Úspora paliva Nov@ style

Líbilo by se vám auto na vodu? Poslechněte si televizní noviny na TV H@vn@ z 13.11.2008 a dozvíte se více. A když ne, tak se podívejte na tn.cz!

Vencóó? Kde chytím na televizi to téencézet?

Už jednou jsme psali o vesnickém palivovém článku, který sníží spotřebu, zvýší výkon a roztáhne nožky ekoložky, pokud ovšem nemá vložky. Pan Zdeněk to dotáhl mnohem dále. Postavil si dvoujádrový fuel cell.

Zařízení pana Zdeňka. Zejména stojí za povšimnutí
promyšlený routing vodíkového a elektrického vedení

Jak to funguje? Auto jezdí „z poloviny na vodu a z poloviny na naftu“. Zařízení je optimisticky zvané „vyvíječ vodíku“ „posílá do motoru páru“ (také by se dalo říci, že vyvíječ páry posílá do motoru vodík). Zdeněk vece, že k „originálnímu palivu je přisáván vodík a dochází k úspoře paliva“, což přináší zcela nový pohled na uspořádání sacího traktu spalovacího motoru. Promluvil dokonce i mechanik, který se nechal slyšet, že se asi bude jednat o nějaký nový podtlak (až o 73,12% lepší než ten starý podtlak, kterým ohromoval svoje vrstevníky Pascal). V shotu vystoupí nakonec mluvčí ministerstva dopravy Hanzelka, který prohlásil, že zařízení není homologované a za jeho používání hrozí pokuta. Toto prohlášení celou reportáž stylově završilo. Zbývá než, aby homo nalepil na zařízení logo a cesta k snížení spotřeby ropy na polovinu je otevřená. Že to nikoho dosud nenapadlo.

Vlčák kousl štamgasta do prdele, více zde.

Famózní vyvíječ vodíku live.

Pokud se nespokojíme s tímto popisem, pak vidíme dvě flašky v krabici, do kterých vedou dráty a hadice. Krabice udržuje integritu celého systému a chrání jej před dlouhými prsty agentů ropné lobby, kteří by si zařízení rádi přisvojili a odsoudili jej k zapomnění, aby udrželi svoje enormní zisky. Větší flašce od okurek budeme říkat reaktor na Znojmium (RZ). Do RZ se naleje voda, a to hadicí označenou IN. Hadicí optimisticky označenou OUT prchá z RZ vodík. Hadici IN by bylo vhodné při provozu reaktoru něčím ucpat, už s ohledem na enormní tlaky při probíhající reakci. Do RZ jsou zavedeny dvě elektrody připojené hnědými dráty k baterii vozidla. Podle tloušťky drátů to bude fakt hukot. Za reaktorem je napojen ještě postprocessor (druhá menší flaška, asi od feferonek), jehož funkci neznám. Z postprocessoru vede hadice do motorového prostoru, vysoce technicky protažená škvírami kolem dveří a kolem kapoty, napojená kolínkem do sání mezi airbox a váhu vzduchu.

Injektor vodíku pyčo.

Vynález pana Zdeňka mě nepřekvapil. Už jsem viděl hodně kravin, tohle je jen další v řadě. Zaujalo mě, že se během zrodu této reportáže nenašel nikdo, kdo by učinil klipu euthanasii s odkazem na fyzikální zákony. A tak redaktor neřekne, že Zdeněk je magor, mechanik neřekne, že to nefunguje, moderátor TV Nova neřekne, že takové kraviny nebude číst a Hanzelka neporadí TV Nova, aby si přiložili hadr na hlavu, mluvčí Škody se tomu nevysměje. Všichni toho večera vstoupili do klubu dementů. Zři, občane, toť elita národa, v skutečnosti debilů nebývalých spolek.

Co je těžší? Kilo nafty nebo kilo vody?
Redaktor TV Nov@ provádí analýzu.
Sledujte podprahový motiv na kanistru s ropným palivem,
skrytý vzkaz ropné lobby motoristům.
Ti z vás, kteří dochodili fyziku aspoň do šesté třídy základní školy, už nemusí číst dále. Pro ty ostatní, zde následuje vysvětlení, proč vynález p. Zdeňka nefunguje.

Pokud se jedná o vyvíječ vodíku, pak

zařízení prý pracuje na principu elektrolýzy vody. Když pro začátek odhlédnu od tohoto procesu a budu doufat, že se tam nějaký vodík skutečně vytváří, pak energie nutná pro vyrobení vodíku je brána z palubní sítě automobilu, například z baterie. Baterie je něco jako svatý grál vohnoutů, protože si myslí, že se tam energie jen tak odněkud bere, ale není třeba ji tam dodávat. Příklady z běžného života však hovoří o opaku (mobil…) a tak i baterie u auta je dobíjena. Zařízení, které je dobíjí, se jmenuje alternátor a je poháněno řemenem od motoru auta. Je to rotační stroj, který odebírá mechanickou energii z motoru a mění ji na energii elektrickou. Wow, pyčo, to byla technika a teď jdem počítat. Máme tady stroj, který se jmenuje vznětový motor Opel – spálí naftu a udělá z ní mechanickou energii. Má účinnost 75% (teoretickou), 44% (špičkovou) a 37% (průměrnou). Z toho, co zbyde, odebereme část a alternátorem (účinnost 65%) z toho uděláme elektřinu. Tuto elektřinu použijeme k rozkladu vody a tento proces má také nějakou účinnost (třeba 80%, ať nežeru). Vznikne vodík a kyslík, ty přivedeme na vstup motoru, kde ho s účinností 37% opět spálíme. Kde jsme ušetřili? Nikde, energii jsme pořád jen ztráceli. Dokud tedy nebude sestrojeno nebo aspoň uzákoněno perpetuum mobile, nebude generátor vodíku z flašky fungovat.

