to máš těžký, vkus je extra subjektivní. Divadlo, který jede kvalitu nutně hazarduje.
Náročný český divák chce kozy, prdel, čurák, sex, kuřbu, chlast a to vše zabaleno do snadno konzumovatelného hávu; intelektuálněji orientovaní diváci ocení počáteční nejistotu, zdali on prcá ji, anebo ona jej! Nakonec vyjde veletočem najevo, že nikdo nikoho a zahýbají si v bordelu, kde se ale inkognito v přestrojení mrdaj‘ navzájem!! Toto je sázka na jistotu, a každé větší divadlo má minimálně polovinu těchto kusů, aby se uživili.
Divadla, která jedou umění, či uvádí skutečné kusy, prostě někoho ukrutně naserou ‚tou sračkou‘. Nikdy nezapomenu na „Koně k nezkrocení“, >3h depresivní ale poetický brutál, drama jak má být. Dodnes, když mi dojdou kapky na vlhčení oka, vzpomínka na první povídku je spolehlivě zastoupí. Divácky spíše neoblíbené, těžce nepochopené a brzy stažené. Divadlo na tom muselo prodělat kaťata, a proto taky nevím, že by od té doby cokoli podobného uvedlo.
podobný osud mělo celé divadlo komedie.
proč to celé píšu: buďte rád. Viděl jste asi skutečné divadlo či pokus o něj. Bohužel jste byl zrovna ta část obecenstva, která to neocenila, nebylo to pro vás. Ale alespoň to nebyla totální šablonovitá sračka. Jó, taky jsem kdysi viděl provázek a jeho pokus o mistra a markétku, což byl takovej odpad, že to fakt nešlo a to jsem dokoukal leccos. Bohužel, někdy to nevyjde, „režižér blázen“ anebo nějaká nekompatibilita. Změňte lokál, ale třeba to má kupce, který v tom něco uvidí. Divadlo má provokovat, znechucovat a nutit k přemýšlení. Jestli bych chtěl vidět sraní montážní pěny? No dle vašeho popisu to moc vábně nezní, a možná máte pravdu a je to totální debilita(to se ted dela relativne casto: pojdme udelat rusalku, ale z prostredi nigerijskych obchodniku s bilym masem!), ale pořád je to lepší než sluha dvou pánů s instantními fórky z pytlíku: zalít vodou, promíchat a humor je tu.
kaBrnak
Taktak, budoucnost má divadlo typu Mír, kde Kozub předvádí něco mezi fekálním humorem z mateřské školky a sexuálním humorem puberťáka po první poluci. Dokonce dokázal vyprodat sazka arénu. Sázka na fekálně-sexuální humor je sázka na jistotu.
Pamatuju na legendární „fetišistickou revue Babička“ na náměty Boženy Němcové, kde babičku stvárnil vousatý Jiří Pecha. Proti dnešnímu pokleslému humoru ještě oduševnělá věc a se skvělou muzikou. Některé hlody by už dnes politicky neprošly.
Nicméně současný repertoár brněnských divadel je tak havloidní, že ty hry mě odpuzují už podle názvu. Nevím jestli si myslí, že havloidů, neziskovkářů a pravdoláskařů je zde tolik co v Praze, že se tím uživí… ale spíš tipuju, že je to něco ve stylu gottwaldovského politického divadla, které je dotované městem (jinak by zaniklo) a proto plní politické zadání, nikoliv přání diváků nebo dokonce nějakou kulturní funkci.
Jihočech Honza
„Slušné lidi“ na ně! Funguje ještě ten bohulibý spolek?
