Je mi jasné, že většina zdejšího osazenstva už bude mít s tímto zkušenosti, tento článek jsem sepsal za účelem poskytnutí jej dále lidem, kteří by si chtěli koupit auto, ale nemají žádné zkušenosti.
V prvé řadě… To, co se tu dočtete, nesnažte se okamžitě sami převést do praxe. To se vám téměř určitě nepovede. Pokud nemáte alespoň nějaké zkušenosti, stále platí, že na osobní návštěvu vozidla před koupí si vemte někoho, kdo autům rozumí. Můžete začít tento návod pomalu převádět do praxe za asistence zkušenějšího. Ono víc hlav víc ví.
Hlavně ale na výběr svého kchar nepospíchejte, přece své tvrdě vydělané peníze nechcete vyhodit za kopec šrotu.
Některé inzertní servery na internetu jistě znáte, já bych jen doplnil, že je dobré si najít i klubové stránky dané značky/modelu, obvykle mívají i inzerci, kde klubáci prodávají svá žihadla a je větší možnost tam narazit na lepší kousek. Nedělejte si ale iluze, že jsou klubové stránky plné pěkných kousků, bohužel se na tyto stránky nabalují občas i lidé, kteří se na svých autech snaží za každou cenu ušetřit a hledají tam rady jak co ochcat nebo tam občas inzerují i lidé, kteří ke klubu nikdy nepatřili a jen si snaží zvýšit šanci na prodej svého keplu. Méně často než na inzertních serverech tam prodávají i autobazary. Nevýhodou bývá to, že pro komunikaci s prodejcem je často třeba využít soukromé pošty daného serveru, tedy je třeba se registrovat. A na některých serverech se do inzerce dostanete jedině po přihlášení.
Hledání, fáze 1:
Pokud už koukáte po inzertních serverech na své favority, tak je třeba hned mrkat na to, co je podezřelé a ty podezřelé inzeráty tak nějak vyřazovat. Nejde jen o to, jestli to má bouraný neopravený nárazník viditelný už z fotek, ale už je třeba koukat i po detailech.
Pokud není u inzerátu fotka, je značně ztížené nějaké všímání si problémů, tam nezbývá, než se na auto dojet podívat, vyžádat si od prodávajícího fotky nebo takový inzerát prostě ignorovat.
Ovšem, když už tam ta fotka je… Drtivá většina fotek je dělána tak, aby se co nejvíce schovaly nesrovnalosti na autě. Mírně nesedící odstín laku, škrábance, neslícované díly… Přesto se toho dá hodně poznat, pokud to není fotka o rozměru 20 x 20 pixelů. Už z fotky je třeba koukat právě třeba na slícování dílů, u těch mizerně opravených bouraček to bývá na fotkách poznat. Barvu nelze zas až tak úplně řešit, tam to zas může klamat (ne)kvalita fotky, zvlášť u metalických barev. Ale něco poznat je. Tam budou vidět jen větší barevné rozdíly. Je třeba se koukat i na drobné odchylky ve výbavě. Máte vyhlídnutý model z posledního roku výroby, ale má to boční blinkry (za předpokladu jiného tvaru) ze začátku výroby? Nemusí to nic znamenat, ale také auto může být bourané a vyměněny blatníky. To jen pro příklad, je třeba se pídit po specifikách vámi vybraného auta/aut.
Má prodejce v autě dle fotek bordel? Osobně mám za to, že pokud někdo na fotku auta, které prodává, vyfotí, jaký bordel má v autě, tak je mu všechno jedno a to auto bude nejspíš vylítaná vrána – předem ale upozorňuji, nemusí to být pravidlem, že auto v bordelu je vrak a „leštěnka“ je jak nová. U autobazaru to bude něco trochu jiného, tam obvykle na to dlabou celkově. Zdánlivě to nesouvisí, ale kdo se o auto nestará, ten bude dlabat i na poruchy.
Co se týče popisu: Informace od prodejce berte samozřejmě s rezervou. Může mluvit pravdu, ale také nemusí. Co se týká obsahu inzerátu, pokud autor píše, že je to spolehlivý držák, vyhnout se takovému autu obloukem. Na to auto s největší pravděpodobností těžce dlabal, spoustu věcí tam nebude fungovat, spoustu ještě odejde… Prostě jen uživatel.
Je lépe se jet podívat na auto, kde majitel píše, co vše vyměnil či co zlobí, než ztrácet čas s autem, „co je spolehlivej držák, co se do něj leje jen benzín a olej“. I když se to zdá zvláštní, tak pokud majitel rovnou píše, že už se na tom třeba něco pokazilo (což je normální jako na jakémkoli jiném starším stroji), tak se o něj snažil pečovat a držet jej v nějaké kondici. Takový majitel také může být sdílnější, co se týče historie vozidla, to ale neznamená neprověřovat, co říká.
Pokud v inzerátu prodejce uvádí najeté kilometry, doporučuji tomu nevěnovat pozornost, zvlášť jestli k autu není servisní knížka. Pokud je, tak nižší počet kilometrů na počítadle bych doporučil brát jako „přilehčující“ okolnost, nikoli jako bernou minci pro to, aby se auto zařadilo mezi favority. Vysvětlím níže.
