Pomalu nám končí hlavní zahraniční dovolenková sezóna, půlka národa se již vrátila z Chorvatska, druhá půlka ze Slovenska a je tedy načase, jak říká klasik, nastavit zrcadlo, zhodnotit a podobně.
Úvodem bych rád řekl, že dovolená v zahraničí má mít v zásadě dvě funkce – poznávací a odpočinkovou. Někdo radši celou dovolenou proleží na pláži, jiný se plahočí po význačných místech. To je, jak opět říká klasik, podle gusta tohoto či onoho soudruha.
Ovšem – zdá se, že něco je jinak.
Pokusil jsem se analyzovat na základě vlastního pozorování a dotazů v okolí, jak Češi tráví svou dovolenou a došel jsem k závěru, že se zřejmě mýlím se svým předpokladem, že na dovolené je hlavní si odpočinout nebo něco nového poznat.
Zjistil jsem totiž, že drtivá většina Čechů tráví dovolenou v zahraničí jedním z těchto čtyř základních způsobů:
Systém lančmít a pivo
Konzumenti tohoto způsobu dovolené se rekrutují především z dělnických povolání a venkovských oblastí a vyskytují se především v již zmíněném Chorvatsku.
Příprava dovolené začíná již měsíc před jejím nástupem, neboť matka rodu musí zavařit nezbytné množství potravin na celou dobu pobytu.
V inkriminovaný den je pak rodinná škodovka až k prasknutí napěchována jídlem, pitím, stanem, dětmi, psy, vším možným a nemožným a jede se v největším vedru a v největších kolonách směrem na jih.
Po příjezdu do kempu je řidič – otec rodiny zcela groggy a musí se zbytek týdne zotavovat vleže ve stanu pitím dovezeného piva. Děti skotačí na pláži a zasypávají jiné odpočívající Čechy pískem, řvou jak na lesy a ruší je ve spaní, zatímco matka obchází okolní obchody a trhy a zuřivě přepočítává na kalkulačce místní měnu na koruny.
Když jsou všechny zásoby snědeny, pivo vypito a děti přiměřeně zhnědly, je čas k návratu. Uprázdněné místo ve škodověnce nahradí cenově výhodné komodity z místních trhů, většinou šunt, nakoupený shánčlivou matkou.
Poznávací hodnota této dovolené je nulová, neboť rodinka se mimo kemp pohybuje pouze za účelem nákupu něčeho, na všechny ostatní aktivity je na ní moc vedro.
Nikdo si na takovéto dovolené též moc neodpočine (zejména řidič-otec by potřeboval po příjezdu ještě týden na zotavenou) – snad kromě dětí, ale ty by si rozhodně víc zážitků odvezly z pobytu u babičky v Horní Dolní nebo z nějakého inteligentně vedeného dětského tábora. Jenomže pokud by 1. září nemohly ve škole pronést, že byly u moře, byly by po zbytek školního roku lůzry, se kterými by se nikdo nebavil. Stejné je to i v zaměstnáních otce a matky a to je zřejmě hlavní důvod, proč na tyto dovolené jezdí.
Systém all inclusive
Zatímco první typ dovolené je klasicky vohnoutský, toto je dovolená typická pro zmrdy.
Místo výskytu – Středomoří a exotické přímořské státy.
Tato dovolená se tráví tak, že si v nějaké cestovce zaplatíte zájezd sakumprásk se vším všudy v nejméně čtyřhvězdičkovém hotelu, v daný den odletíte a z letiště vás odvezou hotelovým autobusem na místo, odkud se pak celou dobu pobytu nehnete. Konzumenti takovéto dovolené nemají potřebu vycházet z areálu hotelu, protože je v něm vše, co potřebují k životu. Slunit se chodí na hotelovou pláž, na kterou vede výtah.
S místním obyvatelstvem prakticky nepřicházejí do styku a pokud jsou na takovéto dovolené již po páté, dělá jim po probuzení problém vzpomenout si, v jakém státě se zrovna nacházejí. Je to v zásadě jedno, protože tyto hotelové komplexy jsou si podobné jako vejce vejci a servírují v nich totéž jídlo a večer tentýž kulturní program.
O slunící se a odpočívající zmrdstvo je po všech stránkách patřičně postaráno, veškerý personál plní bez odmluvy jejich příkazy a to je, oč tu běží.
Na takto trávené dovolené si rozhodně lze odpočinout – to by si ovšem musel zmrd zapomenout doma mobil.
Poznávací hodnota takovéto dovolené není nulová, ale přímo záporná, protože zmrd – host hotelu, v civilu zaměstnanec reklamní agentury, podle nastavených kulis usoudí, že veškeré obyvatelstvo dané země je kůl, hepy, in, mladé, krásné a bezstarostné a tuto představu nám pak vnutí ve svých reklamních šotech.
