Sobota 1.srpna, Orlická přehrada, sraz lidí z gildy Sanguineus Adamas hrajících hru World of Warcraft.
Odpolední pohoda je narušená jedinou věcí – a sice mojí prázdnou peněženkou. Jelikož nás čekal ještě celý den, večer a další den ráno v kempu, a dle rčení „co není v hlavě musí být v nádrži“, zapomnětliv svoji výběrovou kartu doma, jsem sednul do auta společně se třemi dalšími kolegy a vydal se na cestu do Příbrami na nákupy z jejich financí a následnou cestu ke mně domů, kde jsem plánoval vyzvednout dostatečný obnos českých kreditů pro pohodové prožití zbytku srazu. Cesta na Příbram proběhla v pořádku, zastávka u Albrechta, skok na dog-food do Yuhan Shue restaurantu, nákup grilovacích a chlastacích potřeb. Po úspěšně zvládnutém questu jsme opět nasedli do mého zbrusu nově-ojetého Rovera 416Si (recenzi tohoto naprosto úžasného auta dodám časem ;) ) a vydali se cestou k mému domovu, směr Hořovice. Ihned po opuštění bývalého okresního města jsme se „zasekli“ za dědulou s babčou, jedoucích stejně jako my z nákupu. Inu co, říkal jsem si, nebudu ho předjíždět, je to tu samá zatáčka, a nehodlám pokoušet osud – ty dva kilometry na první rovinku vhodnou k předjíždění to vydržím. Sluníčko pálilo, všechna okna i šíbr otevřené, tedy zaujal jsem pozici „napůl ležmo“ a vychutnával si příjemné šumění vzduchu proudícího kabinou. Za moment jsem však měl být z této siesty vytržen způsobem hnusným, až neurvalým.
Jako každý řidič i já občas zkontroluju cestu za sebou pohledem do zpětného zrcátka, ve kterém jsem náhle zřel černý Fiat Špunto (či snad Bravo/Brava? Ani už nevím) nové generace. Tónovaná skla a agresivní způsob jízdy, mě nenechal na pochybách, kdo že to za mnou jede – zmrd jak vyšitý. Chlapče, ty se teďka pěkně podusíš, tady nepředjedeš ani náhodou, problesklo mi hlavou. A přestal jsem mu věnovat pozornost. O to větší bylo moje překvapení, když onen černý „žihladlojaksviněvmetlepýčonahlínáchanejspíšvturbodýzlu“ vůz se zjevil po levé straně na mojí úrovni a pokračoval dále v předjížděcím manévru (pravděpodobně kvůli tomu, že auto mám ještě na plzeňských značkách z bazáče a dědova lysinka svítila do dáli – takový dva magory, který to tu neznají a jenom brzdí provoz přece nebudu před sebou tolerovat!). Děda, který asi celou situaci taktéž pozoroval ve zpětném zrcátku, se jal brzdit, aby to ten magor stihnul do zatáčky, která byla od nás snad sotva 20 metrů. Čímž se pochopitelně přiblížil ke mně – když v tom si to zmrd rozmyslel, pravděpodobně vyděšen blížící se zatáčkou se začal soukat mezi nás. Tudíž jsem byl nucen taktéž přibrzdit a zmrda pustit. Trochu jsem ho vytroubil, spolujezdec na něj z okýnka vystrčil fakáče, lehce jsme podiskutovali s osazenstvem vozu na téma zmrd a tím jsme považovali celou věc za uzavřenou. Říkal jsem si, že zmrd zmrdem zůstane a radši ho nechám být. Ovšem tím vystoupení pochopitelně nekončilo.
O několik set metrů dále se zmrd jal předjíždět dědu, a to pro jistotu opět do zatáčky. Zátah jeho sportovní kháry byl naprosto úžasný, takže levotočivou zatáčku projížděl přibližně jako Schumacher při závodu v Monze – v protisměru. No, my jsme si zaťukali na čelo, vyfakovali ho ještě pro jednou z okýnka, a za dědou, který sice jel pomalu, ale ne tak, abych z něj byl na nervy, počkali ještě pár set metrů a v pohodě ho předjeli na rovném a přehledném úseku. Doufal jsem, že již dnes žádného zmrda neuvidím, ale to jsem se šeredně mýlil.
