Léto roku 1990. Krátce po změnách. Jako mladý kluk, student dopravní VŠ v Žilině jsem v UK (dnešní ostrov šílenců). Na rozdíl o mých vrstevníků brigádničích zde jako sběrači jahod mám brigádu v British Aerospace v konstrukční kanceláři. A mám otevřené oči.
Tak tady se ruší železnice. A všechno se vozí po silnici. To k nám tedy za nějaký čas přijde taky. Bylo by dobré se na to připravit.
A tak už jako student jsem začal podnikat v kamionové dopravě. Jako introvertovi se mi i líbilo bydlet v malém domečku na kolečkách a jezdit po Evropě. A také coby naivní snílek jsem si myslel, že když dám lidem prestižní práci a dobře je zaplatím, budou mě mít i rádi. Ano, tenkrát byl řidič MKD prestižní práce. Ne jako dnes.
Zkrátím to. První kamion jsem měl splacený ještě před dokončením školy. Pak přišla i rodina, víc kamionů, víc práce a podobně. Také ztráta iluzí o lidech, kterým dávám práci.
Přibližně po nějakých 8-10 letech se mi stala divná věc.
Přišel mi do firmy na pohovor pan Šibaj. Slovo dalo slovo, nějaké to prověřování u předchozích zaměstnavatelů také proběhlo, no podepsali jsme pracovní smlouvu. Nástup mě být v pondělí.
Na firemním parkovišti měl vyzvednout naložený kamion na cestu do UK. Tenkrát byl zákaz jízdy do neděle do 22:00 hod. Měl tedy dojít do auta a v den nástupu do práce, hned v 0:00 vyrazit na cestu. Dostal v různých měnách na naše 30k CZK plus papíry, tankovací kartu a všechno co potřeboval. Ale i taky radu, že pokud vyjede dříve, tedy už v neděli v 22:00, nikdo to řešit nebude a on ušetří čas.
V noci mi volají policajti. Pana Šibaje cestou do práce přepadli. A ukradli mu peníze. Jinak tankovací kartu a všechny dokumenty jsou u nich a mám si pro ně přijít.
První reakce. To jsem zase naletěl debilovi. Ukradli mi 30k, naštěstí mám papíry i kartu. Jedu si to vyzvednout, sedám ještě tu noc, coby osobní záskok do kamiónu a jedu do UK. Pana Šibaje tak nějak vypouštím z hlavy. Z kamionu řídím dopravní firmu mobilem, sháním nového řidiče, atd atd….
Soudní obsílka.
Pan Šibaj utrpěl pracovní úraz. Neboť i cestou do práce se může stát pracovní úraz. Nahraďte panu Šibajovi škodu, kterou utrpěl. 30k czk, nemocenskou, bolestné, snížení uplatnění na trhu práce, doživotní rentu 15k měsíčně. Řádově jednotky milionů korun.
Nevěřícně zírám. Co je to za absurdní blbost. To bylo mých 30k. Proč bych mu je měl dávat podruhé?
Sice měl pracovní smlouvu, ale až od pondělí a tohle se mu stalo v neděli. Já jsem jako zodpovědný za to, že Šibaje někdo přepadl? Jakobych ho přepadl já a ukradl mu mé vlastní peníze. Skutečně první reakce je spíš smích. A ten mě brzy přešel. Tohle nebylo jen tak nějaké oznámení. To bylo nabytí právní moci. O ničem jsem do té doby nevěděl. A protože jsem nepřevzal zásilku, byl jsem odsouzen fikcí.
No tak to tedy ne. Já fakt o ničem nevěděl. A začala soudní bitva. A i mé vlastní soukromé vyšetřování.
10 let života. Poučení. Pokud pošťák nedá oznámení o uložené zásilce, prohrajete soud. Nebo vám to taky někdo může záměrně ukrást. Policie nikdy nic nevyšetří. Oznámení o podvodu svévolně předělá na zpronevěru a to se smete ze stolu. Šibaj to neudělal poprvé, ani naposledy. Trefoval se do „úspěšných“ dopravních firem. Ano, tuhle informaci jsem získal trochu nemorálně, protože se týkala osobních dat pana Šibaje. Práce policie s touto informací byla ta, že mě za její získání chtěli stíhat. Drtivou část zaplatila Kooperativa ze zákonného pojištění. I za mě.
