Snad mi dáte za pravdu, že se v posledních dnech v souvislosti s tregédií v Uherském Brodě dějí těžko uvěřitelné a nečekané věci.
Předně, očekával jsem frontální nástup zakazovačů a omezovačů zbraní v soukromém držení. Tohle byla příležitost, na kterou léta čekali, stejně jako příznivci šilničního fašismu čekají na větší nehodu. Nestalo se však. Ministr Chovanec to jaký správný socialista zkusil hned v podvečer téhož dne svým vyjádřením o tom, zda skutečně chceme v ČR tolik zbraní, ale vyznělo to totálně do prázdna. Kampaň se vůbec nerozběhla. Naopak, veřejné mínění začalo ve velkém reflektovat myšlenku, která byla ještě nedávno vydávána v mainstreamu za zcela absurdní, totiž že by se civilista se zbraní mohl postavit ozbrojenému útočníkovi.
Mimochodem, a média to částečně i zdůraznila, v tomto případě k tomu došlo. Jeden z hostů restaurace údajně vzal židli a uhodil s ní útočníka, čímž poskytl čas k útěku sobě i několika dalším lidem. Další židli po něm hodil jeho kamarád Michal. Přeživší tak vděčí jim, jejich odhodlání, odvaze a „zbraním“ za záchranu života. Pro kytičkové sluníčkomily – ty židle byly v tomto případě regulérní zbraně in terms of law. Problém je pouze, že to není zbraň dostatečně účinná k tomu, aby útočníka vyřadila z boje na dostatečně dlouhou dobu a mladíci tak velmi riskovali, podobně jako jiný mladý muž, který se nedávno ve Žďáru postavil bláznovi s nožem a doplatil na to. Zejména sugestivní v tomto ohledu byla reportáž TV Nova, kde bylo doslova uvedeno: „Neměl u sebe žádnou zbraň, přesto našel způsob…“ Po takovém sdělení i průměrného konzumenta zpravodajství napadne, co by asi následovalo, kdyby zbraň měl.
Akceptován je také fakt, že nulové riziko neexistuje. Zveřejňují se statistiky ukazující na neexistenci korelace mezi počtem zbraní mezi veřejností a mírou rizika, psycholog veřejně říká, že problém nejsou zbraně, ale lidé, jejichž ruka je drží. Před pěti lety by něco takového bylo nemožné. Přečetli bychom si sérii pečlivě připravených mediálních vstupů na téma, jak šílenec s legálně drženými zbraněmi pobil osm lidí, že ho policejní profesionálové zneškodnili, k tomu pár hrdinských historek a na závěr silné poselství o tom, jak je třeba legální držení zbraní soukromými osobami ilegalizovat a všechny držitele zbraní poslat do blázince, protože jsou jako on. Stačí si připomenout hysterii, kterou v roce 2005 rozpoutávali fízlofilní pisálkové Gazdík a Pokorný na idnes.
Co horšího. Veřejnost poprvé musela vzít na vědomí, že policie občanům v nouzi nepomůže, naopak, svými kroky může celou situaci zhoršit.
V médiích se objevila vyjádření hned několika svědků, která popsala zpackaný policejní zásah. Kromě kuchařky a majitele se na internetu objevilo také svědectví výše zmíněného Michala, který zákrok místní hlídky policistů popsal takto:
„Před nimi přijela hlídka brodských policistů. Oblékli si neprůstřelné vesty a vešli do restaurace. Vtom se ozvala střelba a oba se během třiceti sekund stáhli ven. Přiběhli za námi k sanitce, půjčili si mobil od saniťáka a zavolali posily.“
Což vypadá jako skutečně profesionální zásah. Hlavně že se nám policie ozbrojila na silniční piráty municí s dutou špičkou.
Ve svědectví personálu restaurace se dále objevuje informace, že útočník střílel i po neúspěšném zásahu dvoučlenné hlídky policie, a spekuluje se o tom, že útočník střílel po zraněných hostech a dával do nich ránu jistoty. Informace o tom, že mrtví byli střeleni ho hlavy, se objevila ve více informačních zdrojích.