Všímejte si i toho, jak dlouho je daný inzerát (nebo předmět inzerátu) na internetu vyvěšen (za předpokladu, že auto hledáte déle, než týden
). Pokud je auto vyvěšené na internetu třeba půl roku nebo rok i s lákavou cenou, je to podezřelé. S tím autem nic nemusí být, může se jednat jen o méně žádaný model nebo má něco, po čem většina lidí netouží (např. střední až velký sedan s benzinovým motorem s automatem nebo je to auto např. elektronicky řízeným proměnným účinkem tlumičů či jiné „vychytávky“, které se mohou velmi prodražit), ovšem pokud by to bylo dobré auto, už by se ho někdo za tu dobu ujal. Pokud už se rozhodnete k takovému inzerátu vyjet, vyplatí se více než být jen opatrný a všechno prověřovat raději dvakrát a při jakémkoli náznaku problému, který by mohl přivodit průšvih (např. nesplacený leasing, riziko jiného břemena, nesrovnalosti v TP se skutečným stavem, nějaký technický problém (který bude prodejce zlehčovat – „to už je dávno splacený jen to není napsaný v techničáku“ nebo „to jen jsou horší žhavky, je to přece 1,9 TDi, to je spolehlivej držák“ atd.)), tak sebrat nohy na ramena a utíkat.
Tohle byl jen takový výtah, jak částečně eliminovat vrány, kvůli kterým byste si museli ukrajovat drahocenného času a peněz.
Přichází kontakt prodejce. Doporučuji z něj nelámat příliš mnoho informací, jako například, jestli bylo auto bouráno a tak dále. S největší pravděpodobností vám s těmito informacemi bude prodejce mlžit a nic se nedozvíte. Spíš můžete být po příjezdu na místo zklamaní, že to fakt není leštěnka jak se zdálo z fotek. Doporučuji si nedělat iluze o stavu auta a očekávat spíš horší. Pak můžete být jen příjemně překvapeni. A je lépe si to auto prohlédnout osobně a pak se ptát na různé detaily.
Hledání, fáze 2:
Vozidla, která jste si vybrali, jedete prohlédnout. Ještě jednou napíšu, pokud jste v autech laici, doporučuji s sebou vzít někoho, kdo se v autech vyzná lépe, než jen, že všechna TDI bez rozdílu jsou držáky a francouzi jsou fuj už z principu (nejlépe, když se orientuje v tom daném modelu nebo alespoň automobilce a zná tak jejich specifika). Pokud nikoho takového nemáte, existují firmy, které za nějaký poplatek s vámi vyšlou pracovníka, který auto odborně zkontroluje a vystaví o tom protokol. Např.:
http://www.autoaz.cz/
http://www.autoabeceda.cz/
Auto není malá investice na pár dní, takže určitě doporučuji investovat něco navíc, abyste si nekoupili nějaký pelech, co se za chvilku rozpadne. Zkušenosti, které sem píšu ale určitě můžete použít v tom smyslu, jako jsem psal výše, víc očí víc vidí a pokud auto budete prolézat dva, můžete kolegu zběhlého v autech upozornit na jevy, které nechtěně přehlédl nebo se k nim zatím nedostal a kolega jistě rád poskytne vysvětlení.
Přijeli jste k vozidlu. Určitě se s prodejcem dáte do řeči, budete z něj mámit informace. Ještě jednou zopakuji (a během čtení článku ještě několikrát, je to velmi důležité), neberte prodejce za slovo a nevěřte mu ani nos mezi očima, vše prověřujte, jinak proděláte kalhoty (nebo budete mít až NEUVĚŘITELNÉ štěstí, pokud mu to sežerete a vzácně nebude o autě lhát). Především jsou nejhorší lidé, kteří jsou příjemní a „ochotně se podělí o veškeré informace.“ Člověk pak samozřejmě má sklony mu ty informace uvěřit. Jenže pak může naletět.
V prvé řadě je třeba si od něj půjčit doklady od auta a zkontrolovat identifikační znaky (VIN, kód motoru a jiné náležitosti). Doporučuji VIN překontrolovat i přes PČR buď pomocí SMS nebo internetu:
http://aplikace.mvcr.cz/auta/index.html
, jestli se auto nenachází v databázi kradených vozidel. Ovšem stále to nedává úplnou jistotu, že nebylo vozidlo zcizeno v jiném státě a nebo pozměněny identifikační znaky (pokud by byly, je třeba sledovat poškození okolo identifikačních čísel na karoserii, jestli VIN nebylo převařeno, přeraženo či s ním jinak manipulováno – zkontrolovat i veškeré štítky na autě (v motorovém prostoru, některá vozidla mají i štítky pod kobercem u rezervy či na A nebo B sloupcích, občas i na víčkách od nádrže… Chce to prolézt celé auto nebo z autodat či od známého či z nějakého klubu si zjistit, kde jsou které identifikační znaky)). Též doporučuji projet VIN v leasingovkách třeba zde (zkontroluje i registr odcizených vozidel v ČR a SR):
http://www.cardetect.cz/
, jestli nevisí na autě leasing, o kterém se jaksi předchozí majitel „zapomněl“ zmínit. Též je dobré projet registry dlužníků, zda-li není na majitele vypsána exekuce. Toto by měl být pravý registr dlužníků:
https://www.solus.cz/cs
Registrů dlužníků je více, ovšem pouze do tohoto zadávají své údaje o dlužnících finanční společnosti. popř. pokud je majitelem vozidla právnická osoba, tak přes
http://www.justice.cz
projet obchodní rejstřík, zda-li firma není v likvidaci, smí manipulovat se svým majetkem a to auto prodává oprávněná osoba (automobil zapsaný
na firmu smí prodávat pouze např. jednatel společnosti (u s.r.o.) nebo zplnomocněná osoba pověřená vedením společnosti – toto všechno to chce ověřit, abyste nenaletěli podvodníkovi – jakékoli zlehčování nebo zastrašování řešit buď suchou odpovědí, že na tom trváte nebo se otočit na podpatku a odejít – chráníte tím především své peníze a co si o vás myslí podvodník vám může být samozřejmě šumák).
