… case study Reichsprotektorat Böhmen und Mähren
Nedávno jsem využil víkend k rekognoskaci 30ti kilometrového perimetru kolem jihočeské metropole. K průzkumu jsem využil nejnovější technologii – moderní trekkingové kolo s odpruženou vidlicí, kotoučovými brzdami, a hliníkovými ráfky. Možná právě proto, anebo kvůli nadčasovému tachometru sigma, mě telepaticky zaměřil velitel vesmírné flotily Aštar Šaran, a pozval mě ať se transcendentně přenesu na jeho měsíční základnu. Že prej mi musí něco říct. Inu, takovou nabídku od takové autority jsem nemohl odmítnout.
Zamyslel jsem se, a za pár vteřin se už můj transcendentní duch vznášel kdesi v kráteru Koala, na základně vesmírných lidí. Aštar, pro kterého už telepatie ztratila kouzlo nového, mě přivítal pomocí malých hádků co mu rostou v krku. „Vítej, Sohn of Bohmenland“
„A co je jako tohle?“ opáčil jsem bez pozdravu hledě na 50ti metrový háknkrojc visící na budově ze které Šaran vyšel – nebo spíš vyskákal, poněvadž na měsíci není tak velká gravitace.
„To je přece háknkrojc, vole.“ Řekl Aštar, a zdál se býti uražen. „Je toho hodně co ti musím vysvětlit pozemšťane, neboť jseš nevědoucí ignorant. Ostatně, poslední osvícenci odletěli s náma do vesmíru, takže Země je teď planetou plnou ignorantů – nejseš v tom sám.“ Řekl Šaran s úsměvem na rtech.
S těmito slovy mi začala docházet trpělivost, a tak jsem se ohradil. „Poslyš Aštare, jestli tu ze mě chceš dělat blbečka, tak to já se klidně můžu transcendentně přenést zpátky do škarpy mezi Svinama a Žárem. Už takhle nechápu co tu vůbec dělám.“
„Ó, buď v pohodě příteli, všechno ti vysvětlím. Ale musím postupně.“
„OK, poslouchám“
„OK, ale ještě mi slib jednu věc. Že to, co ti teď řeknu, nezkreslíš jako ten vůl Benda.“
„Slibuji.“
„OK tedy…“
A tak se Aštar rozpovídal o věcech, které zůstanou většině smrtelníků skryté.
„Billy Meier je taky vůl. Nejdřív jsem si myslel že je aspoň trochu chytrej, a že využije našich rad ke změně Země k lepšímu – ale on ne. Půjčili jsme mu lítající talíř, a co von udělá? Založí si vlastní sektu z týpků, kteří chtěj svézt. No to mi ho vyndej. My přece o žádnou sektu nestojíme. Naším hlavním cílem je ochrana pozemských blonďáků, protože jim hrozí vyhynutí.“
„Nepovídej?“ odvětil jsem koukaje na 50ti metrový háknkrojc.
„No, už v 19. století naši vědci zjistili, že všichni chlapi mají rádi blondýnky – ať jsou to Arabové, Číňani, Černoši, nebo indiáni; statisticky vždycky půjdou nejdřív po blondýnce, a po zbytku až když nebude zbytí. Dokonce i když není na blízku blondýnka, chlap bude preferovat ženské jejichž vzevření je světlejší než těch druhých. Právě proto jsou dnes pozemští blonďáci na pokraji vyhynutí.“
Po těchto slovech jsem se chápavě rozhlédl kolem a řekl: „Jak tak na to koukám, tak tady je vskutku árijská pevnost – každej vesmírnej člověk kterého jsem dosud viděl je čistokrevnej blonďák.“
„Ano,“ řekl Šaran, „po skončení našeho výzkumu jsme dospěli k názoru, že na Zemi běloši nepřežijí, a tak jsme se přesunuli na Měsíc. To bylo někdy v roce 1945. Tehdy jsme sice oficiálně prohráli válku, ale ve skutečnosti jsme vyhráli hlavní cenu – antigravitační technologii.“
„Počkej, počkej, Aštare, to mi jako chceš říct, že tady ti všichni blonďáci – a ten háknkrojc – to jako…“
„Ano, pozemským jazykem se dá říct, že vesmírní lidé jsou potomci německých nacistů – i když, vzali jsme tehdy s sebou i pár frantíků, anglánů, a taky dva čechy. První lítající talíř jsme postavili ve 43. ve Kbelech u Prahy. Jmenoval se Haunebu – mrkni pak někdy na Youtube, ať vidíš jak pěkně lítal.“
„Můžu se zeptat, proč jste stavěli lítající talíře v Česku? Když jste teda jako němečtí nacisti?“ Skočil jsem Aštarovi do řeči.
