Tento článek bude o lajfstajlu. Výživa je naprosto zásadní téma nejen pro metrosexuály, ale pozor, také pro drsné borce.
Na D-F budou následující řádky poněkud raritní, ale stejně mi to nedá. Výživa člověka je masově opomíjená snad právě pro svoji zdánlivou jednoduchost. Je zbytečné začínat zdlouhavě. Zkuste se zamyslet nad následujícím:
Výživa ovlivňuje naše zdraví. Jíme-li špatně, je výsledkem špatný zdravotní stav.
Vše de facto stojí a padá s tímto tvrzením. Přistoupit na tuto myšlenku dá nejvíce práce, protože takto uvažovat nejsme zvyklí. Dnes převládá myšlenkový proud: choroba-lékař-řešení. Kde je ale původ choroby nevíme, možná se na to sami sebe ani ptát nechceme. Na začátku bych rád zbořil pár typických mýtů:
1. Člověk je všežravec, má jíst všechno (od všeho něco).
Tohle je nesmysl už principiálně. Pneumatiky nám zrovna chutnat nebudou. Jistě má tedy „všechno“ podmnožinu. Co do ní ještě patří a co ne, kdo to určuje? Nebudeme si nic nalhávat, určující je naše okolí a klasická konvence. Nejsme to my. Stalo se vám už někdy, že jste se zamysleli, proč se o určité potravině říká, že je zdravá? Výborně, jste na správné cestě.
Jelikož cpát si do žaludku jídlo zvládne ale opravdu každý, výživa má jeden zásadní problém: každý na ni má nějaký názor a většinou ho považuje za správný. To je standard. Jen velmi málo jedinců se nachází ve stavu podezřívavosti. Je běžné čerpat z toho, co nám říká maminka, přátelé, televize, časopisy, ba někdy i takzvaní poradci ve výživě. Mamince to ale taky někdo napřed musel říct, a poradci výživy jsou zase určitý think-tank nějakého (většinou zrovna aktuálního) výživářského učení. Kdepak máme tedy prazdroj? Jak byste postupovali, kdybyste v tuto chvíli měli o nějaké potravině zjistit, zda je zdravá či ne, zda je dobré se s ní denně ládovat nebo by se s ní mělo setsakra šetřit? Zkuste se jenom zamyslet nad tím, jak informace najdete a jak zjistíte jejich pravdivost (poradím: „když to píšou skoro všude, bude to asi pravda!“ nevede úplně vždycky k správnému výsledku).
Jistě. Člověk je tvor opravdu nevídaně odolný. Trvá roky a někdy i desetiletí, než vám špatná výživa podlomí zdraví tak, že si toho všimnete. Proto souvislost jídlo-zdraví člověk v podstatě ignoruje. Co jiného ale má vůbec potenciál ovlivnit naše zdraví? Vždyť kvalita toho, co si denně naházíme do krku (a jsou toho i kilogramy) se nutně musí někde projevit. U každého samozřejmě jinak, neboť dva mají vždycky jiný jídelníček. Jeden je třeba něčím od mala prolezlý, druhý je čtyřicet let „úplně jak ryba!“ a potom zemře během dvou měsíců na rakovinu. Pobouřil jsem vás? Rakovina vyvolává v lidech neobvyklý strach. Souvislost se stravou ale pořád nevidíme, nechceme vidět. Co jiného to může být? Náhoda, genetika? Nebuďte naivní. To je pouze naše a vaše nevědomost.
2. Člověk má jíst to, co mu chutná.
Tohle je možná ten nejdůležitější omyl v problematice. Žijeme totiž v bludu, že už na jazyku poznáme, co je dobré a co je špatné. Zapamatujte si proto následující tvrzení: CHUŤ JE NÁVYK. Vím, o čem mluvím. Kdo vydrží až do konce článku, čeká ho bonus v podobě zkušeností mé osoby.