Pokud byste byť v dobré víře koupili vozidlo, které je zatížené nějakým dluhem nebo právním problémem, je dost velká šance, že vám jej bez náhrady zabaví.
Doporučuji si každou informaci od prodejce ověřit a nesežrat mu každou blbost. Tzn. důvěřuj, ale prověřuj. Pokud tvrdí, že auto nebylo nikdy bourané, tak s kolegou projet všechna okna, jestli mají stejný rok výroby. Pokud vozidlo není úplně nové, nelze koukat na čelní sklo, to mohlo být měněno už vlivem jiného poškození, důležitá jsou boční okna. Byť i u bočních oken mohlo jít „jen“ o rozbití třeba při vykrádačce.
Obvykle se na okna píše jen poslední číslo z roku. Např. vozidla v 90. letech měla před tímto číslem tři tečky. Též je třeba koukat, jestli jsou na všech oknech stejní výrobci, protože pro mnoho automobilek je dělá více výrobců. Např. pro některé Citroeny z 90. let je vyráběl Securit i PPG. Co se týče roku na všech sklech, zvlášť u aut vyrobených na přelomu let se může stát, že rok výroby na skle je starší, než kdy bylo vyrobeno auto. Samozřejmě ale by se tento údaj neměl lišit o více, než 1 rok směrem dolů. Tedy pokud bylo auto vyrobeno (ne přihlášeno do provozu) v roce 2000, všechna okna z roku 99 jsou ještě v pořádku. Jinak mladší nebo výrazně starší okna jsou samozřejmě špatně. Dále, nemluvím teď o přihlášení do provozu z toho důvodu, že se mohlo jednat o skladový vůz a ten mohl na nového majitele na autosalonu samozřejmě nějakou dobu čekat. U vyšších modelů není problém, aby auto na autosalonu stálo třeba rok. Což tedy u masových modelů tak nějak nebývá (např. Octavia, Fabia atd.). Ale u auta střední třídy se to klidně stát může (věděl jsem o jedné C5, která stála na autosalonu Citroënu přes rok a půl).
Pokud některé z bočních oken bylo měněno (ono vlastně stejně to chce kontrolovat i jiné věci, okna jsou jen taková nejjednodušší metoda), doporučuji hledat změny na spárách mezi díly (po celém autě). Všechny spáry by měly být stejně široké a díly nesmí být moc blízko nebo moc daleko od sebe. Moc blízko je obvykle to, že např. dveře (skoro) škrtají při otevření o blatník, velké jsou zhruba takové, do kterých téměř zastrčíte malíček. Což ale u hůře zpracovaných aut může být standardem (třeba novější Lady mají u zadních dveří celkem velké spáry, že tam strčíte prst, u předních zas menší a to to auto nemusí být bourané). Dále je třeba se koukat na jiné odstíny laku. Auto mohlo být dobře zastříkáno (pak je to jen pro zkušené oko) nebo mít celolak (pokud bylo auto po celolaku, hodí se měřič tloušťky laku, pokud jej vy nebo kolega nevlastníte, je třeba koukat po jiných detailech, jako např. zde popsané neoriginální sváry či úplně nelícující díly atd.). Poté nastupuje kontrola jiných částí. Např. pásů, jestli jsou stejného roku výroby (na některých se to uvádí, u některých výrobců máte smůlu), jestli nejsou např. pod koberci nebo v motorovém prostoru jiné, než originální sváry (tohle by měl odhalit kolega) či zda nejsou světla pokaždé od jiných výrobců nebo druhovýroba. Obvykle se na výrobě světel pro prvovýrobu podílí jen pár firem, např. Depo, Hella, Valeo… Chce si to zjistit (třeba ze zájmových fór), od kterého výrobce se na daný model světla dodávala.
Pokud si stále nejste úplně jisti, tak jestli to bylo bourané, často pomůže sáhnout i na střed volantu. Mnoho lidí se třeba vybodne na výměnu airbagu, když slyší, co stojí nový (obvykle 20 tisíc a více za jeden) a reaktivace ŘJ airbagu ( ta oproti ceně pytlů stojí pár korun), na druhou stranu, vozidlo mohlo být bourané už jako zánovní a taková obvykle mívají havarijní připojištění a i kdyby ta bouračka byla vina majitele, tak ten airbag „zaplatí“ pojišťovna. Pokud tam airbag není, obvykle se dá střed volantu promáčknout. Pokud tam airbag je, je sice střed volantu měkký, ale nelze jej obvykle promáčknout o více, jak 2 – 3 mm. Též se stává, že původní majitel nenechal vyměnit ani pyropatrony v předpínačích pásů, tedy je třeba zkontrolovat sponu pásu, jestli na ní není směrem k sedadlu zkrabatělá bužírka. Pozor, některá vozidla nemají předpínač pásů umístěn ve sponě, ale ve sloupku u navíječe, tam se to dá zkontrolovat až po demontáži krytů. Též pomůže dát klíček do druhé polohy. Musí se rozsvítit všechny kontrolky. Ovšem kontrolka airbagu, bočních airbagů a ABS/ESP musí zhasnout (aniž byste nastartovali, prostě mít jen klíček v poloze těsně před startem) a to nezávisle na sobě i na jiných kontrolkách. Pokud se jedna z těchto kontrolek nerozsvítí nebo zhasne zároveň s jinou kontrolkou, tak tam není žárovka nebo je to překlemované z jiné kontrolky. Na kecy, že se tam pokazila žárovka, ale jinak to nebylo bourané, snad nikdo z vás neskočí. Samozřejmě pokud tyto kontrolky stále svítí nebo blikají, je závada jasná (byť se může jednat jen o blbý převod v konektoru pod sedadlem, ale taky střelený airbag).
