Když se nedávno rozhodla moje manželka investovat nějaké peníze do dalšího auta, zcela iracionálně trvala na voze s vysokou „pasivní bezpečností“. Rozmlouval jsem jí to jen minimálně, protože jsem větřil cennou zkušenost. Místo toho jsem nabídl pomoc s koupí ojetého vozu.
Auto bylo zakoupeno v Nizozemí. To bylo tak: byl jsem si vědom toho, že v ČR lze nakoupit výhradně draze (a kéž by to byla jen auta), nicméně když přišlo na lámání chleba, chtěla vyhrát lenost a probíral jsem se nabídkami českých autobazarů. Když mě pak ale postupně všichni, s nimiž jsem o záměru diskutoval, shodně vyzvali, abych auto koupil nejlépe v DE, NL, IT, lenost byla nakonec překonána a cesta na západ naplánována. Tímto jim všem děkuji.
Do Nizozemí jsme jeli s manželkou vlakem, v lehátkovém kupé. Osobně jsem využil této dopravy po kriticky dlouhé době, takže jsem po rozhovoru se dvěma pracovníky Českých drah (z nichž jeden nás nedokázal nasměrovat do vlaku, který sám vypravoval) upadl do stavu panického zoufalství a poprvé v životě užil Lexaurin. Poté jsem spal až do Utrechtu.
Druhého dne jsme (už s klíčovým průvodcem po Holandsku, děkuji JJ) se vydali k nejbližšímu dealerství Subaru podívat na nějaké Forestery. Tato automobilka byla vybrána proto, že jsem preferoval auto, které bude jezdit i jinde než od opravy k opravě, takže jsem nechtěl vozy á la Škoda einfach klug, a ze stejného důvodu jsem odmítal naftové motory, jejichž servisní náklady mě neoslovují. Třetím požadavkem pak bylo manželčino „ chci nějaké větší auto“. Forester byl cenově dostupný, neboť první generaci již bude téměř patnáct let.
Po hodině strávené v Subaru Aalsmeer byl ohledáním vybrán Forester s cenovkou 2650 EUR (tedy asi 67 tisíc českých korun, pro zajímavost, za stejné peníze bych tu mohl pořídit třeba tohle, co dodat). Při zkušební jízdě se předvedl slušně a na tachometru mu svítil údaj 240tkm. Forester byl zaplacen převodem a druhého dne odvezen. Export auta se v NL vyřizuje u jednoho z mnoha okýnek tamní státní správy (obdoba czechpointu). Převozní SPZ a povinné ručení, oboje na 14 dní, stojí 150 EUR a celý proces trvá deset minut. Je nutné si nachystat pouze cestovní pas.
Subaru Forester byl v roce 1998 k mání ve dvou benzinových varianách, atmosferický 2.0 a 2.5T. Verze s turbodmychadlem (známá z Outbacku, upravená jen mírně) je však na dnešní ropnou situaci neúměrně rozežraná, zvláště pro spořivou manželku. Náš dvoulitrový šestnáctiventilový motor je plochý čtyřválec, dva a dva válce naproti sobě (slangový název boxer). Má rozvod DOHC, tedy double overhead camshaft. Výhodou rozvodu OHC oproti OHV je nižší hmotnost, nicméně všechno včetně hlavy válců je komplikovanější a stejně tak se to má s řemenem (versus řetězem). „Double“ značí dvě vačkové hřídele.
Forester se začal prodávat v roce 1997. Vyrábí se dodnes, v „třetí generaci“, přičemž se jedná o úplně jiné auto. Ve třetí generaci se totiž japonci rozhodli jít cestou „SUV“ vozů a navíc je k mání i naftový motor. Inu, kde je poptávka, tam je nabídka, ale z mé strany zájem na bodu mrazu.
První generace je v podstatě větší kombi. Je vhodné pro manželku (a vození potomků). Vznikla v podstatě na platformě Imprezy. Foresterem automobilka doplnila relativně mininální škvíru mezi stávajícími typy Legacy a Outback. Forester byl vyráběn s permanentním pohonem obou náprav.