Jsou zde i další problémy, které bych v porovnání s tím předchozím nazval marginálními. Zdeněk fouká vodík do sání a věří, že realizuje směsné spalování nafty a vodíku. Naftu mu do jeho krámu, pardon, kcháru dávkují vstřikovací ventily. Když chce Zdeněk jet rychle, dávkují jí více a když chce zpomalit, nedávkují žádnou. Ale co řídí dávkování toho vodíku, kterého znojmiový reaktor vyrábí pořád stejně? Poměr nafta-vodík by se neustále měnil s dopadem na průběh spalování.

Ostatně energetická bilance vrhá stín i na skutečná auta spalující vodík. Nadšení z automobilů, kterým vychází v výfuku pouze pára, se rozplynulo jak ta pára. Zbyla krutá realita v podobě nižší energetické účinnosti kompletu a skutečnosti, že pára je výborný skleníkový plyn. Střezme se aut spalujících vodík, protože by z toho bohyně Gáje naskákaly pupeny.

Pokud se jedná o vyvíječ páry, pak

pak nelze mít ve flašce elektrody. Chtělo by to topnou spirálu a tepelně izolovanou hadici, aby pára nekondenzovala při své cestě kolem dveří a kapoty do motoru.

Uvěřme, že se Zdeňkovi povedlo přivést do spalovacího prostoru jeho dieselu páru. To je přece prima. Voda není stlačitelná, takže funguje jako inertní těleso vložené ve spalovacím prostoru, které zvyšuje kompresní poměr. Teoreticky poroste síla na píst a poroste výkon a točivý moment a spotřeba klesne a všechno bude prima. Jenže Zdeněk odebírá z motoru energii – nemalou energii – na odpařování vody a nárůst výkonu nebude takový, aby ospravedlnil tuto „investici“. U dieselu v podstatě nemá význam zvyšovat kompresní poměr, jakmile je směs dostatečně stlačena, vybuchne. Také není uspokojivě řešeno korozivní působení vody na horké povrchy sání, ventilů, pístu a válce, což může být pro motor fatální.

Zdeněk by možná dosáhl úspory, kdyby měl auto na benzín a teplo pro odpařování vody bral odněkud, kde je teplo skutečně odpadní – ohříval vodu na výfuku nebo ještě lépe na mezichladiči turba. Taky by to vyhrál, kdyby vstřikoval studenou vodu těsně za turbo a až tam ji měnil na páru. Vyžadovalo by to hlubší engineering než sebrat ženě v kuchyni dvě flašky a v práci kus hadice, ale v zásadě je to proveditelné. Pokusy se vstřikováním vody do motoru jsou prastaré a částečně i osvědčené. Například vstřikování směsi metanolu a vody do výstupu kompresoru leteckých motorů Daimler-Benz za druhé světové války umožnilo zvýšení jejich výkonu asi o 10%, přičemž použití samotné vody by vedlo k ještě lepšímu výsledku, ale systém by ve výšce zamrzal. Pro aplikaci v motorech u aut, kde se předpokládá řádově delší životnost než u motorů pro bojové stíhačky, zbývá vyřešit pár materiálových problémů, ale jinak je to životaschopný nápad podobně jako NOS, který se dostal do aut stejnou cestou.

Závěrem

Věřím, že pan Zdeněk teď sedí doma se skleničkou něčeho dobrého a vesele se směje, jakou recesi uchystal.

Co se ale honí hlavou vohnoutovi, který reportáž viděl? Když to tak vezmu, žijeme a ještě budeme žít v krásné době, poskytující možnost volby, zda budete dobrovolně oslem nebo jezdcem na oslu. Když přijeli conquistadoři do Jižní Ameriky, měnili s Aztéky tretky rovnou za zlato. Pásli se na jejich nevědomosti a technologické zaostalosti. I vy můžete vyjebat s novodobým Cortézem, nekoupit si makeup s výtažkem z aktivního zlata nebo krém proti stárnutí, co modifikuje DNA a naopak prodávat sádlo jako krém s výtažkem z prasat, samozřejmě s patřičnou marží. Nabízí se jedinečná šance, jak udělat z vašeho pubescentního potomka skutečného boháče – a to sice směřovat ho od sociální ekologie, filozofie nebo environmentálních pavěd směrem k přírodním vědám. Už jen znalost zákona zachování energie z něj udělá mocného guru a nedostižného experta.

Mluvčí MD Hanzelka se opět veřejně
prezentuje jako totální blb.