Momentálně jsme svědky skutečně nechutné, nedůstojné a vpravdě absurdní podívané. Zestátnění nebožtíka.
Po dlouhodobé nemoci zemřel Karel Gott. Ve médiích probíhá diskuse na téma hodnoty jeho uměleckého odkazu, k čemuž nejsem pravděpodobně legitimován se vyjádřit, protože tento druh hudby neposlouchám. Gotta jsem vnímal pozitivněji někdy po roce 2000, kdy už pravděpodobně nemusel skládat nikomu účty, omezil estrádní rozměr své činnosti a choval se přirozeněji. Jako Gottova doba temna mi pak připadá období spolupráce s „hitmakerem“ Svobodou, kdy se Gottova umělecká činnost soustředila na interpretaci různých převzatých západních popových hitů, které „hitmaker“ šikovně přisladil a „gottizoval“, aby se zalíbily většinovém publiku a dobře pasovaly k cílovému interpretovi. Ale ať Gott dělal co dělal, dělal to na úrovni a ctil určité meze, což se o současné uplkané ušmudlané české popmusic nedá říct ani omylem. Když máte smůlu a nedáte si pozor, dostanete dávku nějakých těch Chinasek, Rybiček nebo Kryštofů a sledujete to úděsné podbízivé pitvoření těch vyhulených hadrníků, i největší gottoskeptik musí za takových okolností v duchu zalitovat, že velký Karel už nežije.
Traduje se, že Gustáv Husák poslal Gottovi v dobách jeho pokusu o emigraci osobní dopis, kde mu napsal něco v tom smyslu, že mu nemají za zlé, že zdrhnul a aby se vrátil, že on bude pracovat pro ně a oni budou pracovat pro něj, takže bude všechno v pořádku. A Gott to skutečně udělal, a nelze se mu divit, protože tohle je nabídka z kategorie těch, na které se neříká ne. Husák ho tehdy potřeboval na své straně na to, co se chystal udělat, totiž normalizovat společnost. Nikoho by ale pravděpodobně nenapadlo, že Husákův přístup najde pokračovatele v době tzv. svobodné, a nebude k tomu dokonce ani zapotřebí živý Gott. Postačí jako nebožtík.
Nebožtík Gott byl totiž Babišovou vládou (do dnešního dne) involvován do následujících státních procesů: Státní pohřeb, pohřeb se státními poctami a státní smutek.
„Dnes ráno už u nás na úřadě vlády vyjednáváme konkrétní realizaci pohřbu, který bude velice logisticky náročný, protože ten zájem veřejnosti je obrovský. Je na to strašně málo času, protože na to máme de facto týden,“ oznámil v pátek premiér
Vyskytly se signály, že Gott bude státem používán i po smrti, protože po něm budou z vůle státní a veřejné správy pojmenovaná nejrůznější veřejná místa. Nepochybně dojde i k dalším státním aktům in memoriam. Během následujících dnů, týdnů a let budou přicházet další a další představitelé státu a veřejné správy, kteří se budou pokoušet Gotta podojit stejně, jako to udělat Husák. Díky tomu některým z nás možná dojde, že soudruh Husák byl ještě decentní, protože si zahrával toliko se živým Gottem.
Zejména ta maškaráda se státním pohřbem byla naprosto nechutná. Jedním z pilířů agrosocialismu je, že Babiš zařizuje pro lid nejrůznější věci, kteří jiní zařídit nedovedou. Zařídil například výstavbu dálnic (celých 3.8 kilometru), zařídil posunutí prací na dálnici D1 (jeden telefonát za 10 mega), zařídil data „zdarma“, zařídil motýle a aktuálně zařizuje výstavbu luxusního města pro úředníky v Letňanech. Jinak tohle dobře známe z předchozí verze socialismu, totiž že k zařízení různých věcí je třeba znát ty správné lidi, jinak se to nehne. Babišovi voliči mají v hlavě nasráno a tak jim tenhle bolševický mikromanagement nevadí, naopak ho vnímají jako symptom, že ten zloděj je mužem na správném místě. Nyní se rozhodl zařídit státní pohřeb s obřadem v katedrále sv. Víta. Jenže to bylo porušení ustálených zvyklostí a protokolu, nehledě na to, že rodina asi nebyla nijak zásadně pro. Ani já jako volič nemám to očekávání, aby vláda organizovala pohřby zpěváků.
Protože většiny z nás se ale týkat nebude, zařídil nám pan premiér alespoň státní smutek. Nevím, v čem má takový státní smutek spočívat a jak správně provádět státem vyhlášené truchlení, ale obecně to asi nebude moc těžké, protože z tohoto státu by byl smutný asi každý.
V průběhu těchto truchlivých orgií tak v podstatě došlo k zestátnění zesnulého interpreta.
Bylo by zajímavé vědět, jak na zestátnění zesnulého nalížejí pozůstalí. O něčem vypovídá i to, že se rodina stihla vytratit ještě předtím, než se tyto státní orgie rozběhly naplno a zamezila tak alespoň tomu, aby byl nebožtík zestátněn v jejich myslích.
Také by bylo zajímavé se zamyslet nad tím, jak celou situaci vnímají ti Gottovi přátelé a fanoušci, pro které Gott skutečně něco znamenal a představoval v jejich životě něco pozitivního. Očekával bych, že pokud pro ně Gott byl tak významnou morální, estetickou či emocionální oporou, pak že budou mít tendenci připomenout si jeho osobu a dílo s veškerou důstojností a tyto úřední smuteční orgie důsledně a rozhodně odmítnou. Nicméně neděje se tak. Zesnulý byl tak zestátněn nejen pozůstalým, ale také veřejnosti. Patronát nad veškerým truchlením tak postupně přebírá Vláda ČR.
Je to nechutné a nedůstojné. Myslím, že naprosto každý by nechtěl být po smrti zestátněn.
Je škoda, že se v ČR tak zanedbává občanská nauka. Pro začátek by stačilo třeba zabývat se významem slov. Socialismus se tak odvodil od slova societas a řeklo se tím, že život jedince je podřízen zájmům společnosti. Zajímavé slovo je také totalita. Tím se charakterizuje společenské uspořádání, ve kterém jsou mocensky ovládány veškeré aspekty života jedince. Totalitní moc si tak osobuje právo nařizovat, co si budou lidé myslet, co budou jíst, jaké povolání budou vykonáva a také kdy budou jásat (třeba na demonstracích) nebo kdy a jak budou truchlit.
06.10.2019 D-FENS
(329x známkováno, průměr: 1,44 z 5)