Dvoulitrový čtyřválec EJ-20 ročník 98: kompresní poměr 9,7:1. Výkon 90kW při 5600 rpm (na toto auto to ovšem nejsou žádné šílené otáčky, pro někoho bohužel, pro jiného bohudík), maximální moment síly 176 Nm při 4000 rpm. Pohonné jednotky Foresterů 99 už mají jiné parametry, úplný seznam verzí motorů Subaru za posledních dvacet let je příšerně dlouhý. Motor spadá do kategorie vysokootáčkových japonských vozů. S nimi jsem měl předchozí zkušenosti z nissanovských sedanů a věděl jsem tedy, co mě čeká. Motor se pod 2000 otáček dusí a rozzlobeně vibruje, zvláště za studena. Mezi 2000 a 3000 rpm v podstatě nejde nikdy udržet, v tomto rozpětí umí pouze zrychlovat a zpomalovat. Mezi 3000 a 4000 rpm leží optimum klidné jízdy. Nad 4000 otáček už začíná být agregát slyšet a mnohem více táhnout. Zajímavější jízda ale začíná až na pěti tisících otáčkách.
Motor v kabině uslyšíte jen tlumeně. Ne že by byl nějak extrémně tichý, když stojíte vedle něj, je to spíše záležitost patřičné zvukové izolace. Při rychlejší jízdě převažuje hluk od pneumatik (zvláště od starých nebo zimních) a aerodynamický hluk.
Vůz je permanentní „all wheel drive“ se symetrickým rozdělením momentu síly mezinápravovým diferenciálem. Podle toho se také chová v zatáčce – především hranice nedotáčivosti je hodně posunutá. Na druhou stranu je podvozek je stavěn pro zvládnutí terénních cest, takže se auto v zatáčce mírně naklání. Tento fakt zase možnosti v zatáčce vrací trochu nazpět. Na zimu naše auto obouvá patnáctipalcové disky, na léto šestnáctipalcové. Hodně se mi líbí vzájemný poměr rozvoru, rozchodu, světlé výšky a celkové výšky, zatímco u dnešních „rodinných“ vozů shledávám tyto parametry býti šílenými. Různá moderní MPV, krabice oteklé do tvaru kočičího hřbetu, jsou vysoké, mají vysoko těžiště a průjezd zatáčkou zajistí rodině spíše adrenalin než bezpečí. Forester má design škaredý a nezaoblený, ale díky tomu je ušetřen zbytečné hmotnosti tam, kde není potřeba, a těžiště je nízko.
Negativa
– řazení. Dle všeho to není způsobeno opotřebením, řazení je složitý zákrok. Jde ztuha, je nepřesné, semtam nejdou nižší převodové stupně nebo zpátečka napoprvé vůbec zařadit.
– spojka. Jde ztuha a má krátký chod.
Kombinace tohoto je smrtící koktejl pro ženskou, protože s tím bojuje ještě víc, než chlap. Přeřadit při rozjezdu vejš je proces, musí se poprat se spojkou i šaltpákou. Auto má při přeřazování tendenci cukat a není to špatnou prací s pedálem (ověřeno). No a k tomu si přidejte nutnost častého řazení ve městě. Toto je prostě problém. Existují dvě východiska.
Prvním je redukční spojka 1,41:1, která je ovládána mechanickou páčkou vedle ruční brzdy. Tato je vhodná po poskakování po městě. Nepříjemné řazení ale zůstává. Druhé východisko je zkrátka AT. Do tohoto vozu se automat prostě hodí, zvláště pro manželku do města. My jsme se při koupi rozhodli toto kritérium neřešit (ač jsme byli klíčovým průvodcem varováni), no příště bych volil jinak.
– pedály jsou nějak moc malé a blízko u sebe. Nevím proč. Všechny tři jsou nacpané vpravo a vlevo tak zbývá milion nevyužitého místa. Než si člověk zvykne, je jednoduché splést si pedál. To mají japonci tak malý nohy?