Doporučuji zkontrolovat pneumatiky, jestli se např. blbě nesjíždějí (mají se sjíždět rovnoměrně), nejsou odskákané, poškozené bočnice pneumatiky… To vše může ukazovat na nějaký problém. Mnoho prodejců též dělá to, že někde splaší nějaké opráskané lítačky a na auto je při prodeji hodí. Tam je pak třeba problémy odhalit až při zkušební jízdě. Protože pokud se mají pneumatiky blbě sjíždět, tak se to téměř vždy pozná na jízdních vlastnostech (popsáno níže). A když už jsme u těch kol… Jestli to nebyl nějaký banán, tak doporučuji vzít metr a změřit rozvor náprav (třeba mezi středy kol) na jedné straně auta a na druhé straně auta. Metr sice není úplně přesný, takže nějaký milimetr spadá pod nepřesnost měření, ale pokud tam bude rozdíl třeba o půl centimetru a více (samozřejmě, kola musí být v přímém směru, jinak nemá význam to měřit), auto bylo těžce bourané a velmi mizerně opravené.
Hledejte hlavně auta, u kterých jsou všechny klíče. Obvykle dva klíče „obyčejné“ a jeden „servisní“. K některým vozidlům by měla být i kartička s kódem k imobilizeru při dokoupení klíče. Pokud k autu nejsou všechny klíče, doporučuji při případné koupi vyměnit všechny zámky, jinak riskujete minimálně vykradení (v horším případě ukradení) vozidla.
Též doporučuji zkusit sáhnout někam pod některý z plastů třeba okolo přístrojovky. Jediné, co by tam mělo být, tak je prach. Pokud tam není nic, díl byl měněn za nový nebo tam bylo hrabáno, pokud blátíčko nebo jiné nečistoty, než prach, tak se mohlo stát, že auto bylo vytopeno. Od takového auta rychle pryč, protože pak začne zlobit samozřejmě elektroinstalace a je to téměř na kompletní výměnu kabelových svazků a spotřebičů a zvlášť u aut po roce výroby 2000 je to velmi výživná a drahá práce a materiál.
Pokud to v autě divně smrdí, je možné, že předchozí majitel byl kuřák. Ovšem pokud se to někdo snažil přebít různými vůněmi do té míry, že je z toho člověku až špatně jen se od toho auta otevřou dveře, je také dost možné, že se jedná o vyhořelé auto. Od takového ruce pryč a zdrhat, jak nejdál to půjde, s takovým autem si člověk může zadělat na těžké problémy jako v případě vytopení. Nikdo totiž neví, jak se povedlo elektroinstalaci opravit a zvlášť v současných přeelektrizovaných autech (jak s oblibou říkám, že kolikrát snad ani konstruktéři se v tom
nevyznají ) se mohou vyskytnout dost závažné problémy.
Také je třeba si prohlédnout nejexponovanější díly na autě, tzn. pedály, volant, řadící páku, sedačku. Nejde jen o to, jak moc je to ošoupané, pokud to bylo přes moc, prodejce toto nejspíš vyměnil za jiné, hezčí díly. Je třeba koukat i na to, jestli to není moc málo opotřebované. Pokud má např. hlavice řadící páky nebo pedály strukturu úplně nového dílu u auta se 150 tisíci, je něco špatně (na volantu mohl být potah, ale i tak to smrdí). Ale tady hodně záleží, co je to za auto, jelikož u některých aut dané díly vydržely živé mrtvé, u některých zas strašně málo. Budiž loupající se madlo ve dveřích nebo zapínání světel u VW Group po cca 60 tisících km.
K tak omílaným kilometrům: Pokud vozidlo nemá servisní knížku, nejsou kilometry naprosto důležité a nelze jim za žádnou cenu věřit. Důležitý je hlavně stav vozidla. Pokud auto servisní knížku má, tak to stále nic neříká o tom, jak se k tomu majitel choval. Zvlášť je to vidět na vozidlech z operativního leasingu, kdy auto dostává patřičnou základní údržbu, ale drtivou většinou aut jezdili zaměstnanci, kteří se k tomu obvykle chovají stylem „z cizího krev neteče“. Taková auta jsou kasičky na peníze, byť mají doklad o tom, že byla dělána základní údržba a mohou mít i velmi málo najeto (z operativního leasigu obvykle mívají prodávaná auta nájezd zhruba 150 tisíc km). Servisní knížka by měla být pouze orientační při výběru auta, ale rozhodně ne směrodatná. Když už ji to auto ale má, tak se to dá využít. Určitě je ale třeba si tu knížku ověřit. A to tak, že zavoláte do servisu, který má v servisní knížce razítko a ověříte si, že tam to auto skutečně jezdilo (pozor, doporučuji si kontakt na tento servis najít na internetu, mnoho bazarníků už přišlo i jak ochcat toto a to tak, že při zavolání na číslo z razítka, které ovšem servisu nepatřilo, se ozve kamarád/spolupracovník prodejce a ten potvrdí naprosto všechno i když je knížka padělaná). Spoustu aut jezdí do jednoho servisu a tedy je i možnost, že tam třeba bylo opravováno po nehodě. Nemusí to být ale vždy pravda, minimálně by vám řekli, jestli údaje sedí se servisní knížkou a prodejce alespoň v tomhle nekecá. Prázdných servisních knížek a razítek má každý „správný“ bazarník plný šuflík. Rozhodně ale doporuručuji řídit se stavem, ne nájezdem.