Systém podívejte, co dokážu
Mladí a začínající zmrdi rádi tráví tzv. akční dovolené. Jejich cílem je viset za jednu ruku nad propastí, zatímco jednu nohu jim okusuje žralok a kolem burácí vodopád nebo jiný živel.
Akční dovolené lze trávit takřka všude, ovšem stylovější než viset za ruku v Prachovských skalách, je pochopitelně visení v Kordilliérách.
Frekventanti těchto zájezdů si svým konáním dokazují, jak jsou silní, odvážní, hbití a odolní. S kolegy se pak v kanceláři firmy, která zaměstnává samé takto dynamické a flexibilní mladé lidi, vzájemně trumfují, kdo z nich měl letos adrenalinovější zážitek. To je nutí vyhledávat stále šílenější a šílenější dobrodružstí, při kterém se nezřídka někdo z nich zabije, čímž prokáže lidstvu tu největší službu, neboť se většinou ještě nestihl rozmnožit.
Osobně pochybuji, že by si někdo odpočal, visíce nad propastí, a o poznávání tento způsob zájezdů také příliš není, protože okolní příroda je adrenalinovým hledačům pouze kulisou, uprostřed které se nachází ON, největší a nezdolný.
Systém jestliže je pondělí, musíme být v Paříži
Dovolená tohoto typu je velmi oblíbená v Japonsku, ale i u nás má své zastánce, rekrutující se převážně z osob postižených českým humanitním vzděláním. Tyto osoby mají utkvělou paranoidní touhu ověřit si na vlastní oči, že v Paříži skutečně stojí Eiffelovka a v New Yorku Socha svobody.
Musí si všechno sami obejít, pečlivě vyfotografovat, doma nalepit do alba a nadepsat: „Já a Sfinga“ a podobně.
Zájezdy s touto tématikou se sice nazývají poznávací, ale klient se na nich nedozví nic, co by si nemohl najít doma v encyklopedii. Je s ním vláčeno po všech čertech, na všechno má časový limit a pokud se opozdí, je ostatními účastníky zájezdu lynčován, protože už měli být dávno někde jinde a hltat výklad dalších zbytečných podrobností o dalších pamětihodnostech, které stejně všichni ihned zapomenou.
Taková dovolená je pro všechny zúčastněné galejemi, ale živí jejich představu o tom, jak jsou intelektuálně povzneseni nad zbytek národa, který přece žije takovými přízemními věcmi.
Navíc, jak říkám, je poznávací hodnota této dovolené sporná, neboť o skutečném životě v dané zemi se během ní nedozvíte prakticky nic.
Shrnuto a podtrženo – český národ netráví dovolenou, aby si odpočal nebo něco nového poznal, ale aby se pak mohl chlubit v zaměstnání. Pokud by si chtěl skutečně odpočinout, trávil by dovolenou doma na kanapi, protože doma má veškerý komfort, lednici a televizi při ruce, nikdo na něj nekope písek, nelezou po něm ve stanu mravenci a v hotelu štěnice. Všechny restaurace v okolí zná a ví, kterou navštívit a které se vyhnout. Nemusí nikam cestovat za mrtvolného vedra a kupovat si tam předražené místní produkty.
Pokud má ovšem touhu po poznání, je to trochu složitější.
Dnešní turistický průmysl prakticky vytvořil bariéru mezi skutečným životem v dané zemi a turistou. Prolomit tuto bariéru a dozvědět se něco skutečně nového není jednoduché, přesto jeden recept mám. Doleťte do hlavního města nějakého státu a tam nastupte na nádraží do prvního odjíždějícího vlaku. Po nějakém čase naslepo vystupte a ubytujte se v místním hotýlku. Pak choďte mezi místní do samoobsluhy, k holiči, do hospody a dávejte se s nimi do řeči. Dozvíte se tak spoustu věcí, které nikde nepíšou.
Metoda předpokládá alespoň minimální znalost domorodého jazyka, ale ve většině zemí stačí projevit snahu a místní vám vyjdou vstříc. A pokud je dobrá vůle na obou stranách, lze se domluvit i na složitějších věcech než: „Kolik stojí tahle věc?“. Bohužel je však stále těžší (hlavně po Evropě) zmíněnou metodu aplikovat, neboť individuální turisté, mající vlastní představu o místě a způsobu trávení volného času jsou pískem v soukolí Velkého Turistického Systému, a málokde jsou na ně zařízeni.
Závěrem ještě jedna věc.
Pokud chcete někam jet, raději to příliš neodkládejte.
Seznam klidných, rázovitých a pěkných míst se rychle tenčí, jsa nahrazován uniformí masovou turistickou jednotností. Všude je hromada lidí a není to prý nic proti tomu, až začnou jezdit na dovolenou Číňani. Je jich 10x tolik než Japonců a všichni budou mít fotoaparáty!
(Zatím nikdo nehlasoval)