Když jsem před nějakým časem svůj způsob stravování změnil, to se pak děly věci. Co je dobré? Často nám stačí, když máme pocit že „to přece musí být dobré“ (např. to chutná ostatním), někdy sugesce „to je zdravé“ nám pomůže chuť potraviny adorovat. V mládí pak naopak, syndrom chuti zakázaného ovoce (v době kdy jsem vyrůstal mi vždycky u babiček chutnalo především to, co mi bylo odpíráno, s tím, že to pro mě není zdravé). Chutnají vám řízky, hranolky, omáčky vitana a uzeniny z Lidlu? Máte pak právoplatný pocit, že konzumace předešlého je ok. Luštěniny jsou blééé? Jistě. Zvlášt, když je jíte teprve poněkolikáté v životě a všichni říkají, že jsou blé a prdí se po nich. Když jsem svoji stravu jednoho dne změnil ze dne na den, zjistil jsem po půl roce zajímavé věci. Například jsem vůbec neměl chuť na řízky, hranolky a tatarku jako dříve. Dokonce bych tohle jídlo asi jedl docela nerad a přitom si pamatuji, že jsem na tohle měl kdysi abnormální „chuť“.
Takže jenom ve zkratce: zda se stravujete špatně či lépe poznáte v podstatě hned (například tím,, jak se po jídle cítíte, zda unavení, nebo naopak plní života). Garantuji vám, že po čase stravování se „racionálněji“ budou vaše chutě úplně jinde. Tělo si totiž o svinstvo neříká, ba naopak.
3. Výživa se zdravotním stavem nesouvisí.
Jistě. Příčinou alergie jsou pyly. Příčinou bolesti břicha je žlučník. Příčinou akné je mastná pleť. Příčinou rakoviny je…rakovinné bujení. Tečka.
Problém naší tzv. západní medicíny je krátkozrakost. Neodstraňuje podstatu a příčinu, ale pouze následky. Tak třeba dermatologie. Na kožní chodí lidé s vřídky, pupínky, uhry, vyrážkami a cojávím s čím ještě. „Problém“ je „léčen“. Buď lokálně (na místo se něco namaže nebo se něčím potře), nebo globálně (spolykáte tablety). Pokud problém z kůže zmizí, jste vyléčeni, pokud ne, musí se hledat dál.
Napadlo vás někdy, že kůže je orgán který je citlivý na zdravotní stav, napovídá nám o vnitřních orgánech a také je prostředníkem k vylučování? To poslední je zásadní. Požaháte-li se o kopřivu, naskáčou vám pupeny. Proč? No protože vás to přece „podráždilo“. Co to znamená, nikdo neví. Podstata je však mnohem jednodušší: otevřenými místy v zduřenině kůže vylučuje zpátky kys. mravenčí ze schytaného zásahu. Ano, kůží vylučujeme toxiny, děje se tak pořád, zkuste se podívat např. na chemické složení potu, uvidíte Mendělejevovu tabulku, organickou, ba i anorganickou chemii sloučenin v praxi.
Když se nad tím zamyslíme, dospějeme k tomu, že projev něčeho na kůži je odrazem něčeho hlubšího, kůže nám „něco“ indikuje. Potom také pochopíme, proč nám vodička nepomohla (však také dermatologie je spíše taková dlouhá cesta, která málokdy někam dospěje, jedině pokud dojde např. ke kortikosteroidům vnitřně, kdy se problém prohloubí do dalšího stádia a „pacient“ postupuje od dermatologa do vyšších levelů).
Lékaři tedy často neléčí, ale potlačují. K dermatologii přidám internu (tento „obor medicíny“ existuje výhradně kvůli špatné stravě), pediatrie, onkologie (věřte nebo nevěřte, ale ozařování není odstranění příčiny, ta je jinde, neúspěšná léčba je potom přiřknuta „metastázám“), infekční lékařství (znáte tu poučku, že infekce napadá osoby se sníženou imunitou? Špatná imunita je hezký eufemismus pro tělo rozvrácené nekvalitní stravou), co mi pravděpodobně neskousnete je i neurologie nebo oftalmologie, ale nechci na to jít hned zhurta.