Ještě špecialita: Některá nová auta též mají servisní knížku tzv. v klíčku, tedy např. u BMW je možné projet servisní knížku v autorizovaném servisu BMW. Jak padělat tuto servisní knížku se zatím tak nerozšířilo jako padělat ty papírové.
Pokud už jste u auta neskončili, protože se dle inzerátu jednalo o „nebouranou leštěnku po důchodci“ a skutečnost přesto byla jiná, tak je třeba auto nastartovat. Ale pozor, motor by měl být při vašem příchodu studený (zjistit např. sáhnutím na chladič), pokud jej prodejce zahříval, než jste k němu dorazili, tak se něco snaží zakrýt. Zvláště při obhlídce auta v zimě, to se nejvíce projeví problémy a prodejci se snaží zahřátím motoru před prodejem něco schovat. Auto by mělo startovat i studené samozřejmě na škub, pokud dlouho točí nebo se při točení ozývají nějaké pazvuky, je třeba identifikovat problém, jestli je to prkotina, nebo drahá sranda (nebo rovnou odejít).
Chod motoru by měl být klidný bez pazvuků, nepravidelného chodu či jiných věcí. Tohle ale zkušeným uchem odhalí kolega. Akorát tedy se může stát u déle odstaveného auta, že bude mít ze začátku hrubší chod, to může způsobovat například to, že trvá, než se zaplní hydraulická zdvihátka ventilů olejem. Chod by se ale měl po několika sekundách srovnat. Nebo u starších dieselů může být chod motoru těsně po startu studeného motoru v zimě mírně nepravidelný a dost hrubý, ale to může být z toho důvodu, že žhavící svíčky už nejsou nejnovější (nebo se žhavilo auto jen krátce a vzduch v některém válci není dostatečně prohřátý pro optimální zahoření směsi. Také ale může být už horší kompresní tlak z důvodu opotřebení motoru. Studený motor nemá vymezené vůle (ty se vymezí až po zahřátí na provozní teplotu), tedy se na něm mohou některé závady projevit snáze.
Dále je třeba si všímat, jestli např. u zahřátého motoru není pod víčkem oleje světlehnědá emulze (ukazuje to na vodu v oleji – pokud se ale s autem jezdily krátké trasy a motor je ještě relativně studený, tak tam může být voda vykondenzovaná, což je běžný jev). Tato emulze ale nesmí být ani na měrce oleje. Co ale určitě být nesmí, tak olej ve vodě. Otevřete víčko vyrovnávací nádržky chlazení a sáhněte tam prstem, pokud není průhledná. V okolí hrdla ani ve vodě nesmí být taková hnusná mazlavá hmota. Též se vyplatí kouknout se za auto na kouř. Když je motor studený, tak třeba diesel může při startu začoudit černě/lehce modře, ale pak v zimě už jen bíle až mírně šedivě. Benzin zásadně jen bíle (v zimě, za vyšších venkovních teplot vůbec). Pokud to je kouř, že by se do té mlhy schovaly i tři rybníčky Brčálníky, je něco špatně. Po zahřátí motoru nesmí motor kouřit vůbec nebo jen velmi málo. Pokud kouří bíle, vypadá to na to, že motor „žere“ vodu z chladícího systému (prasklá hlava nebo „fouknuté“ těsnění pod hlavou). Pokud modře (resp. namodrale), tak to vypadá na žraní oleje nebo problém se spalováním (obvykle u přidřeného motoru nebo špatně těsnící gufera dříků ventilů). Pokud ještě diesel kouří černě, tak je problém se spálením nafty (jde jí tam moc, kape vstřik či jiný problém). Jediné, kdy diesel může zakouřit, tak je při prudkém přidání plynu z nízké rychlosti a po zabrání turbodmychadla. A to i tehdy diesely jen lehce „prdnou“ (je to vidět ve zpětném zrcátku) a jinak nezakouří.
Jo a pokud je nachipovaný (či jinak upravený výkon), dost často kouří černě i při normální jízdě (a při přidání plynu z něj lítají brikety). Takovému autu se vyhnout obloukem, sice to nemusí být pravidlem, ale majitel auto honil jak nadmutou kozu. Nehledě na to, že při zvýšení výkonu/točivého momentu to odnesou jiné díly, které na zvýšený výkon nemusejí být dimenzovány. Obvykle klouby poloos, silentbloky motoru, spojka, převodovka, turbodmychadlo aj… Chápu tu opojnost zvýšeným výkonem a tu představu, že nebude člověk brzdou provozu, ale auto je na něco stavěno a pokud se nemodifikují i ostatní díly, je na průšvih zaděláno. Pokud už chcete auto takto likvidovat, nechejte si to čipnout až po koupi. Ty díly něco málo navíc snesou, takže nehrozí šílená investice např. do spojky nebo silentbloků motoru ihned po koupi a následném chipu, to obvykle přenecháte až na nebožáka, co to auto koupí po vás.
Ke zkušební jízdě. Prodejce by vám měl dovolit se projet. Pokud ne, doporučuji se otočit a odejít. Pokud zkušební jízdu dovolí, doporučuji nechat řídit kolegu, ten pozná, jestli auto někam netáhne, jak brzdí, jestli neodskakuje na nerovnostech, v jakém stavu jsou tlumiče, pazvuky od motoru nebo pod autem…
Též doporučuji si na daný den objednat prohlídku v některém z okolních autoservisů, aby auto zvedli na zvedák (nebo se bude kolega plazit pod autem). Tím se dá odhalit např. horší výfuk nebo brzdové kotouče (auto s 30 tisíci km určitě nebude mít kotouče za půlkou životnosti nebo horší uložení ramen či spodní čepy – i když, nemusí se úplně týkat větších objemů nebo dieselů, ty motory bývají těžší a pokud automobilka dané díly správně nenadimenzovala, odcházejí i jako originál velmi rychle – např. u 3,2 V6 nebo 2,4 JTD u Alfy Romeo – např. u řady 156 i kvalitnější čepy obvykle vydrží okolo 40 tisíc km).
