K tomuto článku mě vyprovokoval náš dlouholetý čtenář a dalo by se říci konzultant ve společenských záležitostech Petr, který se otázal, koho budu volit jako prezidenta.
Petře, nikoho. Budu volit pana Prázdného Obálku.
Můj hlavní problém je, že ani jeden z nich není vůdce. Protože se slovo „vůdce“ v souvislosti s politikou zkompromitovalo, k obrovské škodě náš všech, mohu také použít politicky korektnější slovo leader. Ani jeden z nich není člověk toho typu, abych mohl říci, ano: Tenhle to má v hlavě srovnaný, dovede sjednotit lidi kolem nějaké myšlenky a dovede je vést za touto myšlenkou, byť i za cenu námahy a možná i za cenu konfliktů, protože se to nemusí a dokonce ani nesmí všem líbit. A zdaleka si nemyslím, že by to musel být nějaký superman, může se jednat o zcela normálního chybujícího jedince, který ovšem dovede formulovat, co chce. Existovala celá řada takových jedinců a existují i mimo politiku.
Poslechněme si například tohoto pána. Jmenuje se Art Williams a odkazovaný projev pronesl v roce 1987. On sám je zdrojem celkem slušné kontroverze, a to zejména v souvislosti s jeho podnikatelským záměrem, společností Primerica, kterou hodně lidí označovalo za letadlo a pyramidovou hru, a podle všeho také taková nějakou dobu byla. Ale poslechněme si, co říká a odpovězme si: Ví ten chlápek, co chce a jak se k tomu dostat? Nepochybně.
Steve Jobs. Upřímně řečeno, nesnáším výrobky s jablkem ve znaku. Uživatelé jablečné elektroniky mi připadají, jako by technologie ovládala je a ne naopak. Nicméně, i Jobs věděl, jak se dobrat k svému a také to přes mnohá protivenství učinil dokonce několikrát ve svém životě zcela přesvědčivým způsobem. Velká popularita jeho produktů svědčí o tom, že specifickým způsobem získal na svou stranu hodně lidí, i když podobně jako v případě předchozím je možné to tisíckát rozporovat. Ale úspěch jeho přístupu je neoddiskutovatelný.
František Matějka. Dorazilo mi x reakcí k jeho osobě, kde mě dokonce i lidé, které znám osobně, žádalo, abych ho přestal linkovat z D-F, protože tohle a tamto a „mě nasral“ atd. Dovede formulovat své myšlenky? Ví, co chce? Jeho blog existuje třetí rok a když si vezmete jeho první články a ty poslední, pořád jde po stejné lajně. Je také velmi přesvědčivý a protože ho znám osobně, vím, že by dokázal snadno získat lidi na svou stranu.
Znám jednoho člověka, jmenuje se František Ježek. Pokud budete chtít, napíšu článek o docentu Ježkovi, jak jsem ho poznal a jak ho můžete poznat taky, protože docent Ježek je dobrej. Byl by vynikajícím prezidentem, kdyby chtěl. Ale doufám, že nebude chtít. Znáte to, na začátku semestru jsou přednáškové sály na univerzitách plné a na konci prázdné. Proč? Protože přednášející nedovedou získat studenty pro to, co jim říkají. Ne tak u doc. Ježka.
Co jiného je politika v původním smyslu. Politika v původním smyslu bylo získání veřejné podpory k prosazení nějaké hodnotné myšlenky, ale už to tak není. Politické strany fungují jako agentury na zařizování různých sociálních „vymožeností“ jako škol pro nevzdělatelné, rekvalifikačních programů pro nerekvalifikovatelné a pracovních míst pro lidi, kteří stejně nepracují. Myšlenky, až na malé výjimky, nejsou skladem.
A to platí zejména pro prezidentské kandidáty. Současná kampaň se nese zhruba v těchto obrysech:
1. Kandidát je slušný člověk, tzn. nekrade očividně. Okrádá nás jinak, například že od narození žije pouze z peněz daňových poplatníků a celé minuty si nemůžeme v souvislosti s jeho osobou vzpomenout, co pro nás vlastně za tu dobu udělal. To, že je kandidát slušný člověk, je pro mě málo. Je to nutná, nikoli však postačující podmínka.
2. Kandidát má nějaký hezký záměr. Například že nebude lhát, že se bude chovat státotvorně, že bude podepisovat, co mu přinesou, že bude servilní k EU a naváže tak na lokálně významnou tradici prezidenta-vlastizrádce.
3. Kandidát bude pracovat a „prezidentovat“ tak, jak by Havel kázal, tedy bez konfliktu a s moudrým lehce povýšeným výrazem.
Jednotliví kandidáti:
Fišer. Co je to proboha za ouřadu? Jednak je absolutně nejasné, kdo za ním stojí. Máme někdo pocit, že tenhle člověk dovede sjednotit národ, na kterém několik garnitur politiků důsledně praktikovalo doktrínu „rozděl a panuj“? Jaké myšlenky nabízí? Vždyť on je říká, že bude vykonávat úřad. Skoro se mi chce dodat, přesně podle zákona, jako správný úředník. K čemu je mi takový prezident? Chlápek, jehož životní program je „budu chodit do práce“? To je přece úplně na hovno.