Řeknu to ještě jinak. Léky – dnes se choroby léčí pomocí léků. Základem léku je většinou nějaká účinná látka. Například: máte-li deprese, pomůže vám Escitaloprami oxalas. Žaludeční vředy vám vyléčí Omeprazolum. To se dělá tak, že doktoři zkoušejí a zkoušejí, až se jim podaří danou věc potlačit. Připadá vám taky komické, aby něco tak složitého, jako je lidská psychika, rozvrácená do podoby např. deprese, mohlo být léčeno jakousi sloučeninou o atomovém čísle třicet? Nemá deprese náhodou multifaktoriální příčiny? Věřte nebo ne, strava má na psychiku brutální vliv. Dokonce je to to první, co jsem v souvislosti se změnou stravy pocítil. Psychiku to totiž zlepšuje hned, zatímco na ty ostatní věci je třeba mít trpělivost. Co se (v těle) zkurví rychle, většinou se opravuje déle.
Jistě, když přijdete k úrazu, kdo by neplatil zlatem za chirurgii a podobně. Mnoho jiných lékařských oborů si ale můžeme suplovat sami, efektivněji. Jídelníčkem.
4. Fenomén vitamínů, minerálů a dědičnosti.
Biochemici už zmapovali v lidském těle stovky rovnic a našli spoustu různých látek. Tyto látky je jednoduché a pohodlné potravinářským průmyslem označit jako esenci zdraví a zdarma je přidávat synteticky i do párků. Myslet si, že to je TO pravé (koenzym Q10, optimineral, nebo například „na všechno je Aloe Vera!“), je iluzorní. Absolvoval jsem tři semestry biochemie a na docent nám na poslední přednášce řekl asi toto: „ve skutečnosti mládeží víme o lidském těle prd, neboť různých chemických reakcí jsou v těle desetimiliony, ne stovky“. Tolik k biochemii. Může být zajímavá, ale hlavně je to super přidaná hodnota k tomu, co je potřeba prodat.
A dědičnost? Velice se nadhodnocuje. Je nesporné, že naše geny ovlivňují naši konstituci, ale vyloženě úsměvné je to, jak to někteří nepochopili a genetika nyní může podle nich za všechno. Nezdravé jídlo určitého typu rádo ústí do nějakého zdravotního problému jednoho ražení. Jak vaří matka pro celou rodinu, často vaří také dcera pro tu svoji. Každý si také představí, že nezdravá výživa kromě matky ovlivňuje i plod, to dá rozum, když matka i fetus jsou „jedna krev“ přes placentární oběh. Proto není zas tak divné, že se dítě defektní už narodí.
To, že potom děda i táta zemře na infarkt je omluveno „nojo, měli to v genech“. Tomu se vždycky s chutí zasměju, když pak čtu, že některé národy, konzumující pouze rostlinnou stravu (z holého nedostatku té živočišné) tyhlety choroby nemají (zato však v osmdesáti neutečou býkovi a ten je rozsápe, takže na ně dojde, nebojte se). Asi je nemají v genech.
Ha, rostlinná a živočišná. Nakousl jsem příklady a tak už musím pokračovat. Zkusím vám nyní už ve stručnosti popsat co jó a co né. Takže co třeba né, abyste byli zdraví?
– Nejezte prefabrikovanou stravu. Stravu s konzervanty, emulgátory, s látkami zvýrazňující chuť a podobně. Tělo musí tyto toxiny odstraňovat, je tím velmi namáháno a nezbývá sil na regeneraci organismu. Výsledkem je imunodeficience a špatný zdravotní stav.
– Nejezte sůl. Minerály vám bohatě dodá např. zelenina, sodíku a chloru je v ní bohatě. Čím více totiž solíte, tím více si musíte posolit příště, abyste zažili stejný chuťový vjem. Můžu vám z osobní zkušenosti říct, že jakmile se vám podaří snížit obsah soli ve stravě, budete k ní vnímavější a zjistíte, že sůl je v nadbytku ve všem, co vám strčí pod čumák někdo jiný (například jak šíleně je přesolený chleba, ale my už to otupěle nevnímáme). Alternativou je sůl mořská, tedy ne pouze NaCl, ale vyváženější spektrum minerálních látek, se stejným účinkem.
– Nejezte jednoduché cukry. Mně to jde snadno, sladké mi nikdy moc nechutnalo. Uvědomte si, že sladké jídlo prakticky nikdy neobsahuje stravu tělu prospěšnou a pouze škodí. Preferujte polysacharidy, které se rozkládají na energii postupně a jsou tělu přirozené, zatímco jednoduché cukry (sladkosti všeho druhu, limonády) vám neustále nadměrně hýbou s metabolismem. Polysacharidy ale nechutnají sladce (nerozkládají se totiž ihned na jazyku).