Též, pokud se jedná o autorizovaný či lepší neautorizovaný servis, tak chtít auto napíchnout na PC diagnostiku. Pokud se jedná o auto po roce výroby 2000 – 2002, tak se obvykle zaznamenává do deníku závad, kdy byla mazána paměť závad a zapisuje se i kilometráž (alespoň v autorizovaných servisech). Tady se ukáže, jestli si dal prodejce tolik práce i s tím tzv. přeflashovat ECU motoru, aby zakryl původní stav kilometrů. Je ale zvláštní, pokud ne zcela nové auto nebude mít žádný údaj v deníku závad, jelikož to pak ukazuje spíš na to, že bylo se softwarem manipulováno. ŽÁDNÉ současné auto není natolik spolehlivé, aby se třeba u auta se 150 tisíci neobjevila alespoň jedna závada, kterou by nikdo nemazal. A zas, pokud se v deníku závad ukáže nějaká závada, nemusí to být závada, která se projevuje stále a už vůbec to neříká nic o tom, jestli je opravdu problém v dílu, na který daný kód závady ukazuje. To by bylo na další diagnostice závady určit problémový díl. Dají se ale zjistit i live hodnoty motoru (tlak turba, korekce vstřiků, pokud už je má ovládané elektronicky atd.) a z toho se dá též vyčíst dost a dost potenciálních problémů.
Prohlídka u konce, nastupuje přemýšlení…
Po prohlídce auta doporučuji si nechat nějakou dobu na rozmyšlenou, nebrat hned první auto, na které se přijedete podívat. Ono mnohdy až po odjezdu vyplavou na mysli otázky, které by vás na autě ještě zajímaly (a které si můžete ověřit před opravdovou koupí, pokud se k tomu autu vrátíte). Ale v žádném případě nepodléhat tlaku prodejce. Zvlášť bazarníci si oblíbili psychický tlak na možného zájemce, obvykle tak, že říkají, že se o auto zajímá ještě někdo a že se na něj přijede odpoledne podívat a že si ho možná odveze… Ale kdybyste dali zálohu… Tohle se často děje, pokud na vás prodejce vidí, že se vám auto líbí, samozřejmě ve většině případů nikoho „v záloze“ nemají.
Nepodléhejte tomuto tlaku, prodejce se snaží prodat. Rozhodně nedávat žádnou zálohu předem (natož, pokud ji prodejce bude chtít ještě před tím, než jste auto vůbec viděli – ani nic takového nenabízejte), nekupovat auto hned, prostě pokud na vás to auto má počkat, tak počká. Pokud ne, najde se jiná nabídka. Aut je na prodej tři zadele a je z čeho vybírat. Též doporučuji projet několik aut a pak porovnávat. Chce to chladnou hlavu, jinak se můžete uvrtat do solidního problému. V prvé řadě, jde o vaše peníze a ve většině případů o dost velkou investici na to, abyste si mohli dovolit ji jen tak spláchnout do záchodu. Proto nevěřte pomalu ani vlastním rodičům, pokud vám prodávají auto.
Mnoho lidí dojelo právě na důvěru, že věřili prodávajícímu a pak o své těžce nabyté peníze přišli. Nemusíte je znát ani osobně, prostě to chce notnou dávku nedůvěry a tak se i chovat. Prodejce by se měl snažit to auto vám prodat (pak je i reálná šance na vyjednání třeba slevy) a ne, že bude mít pocit, že jste koloušci (slovy D-FENSe), co ulovil, teď je jen zpracovat do guláše.
Je jedno, jestli půjdete do velkobazaru typu BBB auto nebo Auto Žolík či kupujete auto od soukromníka ze zájmového fóra, znovu opakuji, vždy je třeba být velmi obezřetný.
Doporučení:
Co se týče bouraných aut, tak sice záleží, jak bylo auto bouráno, ale ještě víc záleží, jak bylo opravené. Menší bouračky jako drobná šťouchaná na parkovišti není třeba zas až tak hrotit. Pokud už to byla bouračka, že se auto muselo dát na rovnací stolici (mechanik určitě odhalí např. otisky po rovnací stolici), tak právě hodně záleží na opravě, (také zkušený mechanik odhalí, např. na tom, jestli auto někam netáhne, na svárech, jak moc spolu díly nelícují). Takové auto má ale problém s tím, že už bylo jednou rovnáno a i když bylo kvalitně opraveno, už nikdy nebude mít tak dobrou pasivní bezpečnost (tzn. při bouračce) jako auto nebourané, byť to na používání a aktivní bezpečnost nebude mít vůbec žádný vliv. Zavařeniny (třeba ze 3 bouraček vyrobeno jedno auto) nebrat vůbec, to jsou doslova pojízdné rakve a tam se to v drtivé většině případů projeví jak na pasivní, tak i aktivní bezpečnosti.
