skoro se netupí (stačí mírně přelíznout a zas to jedním máchnutím skoro přefikne papír v letu tvl)
Jako oko v hlavě si opatruji nožík z výroby Chirany, neskutečný materiál, téměř neztupitelný, kam se serou ty různé „damaškové“ a japonské čepele.
Kvalitní ocel byla a bude, damaškové a japonské čepele, hm, nevím co máte na mysli, ale pokud vezmu moderní Elmax nebo M390 tak se dostanu na kvalitu nožů za dostupnou cenu (výměna čepele na Victorinoxu za M390 za cca 100 €) a je to materiál, o kterém se starým mistrům ani nesnilo.
Mmch, tenhle upgrage švýcaráku vřele doporučuju, dřív jsem brousil nůž po dvou divokých prasatech, teď po deseti…a v sezóně je to dost znát.
Jasný pyčo, budu chodit dávat nekolik litrů za zkurvenou kudlu, a nejlíp co pět let jinou, pže jaká je supr kvalita(TM) dřístá ale úplně každej (a ve většině případů, surprise surprise, není), dyž mužu používat ty kudle, co očividně sou používaný už tak 60 let, a pořád sqělý. Mám pocit, že to neděláš, že fakt vymaštěnej debil seš tvl.
Nemusíš se na mě věšet. Seš corona, nebo co?
Stran nožů můžeš bejt v klidu, to se tě netýká.
Cílovka jsou lidi, který ty nože znají a používají. Ty na tvoje pindy serou a chtěj ocel, která před šedesáti lety ještě ani nebyla v plenkách.
Ber to jako fakt.
A vážně se tě to vůbec netýká.
To Childeater
Zije s maminou. Dava ji dohromady TinTunga…Je proste jinde.
Kristepane
Nejlepsi byly noze solingen z nejkvalitnejsi svedsky oceli a zpracovani..
Kdysi sem si koupil boty,mokasiny ve Vych. Nemecku a ty byly k neroztrhani ..Pak sem zjistil ze meli znacku firmy Salamandr,ktera sila boty pro videnskej cisarkej dvur a kvalita jejich bot porad trvala..
Nože Solingen bejvaly z německý oceli. Ze švédský oceli je Eskilstuna, což je takovej švédskej Solingen. Nickéně jsem si koupil nějakou lepší (kovanou) sadu Henckelse a musím říct, že jsou to dobrý nože. I ty levnější sady jsou lepší než všechny ty levný nože co se u nás prodávaj.
Ono je to částečně taky o tom, o jaké řekněme kategorii výrobku se bavíme. Ty hodinky, jejichž nezdolnost na nás dnes dělá dojem, měly v té době charakter state-of-the-art výrobku, který si rozhodně nemohl dovolit každý. Kup si dneska hodinky za tři čtvrtě milionu (což klidně mohla být cena „obyčejných“ hodinek v té době), a velmi pravděpodobně budou taky překvapovat ještě Tvoje pravnuky.
Sroubovak. Mam sadu predvalecnych sroubovaku s drevenymi nasadami, porad jako nove. Ano, krizak mezi nima neni, bo tehda mely sroubky jen slic. Kdyz ale vezmu do ruky sroubovak, kterej jsem koupil pred deseti lety nevim kde, gumovoplastova nasada se zmoli, jako by byla potazena zvykackou. Ten matrijal jde proste srat. Nemyslim si, ze prodejni cena v prepoctu na prumernou mzdu byla u tech drevenych vyrazne vyssi.
Dneska už musíš připlatit, jinak dostaneš šrot. Aspoň Knipex, když už ne Hilti… ;-)
No mam doma sadu hodinarskych sroubovacku, koupenych v roce 86 v Leningrade za 65 kopejek. Jako novy (a pozor, ne v gazete, alebrz v plastove pruhledne krabicce, vot delo). V praci mame nejaky mega drahy ze Svajcu, jsem ted linej se jit do labiny podivat na znacku. U nekterych se protaci nastroj v nasadce a to je mame rok.
Tak v Leningradě, kdo si to koupil, tak mu to muselo vydržet… ;-)
Budu věřit, že v labině nemáte dementy.
Když jsem viděl, jak se dovedou lidi v labině chovat k erárním přístrojům, tak bych je zmlátil.
Nam to kurvi Azubisove. Ale vsadil bych boty, ze ty ruske by nedokurvili. Ono by i clovek normalne ocekaval, ze na takove veci, jako je hodinarsky sroubovak, se snad dokurvit nic neda. A… chyba. Da. Protaci se. Protoze nejaky kapitalisticky soudruh se nenamahal tycku sroubovaku nejak ohnout, nebo povrchove mechanicky upravit. Proste je to kulaty, takze ma tendenci se protacet. Rusti soudruzi tu tycku zrejme roklepli, nebo tak neco.