Přibližně po dalších 2-3 kilometrech ještě před vjezdem do další obce jsme onoho „dark ridera“ potkali opět. Docela jsem to nechápal, spěchal jak blbec, já to nikdy – pokud k tomu není rozumný důvod – neženu víc jak kilo, tak jak jsem ho mohl dojet? Horší však bylo, že se pro změnu táhnul jak smrad – asi pro změnu psal sms na svém zbrusu novém I-Podu či co. Takže jsem jel za ním, v pohodě čekal, až nám frajersky zakouří před nosem do otevřených okýnek, kopne do svých 65 kobyl (+5 za metlu, + 10 za hlíny, +10 za TD a červený Íčko, a nakonec dalších +10 za image a tuzingové doplňky)a zmizí nám s úsměvem na rtech v dáli. Spolujezdec měl poměrně dobrou náladu – celou tu dobu, co jsme jeli za ním (tak 3-4 minutky), na něj házel jeden middlefinger za druhým, řval na něj z okýnka jakej je to borec a „já tě žeru“ a podobný zhovadilosti. Což ho zřejmě dosti nakrklo.
Jenže zmrd zřejmě neuměl psát sms, či ho snad natolik zaujala produkce mýho kámoše, že jel pořád jak bukvice – i po výjezdu z obce jel 50. To bylo na mě trochu moc (málo), a měl jsem taky chuť mu to trochu vrátit – tudíž ihned na první rovince za obcí podřadit na 2, 6.000 rpm, 85 na tacháči a ukazuju zmrdovi záda. A to prosím ve 4 lidech a s plným kufrem. No nic J Zmrdovi se to ovšem dosti nelíbilo, takže se jal mě stíhat. Nic proti tomu, pokud na mě někdo má, tak se nechám předjet a nedělám zagorku. Ale s tímhle blbcem za zády jsem měl fakt pocit, že se do mě každou chvíli začne navážet a pošťuchovat do nárazníku. Jenže, chlapec neměl dost rychlosti na to, aby mě předjel, a navíc, silnice se opět začala poměrně dost vlnit v rytmu zatáček. A následně před vjezdem do další obce je zákaz předjíždění, a to si ani zmrd nedovolil porušit (což se tedy divím).
Ovšem jakmile jsme vjeli do obce, kde je relativně slušná rovinka a vzhledem k tomu, že jsem jel 50 tak se tam dá předjíždět, mě oblak dýmu za sebou nenechal na pochybách – zmrd jede! O pár desítek metrů dál ale zastavil na odpočívadle a počkal si, až projedu kolem a zase mě stíhal. Na další rovince opět „srovnal krok“, pochopitelně že v protisměru, stáhnul tónovaný okýnko a chtěl si to vyříkat „z očí do očí“. Nu což, mě to bylo putna, já předpisy neporušoval, tak jsem jel dál a nevšímal si ho, jen se debilně usmíval. Chlapec to byl vskutku kouzelný, černé kudrnaté vlásky mu visely do čela z pod černé kšiltovky, sluneční brýle by mu záviděl i Tom Cruise v Top Gunu, a pochopitelně bych oháknut v černém oděvu s červenými doplňky (dalších 5 kobyl navíc, pyčo!) ale co bylo nejvíc – v černých cyklistických rukavicích. Nevím, jestli má chlapec chlupaté ruce od honění nebo mu volant klouže jen tak, protože Fiaty do toho dávají věnce jak stébla trávy, ovšem tím nás rozsekal úplně maximálně. Radši už jsme ho poslali někam a zmrd se nám naposledy rozhodl ukázat, jak že se to správně jezdí – nahulil to co se do jeho ghetto kháry vešlo a ukázal nám naposledy záda. Ještě že jsem po 500 metrech odbočoval k baráku a neměl potřebu se s ním dále nějak zabývat J Holt na zmrda narazíš všude.
A jak vypadá takový middlefingering v reálu? Zde je instruktážní foto + video
Zde nás zmrd předjíždí v obci v rychlosti tak cca 75km/h (poslední odstavec)
(Zatím nikdo nehlasoval)