Ko-za
Tak co chce divák seriálů je jedna věc. Ale Já mam třeba u klasických děl rád klasiku. Nejsem zvědavej třeba na Prodanou nevěstu, kde avantgardní uhumělci udělaji z Mařenky kurvu na heroinu z Jeníka ředitele továrny na žvejkačky a Kecal s Vaškem si vobdělávaji čokobaráky.
alfonz19
Ko-za9.5.2023 v 14:55
tak to asi každej, kromě pseudointošů. Parazitování na starých mistrech mě taky nebere. A právě proto je takovej problém najít něco fakt dobrého… Já už to celkem vzdal, nebyl sem nikde 2-3 roky, což je z někdejšího rekordu 17/měs trochu propad ;)
Jihočech Honza
Za našich mladých let dávali taková veledíla v Divadle Komedie. Funguje pořád, nebo pochodeň pokroku převzal někdo jiný?
alfonz19
viděl jsem jich pár, ale komedie byla super. Některé kusy nebyly pro začátečníky, některé jsem nedal, ale jejich repertoár byl z jednoho období a jedné „školy“. Pokud se líbilo, chodils, pokud ne, vzdals. Ale všechny byly originální a podněcující myšlení. Hodně jich je na uložtu, ale celkem aktuální brussigův „hrdinové jako my“ bohužel ne (o primitivním stbákovi, který po převratu bilancuje, a nic špatného nedělal, ač byl posledním plavcem na mělčině byl (a je!) nejlepším z nás, do stb nevstoupil dobrovolně, pokud tam vůbec byl, a hlavně, ta zeď nespadla, ani ji nezbořil lid, za její pád se zasloužil on, kdy ji omylem prorazil vlastním ztopořeným pérem)
ne, komedie nedostala dotace (je treba dotovat muzikaly) a zanikla 2012 nebo tak.
kofr
Hodně dobrý už je několik let Zábradlí (DNZ), hlavně věci od Mikuláška/Viceníkový.
Mají svůj rukopis, jsou originální, vtipný i hluboký a podle mě skoro nikdy nepřepalujou formu a nevyznívají masturbačně, resp. jako umění pro umění.
Na úvod doporučuju třeba jejich hořce humornou novinku Medvěd s motorovou pilou nebo naopak časem prověřený Požitkáře (viděl jsem snad 8x).
***
Kdo má rád echt umčo, „literárnější“ předlohy a scénografii na vrcholový úrovni, bude v extázi ze Studia hrdinů — https://studiohrdinu.cz/cs/
De_Bill
Nechodím do divadla ani na klasiku, protože se mi nelíbí to přehrávání a rozmáchlá gesta, (jistě, tak je potřeba interpretovat, aby to na rozdíl od filmu v hledišti vyniklo), natož abych navštívil sraní montážní pjeny. BTW, byla to nízkoexpanzka?
Mám raději dobře udělanej biják. Když jsem třeba poprvé viděl Se7en, to byl zážiteček. Člověk nevěděl, jestli se má ze smradu mrtvol, kterej lezl z plátna, nejprve posrat nebo zgrcat.
Ko-za
Detektive, ten chlap tam sedí ve vlastních sračkách a chcankách. Nemyslíte, že by už asi vstal, kdyby byla naživu? :-D
dedek
Neviděl jsem, ale RIP…
Škoda, že si na sebe národní tyjátr nemusí vydělávat. Protože pak by si asi zodpovědný dramaturg rozmyslel, zda uvede představění, které sice asi nemá tu pravou evropskou hodnotu, ale zase je dlouhodobě beznadějně vyprodané a diváctvo jej má rádo. Například Audienci u královny (nezaměňovat s Havlovou audiencí u lahváče) kde naprosto exceluje baba Janžurová a na kterou se dali koupit lístky jen v době vrcholící čínské chřipky, neboť se mnoho divadelních diváků domnívalo, že už je do tyjátru nikdá nepustí a všechno herectvo pomře za kasama hitlermarketů na ploché nohy. Nebo nějakou angažovanou sračku. Naštěstí díky dotacím tohle dramaturgie vůbec řešit nemusí a může sloužit lidu! A proto je v repertoárech divadel nablito. Ale víte autore, dobře Vám tak, neb jste na zcela zjevnou sračku dobrovolně šel. Mnohem horší je jít na nějaký parádní osvědčený kus a zjistit, že se hercům nějaký progresivní uvědomělí soudruh vysral do scénáře a z pěkného kusu je najednou kupa hoven.