…nebo tam Rus nasral nějaký lepidlo, který nebylo zcela friendly k těhotným a kojícím osobám (sic!), ale udrželo by i prdel betonovýho slona.
Idiotensicher und bombenfest, russische Ausführung :-)
Kupodivu mi podobně drží sada takovejch tech malejch výměnnejch 6hrannejch bitů (ty menší, né 6,3 mm) snad negde z hobrnacha nebo vodkáď v Brně, z doby, kdy to teprv začínalo a nebylo to v každé prdeli. Je to tam vod PH2 do PH000, a tak stejně v plocháčách, INBUSech a eště taky hlavně torxy (!!). Stála tehdá snad pouhý snad dvě kila, jasně, bity povrchově vobčas chytají rez, dyž byly vystavený fakt velkýmu vlhku, ale fakt povrchově, stačí votřít olejem (případně při větším nasazaní ai jenom vochmatat). Byť je to asi rejžákovina, použili celkem lepší ocel, né to jejich zkurvený bláto, natřený stříbrnou sračkou a že jako vole kvalitní pokovení, jak to umijou.
Plastovej futrál na ten vnitřek, do kterýho se bity cpou, už se uvnitř trochu vymačkal, tak sem to vomotal kouskem igelitu, aby se zvětšil průměr, vložil, utáhl převlečnou matku a očividně maká dál. Za víc jak jedenapůl, co to mám, už se to zaplatilo tisíckrát, vodmakalo to nepředstavitelný věci. Člověk s tím zdemontuje z elektroniky prakticky cokoli, i ty nejmenší skoro neviditelný šroubky v mikroelekronice typu hlavy z pevnejch disků, foťákový pohony apod., nejlepší dyž tam čuráci cpou co šroubek, to jiná hlava tvl. Stačí čáhnout vedle a už to jde. Su zvědavé, esli dnešní verze téhož, prodávaný už úplně všude, vydrží taky todle.
*víc jak jedenapůl DEKÁDY
Tohle je (částečně taky) o tom, o jaké řekněme kategorii výrobku se bavíme. Dobře je to vidět na příkladu hodinek, zmíněném výše v diskusi, ale platí to obecně. Ta židle sice byla vyrobená s tím, že nepřijde vyhodit po konci dvouleté záruky, ale pravděpodobně také stála odpovídající peníze. Jinými slovy, cena (zpravidla) odpovídá hodnotě, kdyby sis srovnatelně drahou židli pořídil dneska, tak nejspíš taky bude překvapovat ještě Tvoje vnuky.
Další věc je, že junk „z Temu“, který prd vydrží, ale zase si můžeš dovolit ho po roce zahodit, určitě existoval i tehdy. Že se ta židle nerozpadla, a my dneska obdivujeme, jak dovedně byla vyrobená, je totiž typický příklad survivorship bias. Odjakživa existovaly šmejdský, laciný, „konzumní“ židle, co se rozpadly když ne po dvou, tak po deseti letech, zkrátka rozhodně nesloužily třem generacím po sobě. Prostě být musely, ekonomicky nedává smysl, aby neexistovaly. Jenže ty my nevidíme, protože „splnily účel“ a prolítly komínem v době, kdy jsme existovali na úrovni genetické informace.
————————————
Já mám taky rád krásný starý věci, zbraněmi počínaje a kde jakým malovaným talířem nekonče, ale zase si tu historii nemalujme na růžovo. Už jen proto, že „fast fashion“ rozhodně není vynález 21. století, lidi jsou pořád stejní, a krásné, nové, módní věci chtěli mít vždycky a vždycky jich chtěli mít co nejvíc a nejpozději okamžitě.
Navíc kdo někdy restauroval veterána, na kterém nebyl jediný pryžokovový prvek, který by se za léta neproměnil spíše v kamenokovový prvek, ten velmi dobře ví, že už jen tehdejší technologie byly v některých oblastech dost limitující. I když samozřejmě dovedly naopak přispět k odolnosti příslušného výrobku. Když je něco nutné odlít z hliníku, protože bychom to sice rádi vytiskli na 3D tiskárně z čínskýho PLA filamentu, ale to budeme umět až za 150 let, tak nás to nepřímo nutí to udělat o hodně festovnější.
Kupoval jsem o vikendu novou solarni plachtu na bazen. Rovnou jsem si schoval uctenku a zeptal se na zaruku, pry dva roky. Bazen mam dvanact let, puvodni solarni plachta stala tri stovky a vydrzela ctyri roky. Odesla pote, co jsem ji pred zimou zapomel vyndat. Dalsi plachta stala sedm stovek a vydrzela to same, ale zacala se na konci trhat. Dalsi jsem kupoval za litr a odesla po trech letech. Zbelela a zacala se rozpadat na kousky, zasejrala filtr. Loni jsem kupoval tu samou plachtu (respektive vyrobek se stejnym nazvem u stale stejneho prodejce) za dvanact stovek a rozpadla se za tri mesice. Proste se trhala jak hajzlpapir pri vytahovani z vody. Totalni rozklad matrijalu. Prodejce mi rekl, ze solarni plachtu zrejme sezralo slunce. Necekane, preqapive, originalni.