Policie z mého pohledu situaci nezvládla. Nesdilím (ničím nepodloženou) policejní verzi, že v době příchodu hlídky už byli všichni mrtví. Hlídka dorazila asi 11 minut po začátku střelby. Počáteční fázi útoku nepochybně někteří střelbou zasažení lidé přežili, například účetní, která pozdějí z restaurace utekla s dvojnásobným střelným zraněním hrudníku. Zastřelit někoho z pistole „do mrtva“ také není tak triviální, jak ukazují v televizi, použité zbraně nebyly nijak supervýkonné a rozhodně není každý zásah smrtící. I když se útočník trefí mimo okrajovou část těla, nemusí dojít k zásahu žádného životně důležitého orgánu a dokonce ani k významnému krvácení, takže po zásahu z pistole může postřelený žít ještě desítky minut a díky včasné pomoci přežít.
Z jakého poznatku policie vyvodila, že byli po 11 minutách všichni mrtví, mi není zcela jasné. Věřím, že zasahujícím policistům nelze nic vyčítat, ti nějak vyhodnotili svoji situaci a rozhodli se ustoupit. Něčemu takovému čelili nejspíš poprvé a jejich nadřízení po nich celá léta chtěli úplně jiné věci, například buzerovat slušné lidi kontrolami lékárniček, takže není ani divu, že se bláznovi se dvěma zbraněmi nedokázali postavit. Vyčítat to lze policejním nadřízeným.
Policii se ani nepovedlo zcenzurovat zpravodajství a sama se svým mlžením dostala pod tlak veřejnosti, která se ptá, nač ji tedy máme. Zejména mě zaujalo policejní prohlášení svým výhrůzným tónem („Důrazně žádáme sdělovací prostředky, aby upustily od nevhodných a lživých spekulací a poskytování mediálního prostoru pro vyjádření „anonymních“ odborníků či svědků“). Dokonce i zcela konformní profízlí pořad Krimi Zprávy to schytal. Co to je? Policie se nám vzteká, že jí média nezobou z ruky a opatřují si informace samy? Média přece mohou poskytovat prostor komu chtějí, máme svobodu slova. Svědkové nejsou anonymní, mají své identity a už i používání neexistujících fake expertů policajtům najednou vadí? Navíc na sebe vyjádření svědků v různých bodech navazují a nepřipadají mi apriori nevěrohodná, navíc svědkové nemají motivaci si vymýšlet, zatímco policejní velitelé mají silnou motivaci skrývat své selhání.
Facit: Policie nás neochrání. Ani není důvod, proč by měla. Za uplynulých dvacet let se nám tu díky soustavnému ovlivňování politického, právního a mediálního prostředí vyvinula sebevědomá, velmi početná, dobře vybavená, nákladná (rozpočet zhruba 30 miliard) a především vlivná policie. Svoje priority vidí jinde, například ve vynucování kázně a poslušnosti širokých vrstev obyvatelstva autoritativním chováním a přísnými tresty za skutky, které nikomu nevadí nebo jsou zcela bagatelní. Není proto divu, že „klasické“ hrozby, jakou zlý chlápek se zbraní nepochybně je, dostaly na okraj jejího zájmu. Pokud tedy někdo spojuje svoje životní perspektivy s účinným a včasným zásahem policejních profesionálů, bude nepříjemně překvapen. Nic takového se nebude konat. Možná že to následně všechno hezky zdokumentují, aby mohli v nažehlených uniformách performovat v televizi a říkat „podívejte, máme táákhle tlustý spis, potřebujeme víc vašich peněz“.
Jestli pro ty nerozhodnuté není brodská tragédie důvodem pořídit si zbraň pro svoji ochranu a naučit se s ní zacházet, tak už nevím co jiného by se ještě mělo stát.
(5x známkováno, průměr: 1,80 z 5)