– auto je velice ošklivé. Myslel jsem si, že mi to bude jedno, ale není tomu tak zcela. Funkčnost dostala přednost před designem. Forester vypadá, jako by na něj seshora šlápl obr Kobr. Zvláště odporné jsou modely STi u druhé generace (která je jinak trochu hezčí oproti té první), které dostaly po stranách snížené boční lemy, vzadu nepochopitelně tlustý nárazník a především nad zadní okno ošklivou odtrhovou hranu.
Vypadá to jako votuzing z nějakého JZD Automotive, ovšem ve skutečnosti je to OEM defaultní zprasek. Každopádně kdykoliv Forestera vidím, leknu se a bezděky si odplivnu. Třetí generace to moc nespasila; auto vypadá sice jinak, ale ošklivé je taky fest. Myslím, že hnusnější už je jenom Fiat Multipla a Multikáry.
– auto začne topit až po 10 minutách obvyklé jízdy. V zimě k vzteku.
Hned po příjezdu šlo auto na tzv. dovozovou STK. Jelikož je nutné všem, kteří nevyužili nabídky našich vrakobazarů, pořádně osolit, za pětiminutové měření emisí a desetiminutovou prohlídku technického stavu zaplatíte dva litry. Kuriosní na tom celém je, že auto před prodejem (a koupí) prošlo holandskou státní technickou kontrolou, od Subaru dealera jsem z ní obdržel protokol. Holanďané patrně STK opravdu berou vážně. V protokolu bylo popsáno cca sedm menších závad, tedy spíše popis opotřebení. Je samozřejmě naprosto super, že STK v NL byla provedena tak trochu zbytečně, protože české úřady ji neakceptují, evropská uhnije jako vocaď pocaď. STK v ČR, které jsem se účastnil, nenašla vůbec nic, jak by taky mohla, když pána zajímalo nejvíce to, jestli mi svítí žárovičky u SPZ. Přesto mi však prohlídka k něčemu byla. Když jsem startoval k odjezdu, technik uslyšel ošklivé zvuky. Pohled do motorového prostoru ukázal, že vozidlo musela předchozího dne navštívit kuna a vykousala dva zapalovací kabely. Ošklivé zvuky, které technik slyšel, nebylo nic jiného než jiskření. Kabely jsme provizorně zalepili páskou a už jsem si to štrádoval k servisu.
Necháme stranou proč, rozhodl jsem se navštívit autorizovaný servis Subaru. V Brně jsou dva. C&K Brno je mega firma prodávající kromě Subaru také Citroeny, Toyoty a Lexusy. Na Vídeňské ulici se nachází prodej a servis prvních tří značek, Lexusy jsou zvlášť na jiném místě. Svoji představu o servisu jsem doplnil prohlášením, že ať technik auto projde a kdyby něco dalšího shledal vhodné k servisu, budu na telefonu. Požaduji prvovýrobu. Souhlasil jsem s novými rozvody, neboť byl řemen na povrchu popraskaný, s novými kotouči a destičkami předních brzd. Servis dopadl takto, opisuji fakturu (vše bez DPH!):
Olej universal synthetic 75W-90 (převod.) 4,5l
Chladící kapalina 6,6l
Brzdová kapalina 0,5l
Shell ultra 5w-40 4,5l
Rozvodový řemen
Napínací kladka 1 + 2, dohromady
Kladka rozvodů (sic!)
Filtr olejový
Filtr vzduchový
Kabel zapalovací 2ks
Brzdové desky
Brzdové kotouče
A nějaké drobnosti (stěrače, čistící spraye, převod. olej, těsnění, gufera, výpustný šroub atd. ve stokorunových položkách). Celkem na materiálu cca 23 tis. kč. Bez DPH.
Práce, vypíchnu zajímavosti (hodinová sazba je 600,-), vše bez DPH:
Výměna gufera diferenciálu
Výměna rozvodů
Chladící systém doplnění + odvzdušnení
Kontrola a vyčištění brzd zadních + předních
A i další položky v podobném duchu. Například vyměnit stěrače zabralo zkušenému technikovi půl hodiny. Teda podle faktury.