Taxem zvedav na tuhle, stala patnact stovek…
Nádrž na močovinu ve francouzském automobilu rozežrala močovina (což stálo majitele tuším něco přes třicet litrů).
Betonová podezdívka skleníku se začala po roce loupat. Prý to bylo tím, že na betonu v zimě ležel sníh.
Atd.
Jo, to mě potkalo na Berlingu taky.
Kapilární laminace, v 2016 ještě nebyly zkušenosti s tím, jak moc se to (SCR soustava) dá odlehčit pro provoz PKW – i když samozřejmě zkušeností z kamionů bylo dost.
Teď už by to mělo být lepší…
Ten sokl nejspíš betonovali za moc nízkejch teplot. Nebo blbě namíchali směs. Ona to sice není vyloženě raketová věda, ale zase to není že tam člověk naháže co mu přijde pod ruku a bude z toho mít vysokopevnostní beton jak na řopíku.
Nebo to nechali vymrit zizni po vybetonovani polosuchou smesi.
Tak nezapomeň tendle příběh říct tomu vychcandírovi, až mu to budeš rvát do ucha zatímco bude lhát, že sou všeci spokojení a ty jedinej si stěžuješ a von si fak ale vóbec nevšiml žádnýho problému, i dyž za ty roky je cena dvojnásobná a kvalita desetinová.
V poho, ja jsem ho pozadal, at se podiva na zarucni lhutu, to si nasel na pokladne v softu. Udelal jsem si foto te stranecky a pak i foto mne, jeho a uctenky. Trosku blby je, ze se na fotce usmivam jen ja, ale co bych po nem mohl chtit, ze…
to Nitus: Tak dobře. Když už jsi vytáhnul ty židle: V naší domácnosti se dvěma dětmi obstály první židle, pořízené v roce 1980 za asi 400/ks, bez problému cca 10 let. Pak se začaly viklat a lámat čepy. V té době jsem stavěl a na nové nebyly prostředky a taky jsme to chtěli nechat až v rámci zařizování nového bydlení. Tak jsem koupil na inzerát staré 4 židle a rozkládací stůl vyrobené v UP (padesátá léta, kdy tam působil Halabala). Stálo to pár korun a dodnes se nic neviklá, neláme a stůl se rozkládá a skládá. Židle sice nejsou polstrované, ale zato proti novým a moderním jsou lehké jak pírko, což fakt nechápu, jak je možné.
Chci jen říci, že masová výroba sice umožnila dostupnost spotřebního zboží pro (téměř) všechny, ale přinesla katastrofální úpadek kvality, neboť vše je projektováno a vyrobeno optimálně tak, aby to vydrželo záruku a pak si naser.
A ani u těch dnešních hodinek za milion bych si nebyl jejich funkčností za sto let moc jistý. Oni dobře vědí, že se toho nedožiješ.
„Oni dobře vědí, že se toho nedožiješ.“
Ale dožijou se toho oni. To u firmy typu Rolex, která staví právě na tom, že jejich výrobky se neprodávají jako housky na krámě a mají charakter investice, je dostačující motivace dělat to „pořádně“.
Skoro bych si tipnul, ze ty Rolady to tak maji, protoze drzely/drzi starou svycarskou logiku „was nix kostet, hat auch kein Wert“. Dneska Svycari tezce bojuji s asijskou konkurenci. Prakticky napric svym prumyslem.
Stejný přístup měl taky Švýcar, pan Willi Studer, majitel značek Studer a Revox.
Než začali vyšilovat Japonci, neměl ve svém oboru konkurenci.
Fabrika např. neměla reklamační oddělení a pěstovaly se tam další podobný výstřelky, jako třeba neexistence píchaček a tak.
Když motory, tak od Papsta, když hlavy, tak od Bogen..Jednoduše, od každého komponentu to nejlepší dosažitelné a ještě zaplatitelné.
Jeden z výsledků uvažování a přístupu pana Studera, bude letos v srpnu plně ve funkci a s deklarovanými parametry přesně 50 let. Za to půlstoletí se 1x měnily záznamová + snímací hlava. A77 Mk.II.
Za tím stojí magické zaklínadlo ROI. U nás ve firmě musí být ROI kratší než rok, jinak projekt nemá šanci – i kdyby to znamenalo, že má potenciál zefektivnit výrobu do několika let. O technických věcech tak prostřednictvím ROI rozhodují techničtí negramoti, kteří rozhodují o výrobních záležitostech skrz optiku Excelu a v něm kalkulovaném ROI.