Viděl jsem na vlastní oči špektakulární zakončení muzikálu Vlasy, kde místo oblibované písně Kéž slunce svítí, jeden s protagonistů repuje o tom, že všichni vojáci jsou zkurvení vrazi kterými pohrdá a za ním běží digitální projekce jmen padlých vojáků AČR s tím, že jim tuto taškařici věnuje divadlo Kalich ke cti a věčné památce. Tím vlastně starý muzikál dostal další, v pravdě Monty Pythonovský rozměr.
Nebo inscenace Bídníků v Husákovi na provázku. Báječná taškařice, kterou pořádně asi nechápou ani sami autoři a protagonisté, ale za to si pak snobové mohou vyprávět o hlubokých jinotajích ve špektáklu skrytých. Třeba o tom, že Hugo je blb, misogyn, machista a s ženami ve svých hrách zachází, hajzl jeden, jako s ženami. On to není ani tak hluboký jinotaj, protože, aby náhodou nedošlo k nepochopení celého špektáklu, to tam pro jistotu několikrát komedianti přímo řeknou a postava autora, která se z nějakého důvodu zjeví ve hře se patřičně soudružsky kaje. Představení je to v mnoha ohledech zábavné, byť zcela chaotické, podivné a zejména teda zasraně uvědomělé. Holt co lezeš do Husáka na Provázku, když nejseš pokrokový uvědomělec, kreténe.
V nabídce domácí scény, tedy Lihočeského divadla, aby taky člověk pohledal. Snad jen na té točně (kterou se snad již brzy podaří ve jménu kulturního dědictví zbořit) hrají alespoň tu „mýdlovou operu úplně vo hovně“.
Holt pokrok nezastavíš a angažované umění se nám do tyjátrů vrátilo jako hozený buzerant.
to máš těžký, vkus je extra subjektivní. Divadlo, který jede kvalitu nutně hazarduje.
Náročný český divák chce kozy, prdel, čurák, sex, kuřbu, chlast a to vše zabaleno do snadno konzumovatelného hávu; intelektuálněji orientovaní diváci ocení počáteční nejistotu, zdali on prcá ji, anebo ona jej! Nakonec vyjde veletočem najevo, že nikdo nikoho a zahýbají si v bordelu, kde se ale inkognito v přestrojení mrdaj‘ navzájem!! Toto je sázka na jistotu, a každé větší divadlo má minimálně polovinu těchto kusů, aby se uživili.
Divadla, která jedou umění, či uvádí skutečné kusy, prostě někoho ukrutně naserou ‚tou sračkou‘. Nikdy nezapomenu na „Koně k nezkrocení“, >3h depresivní ale poetický brutál, drama jak má být. Dodnes, když mi dojdou kapky na vlhčení oka, vzpomínka na první povídku je spolehlivě zastoupí. Divácky spíše neoblíbené, těžce nepochopené a brzy stažené. Divadlo na tom muselo prodělat kaťata, a proto taky nevím, že by od té doby cokoli podobného uvedlo.
podobný osud mělo celé divadlo komedie.
proč to celé píšu: buďte rád. Viděl jste asi skutečné divadlo či pokus o něj. Bohužel jste byl zrovna ta část obecenstva, která to neocenila, nebylo to pro vás. Ale alespoň to nebyla totální šablonovitá sračka. Jó, taky jsem kdysi viděl provázek a jeho pokus o mistra a markétku, což byl takovej odpad, že to fakt nešlo a to jsem dokoukal leccos. Bohužel, někdy to nevyjde, „režižér blázen“ anebo nějaká nekompatibilita. Změňte lokál, ale třeba to má kupce, který v tom něco uvidí. Divadlo má provokovat, znechucovat a nutit k přemýšlení. Jestli bych chtěl vidět sraní montážní pěny? No dle vašeho popisu to moc vábně nezní, a možná máte pravdu a je to totální debilita(to se ted dela relativne casto: pojdme udelat rusalku, ale z prostredi nigerijskych obchodniku s bilym masem!), ale pořád je to lepší než sluha dvou pánů s instantními fórky z pytlíku: zalít vodou, promíchat a humor je tu.
