V předchozí části jsem skončil u zkušeností předků. Téměř 2000 let se lidstvo řídilo „Desaterem Božích přikázání“ a fungovalo to. Domnívám se, že toto Desatero by mohlo sloužit jako základní kostra všem zákonům, které společnost potřebuje. Předpokladem je, že stát bude plnit pouze své nejzákladnější funkce a nebude se míchat do všech, i nejintimnějších, oblastí lidského života.
Nepravosti, kterých se může člověk dopustit je celá řada. Těžko bych je všechny vyjmenoval. Vymýšlet však na jakýkoliv přestupek, přečin či trestný čin extra zákon není zdaleka nutné.
Pro dnešní spotřební, na dluh žijící populaci, není až tak příliš aktuální. Možná je tam něco navíc, naopak něco chybí.
Pokusím se o komentář a drobnou úpravu.
1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. (Neuctívej jiné bohy)
Je zřejmé, že v době vzniku těchto pravidel se demokracie moc nenosila a proto je toto přikázání autoritativní, takže žádný zákon ve stylu „Miluj svého Vůdce“ Přesto bych se přikláněl k tomu, aby křesťanství bylo prohlášeno státním náboženstvím. Nevyžaduje to však zákon.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. (Nezneužívej Boží jméno).
Tady jsem poněkud na rozpacích. Nebudeš se zaštíťovat autoritami a vyjádříš svůj názor, nebudeš klít. No nevím jaký zákon by se na to dal napasovat
3. Pomni, abys den sváteční světil. (Zasvěť jeden den v týdnu Bohu)
Opět něco mimo čas. Zákon o nedělním volnu by byla asi blbost, přesto se takové hlasy v poslední době objevují. Spíš návod na životní styl.
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
A nejen to. Tak jako se rodiče starali o nás v dětství, tak bychom jim to měli vracet v jejich stáří. Toto je pro mne hlavní pilíř důchodového systému. Dokážu si představit, že by to bylo součástí Občanského zákoníku.
5. Nezabiješ. (Nebudeš vraždit).
Tady není co řešit. Vražda vraždou byla, je a bude i ve stádiu pokusu. Nutně zákon a
co nejpřísnější.
6. Nesesmilníš. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
Toto přikázání se trošku překrývá s 9. Nevím co měl autor na mysli, snad pohlavní styk bez úmyslu počít potomka. V době vzniku pochopitelné, v současnosti, při reprodukční schopnosti euroatlantické civilizace opět aktuální a žádoucí. Jako zákon – blbost.
7. Nepokradeš. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
Další jasná záležitost. Ať už se jedná o krádež páru brambor nebo miliard v jakékoliv měně, tvrdě trestat beztoho, že byl stanoven jakýkoliv minimální, či maximální limit. Zákon a co nejpřísnější.
8. Nepromluvíš křivého svědectví. (Nemluv o jiných lidech nepravdivě).
Rovněž jasná záležitost. Jakákoliv lež, či pomluva, nejen mezi sousedy na vesnici, za účelem vlastního prospěchu, nebo propagandy, či něčí ostrakizace by měla být přísně trestána. Velmi přísný zákon.
9. Nepožádáš manželky bližního svého. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
Samozřejmě platí i z ženského pohledu. Je třeba si postavit otázku, kdo je náš bližní? Je to bratr, sestra, partnerka bratra, partnerka sestry, partner bratra, partner sestry, registrovaný, či neregistrovaný? Upřímně řečeno nevím co autor zamýšlel. Samozřejmě žádný zákon.
10. Nepožádáš statku bližního svého. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
Velmi rozsáhlé téma. Tady se dají vložit téměř všechny nepravosti, které nebyly dosud pojmenovány. Podvody, žebrota, vandalství, výběr vysokých daní, lichva, platební nedisciplinovanost, zadlužování, které zaplatí někdo jiný apod., zkrátka všechno co je v rozporu s dobrými mravy. Zákon určitě.
Za povšimnutí stojí, že v těchto přikázáních neexistuje žádný přestupek proti státu, v době jejich vzniku totiž žádný stát, v dnešním slova smyslu, neexistoval a lidé žili a nejen to, rozvíjeli se. Veškerá rizika nesli sami a byli si toho vědomi. Dokázali si chránit své území, dokázali se postarat o svou bezpečnost. Život to byl, jistě nebezpečný, ztráty byly značné, ale genofond se vylepšoval. Na takový způsob života by zřejmě dnes přistoupil málokdo, přesto není nutné abychom žili v síti téměř nekonečného množství zákonů, příkazů, zákazů, regulací a buzerací a to, ke všemu, ještě za naše vlastní peníze.
Jaké zákony tedy, kromě Ústavy, potřebujeme?
Občanský zákon
Obchodní zákon
Trestní zákon
Zákon o silových složkách
Mravní kodex – kterým by se občané měli řídit a soudci k němu přihlížet.