A tak se místo robustních a blbůvzdorných řešení s praxí ověřenými prvky matlají splácaniny, slepené z těch nejlevnějších komponentů, aby se projekt vešel do ROI. Že to pak funguje na prd a jsou s tím každou chvíli potíže, což žere čas údržby a bere prachy výrobě, že tady zastarávají stroje, které zoufale volají po retrofitu nebo ideálně náhradě novou technologií, už nikdo neřeší. Hlavně že se splnil ROI. My pak zabíjíme čas malováním krásných powerpointových prezentací pro nejvyšší management, které ale vůbec nic neřeší.
Je mi z těch byrokratů, co kecají do technologií, na blití.
Ted jsme meli poradu, kde kolegove narikali, ze uplne chybi nejobycejnejsi sily treba jako kreslici. Plna prdel nabidek konstrukteru, co chodi denne, ale sehnat kreslice je problem. A konkstrukteri praci kreslice delat nehodlaji. Do toho sef vyroby prohlasil, ze automatizace je nutnost (kdyz jsem mu to samy rekl pred sesti lety, taxem si vyposlechl slovni prujem na tema socialni soudrzitelnosti a potreby vytvaret pracovni mista) a dale pak cim dal tim vetsi udiv nad tim, ze cim dal tim vic jednoduche prace zvlada AI. Na to sice jeden kolega prohlasil, ze Franz Josef II take rikal, ze para je nahovno a kone budou porad, ovsem moc tim naladu nezachranil.
Ze je ale mozne studovat i influencerstvi, to nikoho nepreqapilo.
Franz Josef I, nikoliv Franz Josef II, to jsme o sto let vedle a smysl už by to moc nedávalo :-) :-) :-)
No prosim, tak to kolegovi splichnu, on si zaklada na tom, ze z dejepisu mel pry dvojku :-)
To nejsme o sto let jinde, to jsme v říši alternativní historie, neb Franz Josef byl jen jeden. Po něm přišel Karel II a pak už kdemohkradi. Druhej byl buď Franz (v letech 1792-1806) nebo Josef (císař 1765-90)
No, taxem nelenil a nebyl to Franz, alebrz Fridrich:
Aussage von Friedrich Harkort, einem deutschen Industriellen, der 1830 schrieb: „Die Dampfmaschine ist ein Ding, das niemand braucht, und die Pferde werden ewig leben.“
Nj, Němci maj ty feudály trochu jinak.
Tak to tady už máme trošku Rádio Jerevan (kdo pamatuje?):
nebyl to Franz Josef II, ale Fridrich, nebyl to císař, ale průmyslník, a nebyl to Rakušan, ale Němec -a jinak je celá historka pravdivá :-) :-) :-)
No jeden existoval, dokonce částečně u nás – 1906 – 1989:
František Josef II. Maria Alois Alfred Karel Jan Jindřich Michael Jiří Ignác Benedikt Gerhard Majella, kníže z a na Lichtenštejnu; kníže z Lichtenštejna; vévoda opavský a krnovský; hrabě z Rietbergu; za manželku měl českou šlechtičnu Vlčkovou
Vévody, hrabata a knížata nebrat, tam najdeš snad všechny myslitelný kombinace jmen obou pohlaví najednou a pořadových čísel.
To je duvod, proc mi delal problem dejepis. Neni v tom zadna logika a system. Proste souhrn chaotickych udalosti. A pokud se do toho jeste nacpala jmena slechticu, vcetne ruznych levobocku, prestal jsem to davat.
Mě dějepis bavil, ale spíš co se kde dělo. Přesný data a jména jsem spíš vypouštěl.
No me to taky bavilo, ale delalo mi to problem. Bud jsem si pamatoval data, nebo udalosti. Dohromady se mi to malokdy potkalo.
Jasněže existovaly šunty (obrázek z roku 1905) https://www.barnaclepress.com/cmcvlt/Outbursts%20of%20Everett%20True/slides/1905-09-17.jpg
Mimochodem, sérii Outbursts of Everett True vřele doporučuju. Člověk zjistí, že lidi před sto dvaceti lety sraly úplně ty samý věci co nás dnes. Lidi jsou furt stejný.
Vcera vecer jsem mel hodku cas a taxem sel proplet a prokopat cesnek s cibuli. Varinou do toho uz vjet nemuzu, takze pekne ruco fuco. Vzal jsem si na to motyku, kterou mam od nepameti. Samotnou motyku kupovala prababka od kovare, udelal ji po prvni valce z pluhu a toporo nechala delat moje mati u stolare z jasanu. Zadnej klinek, zadnej sroubek, nebo hrebik. Nevikla se, je delsi nez ty moderni krumpy a lehoucka. Mel jsem laminatovou motyku, vydrobil se pryskyricny spoj mezi motykou a toporem. Mel jsem i nejake klasiky z OBI, topora seschla a motyky zacaly bloncat.
Dtto hrabe. Mam stary, komunisticky, neohybaji se ani v makadamu.
Kostata mam na snih z prouti, smetaky s konskymi zinemi.