Taktak, budoucnost má divadlo typu Mír, kde Kozub předvádí něco mezi fekálním humorem z mateřské školky a sexuálním humorem puberťáka po první poluci. Dokonce dokázal vyprodat sazka arénu. Sázka na fekálně-sexuální humor je sázka na jistotu.
Pamatuju na legendární „fetišistickou revue Babička“ na náměty Boženy Němcové, kde babičku stvárnil vousatý Jiří Pecha. Proti dnešnímu pokleslému humoru ještě oduševnělá věc a se skvělou muzikou. Některé hlody by už dnes politicky neprošly.
Nicméně současný repertoár brněnských divadel je tak havloidní, že ty hry mě odpuzují už podle názvu. Nevím jestli si myslí, že havloidů, neziskovkářů a pravdoláskařů je zde tolik co v Praze, že se tím uživí… ale spíš tipuju, že je to něco ve stylu gottwaldovského politického divadla, které je dotované městem (jinak by zaniklo) a proto plní politické zadání, nikoliv přání diváků nebo dokonce nějakou kulturní funkci.
„Slušné lidi“ na ně! Funguje ještě ten bohulibý spolek?
Tak co chce divák seriálů je jedna věc. Ale Já mam třeba u klasických děl rád klasiku. Nejsem zvědavej třeba na Prodanou nevěstu, kde avantgardní uhumělci udělaji z Mařenky kurvu na heroinu z Jeníka ředitele továrny na žvejkačky a Kecal s Vaškem si vobdělávaji čokobaráky.
Ko-za9.5.2023 v 14:55
tak to asi každej, kromě pseudointošů. Parazitování na starých mistrech mě taky nebere. A právě proto je takovej problém najít něco fakt dobrého… Já už to celkem vzdal, nebyl sem nikde 2-3 roky, což je z někdejšího rekordu 17/měs trochu propad ;)
Za našich mladých let dávali taková veledíla v Divadle Komedie. Funguje pořád, nebo pochodeň pokroku převzal někdo jiný?
viděl jsem jich pár, ale komedie byla super. Některé kusy nebyly pro začátečníky, některé jsem nedal, ale jejich repertoár byl z jednoho období a jedné „školy“. Pokud se líbilo, chodils, pokud ne, vzdals. Ale všechny byly originální a podněcující myšlení. Hodně jich je na uložtu, ale celkem aktuální brussigův „hrdinové jako my“ bohužel ne (o primitivním stbákovi, který po převratu bilancuje, a nic špatného nedělal, ač byl posledním plavcem na mělčině byl (a je!) nejlepším z nás, do stb nevstoupil dobrovolně, pokud tam vůbec byl, a hlavně, ta zeď nespadla, ani ji nezbořil lid, za její pád se zasloužil on, kdy ji omylem prorazil vlastním ztopořeným pérem)
ne, komedie nedostala dotace (je treba dotovat muzikaly) a zanikla 2012 nebo tak.
Hodně dobrý už je několik let Zábradlí (DNZ), hlavně věci od Mikuláška/Viceníkový.
Mají svůj rukopis, jsou originální, vtipný i hluboký a podle mě skoro nikdy nepřepalujou formu a nevyznívají masturbačně, resp. jako umění pro umění.