Nejspíš nějaký raid mafie, Šibaj byl dle mého bílý kůň. Propracovaný systém. Mimochodem to byla doba, kdy ještě nebyly datové schránky.
10 let života pod Damoklovým mečem, vést firmu v náročném prostředí. Ztráta iluzí, peněz, rodiny, 20 leté firmy. Po deseti letech soudních tahanic jsem to prohrál definitivně. Ztráta cca 7M. Exekutoři na krku si brousí zuby. Ustál jsem krádež kamionu. Ustál jsem, když mi ožralý řidič poslal kamion do rokle. Tohle ne. Přitom taková blbost, jak by pravil klasik.
Ale zas takový sráč nejsem. Vylučovacími žalobami jsem tehdy ještě manželce zachránil byt i plat. Chudák v tom byla úplně nevinně, navíc jsme spolu už pár let ani nežili. Zaměstnance jsem vyhodil. Tady bych řekl, že jsem si i udělal radost. Mladické ideály vzaly za své. Extrémní zloděj spotřeboval 900 (devětset) litrů nafty po cestě z Plzně do Prahy. Zachránil jsem i auta. Tady budu spíš opatrný, prostě mi je nikdo nesebral.
Drtivou část „dluhů“ jsem poplatil. Tedy nedlužil jsem žádným soukromníkům, firmám, leasingům, bankám. Zůstal na na krku Šibaj. 15tis měsíčně doživotní renta plus pár mega nad to, co zaplatila pojišťovna. A stát. Jsem se zařekl, že státu už nic nedám. V době prosperity jsem na přímých i nepřímých daních (DPH, spotřební daň, silniční daň, mýto, daně za zaměstnance atd…) platil několik set tisíc měsíčně. Ale soudní mašinérie mě semlela. Nikdy nezapomenu výrok soudkyně, navzdory předloženým dokumentům: „Já vám nevěřím!“ A stát. A stát. Končím v mínusu cca 5M. Jo, po 10 letech to Šibajovi nějak narostlo.
Ležím večer s Gábinou u ní doma v posteli. Jen tak ležíme, ona to zrovna má, takže nic v plánu. Volá mi babička. Že mě u ní hledají exekutoři a policajti. A že jí mám hned říct, kde mě najdou. Chudák babička. Neprásknul jsem se. Zato jsem poprvé (a naposledy) ukecal Gábinu, aby mi to aspoň udělala pusou, protože nejpozději ráno mě najdou a tohle je můj poslední sex na nejbližších 20 let, možná v životě. Protože budu ve vězení pro dlužníky. Popravdě řečeno, netušil jsem, jestli něco takového je. Ale hodně se to v tu dobu omílalo v médiích. V hlavě fakt temné myšlenky.
Něco málo mi zbylo. Investoval jsem to do drahých licencí a vzdělání potřebných k životu. Životu nezaměstnaného, rozvedeného bezdomovce. Investice to byla dobrá. Kvalifikovaní lidé jsou zapotřebí na celém světě. Paradoxně vysoce kvalifikovaní lidé mohou pracovat i na černo třeba ve Španělsku, USA, Austrálii, o Africe ani nemluvě.
Uplynulo dalších mnoho a mnoho let. Šibaj při jednom z dalších pokusů umřel. Ale nikoho to nezajímalo. A já do toho nechtěl nijak vrtat. Aby ho nakonec nepřipsali mě.
Když umřel, vrátil jsem se domů. A zařídil si i insolvenci. A po šesti letech jí i dokončil. Ano je to sice oficiálně pět let, ale půl roku před a půl roku potom to ještě „dobíhá“.
Nedlužil jsem bance, ani žádným soukromým půjčovatelům peněz. Nikdy žádná pokuta, žádný dluh za MHD, nikomu, kdo pro mě kdy dělal. I s těmi, co jsem se rozešel ve zlém, jsem neměl dluh.
A pro ty, co by chtěli vězení pro dlužníky a nezajímají je nějaké colateral damage bych měl jen jedno: „Ať hodí kamenem, ten kdo je bez viny.“
P.S. Jména jsem předělal, některé detaily vynechal kvůli své ochraně. Ale v kostce je to všechno tak.
15.03.2026 Kiwi
(256x známkováno, průměr: 1,18 z 5)