Pred triceti lety jsem „ty stary kramy“ vyhazoval, jeden by se musel stydet, kdyby nekdo prisel. Dneska je opecovavam jako oko v hlave, protoze funguji. Proste a jednoduse funguji.
Ale ja to chapu, obchodnici by nemeli co zrat. Ona holt ta doba, kdy reznik mel dve koruny na kile masa, je holt pryc.
Ona je taky pryč doba, kdy dotyčnému řezníkovi ty dvě koruny po zdanění stačily na zaplacení nájmu za provozovnu za den, kdy to kilo masa prodal. Prostě je to ve všech ohledech jinak.
Bezpochyby. Asi by bylo zajimave videt soucasne vs. tehdejsi rozdeleni kapitalu ve spolecnosti podle vyrobnich a nevyrobnich odvetvi. Nejaka nevyrobni odvetvi jsou samozrejme potreba, ale mam nejake svrbeni, ze v dnesni dobe jsou ve znacnem nepomeru.
Je zhruba ten trend, aby výrobní sféra byla tak 2% života společnosti. Čistě technicky je to dosažitelné, v praxi se to ale dělá spíše tak, že se natiskne oněch 98% falešných peněz, sečte se to dohromady a vyrobí se z toho HDP.
Proto jsme se dostali do stavu, že 5% HDP je 20% státního rozpočtu, tedy veškeré „volné“ peníze, které vláda tak trošku má. Ve skutečnosti nejsou volné ani ty, jen se to jmenuje jinak. V podstatě vše, co jakákoliv vláda dělá a může dělat, o čem rozhoduje, je na dluh, tedy inflační a průserová věc.
Faktická oprava: podíl výrobní sféry v Česku nyní činí kolem 35% HPD (nikoliv 2%).
Výrobní sféra zahrnuje primární sektor (zemědělství, lesnictví, rybolov) – podíl na HDP je relativně malý, v celém Česku se pohybuje kolem 3%; a sekundární sektor (průmysl, stavebnictví) má podíl na HDP kolem 32%.
Pro úplnost: terciální sektor – služby dělá nejvíce a záleží, co se jako „služby počítá“, zato kvartérní sektor (věda a výzkum) někde činí hodně malý podíl, nicméně pro budoucí výkonnost a výši HDP může mít naprosto zásadní podíl
to je sice hezký, ale když valná většina těch tzv. služeb je akorát šmelení s tím, co negdo vyrobil (a z drtivé většiny dneska co vyrobil nekdo jinej), jakožto jiný překládání papírů, tak je celý to slvný HDP akorát vylhaná potěmkinovská sračka – a proto potom to taky celý jde do prdele (a eště na dluh), zatímco jiní co nemajou vylhaný hodnoty, ale reálný fyzický statky, kterejma je to podložený, zdaleka tak náchylní na tydle problémy nejsou
Behemot:
smysl opravy byl v tom, upozornit, že ne 2%, ale 35% – takže 15x tolik, než někdo tvrdí
Nikoliv.
Je potřeba brát v úvahu skutečný podíl, ne několikrát protočená čísla.
HDP, ze své podstaty, není tvořeno výrobou, ale kolotočem čísel. Do HDP se počítají i platy státních zaměstnanců. A jejich fiktivní daně. Do HDP se počítají i dotace divadlům a filmařům, sociální dávky. To je absurdní.
Mimoto, v průmyslu, ve výrobě, se jednotlivé aložky výrobního a distribučního a prodejního procesu započtou několikrát. proto vám ten sektor vychází jako dominantní. Ale není. Proto to jde celé do prdele.
Hleďte, vemte to jednoduše.
Kilo vyrosttlé cibule na poli stojí dvě koruny, za likvidaci. A Lídl to ví. Proto pěstiteli nabídne jen ty dvě koruny. S jablky je to ještě horší, byť je výkup pět. Ale náklady na „chov“ jsou větší. Na krámě to stojí třicet až padesát.
K toporum a nasadkam mam jeden obecny tip,ale bude obtizne proveditelny,dulezita slozka podlehla ekologizaci naterovych hmot.
Funguje to na sekeru, kladivo,krumpac,palici,u motyk ten starsi typ,co nema oko z plechu o delce 2 cm.
Prislusne upravime nasadu,aby ji bylo mozne narazit.JE dobre postupovat postupne,a vzdy po pokusu o nasazeni a sundani ubirat v otlacenych mistech.Celkem dobre funguje brusnej pas,popr. kotoucova bruska.Jde to i flexou a brusnym papirem,ovsem chce to citlivy pristup,a sverak.