Práce celkem 10 klacků. Celkem za servis s DPH bez pár desetikorun 40.000 kč.
Po telefonu mi byla také nabídnuta výměna opotřebovaných kostí stabilizátoru. Kalkulací byl matroš servisem vypočítán na osm tisíc kč. Toto jsem odmítl. Dále byla shledána mírně protékající trubka serva řízení. To jsem také zatím nechal být.
Na všech diskusních fórech á la Subaru fanclub jsem se předtím dočetl v podstatě výhradně C&K – tam nejezděte. Druhý brněnský servis (Subaru MIJA) byl naopak spíše chválen. Připisoval jsem to spíše virální reklamě a představoval jsem si, jak tyhle příspěvky generují zaměstnanci chváleného servisu. To druhé jsem zatím nepotvrdil, to první ale ano. Od C&K vás neodrazuji pouze v případě, že je vám jedno, kolik za servis utratíte.
Příště plánuji dát šanci druhému brněnského autorizovanému Subaru servisu. Na fóru Subaru jsem mimochodem zjistil, že mnoho brňáků jezdí do autorizovaných servisů v Rakousku, a jsou spokojení. Práce je provedena mnohdy lépe a vše stojí vždy méně. Teď takovou odbočku; zajímalo by mne, čím to všechno je a jak dlouho to ještě bude trvat, že:
– pro jeté auto je lépe dojet na „západ“. Toto se týká údajně i aut nových!
– kvalitní oblečení jsem se naučil kupovat jednou za rok a zásadně ve Vídni nebo v Drážďanech, vyjde to levněji. Stejně tak obuv.
– cestou z rakouska vždy nakoupíme. Jídlo je výrazně méně chemické a náhražkovité, stojí méně.
– prakticky veškerou elektroniku atd. kupuji přes internet v německu. Před reformou proclívání byly ještě lepší USA, poté mi bohužel každý druhý americký balíček jednoduše bez vysvětlení nedošel. Německo má ale stále mnohdy poloviční ceny než české eshopy.
– naposledy jsme v Rakousku vzali i plnou nádrž benzinu, neboť jsem zjistil, že je levnější.
– …A ZÁROVEŇ, teď to přijde, medián hodinové mzdy je Německu nebo Rakousku přibližně trojnásobkem této hodnoty v ČR. Máme třetinovou kupní sílu a vyšší ceny všeho, snad s výjimkou některých služeb. Osobně tedy v ČR kupuji jen to co opravdu musím: benzín, jídlo a střelivo.
Ale konec odbočky, protože vím, že dokud zde zůstane současná daňová zátěž, bude leda ještě hůř. Proto není vyloučeno, že příště to nebude druhý brněnský autorizovaný servis, ale úplně jiný, za hranicemi Absurdistánu. Neočekávám, že mi tam naúčtují dva tisíce korun za pět litrů oleje, který stojí (i v českých eshopech!) nejvýše 1.000 CZK, jako to udělali v C&K.
Tedy sečtu-li nákupní cenu a tento servis, Forester stál 110.000,-. To je pořád akceptovatelné. Servis totiž nedostraňoval žádnou závadu, pouze otočil spotřební materiál. Scénář koupě Forestera v ČR by vypadal samozřejmě úplně jinak.
Vydejchat budu muset i ceny dalších věcí. Za cenu jedné průměrně kvalitní pneumatiky na toto auto obuju průměrně kvalitně celou felicii. Rozměr pneu je totiž unikátní pro zn. Subaru a docela dost to pak koštuje.
Co se na dovozu ojetého auta ze zahraničí prodraží, je výpalné státu.
Bursíkovné (plní EURO II) 3000,-
Vložení do evidence, vystavení technického průkazu 2.300,-
Dálniční známka 1.500,-.
O Foresterovi (a ceně provozu) poreferuji zase za nějaký čas.
P.S. spotřeba? Naše je 10-11l/100km.
(8x známkováno, průměr: 2,50 z 5)