– Nepřehánějte to s živočišnými produkty. Maso by měly být především ryby a produkty moře, čím jdeme v zoologii výše, tím hůře. Červené maso dnes konzumujeme v abnormálním množství, přitom by mělo být zcela doplňkovou potravinou (ideálně např. jednou týdně!). Mléko a jeho produkty: extrémně zahleňuje a v nadbytku způsobuje zdravotní potíže, zapomeňte na kecy o vápníku (na gramy je vápníku ve většině zeleniny mnohem více a ve stravitelnější podobě). Každý savec má pít mléko jemu vlastní a to v dětství. Sýry a jogurty by měly být vyloženým doplňkem, ne podstatou denního jídla.
Brambory bychom měli jísti mnohem méně, než tak činíme. Tato batátovina (můj osobní nesprávný název) silně překyseluje tělo. Přílohu můžeme vytvořit z obilnin (pšenice, celozrnná rýže, ba i ječmen a oves!). Ty v těle reagují mnohem neutrálněji. Bohužel vnímáme brambory jako cosi naprosto obligátního. Mimochodem, právě překyselenost těla je opravdovou příčinou mnoha chorobných stavů.
historie zná mnoho přehmatů, ať už je to sunar místo mateřského mléka nebo špenát „plný železa“ a podobné biochemické fenomény „desetinné čárky“. Dílčí návody je dobré nahradit uceleným náhledem na stravování.
Na toto téma by se dalo samozřejmě pokračovat donekonečna, ale to nyní stačí.
Co tedy áno? Teď se asi nasmějete.
Strava, kterou vyznávám (a snažím se jí dodržovat, někdy to jde, někdy hůře) se jmenuje souhrnně Makrobiotika. Nehledejte toto heslo na googlu, neboť se dostanete především ke článkům lidí, kteří do toho nevidí. Já se stravou vždycky (amatérsky) zabýval odmala, protože mě to téma velmi táhlo. Než mě makrobiotika „získala“ jsem musel přečíst slušné množství knížek na toto téma. Už moje momentální snaha splácat všechno do jednoho článku by byla velice komická a není to ani mým účelem.
Základem stravy by mělo být to, co jedli naši předkové po staletí. Obilí. Spíše než vymleté a vypečené do podoby chleba pěkně celozrnné. Problémy se střevem můžete poté zahodit za hlavu.
Další složkou je zelenina. Osobně mi zrovna moc nechutná a mám docela problém to neflákat. Kdysi jsem si pod pojmem zelenina představoval salát aka „rajčata paprika“, čímž to pro mě končilo. Nyní se ale snažím o to, co jsem si vždycky nějak omlouval: jíst všechny ty kořenové, košťálové a listové zeleniny, které by člověk nejradši do pusy ani nevzal. Výsledek? Je to super, stojí to za tu námahu.
A chybí nám bílkoviny, jistě. Nemusíme běžet pro maso, za bílkoviny rostlinné nám tělo bude vděčnější. Luštěniny jsou třetí základní složkou. Mimochodem, plynatost a nadýmání, které se každý zbaví po max. dvou třech měsících po zařazení luštěnin do jídelníčku, je způsobená defektní střevní mikroflorou, která je odvyklá rozkládat pro člověka natolik zásadní potravu, jako jsou luštěniny. Vrcholem špatné výživy je pak alergie na obilniny. Pokud tělo odmítá nejpřirozenější stravu, je to už špatné hodně.
A co k tomu všemu? No přece to všechno ostatní, nejde o žádný asketismus, jenom o používání mozku a intuice. Mohl bych tu donekonečna pitvat, že jsou lepší mořské řasy než paštika májka. Ale to už jsou skutečně detaily. Základem zdravé stravy zkrátka nejsou „brambory a maso“, „rohlík se salámem“ a podobně.