Kdyz je hotovo,a lze nasadit tim spravnym stylem,tj. castecne nasadite,a pak tlucete toporem do zeme,at se nasouka vlastni vahou,u motyk to funguje hure,tam se to musi naklepnout. Je vhodne,aby topor aspon 0,5 az 1 cm vylezl z otvoru,vyznacime siroke V pro klinky.Po sundani narizneme pilkou na zelezo zhruba do tretiny az poloviny delky otvoru,pripravime si dva akorat siroke klinky z tvrdeho.Akoraz znamena o cca 2 mm kratsi nez rez v toporu nasir,ne do hloubky.oboji strcime nekam,kde je cisto,a teplo,radiator,kotel,bojlerat to doschne.taky se malinko zmensi obvod toporu.Druhej,treti den vemu jednoslozkovej epoxid lak,vymaznu otvor v zelezu,nabusim vlastni vahou topor do oka,kam az zaleze,omaznu lakem,co vylezlo,a to i rezne spary,nabusim klinky,na stridacku,az se jevi tendenci zlomit ci stipnout,koncim.Lakem omaznu 10 az 30 cm pod hlavici topor,bud do sveraku nebo na stojaka,a svrchu od klinovani omazu po obvodu lakem,at si protece,je fajne,kdyz nezacne tyct po toporu pod hlavou. Vysledek?
Lak po zatvrdnuti nejen impregnuje pred vlhkosti,zvysi tvrdost povrchu topora,odolnost vuci ostipnuti,prilepi a fixuje jak v otvoru,tak klinky.Ze vseho,co jsem takto upravil,umrelo jedine kladivo,pomocnik se netrefil pri vyrazeni klinu u stipani dreva,a urazil nasadu hned u hlavy.Musi se to odvrtat.Vse drzi,nic se neuvolni.Nektery uz 30 let.
Bohuzel,jednoslozkovy epoxid lak uz neni k dostani,aspon ne ten osvedceny.Sem zvedavy,jak se o to porvou dedicove.
Ono,k te trvanlivosti starsich veci,tam hodne zalezelo na fortelu zhotovitele.I prvni narodni podniky zhusta prebiraly praxi tech malejch remeslniku,a pak teprve aplikovali pro masovejsi vyrobu,ale meli proste dobrej zaklad.Dnes fortelu netreba,mame lepidlo,hrebiky,vrtacky a ted i AI,co nam to spocita.No kolik lidi by dnes asi dokazalo vyrobit zidli jen naradim,klinky a kolicky…
Aha,zapomnel jsem zaver.Kdyz to pekne uschne,zarizneme precuhujici cast se zbytkem klinku do roviny,at netrci
To co popisujete s mírnými úpravami funguje, souhlasím.
Jen bych škrtnul tu pasáž o tlučení toporu do země, protože tím dosáhnu leda toho, že poničím konec toporu a ještě ho můžu snadno rozštípnout. Toporem o zem nikdy netluču, vždycky na topor nástroj šetrně naklepnu.
Ja take boucham toporem o ‚zem‘ (drzim toporo), nastroj se pak naklepne sam. Ale misto zeme pouzivam prah dveri do Werkstattu.
No,jak se rika,vseho s mirou a citlive.Konec toporu si neponicite,staci rovny povrch a drzet kolmici.Setrne naklepnuti na nasadu nedokaze jit cestou nejmensiho odporu,vzdy budete pusobit mimo optimum osy,oproti klepnuti o zem.
U drobnejsiho naradi to postaci,setrne naklepnout.U tezsiho mam za to,ze pri opakovanem naklepavani a sklepavani pro upravu je naopak setrnejsi samotiz,material si sam zreguluje,kam az povoli,a povoli spis stlaceni nez zalomeni,vryp.
Moc pěkný článek. Loď sice pluje stále stejným směrem, ale kormidlo vrzlo a trochu se pootočilo …
Hezky napsáno ale i docela jsou věcné komentáře. Není to prostě černobílé. Hodinky stály letité výplaty a technologie té doby byla také limitující. Také byly pokusy a omyly ( viz ty lepící nože a nářadí po pár létech ). Mám digitronové hodiny které již 42 let stále fungují a dvacetiletého zachovalého Forda Fusion co umí jezdit do šesti litrů a na rovině JČ i kolem pěti. Kamarád se prsí s hybridem od Toyoty s podobnou velikostí auta a medí si že jezdí lehce přes sedm litrů. Staré věci bych neglorifikoval ale mám je také rád. Rád si ale koupím i nějaké moderní vychytávky. Mnohdy je to o tom jak se k věci člověk chová. S hobby věcmi jsem zrepasoval dům a mám je doteď. Starší, jako jsem já, si možná věcí více vážili ale zase jsem vše kupoval do foroty, protože nic nebylo. Měl jsem Trabanta a ještě jednoho v garáži ve formě dílů. Dnes jdu a koupím jen co potřebuji. S moderní dobou jsem naprosto spokojen. Ještě nutno dodat, že se již docela dost věcí recykluje.
jó, tak mi seženeš druhovýrobní ND na felinu v kvalitě aspoň trochu se blížící voriginálu? dyž teda zeženeš co potřebuješ, ukaž se, mistře
Byly i levný kapesný hodinky, ale ty zase většinou hovno vydržely. Dneska stojej pár kaček, protože buď nejdou, nebo jdou blbě (zastavujou se) a nemá cenu je opravovat.
