Povzbuzeni nedávným překvapivým úspěchem v letošním i.Questu jsme se vydali na letošní Viribus Unitis. A opět jsme se nenudili.
D-F Team byl tentokrát pouze tříčlenný a paradoxně bez D-FENSe samotného. Ten sice dopředu avizoval, že nám dá košem a nepojede, nicméně se nám ho téměř povedlo přemluvit, aby svoje rozhodnutí revidoval. Téměř proto, že si v předvečer soutěže dal vyhlášenou budějovickou specialitu, pizzu se žábou, načež nevěděl, kterým tělním otvorem se má k míse otočit dřív. Instant karma, nebo co – chtěl jsem ho původně za trest registrovat do Auto*Matu nebo tak něco, ale potrestal se sám. Zbytek D-F posádky, tedy mě a mého bratra, doplňoval letošní nováček Ondra, kterému jsem o V-U vyprávěl tolikrát, až jsem ho přiměl jednou zkusit zajet s soutěž s námi.
Ostatním týmům jsme na startu nadělili zhruba tříhodinový náskok, který jsme strávili výletem ke kostelu sv. Panny Marie u Zdenova, protože jsme samou radostí z rozlousknutí první indicie zapomněli zkontrolovat, zda se námi chybně určený cíl nachází v herním prostoru. Na náladě to nepřidalo a spolu s neustávajícími problémy s připojením k internetu to bylo zdrojem nemalé frustrace. Spolu se špatným počasím mě to přepnulo do lazy módu – skoro v leže na sklopeném sedadle spolujezdce jsem se pokoušel najít řešení úkolů řešitelných offline, zatímco ven, do deště, jsem vysílal zbytek posádky. Rota E tak opět běžela na kopec, tentokrát k dvanáctému zastavení křížové cesty ve Stárkově, kde obdržela 100 Ohm rezistor, zatímco já se dole za kostelem u auta hádal s nějakými dredatými trotly, kteří prohlašovali, že poškozujeme evropskou kulturní památku. Aby se pomstili, rozházeli po cestě zpět ke kostelu kusy dříví a nějaký dráty (vše jsme vyskládali zpět na nedalekou hraničku dříví). JJ, máte ve Stárkově hipíky, dělejte něco, než se přemnoží!
Abychom dohnali ztracený čas, přešli jsme rovnou k úkolu čtvrtému, k jehož nalezení stačilo lokalizovat dům ve Žďáru nad Metují, v němž jednu dobu bydlela herečka Květa Fialová. Byla to poměrně chabá stopa – nápověda měla podobu klipu z filmu Limonádový Joe, ve kterém vystupovala právě Fialová – ale tonoucí se stébla chytá a tak jsme (po marném pokusu o výslech místních obyvatel před hospodou) nalezli správné stavení a u něj QR kód.
Jednou z obdržených indicií byl také G-code, zápis souřadnic pro 2D/3D CNC obrábění, což zase zvedlo náladu mně, protože k tomu občas přijdu v práci a tak jsem ho okamžitě poznal a jal se zjišťovat, co se v něm skrývá:
Morálka v týmu se tím o něco zlepšila a zamířili jsme na organizátory připravené vynikající grilované občerstvení. Tady nastala hvězdná chvilka mého bratra, řidiče a jinak nejvýřečnějšího člena posádky. V asi pěti minutách během objednávání občerstvení se mu podařilo získat několik důležitých informací, které nás vystřelily vpřed – například stížností na ranní výlet na kostel, kde nic nebylo (ani být nemělo) dosáhl odpovědi: „Jo na Hvězdě? No to musíš hledat pořádně!“ Tomu říkám HUMINT v praxi.
Mezitím uběhl čas, po kterém jsme obdrželi automatické řešení prvního úkolu, které nás navádělo pod železniční viadukt mezi městy Nowa Ruda a Jugow. Náš řidič odmítal jet do Polska a z nějakého důvodu při spatření vozidel s polskou RZ kontroloval, zda je naše expediční vozidlo zamčeno. Měli jsme přehršel jiných indicií k řešení, takže jsme učinili rozhodnutí, které se nám mělo o asi osm hodin později šeredně vymstít, a místo do Polska na úkol č. 2 jsme vystartovali opačným směrem, ke kostelu s překrásnou vyhlídkou ukrývající úkol č. 3.
Tam jsme získali ilustraci z knihy Julese Verna Ocelové město, která nás – spolu s mylným předpokladem, že g-code má znázorňovat dílek stavebnice Merkur – velmi rychle přivedla do Police nad Metují. Tam se totiž v muzeu stavebnice Merkur nachází z ní postavený model Ocelového města. Doufali jsme, že tam uplatníme poukázku na věcnou indicii, ovšem bába v pokladně muzea vehementně tvrdila, že je tam první den a o ničem neví. Ještě, že jsme se namísto waterboardingu rozhodli zavolat gamemasterovi (JJ) a bábu u něj vyreklamovat. Na jeho radu jsme pak hledali i na náměstí před muzeem, kde se nacházel další QR code (a také se tam provozovaly naprosto nezklidněné, environmentálně neuvědomělé a hlavně velmi zábavné exhibiční jízdy RC autíček poháněných spalovacím motorem). Ono to vůbec bylo zajímavé místo – po vstupu do budovy muzea moji pozornost okamžitě zaujal lehký kulomet BREN kousek od terče s nápisem „Střelnice pro děti i dospělé!“ V patře pak sídlilo samotné muzeum plné malých i velkých modelů, které i přes poměrně tragickou úroveň jejich prezentace neztratily nic ze zajímavosti. Doufám, že jim to takhle v Polici nad Metují ještě nějakou dobu vydrží, než jim ze střelnice udělají biočajovnu a z muzea fair trade second hand.