Aštar sebou začal trhat: „No to je těžký vysvětlit… To začalo už za Husitů – když se totiž tehdy země České koruny vymanily z područí centralizované Vatikánské moci, bylo potřeba připravit se na katolický útok, který musel následovat. A tehdy obyvatelé Bohemie začali poslouchat Boha, a ten jim ukázal způsob jak se ubránit.“
„Počkej počkej Šarane, já vím že tohle je transcendentní výlet a tak, ale to mi chceš namluvit, že v Praze vystartoval první lidský létající talíř díky tomu, že Husiti poslechli Boha či co?“
„No vono je to složitější – my vesmířani nazýváme Boha stejně jako Jediové ve Hvězdnejch Válkách – The Force, nebo Vesmírná Síla, chcež li. Vesmírné války natočil náš kamarád Lucas, aby vás pozemšťany trochu poučil, jak to chodí tady ve vesmíru.“
„No tak jo, že seš to ty Aštare, tak já ti teda věřím…?“
„No a tehdy, jak se blížila první křížová výprava proti Česku, Síla poradila Čechům způsob jak se bránit – stavět pušky a děla na střelný prach. Tehdy se vskutku jednalo o zbraně z jiného světa – tlupy, které měly píšťaly a tarasnice, čili převážně Husité, kteří si je vyráběli, byli v podobné výhodě jako ten kdo dneska letí s lítajícím talířem proti F-22. Byl to prostě masakr. Bohužel, spousty husitských vojevůdců posléze chytla touha po moci, a tak se vydali loupit až na Balt. A tehdy se Vesmírná síla od Čechů odvrátila. Čechy se postupně dostaly do izolace, a tak se stalo zábavou mocných podporovat vědu a výzkum. Postupně se z Prahy stalo něco jako Silicon Valley v Kalifornii, a tento jev vyvrcholil za vlády Rudolfa II.“
„Nezlob se na mě Šarane, ale co tehdy jako mohli zkoumat? Jak postavit mlýnské kolo?“
„Jó hochu, to by si se divil. Pražští alchymisti už tehdy znali elektriku, a zkoušeli fotografovat – bylo to opravdu hi-tech na tehdejší dobu. Proto se Rudolf II. později stáhnul z pozice Římského Císaře, a ponechal si Bohemii. Věděl, že odsud ho nikdo silou nevytlačí, protože zdejší šlechta měla tajné zázračné zbraně jako kulomety a výbušné granáty. Během těch pár let, co byl Rudolf pouze českým králem, byl v Praze vyroben první robot na světě – Golem, a byla rozluštěna spousta přírodních záhad.“
„No já ti nevím Aštare, ve škole jsem slyšel tenhle příběh trochu jinak…“
„No jo, co bys taky chtěl slyšet od centralizovaného školského systému? Radši si to nech vysvětlit ode mě.“
„OK, co se teda stalo při stavovským povstání?“
„No v zahraničí bylo rozhodnuto, že Rudolf musí být odstraněn. Pro tento účel zbytek Habsburské familie vymyslel zákeřný plán, který spočíval v poštvání obyvatel Bohemie proti sobě na základě jakéhosi virtuálního náboženství. Rudolf II. byl pod dvojím mečem. Jeden drželi katolíci, druhej českoněmecká protestantská šlechta. V tomto momentě se Rudolf II. zbláznil, a uzavřel se do sebe jako Špidla. To byla tragédie pro tvojí zem pozemšťane, jelikož Rudolf II. byl poslední právoplatný král, a jako takový měl jasně říct: „Milí katolíci, milí protestanti, dělejte si co chcete, ale žádnou občanskou válku tady nestrpím!“ Byl by to řekl, většina obyvatelstva by se postavila za něj – a to byl tehdy zaručený způsob jak rychle sestavit velkou armádu. Ale Rudolf to holt psychicky nezvlád.“
Aštar se na chvíli odmlčel.
„No, a když se pak Habsburkům podařilo poslat bratránka do blázince, přišla jejich chvíle převzetí moci nad zemí Českou. Okolní země začaly financovat zdejší katolíky, a ti se brzy prohlásili za vedoucí sílu místní politiky – přestože tehdy byli menšina v protestantské zemi. Přišly politické čachry, a pak poprava Českých pánů na staromáku. Byl to exemplární příklad nástupu tyranie, jako podle Sokrata. Staroměstská poprava už nebyla ničím jiným než veřejným hanobením a likvidací protivníků.