Ještě jednou zdůrazním, kilometry vůbec nebrat v potaz, pokud auto nemá servisní knížku a pokud ano, tak to brát jen jako přilehčující okolnost, protože vám to nic neříká o druhu používání auta, pouze, že mu byla dána základní údržba). Servisní knížku si v každém případě ověřit (i kdyby to znamenalo volat do zahraničí), pokud bude falešná nebo auto nebude mít deklarovaný počet kilometrů, už se dá jednat o slevě – je na vás, jestli na tuto hru přistoupíte a prodejce o slevě bude chtít jednat, nebo se sbalíte a půjdete jinam. Možná vám přijde, že to zdůrazňuji až moc, ale bohužel dnes je nájezd auta alfou a omegou všech kupujících a prodávající se snaží prodat za každou cenu a tedy se této poptávce přizpůsobují. Proto je tady v republice ten stav, který je, že se stáčí o stošest. Je třeba, aby kupující k tomuto změnili přístup, tím se v podstatě „zruší“ poptávka po podvodech. Ještě doporučení: Pokud se stane (a stává se to často), že poslední záznam v servisní knížce je třeba 2 roky starý a počet kilometrů se od té doby o moc nezvýšil, je to podezřelé, obzvlášť, pokud dle dokladů auto v tu dobu nezměnilo majitele. Ta auta (resp. majitel s nimi) obvykle ujedou každý rok stejnou vzdálenost, takže si klidně můžete spočítat, kolik dané auto mělo teoreticky před stočením.
Je to ale jen hrubý odhad.
Pokud už jsou na autě nějaké závady, které se dají přehlédnout pro svou nízkou cenu opravy, tak kolega by měl být schopen vám spočítat na místě, na kolik zhruba dané opravy vyjdou. Popř. si s ním můžete sednout k internetu a on vám řekne dle mnoha katalogů dílů, co který díl stojí vč. oleje, rozvodů a tedy spočítá rozpočet, kolik minimálně budete potřebovat na první servis.
Jupí, mám ho doma…
Nakonec jste se pro jedno vysněné auto rozhodli. Koupili jste ho a jedete s ním domů. Tím ale veškeré peripetie nekončí. V prvé řadě to chce autu udělat první servis.
Pokud vozidlo nemá servisní knížku nebo jste si ji neověřili (popř. je velká doba mezi posledním zápisem a dobou prodeje), tak to chce vyměnit
téměř veškeré spotřební věci, na kterých závisí životnost motoru.
– veškeré náplně (olej – nejen v motoru, ale i převodový, popř. i v posilovači řízení – brzdovku, chladící kapalinu – popř. jiné kapaliny, pokud je vozidlo má, např. LHM/LDS u hydropneumatických Citroënů)
– rozvody – sice je investice do výměny rozvodového řemene větší – dle obtížnosti výměny (a hodinových cen servisu) a kvality použitých dílů zhruba 6 – 10 tisíc (pokud se budeme bavit o běžných autech s běžnými motory), ale oproti ceně opravy potkaného motoru a starostí okolo toho je to cena naprosto zanedbatelná. Pokud je vodní pumpa na rozvodech, mění se i ta. Dále minimálně napínací kladka/kladky rozvodů. Pokud má vozidlo rozvodový řetěz, určitě se vyplatí jej minimálně zkontrolovat (dle servisních plánů mnoha automobilek je doživotní a obvykle se mění až poté, co začne chrastit (= je vytahaný a opotřebovaný), ale pokud se vymění i ten, rozhodně se nic nestane).
– filtry – o olejovém se snad ani nebudu zmiňovat, ten se mění společně s olejem, důležitý je i palivový (zvlášť u naftového motoru) a vzduchový, popř. pylový filtr ke klimatizaci, pokud jej vozidlo má (pokud je hodně zanesený, klimatizace ani topení nefunguje správně).
– Dále, pokud např. klepají (na dveře ) čepy, jsou horší brzdy, pneu, klimatizace…
Na dílech na autě se rozhodně nevyplatí šetřit, nejvíce to ale platí pro rozvody, oleje a filtry.
Bohužel, při prohlídce před koupí NIKDY nezkontrolujete úplně všechno. Sem tam se může stát, že až po koupi narazíte na nějaký problém, který se hůře kontroluje nebo je třeba rozebrat část auta, aby se na to přišlo (např. kovové piliny v naftovém filtru jsou strašný průser – buď podávací čerpadlo v nádrži nebo vysokotlaké naftové čerpadlo se s největší pravděpodobností odebírá do věčných lovišť – tohle ale může na vaši žádost ověřit servis před koupí, o kterém jsme mluvili výše). Tohle je třeba řešit co nejdříve. Čím později to budete řešit, tím je větší riziko, že se s prodejcem nedohodnete. S bazarem (a zvlášť, je-li bazar jen zprostředkovatelem) se nedohodnete vůbec. Pak zbývají dvě věci. Buď hořce polknete a zacálujete opravu nebo se budete soudit.
Tím nechci nikoho odrazovat a na tohle bohužel také mnoho prodejců sází, ale pokud půjdete do soudu, tak se také může táhnout pěkně dlouho, do soudních výloh nacpete mnoho peněz (klidně i dvojnásobek ceny auta a víc) a auto po celou dobu nemusí jezdit. Nehledě na to, že je riziko, že buď nevyhrajete nebo prodejce (pokud se jedná o bazar) svou činnost položí a je to… No prostě nemusím představovat kocourkovský právní řád a celková martyria s tímto spojená. Nehledě na nervy.
