Vyrovnaný státní rozpočet, vy svině. - zpět na článek

Už té srandy nechte.
Každá vláda ODS byla katastrofou. To, co dnes zažíváme s Fialovou hrůzovládou, se nestalo ze dne na den. To byl pozvolný pád eskalující každou vládou ODS. Ani jedna vláda ODS se nemůže chlubit růstem ekonomiky. Oni dokázaly jen pokles a navýšení státního dluhu.
Akce „čisté ruce“ měla poslat do vězení zloděje a podvodníky hájené mafiánskou ODS. Těch pár, co bylo stíháno za zločiny, dostalo milost od jejich kámoše Klause. Ale ovčani, kteří dali v příštích volbách hlas ODS tím vyslali jasný signál, že jim tyto zlodějny nevadí a o potrestání podvodníků a zlodějů včetně politiků nestojí.

Jak to bylo:
Zlodějská cesta transformace nebyla jedinou alternativou

Transformaci české ekonomiky ovládla Klausova „česká“, zlodějská cesta; byly tu ovšem i jiné možnosti — přímé prodeje podniků zahraničním vlastníkům nebo zaměstnanecké akcie. Zvítězila ale Klausova skupina, která prodala budoucnost země.

Bývalý předseda vlády Jan Stráský v nedávném rozhovoru s odzbrojující bezelstností přiznal, že politika zhasnutých světel a nesplácených úvěrů byla vedena záměrem umožnit úzké skupině budoucích kapitalistů co nejrychlejší nakradení majetku. Pantheon inspirací kuponové privatizace tedy tvoří: teorie prvotní akumulace kapitálu Karla Marxe, metoda určování cen aktiv v socialistickém vlastnictví Oskara Langeho, a scéna s tombolou z filmu Hoří, má panenko Miloše Formana.

Architekt kuponové privatizace Dušan Tříska si k tomu ještě přisadil, že tunelování představovalo nezbytnou restrukturalizaci podniků s cílem oddělit zrno od plev. Zrno bylo privatizováno kamarádům a na ostatní zbyly plevy zespolečenštěné v Konsolidační agentuře. Škoda, že nám páni liberálové své záměry takto otevřeně nesdělili předem, nebo alespoň před uplynutím promlčecí doby spáchaných trestných činů. I když každý kromě novinářů musel mít o povaze společenských změn jasno nejpozději od poloviny 90. let, přeci jen — přiznání ztěžuje zapírání.

Zastánci zhasnutých světel argumentují, že pokud bylo cílem zabránit skoupení českých firem zahraničními vlastníky, nebylo jiné cesty než „umožnit šikovnějším, aby si to rozebrali“. Tento argument je ale v rozporu s druhým argumentem obhájců kradení: Počáteční rozdělení vlastnických práv je lhostejné, neboť následné dobrovolné tržní transakce povedou k převedení majetku do rukou těch, kdo jej dovedou nejefektivněji využít. A o tom se vskutku můžeme přesvědčit pohledem na seznam největších českých firem.

S výjimkou několika společností nadále vlastněných státem a většího počtu podniků, které restrukturalizace tunelováním dovedla do konkurzu s minimální výtěžností pro věřitele, došlo již prakticky u všech velkých podniků k převodu od českých korupčníků, kteří sice nedovedli podnikat, ale zato měli dobré kontakty a nulové skrupule, do rukou nadnárodních společností. Pokud by byly české podniky prodány zahraničním zájemcům rovnou, tak jak to připravovala předklausovská vláda, rozdíl by byl jenom v tom, že občané by za svůj majetek dostali zaplaceno a doprovodné škody v podobě podniků zkrachovalých kvůli špatnému řízení by byly daleko nižší. Zároveň by ale bylo méně korupčních zdrojů k dispozici pro smáčení zobáčků strůjců transformace.

Na to ve svém příspěvku upozorňuje Petr Pithart, zároveň však fatalisticky přitakává stoupencům zlodějské cesty transformace: veřejné mínění prý bylo na Klausově straně, za žalostný výsledek si tedy můžou lidi sami svou hloupostí, se kterou podporovali nacionalismem opentlené zločiny. Tak jednoduché to ale není. Výsledek voleb se dá do značné míry koupit a byly to právě strany ODA a ODS, zastávající zlodějský model transformace, které od samého počátku těžily z finanční podpory korupčníků a mohly si tak na rozdíl od ostatních politických subjektů dovolit profesionální aparát a volební kampaň. Jak ostatně sdělil bývalý místopředseda ODS Petr Čermák faráři Bártovi z Občanského hnutí, které prosazovalo přímý prodej zahraničním zájemcům: „Vole, tady se rozdávají majetky na tisíc let. Vás utlučem‘ prachama.“