Tyran Ferdinand II nastartoval spolu s třicetiletou válkou také genocidu v Českých zemích. Byl to fanatik se vším všudy – a jeho plán byl jednoduchý – zlikvidovat české (rozuměj Husitské) obyvatelstvo, ovládnout pražskou vědu a výzkum, a udělat z poddaných poddané v pravém slova smyslu = neodporující.
Co ti budu povídat, trvalo to 30 let než se Habsburkům podařilo Pyrhovo vítězství takzvaných katolíků proti takzvaným protestantům, a ovládli půlku Evropy. Během této doby bylo České kulturní dědictví prakticky zničeno – co neodnesli Švédi, to zničili katolíci, a co nezničili Husité, dostalo hezkou a nákladnou barokní fasádu. Hlad nehlad. Jedna věc však v Praze zůstala. Ať už z pověrčivosti, nebo kvůli vítězné pýše, Habsburkové tam ponechali hi-tech výzkum.“
„Chápu, takže když Hitler zabral Čechy, kromě fabrik dostal do rukou taky plány na lítající talíře ze zdejšího hi-tech výzkumu.“ Neodpustil jsem si ironickou poznámku.
„Tak nějak, ale musím tě trochu zklamat, protože i kdyby Hitler nevytvořil protektorát, tento výzkum už byl víceméně v Německých rukou.“
„No to snad nějak přežiju, ale co se stalo potom, když jste postavili první létající talíř?“
„Zde musím být upřímný zase já.“ Aštar sebou opět začal vrtět. „Když to (létající talíř, pozn.) Hitler uviděl, tak se taky zbláznil. Úplně se vykašlal na válku která zuřila na obou frontách, a místo toho nasměroval přes polovinu říšských zdrojů do vývoje a výroby větších a rychlejších létajících talířů. Výsledek byl ten, že jsme válku totálně prosrali.
Poslední dva roky druhé světové se Hitler odříznul od světa, a počítal s tím, že až budou spojenci před branami, vyletí talíře z hnízda a zlikvidují je – popřípadě že on nasedne do talíře, a odletí na právě budovanou měsíční základnu.“
„Tuhle základnu?“ opáčil jsem.
„Ano. Jenže to se trochu přepočítal. Většina našich dědů byla součástí supertajných říšských vesmírných sil, a možnost létat kamkoliv jim dala rozhled o kterém se pozemšťanům ani nesní. Brzy pochopili že Hitler nebyl nic jiného než tyran, který se ještě ke všemu nezajímá o lidi kterým vládne. Proběhla vzpoura, a říšské vesmírné síly se prohlásily za samostatný národ. Nejdřív jsme měli základnu v Neu Schwabenlandu, na Antarktidě, ale už od roku 48 všichni sídlíme na měsíci.“
Nasadil jsem chápající výraz „…takže to jste vy, vesmírní lidé. To mi prosím tě řekni, jak je to s těma samolepkama všude po městě? Nezlob se na mě ale „MILUJEME VÁS A POMÁHÁME VÁM“ je docela silný kafe.“
„No to právě dělá ten vůl Benda, nevím co ho to popadlo. Sice je nám jasné, že Zemi čeká ekologický kolaps, s čímž si těch pár blbečků s raketovým kufříkem poradí tak, že vyšlou atomovky na takzvané nepřátele, ale jak bych to jen řekl, ehm, v mezinárodní politice si každej hrabe na svým písečku. Pár známejch zachráníme, to jo, ale megatalíře pro 7 miliard lidí fakt nestavíme.“
Trochu jsem se zhrozil možnosti třetí světové… „Zachráníte taky mě, až to přijde?“
„No to nevím, ještě si to rozmyslím.“
„Aha, tak dík.“ Vrhnul jsem na Šarana nehorší výraz jaký moje zamračené transcendentní obočí dokázalo.
„No ještě uvidíme.“
Odmlka
„Ale to sem ti vlastně chtěl říct“ Aštar začal vřelým tónem. „Že se to tam u vás pěkně sere.“
„Kde, to jako u nás, na Zemi?“
„No to taky, ale hlavně tam u vás, ve střední Evropě. Vždycky se tu docela zasmějeme, když sledujeme zprávy na čt1.“
„No to mi ani nemluv.“ Chytám se konečně něčeho co znám z domoviny.