Živím se jako stavbyvedoucí věnující se bytové výstavbě v Praze. Taky se potají kochám myšlenkou, že naše domy tady sto let budou stát. Na stavbě, kterou stavím teď, jsem se rozhodl do dutiny umístit časovou schránku, do vakuové folie vytisknu zprávy o Ukrajině, které se tady psaly před 11 lety a dám je do kontrastu s tím, co se píše dnes. A táta mě naučil trochu truhlařiny, takže doma v paneláku máme mnou vyrobenou kuchyňskou linku i nábytek v obýváku – tady bez ideologie bych si přál, aby nám to sloužilo po celý život. I můj tchán má doma stále svůj padesátiletý nábytek a je to něco, co se mi líbí. Láká mě ten pocit, že za padesát let budu moct říct, že tenhle nábytek jsem tehdy dělal já. Článek se mě mile dotknul.
Byl jsem vcera na zamku v Breznici. Zadna Hluboka, nebo Lednice, ale nenapadnej zamecek v nenapadnym meste a uvnitr moc pekne zarizeny pokoje v nekolika stylech. Rikal jsem, ze presne takovou pracovnu, nebo kavarnu bych uvital. Zadnej europrofil a drevotriska. Nadherny masivy s intarziemi, cinska keramika, kuze, vysivane textilie, textilni tapety… naprosto prijemna prostredi. Presny opak IKEA a podobnych prefabrikatu.
Nj, taky by na takovou pracovnu v tý době dělník šetřil několik životů. Soudím, že za ekvivalent několika desítek milionů by sis takovou pracovnu pořídil i dnes. Nejspíš i levněji. Má smysl porovnávat porovnatelný, ne zakázkovou výrobu pro bonitního VIP klienta s levným nábytkem pro chudinu. IKEA je levnej snadno dostupnej nábytek a podle toho to vypadá. I za první répy a císaře pána se taky dělal ekvivalent IKEA, samozřejmě v možnostech tehdejších technologií
Jasny, ona i takova truhla na hadry uz byl tehda majetek. Akorat, ze tehda se ta standardni qalita dala koupit na kdejakym trhu a intarze se vozila treba z mesta. Dneska se vsude nabizi sunt, pro lepsi nabytek do zahranici a na intarzi muzes zapomenout. Prachy ti nepomuzou, leda bys kupoval stary kousky.
Musel bys na zakázku, stejně jako tenkrát. Jsou firmy, co se zabývají restaurováním a repliku by v pohodě zvládli. Ale není to holt v cenový relaci Ikea nebo Kik. Ale ono i tenkrát byly tyhle zakázky dobře placený majstrštyky. Průměrnýmu Pepikovi ten nábytek stlouk nějakej venkovskej truhlář, nebo si ho udělal sám. Je teda pravda, že měl asi menší problém sehnat vhodný dříví než dnes. To, co se prodává v OBI nebo Bauhausu je zkroucenej aušus dobrej akorát tak do kamen.
Nejen truhlarsky drevo, ale i bezna tesarina. Driv se drevo plavilo, paxe na pile dva roky susilo a teprve paxe z nej udelalo tesarsky rezivo. Takovej krov byl fpohode stazenej jen drevenyma tiplama a drzel staleti.
Dneska je to v unoru v pondeli jeste v lese nastojato a v patek to mas na pile totalne prochcany. Honem s tim na barak, nez se to stihne zkroutit a hlavne to poradne sbit aspon tristovkama, nebo lepe turbosroubama, protoze jinak to bude v lete delat psi kusy. Proschly drevo ti necha leda kamos na malym katru, nebo kdyz mas svoje drevo, co se dva roky nekde vali jako kulatina. A i tak tomu chybi to plaveni, protoze ti to v desti a snehu nenatahne vodu rovnomerne. Pritom tohle neni otazka toho, ze by tehda v prepoctu na mzdu to drevo bylo za jiny prachy. Bylo to plus minus to samy. Jo, kdyz budes dneska chtit plaveny a suseny, no tak to si to povezes pres pul republiky, nebo abys to protahl i s tahacem rybnikem.
Ja nerikam, ze ‚tehda bylo vsechno lepci‘, ale dneska co se da vomrdat, to se vomrda hned dvakrat.
Zas né všecko je úplně na hovno. Máš neska takový ty nekonečný hranoly, že se to vopracovává a lisuje, konce sou dycky nejak zubatě prořezaný a s lepidlem nalisovaný do sebe. Co sem to měl porůznu rukama a tak, tak vono to jako fakt drží a nekroutí se to a bylo jedno esli v krovu, nebo z toho udělaná nejaká pergola že zima, teplo, sucho, vlhko, tvar to drží skvěle.