Dienstbier. Další takový, Kam až jeho paměť sahá, dělal tenhle zajebanej komunista jen pro stát, když vynecháme krátkou epizodu v advokátní kanceláři soudruha Čalfy, která ovšem dělala pro stát. Ten nám zase formou své kampaně sděluje, že různé věci jsou možné. Je také možné vidět cikána pracovat, upéct psa v mikrovlnce nebo spolknout žárovku. Jsou tohle věci, kterými je možné někoho nadchnout? Ne, jsou to bláboly pro deprimovaný socialisty. Je hezké, že jim chce pomoct z jejich každodenní deprese, ale já u toho nemusím být.
Přemysl Sobotka: Je senátorem už asi tisíc let. Nevzpomínám si, co kdy prosadil. Nevidím žádnou myšlenku, kterou by po tu dobu sledoval, další, co chodil do práce. Co chce prosazovat? Prý má být prezidentem proto, že nebyl komunista a že nebude škodit této zemi. Hm. To je fakt vize jak řemen. Patrně nejvíce tristní pohled dnešní doby nabízejí lidé s dosud neposkvrněným kreditem, někdy dokonce i přirozenou autoritou a vzděláním, kterak se křečovitě snaží vytahat slušným lidem z peněžek o pár stokorun více, aby oddálili krach sociálního státu o pár let. Sobotka je toho součástí.
Vladimír Franz. Snad bych mu i fandil, kdybych si nepřečetl tohle. A pozor: „Co ale nabídnout chci, je usilí o obnovu etických a duchovních hodnot této země, které jsme poztráceli. Stejně tak vnímání státu, jako majetku a nástroje občanů, nikoli jen úzké skupiny mocných. Mými prioritami jsou vzdělanost, kulturnost a tolerance. To je základ všeho. V tom všem si musíme umět jít naproti. Všichni myslící lidé“. Já žádný stát vracet nechci, pane Franzi, a neserte mi na hlavu. Já chci, aby mě tento stát nechal na pokoji, a to včetně mé peneženky. Nikomu nechci chodit naproti, nic jsem nepoztrácel, jsem sebevědomý dost a chci důstojně žít ve své zemi. Kde je vize, za kterou chce Franz lidi vést? Nikde.
Zeman. To snad už vůbec nestojí za řeč, včetně jeho přátel a sponzorů, kteří už dvacátým třetím rokem soukají zemi do lisu. Co ten vlastně nabídl veřejnosti? Nějak si nedovedu vzpomenout…
Schwarzenberg: Tragická postava české politiky, žvanil a komediant, přisprostlý strejda s fajfkou, který také bude chodit do práce a doufat, že příroda nebude zásadně proti. Je jedno, co řekne, protože to stejně nebude pravda. Co chce Schwarzenberg, za čím stojí, za čím nestojí, proč bychom za ním měli jít? Protože má dost majetku a tím pádem nebude krást, jak se tvrdí mezi lidem? Však on to zmr. Kalousek a zbytek TOP09 dokrade i za něj…
Brouk Pytlík vykupitel Okamura, Roithová, Fišerová. Nuly. Mezi kandidáty mi chybí snad jen Zdeněk Pohlreich, ten by mohl výhodně spojovat novoroční projev s pořadem o hospodách, že by například přímo z pracovny vyrazil zkontrolovat kuchyni v nějaké malostranské knajpě.
Raději bych akceptoval nějakého lehce pošpiněného darebáka s malými flíčky na pověsti, ale jasnými myšlenkami, charismatem a „tahem na bránu“, než tenhle klub ztrápených státních úředníků a recyklovaných politiků.
Pravděpodobně má tenhle syndrom unaveného pána s aktovkou svůj historický předobraz. Václav I. nám mezi přendáváním medailí ze saka na pyžamo nalil do hlavy, že nechceme politického prezidenta. Že správnou alternativou pro nás je pan Dobře, jednoduchá morální autorita, třeba nějaký těžký alkoholik žijící pod pantoflem své krásné mladé ženy, který moudře prezidentuje v trafice, která se tyčí nad malostranskými střechami obklopený pochlebující komunitou parazitů. Nemusíme se o něj starat, on je tak dobrý, že i jeho práce je automaticky dobrá. On sice prezidentuje, ale tváří se, jako by to dělat nechtěl, a nechce to dělat hned několik volebních období za sebou, a když už je pak nevolitelný, tak ještě nějakou dobu intrikuje proti svému nástupci.
Co je špatného na politickém prezidentovi? Co je špatného na lidech, kteří vědí, co chtějí a vědí, jak toho dosáhnout? Pokud nic, tak proč nekandidují?
(1x známkováno, průměr: 4,00 z 5)