„Já si myslím, že je na čase abyste odstartovali nějakou obdobu Občanského Fóra nebo tak něco. Dyť je to úplně strašný. Vaší vládu ovládly mezinárodní zájmy, a vy akorát lezete po hospodách a pijete to svoje pivo. Musím uznat že nevím co si o tom myslet, ale Maďaři alespoň vylezou do ulic.“
„No já nevím, mě ti už ta politika ani moc nezajímá. Posledně jsem volil poetickou stranu, protože ta mi alespoň nabízí hospodu.“
„No to je právě to vo čem mluvím. Jen počkej až se ti oktávka rozmrdá o nějakou díru v D1, utratíš 10,000, a to jenom díky tomu, že mezinárodní dopravní lobby už léta blokuje všechny způsoby zavedení mýtného přes tu krásnou zem která leží uprostřed. Nováci čumí na televizi a říkají jak „je to dobře, že teď zatrhli to mýtný, dyť to přece de dělat přes satelit, tak proč to vůbec začali dělat takhle?“ A mezitím kamiony jezdí i v pátek v pět, kurví všechno kam přijedou, a dopravní prostředek kterej je na velkou váhu stvořenej – totiž železnice – krouhá zatáčky 60tkou, narvaná nasranejma lidma, kterým hodinové zpoždění nevoní.“
„Jó to mi říkej, já jsem tuhle jel z Brna po dálnici, a připadal jsem si jako v dokumentu o zásobování východní fronty…“
„No, a to je to vo čem mluvim.“ Aštar prohlásil rezolutně. „Ta vaše politika, to je taková hra. A ta vás, obyčejné Čechy, jednou doběhne, protože budete mimo hlavní dění. Kupící se problémy vaši, vlastně nejen vaši, politici řeší tak, že sepíšou jakousi příručku na řešení každého jednotlivého problému, a nazvou to zákon. To je svým způsobem past na lidi, protože neznalost zákona neomlouvá, a běda těm, kdo se uchýlí k jinému řešení než k tomu, co přišlo černé na bílém od osvícených hlav nahoře.
A nedělej si žádné iluze, pozemšťane, ty problémy jsou mnohem závažnější než si myslíš. Tenhle systém se vám rozpadne ve chvíli, kdy všichni budou vědět jak se v něm chovat, ale zapomenou, že to jde taky jinak. Většina pozemských ignorantů totiž nechápe základní pravidlo pokroku – revoluční změny se nazývají revoluční, protože ovlivní chování miliónů lidí najednou. A byrokracie je pro vás, lovce a sběrače, asi natolik revoluční, že jí nikdy neovládnete, a přinese vám akorát zkázu.“
„A co jako, máte snad pro nás nějakou vesmírnou radu, jak byrokraty zatlouct do země? Nebo jenom tak tlacháš?“
„No když se ptáš, tak jednu radu bych měl – učte každý dítě koncept smečky – protože je to základní princip lidské kooperace.“
„Jako že ze školek uděláme kontrolované smečky dětí nebo co?“
„No ty to říkáš moc pesimisticky, ale ano, tak nějak. Hlavní je, aby se každej člověk naučil princip, že za většinou kolektivních činností stojí jeden nebo pár lidí, kteří svým činem nebo slovem způsobí lavinu individuálních akcí. Výjimkou jsou asi jenom přírodní úkazy, jako třeba déšť, který zažene lidi do jedné hospody.
Úspěšná lidská společnost může existovat za jediné podmínky – že lidé dokážou rozlišovat mezi, jak to jenom říct, dobrými a špatnými kolektivními rozkazy. A takový stav nikdy neexistoval tam, kde nebylo jasné kdo je za co zodpovědný, a proč je za to zodpovědný. Prostě jako v tej vaší hře na ekonomiku, kde jsou velký podvody prakticky nepostižitelný. Jenom blbec nechápe, že až se vám ta ekonomika zhroutí, bude to zásluhou úzké skupiny neodhalených a neztrestaných podvodníků, kteří mají navíc dobré PR.“
„Snad to ještě nebude tak zlé…“ Snažil jsem se oponovat.