Na úvod doporučuju třeba jejich hořce humornou novinku Medvěd s motorovou pilou nebo naopak časem prověřený Požitkáře (viděl jsem snad 8x).
https://www.nazabradli.cz/repertoar/medved-s-motorovou-pilou/
https://www.nazabradli.cz/repertoar/pozitkari/
***
Kdo má rád echt umčo, „literárnější“ předlohy a scénografii na vrcholový úrovni, bude v extázi ze Studia hrdinů —
https://studiohrdinu.cz/cs/
Nechodím do divadla ani na klasiku, protože se mi nelíbí to přehrávání a rozmáchlá gesta, (jistě, tak je potřeba interpretovat, aby to na rozdíl od filmu v hledišti vyniklo), natož abych navštívil sraní montážní pjeny. BTW, byla to nízkoexpanzka?
Mám raději dobře udělanej biják. Když jsem třeba poprvé viděl Se7en, to byl zážiteček. Člověk nevěděl, jestli se má ze smradu mrtvol, kterej lezl z plátna, nejprve posrat nebo zgrcat.
Detektive, ten chlap tam sedí ve vlastních sračkách a chcankách. Nemyslíte, že by už asi vstal, kdyby byla naživu? :-D
Neviděl jsem, ale RIP…
Škoda, že si na sebe národní tyjátr nemusí vydělávat. Protože pak by si asi zodpovědný dramaturg rozmyslel, zda uvede představění, které sice asi nemá tu pravou evropskou hodnotu, ale zase je dlouhodobě beznadějně vyprodané a diváctvo jej má rádo. Například Audienci u královny (nezaměňovat s Havlovou audiencí u lahváče) kde naprosto exceluje baba Janžurová a na kterou se dali koupit lístky jen v době vrcholící čínské chřipky, neboť se mnoho divadelních diváků domnívalo, že už je do tyjátru nikdá nepustí a všechno herectvo pomře za kasama hitlermarketů na ploché nohy. Nebo nějakou angažovanou sračku. Naštěstí díky dotacím tohle dramaturgie vůbec řešit nemusí a může sloužit lidu! A proto je v repertoárech divadel nablito. Ale víte autore, dobře Vám tak, neb jste na zcela zjevnou sračku dobrovolně šel. Mnohem horší je jít na nějaký parádní osvědčený kus a zjistit, že se hercům nějaký progresivní uvědomělí soudruh vysral do scénáře a z pěkného kusu je najednou kupa hoven.
Viděl jsem na vlastní oči špektakulární zakončení muzikálu Vlasy, kde místo oblibované písně Kéž slunce svítí, jeden s protagonistů repuje o tom, že všichni vojáci jsou zkurvení vrazi kterými pohrdá a za ním běží digitální projekce jmen padlých vojáků AČR s tím, že jim tuto taškařici věnuje divadlo Kalich ke cti a věčné památce. Tím vlastně starý muzikál dostal další, v pravdě Monty Pythonovský rozměr.
Nebo inscenace Bídníků v Husákovi na provázku. Báječná taškařice, kterou pořádně asi nechápou ani sami autoři a protagonisté, ale za to si pak snobové mohou vyprávět o hlubokých jinotajích ve špektáklu skrytých. Třeba o tom, že Hugo je blb, misogyn, machista a s ženami ve svých hrách zachází, hajzl jeden, jako s ženami. On to není ani tak hluboký jinotaj, protože, aby náhodou nedošlo k nepochopení celého špektáklu, to tam pro jistotu několikrát komedianti přímo řeknou a postava autora, která se z nějakého důvodu zjeví ve hře se patřičně soudružsky kaje. Představení je to v mnoha ohledech zábavné, byť zcela chaotické, podivné a zejména teda zasraně uvědomělé. Holt co lezeš do Husáka na Provázku, když nejseš pokrokový uvědomělec, kreténe.
V nabídce domácí scény, tedy Lihočeského divadla, aby taky člověk pohledal. Snad jen na té točně (kterou se snad již brzy podaří ve jménu kulturního dědictví zbořit) hrají alespoň tu „mýdlovou operu úplně vo hovně“.
Holt pokrok nezastavíš a angažované umění se nám do tyjátrů vrátilo jako hozený buzerant.