Ale to jsem odbočil. QR kód nám otevřel pátý úkol s jedinou indicií, která zněla následovně:
„Nastal čas na kávu, pochopitelně vídeňskou. Kam na ni zajet snad už víte, nezapomeňte správně pozdravit, jinak se Vám docela zkomplikuje cesta k další hmotné indicii.“
Dát si kafe mi přišlo jako dobrý nápad, a protože nejlepší a nejvyhlášenější mají v Café Dientzenhofer v broumovském klášteře, jeli jsme tam. Alespoň mi to tvrdil bratr, který se v těchto končinách vyzná – přiznávám, že žádná z doposud obdržených indicií nás do Broumova nenavedla. Podávaná káva byla skutečně výborná, ale protože jsme místo správného pozdravu uplatňovali poukaz na věcnou indicii, dostali jsme akorát kartičku s QR kódem, který obsahoval správný pozdrav (Grüss Gott) a zároveň nás posílal zpátky do Stárkova. Tam nás gamemaster vyplísnil, že neumíme slušně pozdravit (na což jsem opáčil, že se tady už nějaký pátek mluví česky) a obdrželi jsme další QR kartičku, která nás posílala nazpět do kavárny. Tohle byl pro mě nejslabší moment celé soutěže, měl jsem sto chutí se na to vykašlat. Asi nejsem ten typ, co ho baví jezdit z jedné Kyselé Prdele do druhé jen pro rozmar někoho dalšího.
Po příjezdu do Broumova jsem opět aktivoval lazy mode a do kavárny vyslal zbytek posádky, která mi nazpátek přinesla čip ATtinyA13a, který jinak obsluha kavárny na oplátku za slušný pozdrav vhazovala přímo do kávy. Tak doufám, že nám tam v Café Atmel nenaflusali. Protože jsme vůbec nevěděli, co s tím dál, rozhodli jsme se kolem půl sedmé večer konečně vyrazit do Polska.
K nádhernému viaduktu jsme dorazili asi o hodinu pozdějí a provedli důkladný průzkum okolí, abychom narazili na klasický Viribus Unitis scénář – byli jsme na zcela správném místě, ale nic tam nebylo.
V tomto případě tam nebyl JJ, který jinak zajišťoval slézání jednoho z pilířů, na jehož vrcholu se nacházela v pořadí druhá věcná indicie, a to sice LED dioda. Rychle se stmívalo, a tak náš tým průzkum ukončil a vydal se zpět do Stárkova, kde jsme výslechem ostatních týmů zjistili, že:
– LED, rezistor a čip daly dohromady blikač, který vyblikával kód k bůhví čemu
– že v Polsku bylo potřeba být dopoledne
– že v g-code nebyl Merkur, ale nastavení nějakých kruhů/rotorů na nějaké schránce
Nevíme:
-k čemu nás měly navést letopočty (narození, udělení Nobelovy ceny, úmrtí) několika vědců?
– k čemu byl kód, co vypadal trochu jako VIN, ale nebyl VIN?
– jaká zpráva byla obsažená v audiozáznamu dálnopisu (Telexu?)
– co to bylo za změť čar a koleček v PDF obdrženém na třetím úkolu?
– co nás mělo navést k poslednímu úkolu?
Stížnosti:
Moje hlavní výtka směřuje k tomu, že nebylo dané/jasné, zda a v jaké míře je či není soutěž lineární; či zda je vůbec nutné absolvovat všechny waypointy. Oproti předchozím ročníkům či i.Questu šlo zadávat kódy úkolů mimo pořadí, ale nebylo jasné (a náš tým v tom nebyl zdaleka sám), zda je to tak správně nebo zda lze některé úkoly vynechat.
Afterword:
I přes výše napsané nám letošní ročník sednul o dost lépe, než předchozí; z části proto, že do sebe zapadnul náš chaotický a nesystémový přístup k řešení úkolů a částečně nelineární charakter letošní soutěže. Ačkoliv jsme tradičně nedokončili a dosud nevíme, jak jsme se umístili, přežili jsme to a docela jsme se pobavili. Díky celému organizačnímu týmu a těšíme se na viděnou zase příští rok.
Hlášky:
D-FENS (v předvečer soutěže): „Tak hodně štěstí a pozor na banány a delfíny!“
Ondra @ Zdoňov (komentuje absolutní nepokrytí oblasti mobilním signálem): „Co tady ty lidi dělaj, když nemaj signál?“
bratr @ Teplické skály: „Tady moc internetu není, tady je jenom kamení.“
bratr: „Ale já ti kurwa seru na Polsko!“
JJ (předává bratrovi kus měděného drátu po prosbě, zda nemá 20Apojistku, která nám v CL zásuvce shořela): „Tady máš svoji pojistku!“
bratr @ Nowa Ruda: (po cestě zpět od viaduktu) „Viribus se nehraje, Viribus se trpí“
(Zatím nikdo nehlasoval)