A nyní slibované osobní zkušenosti. Co mě k tomuto jídlu dostalo byla „praxe“. A priori jsem tomu nevěřil a dokázal bych vymyslet aspoň 100 důvodů, proč je to celé nesmysl. Rozhodl jsem se to zkusit a vyvrátit to zevnitř. U nás v Brně se nachází jedna makrobiotická jídelna, vařit si to sám jsem nehodlal. Asi nikdy nezapomenu, jak jsem se cítil po prvním jídle. Už to nebyla taková ta trávící únava, jako vždycky. Bylo mi skvěle, výtečně, měl jsem v sobě najednou elánu a síly jako nikdy. Následovalo čtení knih, které mi začaly dávat odpovědi na mnohé intuitivní otázky (např. co je vůbec rakovina a jak vzniká).
Ke stravě jsem se uchýlil v podstatě ze dne na den. Půl roku jsem dodržoval svědomitě a nestydím se říct, že každý z nás může jako já zažít 100% zdraví v ryzí podobě, fyzické i psychické. Čeho všeho se zbavíte, když zlepšíte svoji stravu?
Odpadne stres, špatná nálada. Netřeba komentáře. Odpadnou bolesti hlavy/zad/všeho možného. Zlepšuje se spaní, zažívání, obecná vitalita. Např. mi najednou nedělalo problém sedět na přednáškách od osmi do šesti. Zlepšila se koncentrace, trpělivost (jindy můj základní nedostatek). Člověk je jako kdyby na fetu. Podmínkou ale je, že žádný fet do sebe nesmí nasoukat (například jsem během toho půlroku nepil alkohol. Doteď piju velmi výjimečně, jsem z alkoholu unavený a odvykl jsem pít více než trošku). Odměnou je druhý den bez kocoviny a bez absťáku, zkrátka čistý přírodní fet. Jo a mimochodem, nemám dredy, a vůbec byste to do mě zkrátka neřekli.
Po půl roce jsme se s přítelkyní stěhovali, měsíc všechno vzhůru nohama, „na blbosti“ jako vaření bylo času nějak míň a jelikož tahle strava je náročná na čas (nikoli však na peníze), přibylo konzumací svinstva, polotovarů, jídel z prášků v hospodách a podobně.
Definitivní zlom pak nastal při přechodu VŠ-zaměstnání. Najednou nemáte sílu, nemáte čas. Domů přicházím večer a nemám náladu si nic vařit, takže jdu v práci do kantýny a do naší jídelny, kde je to děs a hrůza, no ale našim „dělňasům“ to zjevně nevadí, cpou se jak zjednaní. Člověk tak loví, co se dá a na srandy není prostor. „Moje strava“ se stáhla do padesáti procent konzumované váhy, zbytek jsou konvenční fujtajbly. Nic na sebe nenechalo dlouho čekat. Kůže na obličeji už zase přestala být miminkovsky čistá a leccos se na ni nastěhovalo. Ubylo mi sil, trpělivost, opět jsem potřeboval spát 10 hodin, abych byl ráno použitelný (což se realizuje blbě, když chodíte do práce). Především se ale člověk cítí jinak, naprosto závisle na kvalitě jídla. Je ale štěstí, že se mi povedlo „do toho jít“ ještě za studentských let, kdy na to byl čas. Přišel jsem tak ke znalostem a zkušenostem, které se nezapomínají.
Jelikož mám v tomto momentálním období své rezervy, hodlám se do budoucna zlepšit, omezit konzumaci prefabrikovaného svinstva a nahradit ho přírodní, neupravenou zdravou stravou.
Přestože považuji za základ mého životního štěstí především seberealizaci, jsem ve své podstatě vlastně požitkář. Dobré pocity máme téměř všichni rádi a do této kategorie se řadí i zdraví. Nemyslím si, že nejdůležitější je abychom se „všichni cítili dobře, měli co papkat a všechno ostatní hoď za hlavu“. Nechci zemřít jako prase v žitě za mřížemi, to je mi více sympatické hladové divoké prase, které ale svůj život doopravdy prožilo.
Zdraví dle mého není pouhý cíl, ale chápu ho jako prostředek k úspěšné seberealizaci, vždyť teprve, když jsme 100% OK, můžeme se do našeho životního cíle opřít naplno. A o to jde, ne?
(Zatím nikdo nehlasoval)