Prkna sou samozřejmě jiná písnička, je to tenký tak to zlobí…
O kterém století se to bavíme ? Mám krov z roku 1908 až na nepatrné výjimky všechny trámy původní. Je pravda že když jsem si málo předvrtal díry pro vruty pro stožár, tak jsem pak ukroutil dva vruty průměru 10mm jak bylo to dřevo tvrdé. Na druhou stranu jeden trám je zkroucený do vrtule a ještě prasklý podél. Trochu se srovnal když jsem k němu přitál šroubovací tyčí nový trám. Několik dalších trámů bylo srovnáno už před desitiletími přidání dalších příčných trámů. I tak je při pozorném pohledu vidět, že ten krov rovinu opravdu netvoří.
Podobně natíral jsem „půl kulaté“ okno – zasklení na vraty. Klenba nad vraty není půlkruh, ale je to nějaká jiná křivka. Říkal jsem si, jak to ti machři před těmi 120 lety dělali, že jim to do toho rámu pasuje. No, nepasuje. Při vlákání natřeného okna zpět do rámu bylo vidět, že na několika místech jsou mezi tím oknem a rámem docela slušné mezery, jen ze země to není vidět.
Ono staří řemeslníci, nebo obecně dělníci uměli lecos, ale byli limitovaní dostupnou technologií. Při pozorném a kritickém pohledu je vidět že ty řemeslně krásné výrobky jsou často velmi primitivní a zároveň nepřesné. Dnes umíme většinu opravdu lépe, případně to můžeme udělat úplně jinak. Extrémní přiklad jen např. 3D tisk, kdy vyrobíte věc klasicky nevyrobitelnou.
Jimmyx
25.6.2025 v 22:48
K tem ukroucenejm sroubum.Nejen na dreve zalezi,nektere srouby rozhodne nejsou hladke,logicky kladou odpor,a ten se prave v hustsim drevu,popr, tvrdem nasobi. Solidne se osvedcilo snizit treni tak,ze zavit sroubu protahnete suchym mydlem,at si nachyta hoblinky.Pro jistotu,nebo dlouhe diry,je vhodne hranou mydla pres otvor,a dovnitr to poslat treba spejli.Vyznamne to snizi treni.Mydlo muze vadit v pripade,ze povrch chcete natirat,staci ale drobne pretrit jemnym smirglem dotceny povrch.
HLAP:
„.. ten pocit, že za padesát let budu moct říct, že tenhle nábytek jsem tehdy dělal já…“
– – –
A takový pocit nelze ničím nahradit – stačí i pouhá zahradní lopatka z dílen na ZDŠ, dodnes dokonale fungující…
Ja mam dodneska takovej Vorrichtung na Schleifpapier, dve maly prkynka stazeny dvema sroubama s kridlovejma matkama a filcem naspodu. Papir se ohne okolo spodniho prkynka a stahne mezi. Delal jsem to jako osmiletech v ZS. Mam i dnesni kousky s pruzinama a ruznejma perkama, ale ten muj kousek mam stejne nejradsi. Netrha papir a paradne ho drzi.
Ach, chlapci ….. je to hezké, to vaše zasnění se ….. proto já, se svými diplomy, se živím rukama, mám dílnu, plně vybavenou, a čudlám to dřevo, od dvanácti let, nonstop, stále. A synátor je stejný, akorát železný panáček. jsme tedy plně vybaveni a doma vyrobíme vše, i když máme dohromady asi deset titulů a certifikátů. Dřevo, železo, pečená hlína, kámen, písek a pečený vápenec. Stále to platí, že to nezklame.
Jo, synator se neztrati a pokud vnuk pojede drevo, mate cech doma. Zrovna se o tom kolegove bavili, ze fakt dobrej zednik si vydela jako prumernej dochtor.
Asi nemůžu úplně říct, že je to můj výrobek, ale měl jsem v garáži ponk. Jestli neměl 100 let, tak mu moc nechybělo. Očividně se dlouhý roky používal jenom jako odkladiště bordelu, takže když jsem ho uklidil a začal na něm pravidelně opravovat a vyrábět věci, co jsou tak potřeba kolem baráku, zjistil jsem že tady už to nedrží, tamhle tomu někdo kdysi pohohl atp.
Nechtělo se mi ho opravovat, tak jsem si ho proměřil, překreslil, nakoupil jsem co možná identický materiál a do posledního detailu jsem ho vyrobil znovu. Už je to asi 10 let a krom mechanického opotřebení pracovní desky, vypadá pořád jako v ten den, kdy jsem ho dokončil. A to jsme za tu dobu byli minimálně 4x vyplavení deštěm. Takže jo, myslím že by tu po mě mohl zůstat celkem dlouho.
JO, todle se četlo dobře :-) Článek má morální přesah. Ták to má být. Je samozřejmě nutné si uvědomit, že všechno časem podléhá zkáze a strašné zhoubě, áno – úplně všechno!