Volební zákon – tady bych se trochu pozastavil. V první řadě by mělo být zrušeno financování politických stran ze státního rozpočtu. Členové by si své strany měli financovat formou pravidelných příspěvků. Každý volič, který by chtěl aby jeho hlas byl platný, by při volbách, vložil do obálky, dejme tomu, 100 Kč. 100 korun není tak veliká částka, ústy ministra Kalouska „Krabička cigaret a jedno pivo“.Tyto peníze by připadly volené straně. Volební systém bych preferoval jako většinový, s tím že tímto způsobem by byli voleni president, soudci, prokurátoři, policejní náčelníci, starostové apod. Svými skutky by rozhodovali, zda svůj mandát v příštích volbách obhájí.
Jistě by se ještě pár užitečných zákonů našlo. Aby se předešlo smršti nových zákonů a jejich několikanásobným novelám a změnám s každou novou vládnoucí politickou garniturou, měly by se schvalovat vždy 3/5 většinou ze všech poslanců.
Co by si měl stát ponechat pod svou kontrolou a přímo řídit?
Ministerstvo národní obrany – armádu, ale akceschopnou, profesionální s využitím dobrovolníků na dobu určitou s výzbrojí převážně vlastní výroby, byli jsme přece zbrojní velmoc, nezávislou na periodických změnách politických garnitur.
Ministerstvo školství – koordinace vzdělávacího systému, zdarma jen povinné, základní vzdělání dejme tomu do 6. třídy, ale i kdyby to mělo trvat deset let, ostatní vyšší stupně zpoplatnit úměrně s úrovní a kvalitou vzdělání
Ministerstvo mezistátních styků – zajišťuje ochranu zájmů občanů v zahraničí a komunikaci mezi státy
Ministerstvo financí – koordinující a zajišťující výběr daní a hospodárné využití jejich výnosu ve prospěch občanů. Dál nebudu rozvádět. Téma na knihu.
Ministerstvo dodržování a výkonu spravedlnosti – mohla by pod něj spadat Státní policie malá, ale výkonná, zaměřující se na efektivní vyšetřování zločinů a pomoc občanům, nikoliv suplující Finanční úřady. Metodicky by řídilo státní zástupce a koordinovalo jejich spolupráci s policií. Mohlo by pod něj spadat několik nejtěžších věznic. Ostatní lehčí by mohli spravovat soukromníci, vydělávající si na svůj provoz prací vězňů.
Ministerstvo mimořádných událostí – koordinace dostupných složek při jakémkoliv průseru. Řídit by je měl přímo premiér.
To je tak asi všechno do čeho by měla, dle mého názoru, zasahovat vláda.
Dále by byly nutné ještě nějaké úřady:
Finanční úřad? Matriku? Katastrální úřad? Stavební úřad? Správa sociálního zabezpečení? Tyto úřady musí občané využívat nařízením státu a měly být placeny z daní a proto pro občany bez dalších správních poplatků. Ostatní úřady by měly fungovat vyloženě na komerční bázi a pouze princip nabídky a poptávky by určil jejich počet.
Výstavba a údržba komunikací by měla být hrazena ze spotřební daně a DPH z pohonných hmot a ze soukromých zdrojů, zdravotnictví by mělo být hrazeno ze spotřebních daní z tabáku a alkoholu. Zdravotní pojištění by mělo být dobrovolné u běžných komerčních pojišťoven. Tzv. důchodové pojištění by mělo být přísně odděleno od státního rozpočtu a sloužit pouze na výplatu základního minimálního důchodu. Občan by si mohl zvolit zda a kolik bude platit. Podpory v nezaměstnanosti by měly být zrušeny, každý by měl možnost se proti nezaměstnanosti pojistit. Sociální dávky by měly být zrušeny. Tady je prostor pro charitu a různé humanitární organizace.
Stát by rozhodně neměl platit různé neziskovky, fondy, komise, poradce, experty, nevím ani jak se to všechno jmenuje. Podpora vědecké činnosti by měla být pouze v rámci národní obrany a informační služby. Ostatní vědecké ústavy by mohly být podporovány z darů, případně si na svou činnost svými výsledky vydělat, s tím, že by neplatili firemní daně. Stát by se měl rozhodně zbavit i všech státních, či polostátních podniků, na které stejně pouze doplácí.
Domnívám se, že tudy by mohla vést cesta jak v budoucnu dosáhnout vyrovnaných, ba dokonce přebytkových rozpočtů, beztoho aby občané, či firmy platili přemrštěné, několikanásobné daně a v konečné fázi stejně slyšeli, že na nic nejsou peníze a topíme se v dluzích.
Byl bych rád kdyby tzv. „Den daňové svobody“ se neposouval v budoucnu čím dál víc ke konci července, či srpna, ale připadl by třeba na 28. února, přičemž bychom na každém kroku neslyšeli jak dluhy státu rostou.
(Zatím nikdo nehlasoval)