Ono sice dle občanského zákoníku máte právo na záruku půl roku na skryté vady (pokud vám vozidlo prodává osoba s auty nekšeftující na živnostenský list nebo pokud to není firma), pokud vám auto prodává firma, která s auty kšeftuje (musí být vlastníkem, např. jako AAA auto), měla by na toto poskytnout záruku dva roky (na skryté vady). Pak se to ale dělá tak (veškeré bazary to tak dělají, vč. AAA), že i se soukromou osobou (s vámi jako kupujícími) uzavírá smlouvu dle obchodního zákoníku a tam to funguje na vzájemné dohodě. Resp. sice je minimální záruka na skryté vady půl roku, ale prostě, co si nedohodnete, to tam nebude. A pokud jste jen soukromníci, co si jdou jednou za x let koupit auto, nikdo se s vámi bavit o podmínkách smlouvy nebude.
Tohle jsou hlavní důvody, proč se snažím apelovat na to, aby si kupující chránil své peníze. Prodejce po nich touží a nechce dát nic adekvátního jako protislužbu a stát se nepostará, stát jen ždímá všechny. Proto nespoléhejte na slova prodejce, ani na zásah státu ani na trest boží pro podvodníka. Tohle všechno se odehrává s dobrým koncem pro klaďase jen v pohádkách a politických agitkách.
Epilog:
Tento text je pouze drobným výtahem mých myšlenek, co se týče koupě vozidla z druhé ruky. Pokud bych něco zapomněl nebo byste se chtěli na něco zeptat, prosím, kontaktujte mne v diskusi.
Dále, tento návod je jen doporučením pro částečné odhalení vrány, vraždy, čorky, prostě průseru celkově. Bohužel u velmi specifických případů neexistuje, jak toto odhalit. Ale tímto způsobem zde popsaným lze riziko významně snížit.
Tento článek je volně šiřitelný, ale pouze v případě dodržení kompletnosti a znění a přiznání mého autorství. Ideální je uvést i zdroj, kde jste článek četli.
A na závěr…
Ceny dílů:
Jen tak ze zvědavosti a kvůli tomu, že to spoustu lidí neřeší, sem uvedu ceny dílů, které by se při prvním servisu měly minimálně vyměnit. Uvádím díly takové střední kvality, tedy ani levné sračky ani dražší TOP Q. To jen tak pro představu.
Modelové auto bude jedno z nejvyhledávanějších:
Škoda Fabia 1,4 16V/55kW.
-
Sada rozvodů SKF (2 řemeny, napínací kladky, bez vodní pumpy) – MO 5264 Kč vč. DPH
-
Vodní pumpa SKF – MO 1604 Kč vč. DPH
-
Olejový filtr MANN – MO 172 Kč vč. DPH
-
Olej motorový Texaco Havoline Extra 10W-40 – MO 224 Kč/1L vč. DPH (tuším, že do tohoto motoru padne něco přes 3 litry)
-
Olej převodový Mogul Syntrans (pro mech. převodovky a tuším, že ve Fabii je tato specifikace) 75W-90 – MO 351 Kč/1L vč. DPH (obvykle jde do převodovky cca 2 litry, u tohoto motoru asi méně)
-
Brzdová kapalina zn. FERODO, specifikace DOT 4 – MO 115 Kč/500 ml vč. DPH (pro vozidla bez ESP)
-
Filtr vzduchový Champion – MO 205 Kč vč. DPH
-
Filtr palivový BOSCH – MO 316 Kč vč. DPH
-
Filtr kabinový (pylový) MANN – MO 304 Kč vč. DPH
Takže, když to spočítám, jsme v tom za materiál za nějakých 9578 Kč a to v tom nejsou ještě případné opravy typu sjetých brzd (zhruba + 3000 Kč za kotouče a desky na předek), pneumatik (cca 4500 Kč za lepší na celé auto rozměr 185/60 R14), případně klepajících čepů (celá přední náprava vyjde očepovat asi za 4000 Kč – pokud klepou jednotlivě, tak kromě vyjímek se mění vždy v páru) a jiných závad a hlavně, pokud si to neuděláte sami, všechno je to cena bez práce (jen za práci průměrně + cca 5000 – 6000 Kč – beru nejhorší variantu, tedy v háji všechno).
Pokud v autě také nejsou žádné (nebo jen originální) zabezpečovací systémy, tak zvlášť u aut, která se pohybují v žebříčcích krádeží na předních místech, bych doporučil do něčeho takového investovat. Lidi jsou svině a často se stávalo, že někomu ukradli vozidlo třeba 3 týdny po koupi. Bohužel vím o případu z mého okolí, kdy byl ukraden z bazaru koupený M-B E classe ještě v den koupě (nový majitel nedostal všechny klíče). To je pak strašný pocit. Dodnes se nenašel (ukraden asi před 5 lety).
Na druhou stranu, jedná se jen o hrubý výpočet, ceny jsem si půjčil z AutoKelly (ke dni 18.12.2012) a to z toho důvodu, že tato prodejna je dostupná v podstatě všem. Pokud má někdo prodejce, který mu dá nějakou slevu nebo obecně lepší cenu, nic proti tomu samozřejmě nemám a tím lépe pro vás. Tento výpočet proto berte jako orientační a jako ukázku toho, že není moudré naškudlit peníze a s veškerými úsporami se vyždímat jen do koupě a nemyslet na první servis a další opravy. To byste si s tím autem moc nezajezdili a pokud byste byli ochotni riskovat např. přetržený rozvodový řemen, tak přeji hodně štěstí při shánění jiného levnějšího dobrého motoru (nikdo neví, co zažil před tím, než byl vyndán z dárce – to se může poznat v lepším případě po sundání minimálně vany, v horším až po montáži do auta) a hlavně mechanika, který to udělá dobře a levně. A není jich moc, co by se do toho vůbec chtěli pustit a ještě méně těch, kteří to udělají dobře.
Přeji šťastnou ruku při výběru přibližovadla. :-)
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)