„Jó, tak to nevím. Napadlo tě někdy proč dostal Havel k narozeninám fotku přes titulní stranu od Respektu až po Blesk? Nemyslíš že to může mít něco společného s tím, že všechny tyto tiskoviny ovládají neznámí lidé se známými pozicemi – členové představenstva Media Group Inc.?“
„No to mě napadlo, ale já už noviny čtu jenom občas, a Havel mě opravdu nezajímá.“
„Já se ti jenom snažím říct, že ta vaše politická pakáž je akorát pokračování mocenských struktur ještě z doby Marie Terezie. A nejenom Havel, ale taky ti dva šašci – Miloš s Vencou, kteří v komunistickém prognostickém ústavu naplánovali co a jak se bude dít po převratu, a pak to tak hezky provedli. Klausík oroduje z Lán, a Zeman si zve na kobereček ODSáky.“
„To chceš říct, že 89 si komunisti naplánovali, aby jaksi nebyli svrženi násilím?“
„Jo, to přesně chci říct. Dyť se na to koukni, celá ta vaše Višegrádská 4 najednou svrhla vládnoucí elitu, která nikdy a nikde nebyla identifikována, natožpak odsouzena. Všude se potom ujaly moci struktury které vznikly během komunismu, za pomoci bývalých komunistů – u vás to byla Charta, v Polsku Solidarita, a v Rusku se dodnes neví, kdo to vlastně byl. A první cíl, se kterým ta nová Vyšegrádská elita přišla, bylo připojit se k jinému centralizovanému molochu – Evropské Unii. A tak zatímco obyčejnej Čech nepotřebuje víc než dům, práci, a zábavu, vycvičení profesionálové se mu snaží nacpat do hlavy, že ještě potřebuje být součástí jakéhosi vyššího panevropského celku. Že jako není jiná možnost na cestě k civilizaci, než přesunout práva a povinnosti Čechů vůči Čechům, na tisícihlavou kosmopolitní smečku Bruselských byrokratů. A můžu tě ujistit, že tihle už setsakramentsky dobře vědí, jak velké území mají ve své takzvané kompetenci.“
„No to mi Šarane prosím tě vysvětli, proč budeme přibírat ještě Bulharsko a Rumunsko. Jak tě tak poslouchám, asi v tom budou něčí ambice, že jo…“
„Máš pravdu pozemšťane. Jde hlavně o to, že ti co vedou Brusel se snaží hrát tu starou známou hru na imperialismus. Třeba si to ani neuvědomují, když sedí v těch skleněnejch palácích plnejch restaurací a automatů na kafe, ale celý koncept rozšiřování Evropské Unie je postavený na přesvědčení, že kulturní západní byrokrat vyžene zloduchy komunismu z barbarských zemí na východ od železné opony, díky moderním ekonomickým nástrojům a osvětě. To je blbost na entou, poněvadž přes 1000 kilometrů vzniká informační šum. Z jednoho konce se ozývá „cože to po nás chcete“, a z druhého „jestli nesplníte to a to tak a tak, tak uvidíte!“. Je to prdel, dokud nějaký komisař nesežene v rozpočtu miliardu Euro na „komisi pro kontrolu a penalizaci zneužívání směrnic 450 – 12,753b v Čechách“. To co doteď šlo nepůjde, a ti kteří to zařídili dostanou penále.“
„Ty to říkáš jako kdyby kontrola evropských směrnic, a směrnice jako takové, byly automaticky zlé. To mi připadá trochu paranoidní…“
Aštar se na mě vážně podíval: „I když to dneska vypadá logicky, radím ti dobře, boj se směrnic které přijdou později!!! To je, mám pocit, 14. zákon běhu věcí vesmírných – co si lidi nedohodnou z očí do očí, to nefunguje na dlouho. Například koncept dálkové organizace pomocí papíru.“
„No jako zní to pěkně, ale nezlob se na mě Aštare, když se vrátím domů a budu v hospodě vykládat jak mě nácek poučoval o chybách byrokracie, budou na mě čumět jak emu. A když jim řeknu, že nás ani nezachráníte, protože bychom mohli narušit vaší genetickou čistotu, tak si začnou klepat na čelo. Ostatně mě ten váš rasismus taky moc nevoní…“
„No jo no, už je to tak. Aspoň tu o sobě můžeme říct, že jsme ostrůvkem White Pride ve vesmíru. Ale víš co, radši naší seanci ukončíme. Tohle téma je na mě až moc nekorektní.“
„Cože? Nekorektní? To jako…“
Nevím jak to Aštar dokázal, ale větu jsem dopověděl zpátky ve svém těle – ve škarpě mezi Svinama a Žárem. Byl jsem poblitej, špinavej, bolela mě hlava a byla mi zima. Už asi bylo na čase vyhledat nocleh, jídlo a pití.
(Zatím nikdo nehlasoval)