Tři roky natvrdo pro černého neomarxistu, aneb když nenávistná feministická ideologie požírá vlastní děti - zpět na článek

já tedy nevnímám situaci tak, že revoluce požírá své děti. já vidím mladého blbečka, který se ani ne tak vlastní zásluhou, ale štěstím být ve správný čas na správném místě (v tomto případě kombinace exotického vzhledu, perfektní češtině, schopnosti být sympúatický) rychle vyšvihl nahoru a stouplo mu to do hlavy (jeho etnicita s tím nemá nic společného, podobně pitomí/é jsou třeba fotbalisti, modelky, děti bohatých rodičů…). nedostatečná dospělost a zralost a nechschopnost vidět se s odstupem zapříčinila jeho dojem, že má o kolečko víc a k tomu příslušná práva, včetně práva brát si co mu patří. ty holky byly naivní husy, ale kua, ani naivní husy nemá nikdo právo si brát podle libosti.

ano, kdyby dívka s příběhem byla jen jedna (jako metoo zlatokopky), byl by nějaký posměch na místě. pokud je podobných příběhů od dívek, které se vzájemně neznají, více až mnoho, potom je to něco, s čím se soud vyrovná po svém, tedy odsoudí, a nějaké potřísněné prádlo k tomu zas tak moc nepotřebuje.

docela děsivým aspektem je, že „všichni co ho znají vědí“ (a to je třeba taky ten Cimickej, o tom v psycholo-atrické komunitě cvrlikají brabci na střeše už několik desetiletí, ne pár let jako u kocourka, a nic se neděje, o ordinaci vedle řádí „predátor“, a kolegové s ním napohodu chodí na oběd a píšou knihy).